15 A 23/2025 – Městský soud v Praze

15 A 23/2025- 33 - text  4 15 A 23/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudkyně Mgr. Věry Jachurové a soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobce: R. F., narozený XXX státní příslušník Ukrajiny bytem XXX zastoupený zákonnou zástupkyní Y. F., bytem tamtéž proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti žalobce o dočasnou ochranu jako nepřijatelné dne 21. 2. 2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Praze dne 27. 2. 2025 domáhal toho, aby soud určil, že zásah žalovaného spočívající v tom, že dne 21. 2. 2025 vrátil žalobci žádost o dočasnou ochranu jako nepřijatelnou, byl nezákonný. Zároveň navrhl, aby soud přikázal žalovanému přijmout jeho žádost o dočasnou ochranu a vést o ní řízení. 2. V žalobě žalobce vylíčil, že po invazi ruských vojsk na Ukrajinu ze své domoviny uprchl přes Polsko do Litvy, kde mu byla udělena dočasná ochrana navzdory tomu, že o ni nežádal, protože hodlal odcestovat do České republiky, kde má otce. Cestoval se svou matkou. Dne 19. 2. 2025 se žalobce vzdal dočasné ochrany v Litvě. Následně dne 21. 2. 2025 za něj podala jeho matka osobně v Krajském asistenčním centru pomoci Ukrajině v Praze žádost o dočasnou ochranu. Žalovaný ale tuto žádost vyhodnotil jako nepřijatelnou podle § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Lex Ukrajina“), tedy proto, že žalobci byla udělena dočasná ochrana v jiném členském státě. Žádosti nebyla přidělena spisová značka ani číslo jednací. Matka žalobce zaslala žalovanému žádost zpět poštou. V současnosti žalobce nemá v České republice žádné pobytové oprávnění a na Ukrajinu se kvůli válce vrátit nemůže. 3. Žalobce vyjádřil přesvědčení, že splňuje podmínky pro udělení dočasné ochrany dle směrnice o dočasné ochraně směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001, o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími a dle prováděcího rozhodnutí prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice o dočasné ochraně, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana . Dále namítl, že žalovaný vůbec neposoudil zásah do jeho soukromého a rodinného života dle čl. 7 Listiny základních práv EU. 4. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že není pravda, že vrátil žalobci žádost dne 21. 2. 2025 jako nepřijatelnou z důvodu podle § 5 odst. 1 písm. d) Legis Ukrajina. Žalobce požádal o dočasnou ochranu dne 28. 11. 2023 a o této žádosti žalovaný dosud vede řízení pod sp. zn. OAM-0389313/DO-2023. Dne 25. 2. 2025 obdržel žalovaný poštou žádost žalobce o dočasnou ochranu datovanou dnem 21. 2. 2025. Tu skutečně vyhodnotil jako nepřijatelnou, ovšem podle § 5 odst. 1 písm. a) Legis Ukrajina, tedy proto, že žalobce žádost nepodal osobně. O tom vyrozuměl žalobce sdělením ze dne 11. 3. 2025. Dle žalovaného se dne 21. 2. 2025 událo toto: žalobce a jeho matka se dostavili do Krajského asistenčního centra pomoci Ukrajině, tam jim patrně bylo sděleno, že se řízení o jejich žádostech již vedou, a tak si podání (další) žádosti asi rozmysleli. 5. Jelikož žalobce ve skutečnosti dne 21. 2. 2025 žádnou žádost o dočasnou ochranu nepodal, nebyla takové žádosti přidělena spisová značka a žalovaný ji toho dne nemohl žalobci vrátit jako nepřijatelnou. Žalovaný se nevyjádřil k tomu, zda lze žalobci vrátit žádost jako nepřijatelnou dle § 5 odst. 1 písm. d) Legis Ukrajina, protože se to dne 21. 2. 2025 (a ani poté) nestalo. 6. Soud o žalobě uvážil následujícím způsobem. 7. Žaloba je přípustná. Soudní dvůr EU v rozsudku Krasiliva dovodil, že čl. 47 Listiny základních práv EU vyžaduje, aby osoba žádající o dočasnou ochranu ve smyslu směrnice o dočasné ochraně měla přístup k účinné soudní ochraně. Ustanovení § 5 odst. 2 Legis Ukrajina je tedy rozporný s čl. 47 Listiny základních práv EU, a soud proto neaplikoval soudní výluku dle uvedeného ustanovení. Pro úplnost lze dodat, že Nejvyšší správní soud v reakci na rozsudek Krasiliva překonal svou dřívější opačnou judikaturu a též dovodil, že tuto soudní výluku nelze aplikovat (viz rozsudek ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024-42). Soud se proto mohl zabývat důvodností žaloby. 8. Ochranu před nezákonným zásahem podle § 82 a násl. s. ř. s. může správní soud poskytnout, jsouli kumulativně splněny tyto podmínky: žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2008, čj. 2 Aps 1/200565, č. 603/2005 Sb. NSS). 9. Soud v posuzované věci dospěl k závěru, že nedošlo k žádnému, tím méně přímému zásahu do práv žalobce vytýkaným jednáním žalovaného, protože k takovému jednání ze strany správního orgánu vůbec nedošlo. Nebyla tedy splněna první, čtvrtá (a nutně ani třetí) z výše uvedených podmínek. Určujícím pro tento závěr jsou následující skutečnosti, které plynou ze správního spisu sp. zn. OAM-0389313/DO-2023 a tvrzení účastníků řízení. 10. Žalobce požádal žalovaného dne 28. 11. 2023 o dočasnou ochranu. Tuto (v pořadí první) žádost mu žalovaný vrátil téhož dne jako nepřijatelnou podle § 5 odst. 1 písm. d) Legis Ukrajina, protože již požádal o dočasnou ochranu v Litvě. Takový postup označil Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 1. 2024, č. j. 14 A 168/2023-29 za nezákonný zásahem a uložil žalovanému obnovit stav před vrácením žádosti, tj. věcně žádost žalobce projednat. Žalovaný následně 19. 1. 2024 vydal žalobci Osvědčení o podání žádosti o udělení dočasné ochrany, které jej opravňuje po dobu řízení pobývat na území České republiky. Téhož dne řízení o (první) žádosti přerušil, neboť se rozhodl vyčkat na vydání rozsudku Soudního dvora EU ze dne 27. 2. 2025, Krasiliva, C753/23. Dne 3. 3. 2025 žalovaný vyrozuměl žalobce o pokračování v řízení o jeho (první) žádosti. Ke dni vydání tohoto rozsudku není soudu známo, zda již žalovaný o (první) žádosti žalobce o dočasnou ochranu rozhodl, to ovšem není pro projednávanou věc podstatné. 11. Ze žaloby plyne, že se žalobce v únoru 2025 rozhodl podat žádost o dočasnou ochranu znovu. Tvrdí sice, že žádost podal osobně, toto tvrzení však ničím neprokázal. Soudu doložil pouze vyplněný formulář „Žádost o poskytnutí dočasné ochrany“ datovaný dnem 21. 2. 2025, který však neobsahuje žádnou žalovaným vyplněnou spisovou značku, není na něm vyznačen důvod nepřijatelnosti dle § 5 odst. 1 písm. d) Legis Ukrajina (který žalobce tvrdí), ani zde není razítko a podpis pracovníka, který by žádost zpracoval a takto ji posoudil. Žalobce navíc sám uvedl, že tuto žádost poslala jeho zákonná zástupkyně žalovanému (poštou), což také doložil podacím lístkem ze dne 21. 2. 2025, č. zásilky RR088789926CZ. Adresátem písemnosti je žalovaný. Identické číslo zásilky je uvedeno rovněž na obálce, kterou soudu doložil žalovaný s tím, že v ní obdržel předvyplněnou žádost o dočasnou ochranu ze dne 21. 2. 2025. Žalovaný dále soudu doložil Sdělení o nepřijatelnosti žádosti o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 11. 3. 2025, č. j. OAM03594222/DO-2025, jímž žalobce informoval o tom, že žádost o dočasnou ochranu lze podat jedině osobně, a že žalobce druhou žádost o dočasnou ochranu zaslanou žalovanému poštou nespojil s (řádně odůvodněnou) žádostí o upuštění od povinnosti osobního podání. Proto je jeho žádost nepřijatelná podle § 5 odst. 1 písm. a) Legis Ukrajina. 12. Z výše uvedeného je zřejmá nepravdivost tvrzení žalobce, že (druhou) žádost o dočasnou ochranu datovanou dnem 21. 2. 2025 podal osobně a žalovaný mu ji vrátil jako nepřijatelnou z důvodu uvedeného v § 5 odst. 1 písm. d) Legis Ukrajina. Ve skutečnosti byla tato (druhá) žádost žalovanému zaslána poštou a byla mu doručena až dne 25. 2. 2025. Za této situace soudu nezbylo než přisvědčit žalovanému, že k namítanému zásahu dne 21. 2. 2025 nedošlo, protože toho dne žalobce (druhou) žádost o dočasnou ochranu osobně nepodal, a žalovaný ji tudíž ani nemohl označit za nepřijatelnou, ať již z jakéhokoliv důvodu. Druhou žádost žalobce žalovaný vyhodnotil jako nepřijatelnou