— Nejvyšší správní soud

15 Ad 2/2025- 26 - text  8 15 Ad 2/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudkyně Mgr. Věry Jachurové a soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobkyně: M. Č. bytem X. zastoupená advokátem Mgr. Lukášem Hojdnem se sídlem Francouzská 299/98, Praha 10 proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne 24. 1. 2025 č. j. MZDR 30590/2024-3/PRO takto: I. Rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne 24. 1. 2025 č. j. MZDR 30590/2024-3/PRO se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 270 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně advokáta Mgr. Lukáše Hojdna. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž ministr zdravotnictví zamítl rozklad podaný žalobkyní proti rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ze dne 14. 8. 2024 č. j. MZDR 24970/2023-20/PRO (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím ministerstvo zamítlo žádost žalobkyně o poskytnutí jednorázové peněžní částky za sterilizaci provedenou v rozporu s právem podle zákona č. 297/2021 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky osobám sterilizovaným v rozporu s právem a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon č. 297/2021 Sb.“). 2. Ze správního spisu plyne, že dne 22. 8. 2023 podala žalobkyně žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky za protiprávní sterilizaci podle zákona č. 297/2021 Sb. V žádosti uvedla, že ke zdravotnímu výkonu zabraňujícímu plodnosti (sterilizaci) v jejím případě došlo v roce 2008 v Mulačově nemocnici s. r. o. Dne 24. 9. 2023 ale ministerstvu sdělila, že k její sterilizaci došlo dne 15. 7. 2009. Ministerstvo zdravotnictví (dále též jen „ministerstvo“) si vyžádalo od poskytovatele zdravotních služeb kopii zdravotnické dokumentace žalobkyně týkající se provedení zdravotního výkonu sterilizace. Operační protokol prokazuje, že žalobkyni byla provedena sterilizace dne 15. 7. 2009, a to spolu s ukončením gravidity (umělé přerušení těhotenství). Sterilizace byla provedena na zdravých pohlavních orgánech (viz adnexa bpn. – bez patologického nálezu). Dále ze zdravotnické dokumentace vyplývá, že žalobkyně prokazatelně požádala o provedení sterilizace. Žádost zněla následovně: „Žádám o provedení sterilizace dle § 27 zák. č. 20/1966 Sb. z těchto důvodů: Je mi 34 let, mám 4 žijící děti, další těhotenství si nepřeji.“ Součástí žádosti o sterilizaci je rovněž následující doložka podepsaná žalobkyní: „Byla jsem poučena o způsobu definitivního zneplodnění a jsem si vědoma, že opětovné zprůchodnění vejcovodů je nemožné.“ Žádost je žadatelkou vlastnoručně podepsána. Žádost o provedení sterilizace povolila sterilizační komise dne 13. 7. 2009 ve složení 3 lékařů. Výslovné povolení sterilizační komise uvedeno není, avšak jeden z členů komise (MUDr. B. K.) byl současně asistující lékař u operace, jakož i lékař provádějící dne 14. 7. 2009 gynekologické vyšetření, v rámci něhož na žádost pacientky indikoval ukončení gravidity a připojení LSK sterilizace na základě indikace 34 let (věk pacientky) a počtu 4 žijících děti. 3. Ministerstvo prvostupňovým rozhodnutím žádost žalobkyně zamítlo. Na základě shora popsaných zjištění dospělo k závěru, že žalobkyně o sterilizaci požádala, její žádostí se zabývala sterilizační komise a žalobkyně věděla, že důsledkem předmětného zákroku bude nemožnost znovu otěhotnět. Za nepravdivé proto označilo tvrzení žalobkyně, že o sterilizaci nikdy nežádala. K tvrzení žalobkyně, že žádost (o sterilizaci) není řádně odůvodněna, ministerstvo uvedlo, že žádost byla dostatečně odůvodněna tím, že žadatelce je 34 let a má již 4 žijící děti, což odpovídá čl. XIV/3 Seznamu indikací, jež mohou být důvodem k provedení sterilizace, který je přílohou směrnice Ministerstva zdravotnictví ČSR ze dne 17. prosince 1971, č. LP-252.3-19.11.71., o provádění sterilizace publikované ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví č. 1-2 ze dne 29. února 1972 (dále jen „směrnice o provádění sterilizace“). Tvrzení žalobkyně, že se jednalo o žádost o interrupci, ministerstvo označilo za nevěrohodné, neboť žádost o interrupci, resp. umělé přerušení těhotenství byla žalobkyní podepsána včetně poučení o možnosti používání antikoncepčních metod a prostředků. Z obsahu žádosti o sterilizaci je zcela zjevné, že k záměně s interrupcí (a jejími důsledky) nemohlo dojít. Podle záznamů v dokumentaci byla žalobkyně na přerušení těhotenství již opakovaně, tudíž jí musel být rozdíl v povaze a důsledcích interrupce a sterilizace jasný. Dále žalobkyně argumentovala tím, že se jí nedostalo informací o povaze, druhu, následcích, alternativách a rizicích zákroku. K tomu ministerstvo odkázalo na § 23 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, který pro konkrétní podobu poučení požadavek písemné formy nestanovil, resp. požadavek na písemnou formu byl stanoven toliko pro žádost o sterilizaci, resp. o zachycení vědomosti, že zákrok je nezvratný (§ 11 směrnice o provádění sterilizace) a v tomto rozsahu písemná forma dodržena byla. Dle žádosti (o sterilizaci) není žádných pochyb o tom, že žalobkyně věděla, oč žádá, jaké to pro ni bude mít následky a že tyto následky jsou trvalé. Současně byla obeznámena s nutností hospitalizace, že se bude jednat o operaci, že podstatou operace je zneprůchodnění vejcovodů, že důsledkem bude trvalá neplodnost a že opětovné zprůchodnění vejcovodů je nemožné. To je ministerstva poučení více než dostačující. K námitce ohledně špatného složení sterilizační komise pak ministerstvo odkázalo na § 3 odst. 1 zákona č. 297/2021 Sb., s tím, že pochybení, která nemohla mít vliv na projev vůle žalobkyně, nezpůsobují nezákonnost provedené sterilizace. Podstatná je vůle žalobkyně v čase, kdy sepisovala žádost o sterilizaci. Zda o její žádosti rozhodovali 2 členové sterilizační komise nebo jich bylo 5, nemohlo svobodnou vůli žalobkyně zpětně nijak ovlivnit. Stejný závěr ministerstvo vztáhlo i na námitku žalobkyně, že není zřejmé, zda sterilizační komise výkon schválila či nikoli. 4. V odůvodnění napadeného rozhodnutí ministr zdravotnictví odkázal na popis průběhu správního řízení uvedený v prvostupňovém rozhodnutí a rozkladové námitky žalobkyně vypořádal následujícím způsobem. K námitce, že žalobkyně o sterilizaci nikdy sama nežádala a nikdy k ní neudělila informovaný souhlas, uvedl, že z toho, že je žádost o sterilizaci sepsána na formuláři, nelze dovodit, že by se tím snižovala věrohodnost jejího obsahu, potažmo by taková žádost svědčila o absenci svobodné vůle. Naopak v žádosti je výslovně uvedeno, že si žadatelka již nepřeje další těhotenství, což stvrdila svým podpisem. Pokud by nerozuměla tomu, jaký důsledek má zneprůchodnění vejcovodů, stěží lze přisvědčit tomu, že by nerozuměla též pojmu „zneplodnění“, nadto uvedla-li, že si další těhotenství nepřeje, a prodělala-li (dle zdravotnické dokumentace) před sterilizací spojenou se 4. potratem již 3 potraty. V žádosti o provedení sterilizace žalobkyně stvrdila svým podpisem prohlášení, že byla poučena o způsobu definitivního zneplodnění a že si je vědoma, že opětné zprůchodnění vejcovodů je nemožné. Zákonné požadavky na písemnou formu ohledně poučení podle ministra u žalobkyně byly dodrženy. Tehdejší právní úprava nevyžadovala písemnou informaci o alternativách zákroku. Namítané nesprávné složení sterilizační komise označil ministr za formální pochybení, které samo o sobě nemá vliv na svobodu a prostotu omylu vůle žalobkyně, jak judikoval i Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 19. 6. 2024 č. j. 14 Ad 3/2024–39. Z protokolu o jednání sterilizační komise je naprosto zřejmé, že výkon byl sterilizační komisí schválen. 5. V žalobě proti napadenému rozhodnutí žalobkyně namítla, že o trvalé zneplodnění nikdy nežádala a nikdy k němu neudělila souhlas. O skutečnosti, že už nikdy nebude moci mít další děti, se dozvěděla až dodatečně po zákroku. Ve zdravotní dokumentaci sice existuje žádost o sterilizaci, nicméně tato žádost byla žalobkyni podána na předpřipraveném formuláři. Žalobkyně jí sama nesepisovala, nýbrž pouze vyplnila a podepsala v omylu v domnění, že podepisuje žádost o interrupci. Předpřipravený formulář při tom příliš nesvědčí tomu, že by se jednalo o autentické přání žalobkyně. Žádost o sterilizaci nadto není řádně odůvodněna. Jako důvod je v žádosti na stroji napsáno pouhé sdělení: „je mi 34 let, mám 4 žijící děti, další těhotenství si nepřeji“. Takto odůvodněná žádost o sterilizaci nemůže obstát z pohledu zákonných požadavků, zejména z důvodu toho, že chybí vůle žalobkyně podstoupit sterilizaci a že v žádosti zcela chybí poučení o povaze zákroku a o jeho důvodnosti. 6. Žalobkyně dále namítla, že v žádosti (o sterilizaci) a v celé zdravotní dokumentaci z