18 A 33/2025 – Městský soud v Praze

18 A 33/2025- 64 - text 6 18 A 33/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Lachmanna a soudců Martina Bobáka a Jana Ferfeckého ve věci žalobce: A. S. bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha 7 v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, který spočíval ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu z 18. 9. 2024, zaevidované pod čj. OAM396967/DO2024, pro její nepřijatelnost takto: I. Návrh na přerušení řízení se zamítá. II. Zásah žalovaného spočívající v tom, že 18. 9. 2024 žalobci vrátil jeho žádost o dočasnou ochranu, zaevidovanou pod čj. OAM-396967/DO-2024, jako nepřijatelnou, byl nezákonný. III. Žalovanému se přikazuje, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu z 18. 9. 2025 zaevidované pod čj. OAM-396967/DO-2024, a to nejpozději do 3 dnů od doručení tohoto rozhodnutí. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce je občanem Ukrajiny. V ČR dne 18. 9. 2024 požádal o dočasnou ochranu ve smyslu zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (lex Ukrajina). Tuto žádost však žalovaný označil jako nepřijatelnou, neboť žalobce získal dočasnou nebo mezinárodní ochranu v jiném členském státě Evropské unie (v Polsku). Nepřijatelnost vyznačil přímo v tiskopisu žádosti. II. Podání účastníků řízení a procesní vývoj věci 2. S tím žalobce nesouhlasil. Žalobou se domáhá vydání rozsudku, kterým by soud konstatoval, že zásah žalovaného spočívající v tom, že mu žádost vrátil jako nepřijatelnou, byl nezákonný. Zároveň požaduje, aby soud zakázal žalovanému pokračovat v porušování jeho práv, a přikázal mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu. 3. Žalobce pochází z Charkovské oblasti. Na území EU vstoupil přes Polsko 21. 9. 2022. Dočasná ochrana v Polsku mu zanikla ex lege, a to po 30 dnech od vycestování z Polska. Dne 18. 9. 2024 podal žádost o dočasnou ochranu v ČR z důvodu sloučení rodiny. Jeho rodinní příslušníci (matka, sestra, dcera sestry) mají dočasnou ochranu v ČR. Ke dni 18. 9. 2024 žalobce nedisponoval dočasnou ochranou v žádném ze států EU. Domnívá se, že odepření registrace osoby podle § 5 odst. 1 písm. d) lex Ukrajina je v rozporu s prováděcím rozhodnutím Rady (EU) 2022/382 Prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. 3. 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana. Úř. věst. L 71, 4. 3. 2022, s. 1-6. , resp. se směrnicí Rady 2001/55/ES Směrnice Rady 2001/55/ES z 20. 7. 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími. Úř. věst. L 212, 7. 8. 2001, s. 12-23. . K tomu poukázal zejména na tehdy aktuální judikaturu správních soudů či závěry Veřejného ochránce práv. 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě z 31. 10. 2024 uvedl, že žalobce figuruje v platformě pro výměnu informací Temporary Protection Platform jako držitel dočasné ochrany v Polsku. Žalovaný postupoval přesně dle znění zákona, vrátil-li žalobci žádost jako nepřijatelnou. 5. Žalobce v replice z 4. 12. 2024 odkázal mj. na § 51 a 52 zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně a na novější judikaturu. 6. Usnesením z 16. 5. 2025, čj. 77 A 50/2024-51, Krajský soud v Plzni postoupil žalobu k projednání zdejšímu soudu jako místně příslušnému. V závěru usnesení mj. uvedl, že žalobce se u něj úspěšně bránil zásahovou žalobou proti postupu žalovaného, který jako nepřijatelnou odmítl jeho předcházející žádost o dočasnou ochranu (rozsudek Krajského soudu v Plzni z 18. 12. 2024, čj. 77 A 26/2024-62). Kasační stížnost žalovaného zamítl Nejvyšší správní soud (NSS) rozsudkem z 13. 5. 2025, čj. 1 Azs 8/2025-45. 7. Do dnešního dne městský soud neobdržel procesní stanoviska stran ani jejich další vyjádření k věci. III. Posouzení věci 8. Žaloba je včasná a i přípustná (např. rozsudek NSS z 3. 4. 2025, čj. 1 Azs 174/2024-42). 9. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání postupem v souladu s § 51 odst. 1 věty druhé s. ř. s. Nařídit jednání nebylo třeba ani kvůli dokazování. Podkladem pro rozhodnutí soudu je primárně tiskopis žádosti o dočasnou ochranu, který žalobce u žalovaného podal a který mu žalovaný vrátil. Obsah tohoto dokumentu je oběma účastníkům řízení z povahy věci dobře znám a posouzení důvodnosti žaloby záleží na zodpovězení právní otázky. Soud neshledal potřebu dokazovat dokumenty, na které se žalobce či žalovaný ve svých podáních odkazovali. Žádný z těchto dokumentů nemohl nic změnit na věcném hodnocení tohoto sporu. Stěžejní otázky této kauzy ostatně mají právní, nikoli skutkovou povahu. 10. Ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. může správní soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (srov. rozsudek NSS z 17. 3. 2008, čj. 2 Aps 1/200565, č. 603/2005 Sb. NSS). 11. V projednávané věci jsou splněny první, druhá a pátá podmínka, neboť vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobci pro nepřijatelnost představuje přímý zásah do jeho práv, a to bez ohledu na to, že mu již v minulosti byla dočasná ochrana udělena v jiném členském státě EU. Jedná-li se o hodnocení tohoto úkonu, zde lze vyjít z existující judikatury, podle které bránění v podání žádosti či její nepřijetí mohou představovat nezákonný zásah (rozsudek NSS z 30. 5. 2017, čj. 10 Azs 153/2016-52, č. 3601/2017 Sb. NSS). Čtvrtá podmínka testu je taktéž splněna. 12. Zbývá tedy posoudit, zda žalovaný postupoval v souladu s právními předpisy, pokud žádost o dočasnou ochranu žalobci vrátil jako nepřijatelnou. 13. Soud předesílá, že v nedávné době došlo k notnému judikaturnímu vývoji stran chápání institutu dočasné ochrany. V prvé řadě nelze opomenout rozsudek Soudního dvora Evropské Unie (SDEU) z 27. 2. 2025, věc C-753/23, Krasiliva, na nějž NSS navázal „dubnovou“ judikaturou v rozsudcích z 1. 4. 2025, čj. 5 Azs 273/2023-27, z 3. 4. 2025, čj. 1 Azs 336/2024-42, či již cit. rozsudek 1 Azs 174/2024. Tyto prvotní závěry pak převzaly i další senáty NSS (např. rozsudky z 8. 4. 2025, čj. 9 Azs 20/202437, z 17. 4. 2025, čj. 2 Azs 271/202443, z 24. 4. 2025, čj. 10 Azs 4/202549, z 25. 4. 2025, čj. 5 Azs 217/202336, a mnoho dalších). 14. Posléze reagoval i zdejší soud, který již zohlednil i navazující argumentaci žalovaného (např. rozsudky z 23. 4. 2025, čj. 10 A 6/202561, z 30. 4. 2025, čj. 5 A 36/202538, z 16. 5. 2025, čj. 10 A 42/202533, z 20. 5. 2025, čj. 5 A 42/202539, z 3. 6. 2025, čj. 18 A 22/2025-52, či z 17. 6. 2025, čj. 10 A 56/2025-39). Nyní rozhodující senát se s jejich závěry plně ztotožňuje, v dalším z nich proto vychází (a v podrobnostech na jejich precizní odůvodnění odkazuje). Nevypořádá-li soud v tomto rozsudku adresně všechny dílčí výtky žalovaného, je tomu tak pouze proto, že žalovanému jsou konkrétní odpovědi na jeho neutichající polemiku s dubnovou judikaturou známy z již shora cit. rozsudků, resp. i z mnoha dalších rozsudků v obdobných či skutkově takřka totožných věcech. Navzdory tomu, že žalovaný tyto závěry setrvale nerespektuje, soud nepovažuje za účelné, aby je v jejich celistvosti neustále opakoval (ostatně osmnáctý senát tyto závěry shrnul před několika málo dny v rozsudku z 30. 6. 2025, čj. 18 A 18/202552). S ohledem na výše uvedené žalovaný nemohl žádost žalobce z 18. 9. 2025 bez věcného posouzení odmítnout. Pro úplnost soud dodává, že výrokem I zamítl návrh žalovaného na přerušení řízení, jelikož SDEU již v mezičase rozhodl ve věci Krasiliva. 15. Žalobce ovšem netvrdí pouze to, že žalovaný pochybil, pokud jeho žádost o dočasnou ochranu odmítl podle § 5 odst. 1 písm. d) lex Ukrajina. Zejména poukázal na to, že žádostí z 18. 9. 2024 usiloval u získání dočasné ochrany za účelem sloučení. 16. Soud v této souvislosti nepřehlédl rozsudky z 13. 2. 2025, čj. 1 Azs 305/2024-27, a z 25. 6. 2025, čj. 10 Azs 12/2025-34, v nichž se NSS věnoval obdobným situacím, jako je ta, která nastala v nynějším případě. NSS řešil otázku, zda zákon č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců (zákon o dočasné ochraně), a lex Ukrajina předpokládají dvě různé žádosti o dočasnou ochranu. Dle něj existuje pouze jeden institut dočasné ochrany. Směrnice 2001/55/ES se aplikuje za situace, v níž by individuální žádosti o mezinárod