17 Af 11/2022 – Městský soud v Praze

17 Af 11/2022- 133 - text 12 17 Af 11/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobce: proti žalovanému: PRIMAPOL-METAL-SPOT s.r.o., IČO: 271 87 098 sídlem U Borovin 1042, Dubí zastoupen advokátem Mgr. Davidem Urbancem sídlem Na Poříčí 1046/24, Praha 1 Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 7, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 3. 2022, č. j. 12472-3/2022-900000-31, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu a dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaný změnil dodatečný platební výměr vydaný Celním úřadem pro hlavní město Prahu č. j. 479146 16/2021 510000 51.2 znějící na 2 021 042 Kč tak, že snížil částku doměřeného cla na částku 1 499 617 Kč. Podstatou projednávané věci je posouzení správnosti doměření tzv. antidumpingového cla ve smyslu prováděcího nařízení Komise (EU) 2018/330 ze dne 5. března 2018, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo na dovoz některých bezešvých trubek a dutých profilů z nerezavějící oceli pocházejících z Čínské lidové republiky (dále jen „prováděcí nařízení 2018/330“), společně s tzv. dodatečným (ochranným) clem. Žalovaný napadeným rozhodnutím potvrdil doměření antidumpingového cla a zrušil doměření dodatečného (ochranného) cla. Žalobce tedy podanou žalobou brojí pouze proti doměřenému antidumpingovému clu, proti zrušení dodatečného (ochranného) cla žalobce nemá námitek. II. Obsah žaloby 2. Podstatou žaloby je žalobcův závěr, že zboží importované od společnosti Maxim Tubes se sídlem v Indii má ve skutečnosti indický původ, tudíž antidumpingové clo na ně nemělo být doměřeno. 3. Žalobce uvedl, že rozhodnutí žalovaného je v rozporu s právními předpisy EU, zejména prováděcím nařízením Komise (EU) 2017/2093 ze dne 15. listopadu 2017, o ukončení šetření možného obcházení antidumpingových opatření uložených prováděcím nařízením Rady (EU) č. 1331/2011 na dovoz některých bezešvých trubek a dutých profilů z nerezavějící oceli pocházejících z Čínské lidové republiky dovozem zasílaným z Indie bez ohledu na to, zda je u něj deklarován původ z Indie, a o ukončení celní evidence tohoto dovozu uložené prováděcím nařízením Komise (EU) 2017/272 ze dne 28. července 2015, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, pokud jde o podrobná pravidla k některým ustanovením celního kodexu Unie (dále jen „prováděcí nařízení 2017/2093“), kterým bylo ukončeno šetření možného obcházení antidumpingových opatření indickými společnostmi. Tímto nařízením bylo konstatováno, že zboží vyvážené z Indie, včetně výrobků společnosti Maxim Tubes, prošlo v Indii podstatným zpracováním konkrétně (tváření za studena) a získalo indický původ. 4. Žalobce dále namítl, že žalovaný nesprávně aplikoval ustanovení celních kodexů, konkrétně čl. 24 Nařízení Rady (EHS) 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (dále jen „Původní kodex“), a čl. 60 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (dále jen „Nový kodex“). Tato ustanovení definují nepreferenční původ zboží. Podle žalobce zpracování zboží v Indii splňuje podmínky pro uznání indického původu, neboť došlo k podstatnému hospodářsky odůvodněnému zpracování v podniku k tomu vybaveném, které vedlo ke vzniku nového výrobku nebo k dosažení důležitého stupně výroby. Žalobce tvrdí, že žalovaný i OLAF chybně upřednostnili změnu tarifního čísla jako rozhodující kritérium, což je v rozporu s judikaturou Soudního dvora EU. 5. Další námitka směřuje proti tomu, že žalovaný založil své rozhodnutí výhradně na závěrech Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) uvedených v závěrečné zprávě OLAF OCM(2019)14897 ze dne 4. 7. 2019 k případu sp. zn. OF/2016/0680/B1. Podle žalobce mají tyto závěry pouze doporučující charakter, zatímco závěry Evropské komise jsou právně závazné. OLAF podle žalobce neprovedl dostatečné šetření, ignoroval důkazy a neumožnil dotčeným subjektům se k věci vyjádřit. V této souvislosti žalobce namítá, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav, neboť neprokázal, že zboží nemělo indický původ, a nezjistil, zda sazba antidumpingového cla ve výši 71,9 % odpovídá konkrétnímu čínskému dodavateli. Podle žalobce měl žalovaný eventuálně vyměřit clo v nižší procentní výši. 6. Žalobce rovněž vytýká žalovanému, že nezohlednil důkazy předložené žalobcem, zejména rozsudky italských soudů, rozhodnutí polských celních orgánů a rozsudek německého finančního soudu v Düsseldorfu. Podle žalobce všechny tyto orgány dospěly k závěru, že zboží má indický původ a antidumpingové clo nelze aplikovat. 7. Konečně žalobce namítá rozpor s principy legitimního očekávání, rovnosti a zákazu diskriminace. Tvrdí, že žalovaný postupoval odlišně než jiné členské státy Evropské unie, které na základě obdobných skutkových okolností antidumpingové clo neuložily, čímž porušil zásady rovného zacházení a legitimního očekávání. 8. Žalobce navrhl, aby soud zrušil napadené rozhodnutí a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného k podané žalobě 9. Žalovaný uvedl, že celní dluh vznikl v okamžiku přijetí celního prohlášení dne 19. března 2019, a že na daný případ dopadá právní úprava obsažená v Novém kodexu, nikoliv v Původním kodexu. Pravidla původu byla upravena v nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 (dále jen „nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446“), zejména v čl. 32 a příloze 22-01, které stanovují konkrétní podmínky pro získání nepreferenčního původu. 10. Žalovaný odmítl tvrzení žalobce, že rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s prováděcím nařízením 2017/2093. Podle žalovaného se Komise v tomto nařízení nezabývala pravidly původu, ale pouze hospodářskou odůvodněností obchodních toků mezi Čínou, Indií a EU. Komise neshledala důvody pro rozšíření antidumpingového cla na zboží zasílané z Indie, avšak to neznamená, že nelze doměřit clo na zboží čínského původu dovezené z Indie. 11. Žalovaný zdůraznil, že OLAF provedl samostatné šetření zaměřené na původ konkrétních zásilek a zjistil, že trubky dovezené žalobcem byly vyrobeny z čínských trubek tarifního čísla 7304, které byly v Indii pouze přepracovány tažením za studena, bez přidání indického materiálu. Takové přepracování podle platných pravidel původu nevede ke změně původu, neboť nedošlo ke změně tarifního čísla ani k výrobě z dutých profilů. 12. Žalovaný se neztotožnil s tvrzením žalobce, že pravidla původu obsažená v nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446 představují vyvratitelnou právní domněnku. Podle žalovaného se jedná o kogentní a jednoznačná pravidla, která nelze obejít ani interpretovat jinak. Závěry OLAF byly podle žalovaného podloženy komunikací s indickým vývozcem Maxim Tubes a dalšími důkazy, které žalobce nevyvrátil. 13. K argumentaci žalobce rozsudky zahraničních soudů žalovaný uvedl, že tyto rozsudky nejsou pro něj závazné, nevztahují se na konkrétní případ žalobce a vycházejí z odlišného skutkového stavu. Žalovaný se neztotožnil ani s rozsudkem německého finančního soudu, který podle něj nesprávně interpretoval pojem dutý profil. 14. Žalovaný dále uvedl, že nebylo prokázáno, že by žalobce dovezl trubky vyrobené z dutých profilů, a že přepracování trubek v Indii nedosáhlo takové pokročilosti, aby vedlo ke změně původu. Původ zboží zůstal čínský, a proto bylo správně doměřeno antidumpingové clo. 15. Žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. IV. Replika žalobce 16. Žalobce návazně v replice uvedl, že nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že judikatura Soudního dvora EU (SDEU) vztahující se k čl. 24 Původního kodexu není použitelná na výklad čl. 60 odst. 2 Nového kodexu. Podle žalobce jsou obě ustanovení obsahově totožná, a tudíž je judikatura SDEU relevantní i pro současnou právní úpravu. 17. Dále žalobce namítl, že žalovaný nesprávně interpretuje význam prováděcího nařízení 2017/2093. Podle žalobce Komise v rámci šetření zkoumala všechny atributy rozhodné pro určení nepreferenčního původu zboží, včetně hospodářského odůvodnění zpracování v Indii. Komise konstatovala, že zpracování za studena v Indii podstatně mění vlastnosti výrobku, což podle žalobce naplňuje podmínky pro určení původu dle čl. 60 odst. 2 Nového kodexu. 18. Žalobce dále poukázal na nesprávný výklad evropského práva ze strany OLAF, který žalovaný bez výhrad přejal. Uvedl, že závěry OLAF byly odmítnuty správními soudy a celními orgány v několika členských státech EU. 19. Žalobce shrnul, že Finanční soud v Hamburku zpochybnil výklad OLAF a českých celních orgánů, zejména pokud jde o definici „dutých profilů“ a jejich vztah k zpracování za studena. Podle hamburského soudu musí být pravidla původu vykládána ve světle čl. 60 odst. 2 Nového kodexu, a nikoliv pouze podle geometrického tvaru výrobku. Soud dosp