16 A 21/2025 – Městský soud v Praze

16 A 21/2025- 32 - text 7 16 A 21/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA [OBRÁZEK]ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem ve věci žalobkyně: J. C., nar. , státní příslušnost: Filipínská republika, zastoupen advokátem Mgr. Petrem Václavkem, sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 4. 2025, č. j. CPR-5450-3/ČJ-2025-930310-V240, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, ze dne 4. 1. 2025, č. j. KRPA-251901-23/ČJ-2024-000022-SV, které bylo potvrzeno a kterým bylo žalobci podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) uloženo správní vyhoštění a byla stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států EU, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, (dále též „smluvní státy“) v délce 1 roku. Počátek této doby byl stanoven od okamžiku, kdy žalobkyně vycestuje z území členských států Evropské unie a smluvních států. Současně podle § 118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců byla stanovena doba k vycestování do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. 2. Žalobkyně namítla nepřezkoumatelnost a nezákonnost napadeného rozhodnutí, nedostatečně zjištěný skutkový stav a nedostatečné posouzení přiměřenosti dopadů napadeného rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně a jejích rodinných příslušníků pobývajících na území ČR. Žalobkyně má za to, že jí měla být uložena toliko povinnost opustit území. Žalobkyně uvedla, že v ČR pobývá od roku 2017. Měla zde zaměstnaneckou kartu, byla jí však zamítnuta žádost o změnu zaměstnavatele z důvodu zjištěné překážky jejího pobytu na území. Žádala také o prodloužení karty. Do své situace se žalobkyně dostala souhrou nešťastných okolností, konkrétně pochybením její pracovní agentury, žalobkyně má za to, že nemohla mít znalost příslušných předpisů, nešlo o cílené obcházení právních předpisů z její strany. Byla také přesvědčena, že jí svědčí fikce pobytu na území, o čemž svědčil překlenovací štítek, který jí byl pochybením úřední osoby opakovaně vystaven, a dále obsah usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2022. Žalobkyně se po zjištění omylu dostavila ke správnímu orgánu, ten ale nepostupoval souladně s čl. 8 Úmluvy. Žalobkyně zde pobývá již přibližně 8 let, po celou dobu zde byla výdělečně činná, disponovala uvedenou zaměstnaneckou kartou. Vytvořila si zde také po všech stránkách vazby. Je zde také nový potenciální zaměstnavatel. ČR je pro ni po pracovní stránce jistotou, oproti tomu ve vlasti žádné podobné možnosti nemá. V ČR pobývá dále sestra žalobkyně, která zde má povolení k trvalému pobytu, žije zde s manželem a dvěma nezletilými dětmi. Žalobkyně po dobu, kdy nemohla v ČR pracovat (trvání pobytového řízení a epidemiologická situace), u sestry pobývala, i nadále s nimi sdílí společnou domácnost. Žalobkyně je rovněž součástí akcí zdejší filipínské komunity. Dle žalobkyně se žalovaný nedostatečně zabýval tím, zda zde je veřejný zájem na opuštění území žalobkyní, kdy naproti tomu zde zcela jistě je zájem příslušníků její rodiny, aby zde setrvala. Žalobkyně je přesvědčena, že vyvíjela aktivní snahu svou situaci zhojit, když žalovaný naopak postupoval nezákonně a přiměřenost zkoumal nedostatečně a v podstatě nepřistoupil k provedení testu proporcionality. Dle žalobkyně v její věci chybí element protiprávního jednání, o pobytové oprávnění byla připravena chybou svého zaměstnavatele. Setrvávala v dobré víře, kdy zde byl dle ní nezákonný postup Ministerstva vnitra. Opakovaně jí byl vystaven překlenovací štítek, až do 23. 8. 2023. Není zde zájem na jejím vycestování a není zde ani jistota, že by se jí podařilo opět vyřídit pobytové oprávnění k příjezdu do ČR. Podle žalobkyně je zmatečný postup správních orgánů porušení zásady dobré správy, žalobkyně nemůže nést důsledky nesouladu mezi správními orgány. 3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. 4. Ze správního spisu soud zjistil tyto skutečnosti. 5. Dle úředního záznamu ze dne 7. 8. 2024 se ke správnímu orgánu dostavila žalobkyně k řešení pobytu, přičemž bylo zjištěno, že její poslední pobytové oprávnění skončilo dne 23. 8. 2023. 6. Při výslechu žalobkyně na převážnou většinu otázek odmítla uvést odpověď. Sdělila pouze, že se zdržuje na adrese X. Dále uvedla, že je svobodná a má dvě děti, které bydlí na Filipínách. Žijí tam také její rodiče. Návykové látky neužívá. 7. Dne 4. 1. 2025 bylo správním orgánem I. st. vydáno rozhodnutí č. j. KRPA-251901-23/ČJ-2024-000022-SV, kterým bylo žalobkyni uloženo správní vyhoštění a byla stanovena doba zákazu vstupu na jeden rok. 8. Napadeným rozhodnutím bylo toto rozhodnutí potvrzeno. 9. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán [(§ 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“)], při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 10. Soud při svém rozhodování vyšel z uvedených právních předpisů: 11. Podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států až na 5 let, pobývá-li cizinec na území nebo na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn. 12. K námitce žalobkyně, že v její věci není přítomen prvek protiprávního jednání, soud konstatuje, že tuto důvodnou neshledal. Správní orgán I st. v rozhodnutí zmínil, že žalobkyně naplnila skutkovou podstatu § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců tím, že se dopustila neoprávněného pobytu v době od 24. 8. 2023 do 7. 8. 2024, kdy se dobrovolně dostavila ke správnímu orgánu řešit svůj pobyt. Dále k tomuto uvedl, že žalobkyně podala dne 2. 5. 2019 žádost o prodloužení zaměstnanecké karty, dne 6. 5. 2019 došlo k zániku původního oprávnění, proto došlo následně ke vzniku tzv. fikce pobytu. Dále správní orgán I. st. zmínil, že do 3. 2. 2022 nebylo o žádosti rozhodnuto, fikce zanikla se zánikem karty téhož dne. Žalobkyně dále požádala o souhlas se změnou zaměstnavatele, toto však bylo dne 8. 2. 2021 zamítnuto. Proti tomuto rozhodnutí se žalobkyně odvolala, načež bylo její žalobě vyhověno a rozhodnutí bylo zrušeno, následně však dne 25. 10. 2021 byla žádost opět zamítnuta. Odvolání proti tomuto rozhodnutí bylo zamítnuto. Rozhodnutí nabylo právní moci ke dni 3. 2. 2022. Proti rozhodnutí podala žalobkyně žalobu, která však byla zamítnuta. Dále správní orgán uvedl, že chybou úřední osoby byl žalobkyni opakovaně do cestovního dokladu vyznačen vízový štítek osvědčující fikci pobytu, a to konkrétně dne 25. 4. 2022 s platností do 23. 7. 2022, a poté dne 25. 7. 2023 s platností do 23. 8. 2023. 13. Žalovaný k průběhu pobytové situace žalobkyně doplnil, že žádost o prodloužení karty a žádost o souhlas se změnou zaměstnavatele podala ve stejný den, tj. 2. 5. 2019, přičemž ke dni 3. 2. 2022 bylo pravomocně rozhodnuto toliko ohledně souhlasu se změnou zaměstnavatele. K tomuto dni ještě nebylo rozhodnuto ve věci žádosti o prodloužení karty, nicméně i tak platnost oprávnění žalobkyně k tomuto dni zanikla. 14. Soud k tomu úvodem pouze pro úplnost poznamenává, že na rozhodnutí správního orgánu I. st. je uvedeno datum jeho vydání 4. 1. 2024, nicméně správné je zjevně datum 4. 1. 2025. Pokud jde o posouzení relevantních skutečností, soud v tomto ohledu pochybení nenalezl, ze strany žalobkyně došlo k naplnění příslušné skutkové podstaty, jak bylo spolehlivě zjištěno a prokázáno. K uložení pouze povinnosti opustit území nebyl důvod. Jakkoli je pravdou, že žalobkyně po jistou (nemalou) dobu mohla být přesvědčena o tom, že její pobyt je i nadále oprávněný, k těmto skutečnostem správní orgány přihlédly a žalobkyni vymezily neoprávněný pobyt, ze kterého bylo vycházeno pro stanovení délky správního vyhoštění na dobu od 24. 8. 2023 do 7. 8. 2024, kdy se dostavila svůj pobyt řešit. Správní orgány nijak nepopřely žalobkyní namítaný fakt, že jí byl chybně, dokonce opakovaně, vystaven vízový štítek, naposledy s platností do 23. 8. 2023, naopak dané bylo plně vzato v úvahu. Soud vnímá vzhledem