15 Ad 6/2025 – Městský soud v Praze

15 Ad 6/2025- 118 - text  16 15 Ad 6/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise a soudkyně Mgr. Věry Jachurové v právní věci žalobkyně: a) KS-Apatyka s.r.o., IČO: 29292832 se sídlem Kollárova 4, Brno b) JK Apatyka s.r.o. IČO: 08369062 se sídlem Žirovnická 6, Praha 10 c) VinoPharm s.r.o. IČO: 19967691 se sídlem Kollárova 4, Brno d) TowerPharm s.r.o. IČO: 19074816 se sídlem Kollárova 4, Brno všechny zastoupeny advokátem Mgr. Jiřím Trnkou se sídlem Opletalova 45, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví se sídlem Palackého náměstí 4, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 3. 2025, č. j. MZDR 19248/2024-3/OLZP takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhají zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo změněno rozhodnutí Státního ústavu pro kontrolu léčiv (dále jen „Ústav“) ze dne 11. 6. 2024, č.j. sukl143794/2024 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyni a) za spáchání několika přestupků podle zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o léčivech“) uložena dle § 107 odst. 1 písm. c) zákona o léčivech ve spojení s § 41 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon“) úhrnná pokuta ve zvýšené sazbě 3 000 000 Kč. 2. Žalovaný rozhodl výrokem I napadeného rozhodnutí v souladu s § 33 odst. 2 přestupkového zákona o tom, že odpovědnost za přestupky přechází také na právní nástupce žalobkyně a), tedy na žalobkyně b) až d), přičemž každá z žalobkyň a) až d) je povinna uhradit úhrnnou pokutu ve zvýšené sazbě 750 000 Kč. Výrokem II napadeného rozhodnutí pak žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a) a ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 3. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že žalobkyně a) byla provozovatelkou lékáren Vinohradská, Šumavská Tower a Typos. Ústav zaslal 1. 9. 2021 distributorům PHOENIX lékárenský velkoobchod, s.r.o. (dále jen „PHOENIX“), ViaPharma, s.r.o. (dále jen „ViaPahrma“), Alliance Healtcare s.r.o. (dále jen „Alliance Healthcare“) a PHARMOS a.s. (dále jen „PHARMOS“) žádosti o informace o dodávkách léčivých přípravků do lékárny Vinohradská v období od 1. 9. 2020 do 31. 8. 2021. Distributor Aliance Healthcare Ústavu zaslal 552 a PHOENIX, 1531 dodacích listů, PHARMOS a ViaPharm žádné transakce nevidovali. Dne 3. 11. 2021 byla provedena kontrola v lékárně Vinohradská, z níž byl 9. 3. 2022 vyhotoven protokol o kontrole (dále jen „Protokol o kontrole I“), v němž byla žalobkyni a) stanovena lhůta 20 dnů pro podání zprávy o odstranění nedostatků. Zpráva o odstranění nedostatků (dále jen „Zpráva o odstranění nedostatků I“) byla Ústavu doručena 22. 3. 2021. 4. Dne 11. 2. 2022 byla provedena kontrola v lékárně Šumavská Tower za období od 26. 10. 2020 od 11. 2. 2021. Také v rámci této kontroly zaslal Ústav distributorům Alliance Healtcare a PHOENIX žádosti o informace o dodávkách léčivých přípravků do lékárny. PHOENIX zaslal Ústavu 321 DL s tím, že přímo od něj se jednalo o 286 dodacích listů a formou Direct to pharmacy (dále jen „DtP“) od Merck Sharp & Dohme s.r.o., se jednalo o 35 dodacích listů. Ze 43 druhů léčivých přípravků se ve 22 případech jednalo o DtP (celkově 4189 balení v hodnotě 5 034 078 Kč prodejní ceny bez DPH). O průběhu kontroly byl 9. 9. 2022 vyhotoven protokol o kontrole (dále jen „Protokol o kontrole II“) “), v němž byla žalobkyni a) stanovena povinnost podat písemnou zprávu o způsobech a termínu odstranění nedostatků. Zpráva o odstranění nedostatků (dále jen „Zpráva o odstranění nedostatků II“) byla Ústavu doručena 30. 9. 2022. 5. Dne 28. 2. 2023 byla provedena kontrola v lékárně Typos za období od 10. 7. 2018 do 28. 2. 2023. I v rámci této kontroly zaslal Ústav distributorům Alliance Healtcare a PHOENIX žádosti o informace o dodávkách léčivých přípravků do lékárny. O průběhu kontroly byl 4. 9. 2023 vyhotoven protokol o kontrole (dále jen „Protokol o kontrole III“), v němž byla žalobkyni a) stanovena povinnost podat písemnou zprávu o způsobech a termínu odstranění nedostatků. Zpráva o odstranění nedostatků nebyla Ústavu ani přes následné výzvy doručena. 6. Ústav následně vydal příkaz ze dne 17. 1. 2024, č.j. sukl7493/2024 (dále jen „Příkaz“), jímž shledal žalobkyni a) vinnou z pěti přestupků a uložil ji pokutu 3 000 000 Kč. Žalobkyně a) podala proti Příkazu odpor, čímž došlo k jeho zrušení. Následně bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí. Žalobkyně a) podala proti prvostupňovému rozhodnutí 26. 6. 2024 blanketní odvolání, které doplnila podáním z 8. 7. 2024. 7. Dále se žalovaný v napadeném rozhodnutí zabýval odvolacími námitkami. Ve vztahu k námitce, že nebyly splněny podmínky pro to, aby byla žalobkyně a) shledána vinnou za pokračování v přestupku, žalovaný rozebral jednotlivé podmínky uvedené v § 7 přestupkového zákona a uvedl, proč je považuje za naplněné. Dále odmítl námitku nepřiměřené výše uložené pokuty s tím, že Ústav správně zohlednil veškeré přitěžující i polehčující okolnosti. Žalovaný zdůraznil, že to bylo poprvé, kdy Ústav sankcionoval stejného provozovatele za nenaskladnění léčivých přípravků již potřetí a kdy byl daný přestupek spáchán ve třech lékárnách. Bylo zcela namístě aplikovat výjimečné ustanovení § 41 odst. 2 přestupkového zákona. Žalobkyní a) namítaná rozhodnutí z jiných správních řízení jsou nepřiléhavá, neboť nešlo o skutkově obdobné případy. Žalobkyně a) současně opomněla existenci dalších rozhodnutí, jimiž došlo k uložení vysokých sankcí za nenaskladnění léčiv. Případ žalobkyně a) je výjimečný tím, že v průběhu necelých čtyř let je trestána již potřetí za velmi rozsáhlé a závažné jednání, jehož se dopustila již v šesti případech, přičemž ve dvou provozovnách se ho dopustila opakovaně a s ohledem na předchozí správní řízení také s vědomím toho, že jedná protiprávně. Uložená sankce nebyla pro žalobkyni a) dle jí předložených listin likvidační ani nepřiměřená. 8. Žalovaný odmítl také tvrzení žalobkyně a) o porušení absorpční zásady. Ústav důvody uložení sankce podrobně rozebral a žalovaný v tomto směru odkázal na odůvodnění prvostupňového rozhodnutí. Důvodnou neshledal ani námitku nepřezkoumatelnosti prvostupňového rozhodnutí. K tvrzení, že ve výroku I bodu 1) a 2) nebylo uvedeno nic ke konkrétnímu pochybení, délce jednání a dataci žalovaný konstatoval, že součástí prvostupňového rozhodnutí byly tři přílohy, které dané informace obsahovaly. Současně nešlo o trvající přestupek, ale o pokračování v přestupku, což bylo potvrzeno i rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2024, č.j. 6 Ad 8/2023-66. Ohledně tvrzení, že nebyl důvod shodný přestupek ve výroku I bodu 2) prvostupňového rozhodnutí vyčlenit jako samostatný přestupek a nepodřadit jej pod výrok I bod 1), žalovaný uvedl, že Ústav je posoudil jako dvě samostatná jednání s ohledem na výrazný časový rozestup (bezmála 5 měsíců), a tedy z důvodu nesplnění podmínky blízké časové souvislosti. 9. Žalovaný následně konstatoval, že z úřední činnosti zjistil, že 27. 6. 2024 žalobkyně a) a žalobkyně b) – d) zveřejnily ve Sbírce listin obchodního rejstříku projekt přeměny – rozdělení odštěpením sloučením, spočívající v rozdělení žalobkyně a) odštěpením, sloučením s nástupnickými společnostmi (žalobkyněmi b) - d). Prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno 11. 6. 2024, a nemohlo tedy tuto skutečnost reflektovat. S odkazem na § 33 přestupkového zákona žalovaný uvedl, že žalobkyně a) měla dle projektu přeměny celkem tři nástupnické společnosti, z nichž na každou přešla jedna lékárna kontrolovaná v rámci správního řízení. Dále s odkazem na § 37 písm. h) přestupkového zákona uvedl, že žalobkyně a) měla více právních nástupců a všichni pokračují v její činnosti. Jelikož žalobkyně a) nese odpovědnost za své jednání a na každou nástupnickou společnost, tj. na žalobkyně b) - d), přešla jedna lékárna, rozdělil žalovaný původně uloženou pokutu 3 000 000 Kč na každou ze čtyř žalobkyň (750 000 Kč). Žalobkyně a) a nástupnické společnosti, tj. žalobkyně b) - d), nesou odpovědnost za spáchané přestupky, pročež jim žalovaný uložil trest ve stejné výši. Žalovaný se rovněž zabýval majetkovou situací každé ze žalobkyň a dospěl k závěru, že pro ně uložená sankce není likvidační. Pokud by pro ně jednorázová platba byla obtížně realizovatelná, mohou požádat o rozložení pokuty na splátky až na dobu 6 let (10 416,6 Kč měsíčně). Na žalobkyně b) - d) přešly lékárny, s nimiž pokračují v činnosti, není zde tedy obava, že by uložená sankce mohla vést k tomu, že by jejich podnikání v následujících letech směřovalo pouze k úhradě pokuty, resp. že by jim sama o sobě přivodila platební neschopnost