18 A 18/2025 – Městský soud v Praze

18 A 18/2025- 52 - text 8 18 A 18/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Lachmanna a soudců Martina Bobáka a Jana Ferfeckého ve věci žalobkyně: Y. M. bytem X zast. Organizací pro pomoc uprchlíkům, z. s. Sídlem Poděbradská 173/5, 190 00 Praha 9 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha 7 v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, který spočíval ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu, zaevidované pod čj. OAM0372155/DO2025, pro její nepřijatelnost dne 9. 4. 2025 takto: I. Návrh na položení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské Unie se zamítá. II. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobkyni vrátil dne 9. 4. 2025 její žádost o dočasnou ochranu, zaevidovanou pod čj. OAM0372155/DO2025, jako nepřijatelnou, byl nezákonný. III. Žalovanému se přikazuje, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu ze dne 9. 4. 2025 zaevidované pod čj. OAM0372155/DO2025. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně je občankou Ukrajiny. V ČR dne 9. 4. 2025 požádala o dočasnou ochranu ve smyslu zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (lex Ukrajina). Tuto žádost však žalovaný označil jako nepřijatelnou, neboť žalobkyně získala dočasnou nebo mezinárodní ochranu v jiném členském státě Evropské unie (v Rakousku). Nepřijatelnost vyznačil přímo v tiskopisu žádosti. II. Podání účastníků řízení 2. S tím žalobkyně nesouhlasila. Žalobou se domáhá vydání rozsudku, kterým by soud konstatoval, že zásah žalovaného spočívající v tom, že ji žádost vrátil jako nepřijatelnou, byl nezákonný. Zároveň požaduje, aby soud zakázal žalovanému pokračovat v porušování jejích práv, a přikázal žalovanému, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu. 3. Žalobkyně uvedla, že ČR jí již v roce 2022 udělila dočasnou ochranu. Tu ji ovšem žalovaný odejmul. Nyní vede s žalovaným ohledně tohoto odejmutí soudní řízení u NSS (pozn. soudu: řízení v této předcházející věci nevedl zdejší soud). V Rakousku vznikla mezinárodní ochrana ze zákona, když tam přicestovala. V Rakousku nechtěla zůstat, zdržela se tam asi jen 4 dny a poté pokračovala do ČR. V důsledku toho, že vycestovala z Rakouska (bez úmyslu se tam vrátit), jí v důsledku rakouského vnitrostátního práva ze zákona také zanikla tamní dočasná ochrana. K tomu doložila e-mailovou komunikaci a dokument „Temporary protection Austria, 2023 Update“. Oficiální dokument nemohla přiložit, jelikož takové potvrzení tamní úřady nevydávají. V ČR poté podruhé požádala o nyní spornou dočasnou ochranu. 4. Žalobkyně namítla, že odepření registrace osoby podle § 5 odst. 1 písm. d) lex Ukrajina je v rozporu s prováděcím rozhodnutím Rady (EU) 2022/382 Prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. 3. 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana. Úř. věst. L 71, 4. 3. 2022, s. 1-6. , resp. se směrnicí Rady 2001/55/ES Směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. 7. 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími. Úř. věst. L 212, 7. 8. 2001, s. 12-23. . K tomu poukázala zejména na aktuální judikaturu správních soudů. Ukrajinec sice nemůže požívat dočasné ochrany ve dvou státech EU zároveň, NSS ovšem dovodil, že i v případě podání „další“ žádosti o dočasnou ochranu žalovaný nemůže tuto další žádost odmítnout a věcně neposoudit. Popsal i jednotlivé kroky, které má žalovaný učinit. Dle žalobkyně měl žalovaný v jejím případě zjistit, že jí dočasná ochrana v Rakousku zanikla ex lege. K žádosti přiložila i e-mail, dle něhož se tak mělo stát, a upozornila na povahu rakouských předpisů. Zdůraznila, že k datu podání žaloby nedisponovala dočasnou ochranou v žádném státě EU. 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě z 23. 4. 2025 poukázal na to, že žalobkyně figuruje v platformě pro výměnu informací Temporary Protection Platform jako držitelka dočasné ochrany v Rakousku. Žalovaný tak postupoval přesně dle znění zákona, vrátil-li žalobkyni žádost jako nepřijatelnou. Dále žalovaný mj. podrobně reagoval na žalobní argumentaci i na „dubnovou“ judikaturu NSS považující úpravu nepřijatelnosti dle § 5 odst. 1 písm. d) lex Ukrajina za rozpornou s unijním právem [rozsudky Nejvyššího správního soudu (NSS) z 1. 4. 2025, čj. 5 Azs 273/2023-27, a z 3. 4. 2025, čj. 1 Azs 336/2024-42 a čj. 1 Azs 174/2024-42]. Cizinci sice i dle žalovaného mají právo vybrat si členský stát, ve kterém o udělení dočasné ochrany požádají (primární právo volby). Ovšem není cílem, aby žadatelé žádali o dočasnou ochranu ve více členských státech a tím zbytečně, případně účelově, vyčerpávali kapacity a zdroje členských států (sekundární právo volby). K tomu žalovaný svou argumentaci navázal na rozsudek Soudního dvora Evropské Unie (SDEU) z 27. 2. 2025, věc C-753/23, Krasiliva. Odpověď Soudního dvora se dotýká toliko důvodu nepřijatelnosti dle § 5 odst. 1 písm. c) lex Ukrajina; k důvodu dle písm. d) naopak dle žalovaného SDEU naznačil, že členský stát může kontrolovat, jestli již žadatel v jiném členském státě dočasnou ochranu nepožívá. Konečně žalovaný vznesl i návrh na předložení další předběžné otázky k SDEU ohledně souladnosti § 5 odst. 1 písm. d) lex Ukrajina s právem EU. 6. Žalovaný v podání z 20. 6. 2025 poukázal na návrh nového provádějícího rozhodnutí, které Rada měla přijmout 13. 6. 2025. Domníval se, že recitál tohoto rozhodnutí vylučuje takový výklad práva EU, který z něj dovodil NSS v judikatuře, která navázala na rozsudek Krasiliva. K podání přiložil návrh provádějícího rozhodnutí č. 9933/25 v češtině a angličtině (ve znění datovaném k 6. 6. 2025). III. Posouzení věci 7. Žaloba je včasná a i přípustná (např. rozsudek 1 Azs 174/2024). 8. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání postupem v souladu s § 51 odst. 1 věty druhé s. ř. s. Nařídit jednání nebylo třeba ani kvůli dokazování. Podkladem pro rozhodnutí soudu je primárně tiskopis žádosti o dočasnou ochranu, který žalobkyně u žalovaného podala a který jí žalovaný vrátil. Obsah tohoto dokumentu je oběma účastníkům řízení z povahy věci dobře znám a posouzení důvodnosti žaloby záleží na zodpovězení právní otázky. Soud neshledal potřebu dokazovat přílohami žaloby ani přílohami vyjádření žalovaného. Žádný z těchto dokumentů nemohl nic změnit na věcném hodnocení tohoto sporu. 9. Ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. může správní soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (srov. rozsudek NSS z 17. 3. 2008, čj. 2 Aps 1/200565, č. 603/2005 Sb. NSS). 10. V projednávané věci jsou splněny první, druhá a pátá podmínka, neboť vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobkyni pro nepřijatelnost představuje přímý zásah do jejích práv, a to bez ohledu na to, že jí již v minulosti byla dočasná ochrana udělena v jiném členském státě EU. Jedná-li se o hodnocení tohoto úkonu, zde lze vyjít z existující judikatury, podle které bránění v podání žádosti či její nepřijetí mohou představovat nezákonný zásah (rozsudek NSS z 30. 5. 2017, čj. 10 Azs 153/2016-52, č. 3601/2017 Sb. NSS). Čtvrtá podmínka testu je taktéž splněna. 11. Zbývá tedy posoudit, zda žalovaný postupoval v souladu s právními předpisy, pokud žádost o dočasnou ochranu žalobkyni vrátil jako nepřijatelnou. 12. Soud předesílá, že v nedávné době došlo k notnému judikaturnímu vývoji stran chápání institutu dočasné ochrany. V prvé řadě nelze opomenout rozsudek SDEU ve věci Krasiliva, na nějž NSS navázal dubnovou judikaturou v rozsudcích 5 Azs 273/2023, 1 Azs 336/2024 a 1 Azs 174/2024. Tyto prvotní závěry pak převzaly i další senáty NSS (např. rozsudky z 8. 4. 2025, čj. 9 Azs 20/202437, z 17. 4. 2025, čj. 2 Azs 271/202443, z 24. 4. 2025, čj. 10 Azs 4/202549, z 25. 4. 2025, čj. 5 Azs 217/202336, a mnoho dalších). 13. Posléze reagoval i zdejší soud, který již zohlednil i navazující argumentaci žalovaného (např. rozsudky z 23. 4. 2025, čj. 10 A 6/202561, z 30. 4. 2025, čj. 5 A 36/202538, z 16. 5. 2025, čj. 10 A 42/202533, z 20. 5. 2025, čj. 5 A 42/202539, z 3. 6. 2025, čj. 18 A 22/2025-52, či z 17. 6. 2025, čj. 10 A 56/2025-39). Nyní rozhodující senát se s jejich závěry plně ztotožňuje, v dalším z ni