18 A 22/2025 – Městský soud v Praze

18 A 22/2025- 52 - text 8 18 A 22/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Lachmanna a soudců Jana Ferfeckého a Martina Bobáka ve věci žalobce: R. K. bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha 7 v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, který spočíval ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu, zaevidované pod č. j. OAM-8097/DO-2025, pro její nepřijatelnost dne 3. 2. 2025 takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobci vrátil dne 3. 2. 2025 jeho žádost o dočasnou ochranu, zaevidovanou pod č. j. OAM-8097/DO-2025, jako nepřijatelnou, byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobce o dočasnou ochranu, podané dne 3. 2. 2025, zaevidované pod č. j. OAM-8097/DO-2025. III. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce je občanem Ukrajiny. V České republice dne 3. 2. 2025 požádal o dočasnou ochranu ve smyslu zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (lex Ukrajina). Tuto žádost však žalovaný označil jako nepřijatelnou, neboť žalobce získal dočasnou nebo mezinárodní ochranu v jiném členském státě Evropské unie (v Rumunsku). Nepřijatelnost vyznačil přímo v tiskopisu žádosti. 2. Žalobce se podanou žalobou domáhá vydání rozsudku, kterým by soud konstatoval, že zásah žalovaného spočívající v tom, že mu žádost vrátil jako nepřijatelnou, byl nezákonný. Zároveň požaduje, aby soud zakázal žalovanému pokračovat v porušování jeho práv, a přikázal žalovanému, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu. 3. Žalobce společně se žalobou navrhoval i vydání předběžného opatření, jemuž Krajský soud v Plzni předtím, než žalobu zdejšímu soudu postoupil, vyhověl. Usnesením z 5. 3. 2025, č. j. 55 A 10/2025 - 26, přikázal žalovanému i Policii ČR do skončení soudního řízení strpět na území pobyt žalobce. II. Žaloba 4. Žalobce v podané žalobě uvedl, že dne 18. 10. 2024 vstoupil na území Evropské unie přes Rumunsko, kde obdržel dočasnou ochranu. Nejprve stručně argumentoval ve prospěch přípustnosti žaloby (nepoužitelnosti výluky ze soudního přezkumu) a dále zdůraznil, že je osobou spadající pod čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana (prováděcí rozhodnutí). Odepření registrace osoby podle § 5 odst. 1 písm. c) nebo d) zákona č. 65/2022 Sb. je v rozporu s prováděcím rozhodnutím, resp. směrnicí Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími (směrnice č. 2001/55/ES). Podpůrně odkázal na některá ustanovení směrnice a její preambule, stejně jako na soft-law Evropské komise či judikaturu správních soudů 5. Jednání žalovaného považuje za nezákonné a navrhuje, aby soud vydal rozsudek, v němž za prvé určí, že zásah žalovaného spočívající ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu dne 3. 2. 2025, jako nepřijatelné, byl nezákonný, a za druhé mu přikáže, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu. III. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě z 20. 2. 2025 poukázal na to, že žalobce figuruje v platformě pro výměnu informací Temporary Protection Platform jako držitel dočasné ochrany v Rumunsku. Žalovaný tak postupoval přesně dle znění zákona, vrátil-li žalobci žádost jako nepřijatelnou. Dále žalovaný zevrubně reagoval na argumentaci žalobce i judikaturu řady krajských soudů považující úpravu nepřijatelnosti dle § 5 odst. 1 písm. c) a d) lex Ukrajina za rozporné s unijním právem. Zdůraznil, že směrnice č. 2001/55/ES nepředpokládá, že by osoba mohla získat dočasnou ochranu ve více státech zároveň (o čemž svědčí zejména dikce čl. 15 odst. 6 a čl. 26 odst. 4). Na držitele dočasné ochrany v jiném členském státě nemůže být pohlíženo jako na osobu vysídlenou, ale musí být na něj pohlíženo jako na osobu usazenou v jiném členském státě, ze kterého také přichází. 7. Dohoda států, že nebudou aplikovat článek 11 směrnice č. 2001/55/ES, znamená, že členské státy nebudou držitele dočasné ochrany v jiném členském státě, který neoprávněně pobývá na jejich území, aktivně přemisťovat či předávat do členského státu, který mu povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany vydal. Nic dalšího z ní ovšem nelze dovodit. Cizinci sice mají právo vybrat si členský stát, ve kterém o udělení dočasné ochrany požádají, z preambule směrnice, jejím cílem však není, aby žadatelé požívali nebo žádali o dočasnou ochranu ve více členských státech a tím zbytečně, případně účelově, vyčerpávali kapacity a zdroje členských států. 8. V původním vyjádření žalovaný navrhl též přerušení řízení z důvodu vedení řízení o předběžné otázce u Soudního dvora Evropské unie (Soudní dvůr) ve věci C-753/23. V pozdějším vyjádření z 26. 3. 2025 pak na vydání rozsudku v této věci z 27. 2. 2025 (věc Krasiliva) reagoval. Odpověď Soudního dvora se dotýká toliko důvodu nepřijatelnosti dle § 5 odst. 1 písm. c) lex Ukrajina na důvod dle písm. d) nikoli; k němu naopak dle žalovaného Soudního dvůr naznačil, že členský stát může kontrolovat, jestli již žadatel v jiném členském státě dočasnou ochranu nepožívá. Rozvedl i některé své další argumenty. IV. Posouzení věci Městským soudem v Praze 9. Soud na úvod jen stručně poznamenává, že ačkoli § 5 odst. 2 zákona o dočasné ochraně vylučuje ze soudního přezkumu vrácení nepřijatelné žádosti cizinci, Nejvyšší správní soud (NSS) v rozsudku z 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024 - 42, konstatoval výluku soudního přezkumu za nesouladnou s čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod i čl. 29 směrnice o dočasné ochraně. Městský soud je proto toho názoru, že předmětnou výluku dle § 5 odst. 2 lex Ukrajina nelze aplikovat, neboť osobám požívajícím dočasné ochrany toto právo nepřípustně odepírá a není tak slučitelná s právem Evropské unie. 10. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť žalobcův souhlas s tímto postupem v souladu s § 51 odst. 1 věty druhé s. ř. s. presumoval a žalovaný s tím ve vyjádření k žalobě výslovně souhlasil. Nařídit jednání nebylo třeba ani kvůli dokazování. Podkladem pro rozhodnutí soudu je primárně tiskopis žádosti o dočasnou ochranu, který žalobce u žalovaného podal a který mu žalovaný vrátil. Obsah tohoto dokumentu je oběma účastníkům řízení z povahy věci dobře znám a posouzení důvodnosti žaloby záleží na zodpovězení právní otázky. 11. Soud předesílá, že v nedávné době došlo k výraznému judikaturnímu vývoji stran chápání dočasné ochrany. Tento judikaturní vývoj byl způsoben rozsudkem Soudního dvora ve věci Krasiliva, a následně i rozsudky NSS z 1. 4. 2025, č. j. 5 Azs 273/2023 - 27, a z 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 336/2024 - 42 a č. j. 1 Azs 174/2024 - 42, na které navázaly i další senáty NSS (např. rozsudky z 8. 4. 2025, č. j. 9 Azs 20/2024 - 37, z 17. 4. 2025, č. j. 2 Azs 271/2024 - 43, z 24. 4. 2025, č. j. 10 Azs 4/2025 - 49, z 25. 4. 2025, č. j. 5 Azs 217/2023 - 36). 12. Na tento judikaturní vývoj již reagoval i zdejší soud, který již zohlednil i navazující argumentaci žalovaného (např. rozsudky z 23. 4. 2025, č. j. 10 A 6/2025 - 61, z 30. 4. 2025, č. j. 5 A 36/2025 - 38, z 16. 5. 2025, č. j. 10 A 42/2025 - 33, či z 20. 5. 2025, č. j. 5 A 42/2025 - 39). Nyní rozhodující senát se s jejich závěry ztotožňuje, v dalším z nich proto vychází (a v podrobnostech na jejich odůvodnění odkazuje). 13. Ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. může správní soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (srov. rozsudek NSS z 17. 3. 2008, č. j. 2 Aps 1/2005 - 65, č. 603/2005 Sb. NSS). 14. V projednávané věci jsou splněny první, druhá a pátá podmínka, neboť vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobci pro nepřijatelnost představuje přímý zásah do jeho práv, a to bez ohledu na to, že mu již v minulosti byla dočasná ochrana udělena v jiném členském státě EU. Jedná-li se o hodnocení tohoto úkonu, zde lze vyjít z existující judikatury, podle které bránění v podání žádosti či její nepřijetí mohou představovat nezákonný zásah (rozs