18 A 38/2025 – Městský soud v Praze

18 A 38/2025- 36 - text 6 18 A 38/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Kříže a soudců Jana Ferfeckého a Martina Bobáka ve věci žalobkyň: a) S. V. b) nezl. O. M. c) nezl. K. M. všechny státní příslušnost Ukrajina všechny pobytem X nezletilé žalobkyně zastoupeny zákonnou zástupkyní žalobkyní a) proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha 7 v řízení o žalobě na ochranu před nezákonnými zásahy žalovaného, které spočívaly ve vrácení žádostí o dočasnou ochranu žalobkyním dne 6. 6. 2025 pro jejich nepřijatelnost takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobkyni a) vrátil dne 6. 6. 2025 její žádost o dočasnou ochranu, zaevidovanou pod čj. OAM-0385048/DO-2025, jako nepřijatelnou, byl nezákonný. Žalovanému se přikazuje, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu žalobkyně a) ze dne 6. 6. 2025 zaevidované pod čj. OAM-0385048/DO-2025. II. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobkyni b) vrátil dne 6. 6. 2025 její žádost o dočasnou ochranu, zaevidovanou pod čj. OAM-0385049/DO-2025, jako nepřijatelnou, byl nezákonný. Žalovanému se přikazuje, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu žalobkyně b) ze dne 6. 6. 2025 zaevidované pod čj. OAM-0385049/DO-2025. III. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobkyni c) vrátil dne 6. 6. 2025 její žádost o dočasnou ochranu, zaevidovanou pod čj. OAM-0385051/DO-2025, jako nepřijatelnou, byl nezákonný. Žalovanému se přikazuje, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu žalobkyně c) ze dne 6. 6. 2025 zaevidované pod čj. OAM-0385051/DO-2025. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobkyně a) i její dcery, žalobkyně b) a c), jsou občanky Ukrajiny. Již dne 25. 2. 2022 měla žalobkyně a) s dcerami vycestovat z Ukrajiny do Itálie, kde získaly povolení za účelem dočasné ochrany. Po více než roce se vrátily zpět na Ukrajinu, kde zůstaly do května 2025. Poté odjely do České republiky, kde se nachází manžel žalobkyně V. M., který zde tentýž měsíc získal zaměstnaneckou kartu. Žalobkyně s dcerami požádala o dočasnou ochranu v ČR, tu jim však žalovaný odmítl udělit z odůvodněním, že mají stále v Itálii povolení za účelem dočasné ochrany, což má vyplývat z Platformy pro výměnu informací o žadatelích a držitelích dočasné ochrany mezi členskými státy (Temporary Protection Platform). Jejich žádosti byly dne 6. 6. 2025 vráceny podle § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (lex Ukrajina), jako nepřijatelné. Nepřijatelnost vyznačil žalovaný přímo v tiskopisu žádostí, přičemž v tiskopisech vyplnil i důvod, že nebylo prokázáno, že jsou žalobkyně osobami dle § 3 lex Ukrajina. 1. Žalobkyně s postupem žalovaného nesouhlasily. Společnou žalobou se domáhaly vydání rozsudku, kterým by soud konstatoval, že zásahy žalovaného spočívající v tom, že jim žádosti vrátil jako nepřijatelné, byly nezákonné. Zároveň v rámci žalobního petitu uvedly, že se domáhají obnovení stavu před vrácením žádostí o dočasnou ochranu. Odkázaly především na závěry judikatury Nejvyššího správního soudu (NSS). Doplnily, že žalovaný sice vyznačil i důvod nepřijatelnosti spočívající v tom, že nejsou osobami dle § 3 lex Ukrajina, k tomu ale ničeho neuvedl a žalobkyním není důvod tohoto postupu znám. 2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě z 2. 7. 2025 navrhl, aby soud žalobu zamítl. Žádosti žalobkyň byly podle něj nepřijatelné dle § 5 odst. 1 písm. d) lex Ukrajina. Přitom zopakoval ty samé argumenty, které již mnohokrát snesl v jiných řízeních před zdejším soudem (např. v nedávné době v řízení pod sp. zn. 18 A 49/2025). 3. Žaloba je včasná a přípustná [srov. rozsudek NSS z 3. 4. 2025, čj. 1 Azs 174/2024-42, č. 4682/2025 Sb. NSS]. 4. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání postupem v souladu s § 51 odst. 1 věty druhé zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.). Nařídit jednání nebylo třeba ani kvůli dokazování. Podkladem pro rozhodnutí soudu jsou primárně tiskopisy žádosti o dočasnou ochranu, které žalobkyně u žalovaného podaly a které jim žalovaný vrátil. Obsah těchto dokumentů je oběma stranám z povahy věci dobře znám a není mezi nimi sporný. Posouzení důvodnosti žaloby záleží na zodpovězení právní otázky. Soud neshledal potřebu dokazovat ani jinými listinami, ani důkazy označenými ve vyjádření žalovaného. Žádný z těchto dokumentů nebyl v rozsahu potřebném pro posouzení důvodnosti žaloby relevantní. Skutkové poznatky, jež by jejich případným provedením k důkazu soud nabyl, nepotřeboval pro posouzení opodstatněnosti žalobní argumentace. Obsah žádného dokumentu nemohl nic změnit na věcném hodnocení tohoto sporu. 5. Ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. může správní soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byly zaměřeny přímo proti němu nebo v jejich důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (srov. rozsudek NSS ze dne 17. 3. 2008, čj. 2 Aps 1/200565, č. 603/2005 Sb. NSS). 6. V projednávané věci jsou splněny první, druhá a pátá podmínka, neboť vrácení žádostí o dočasnou ochranu žalobkyním pro nepřijatelnost představuje přímý zásah do jejich práv, a to bez ohledu na to, že jim již v minulosti byla dočasná ochrana udělena v jiném členském státě EU (v Itálii). Jde-li o hodnocení tohoto úkonu, zde lze vyjít z existující judikatury, podle které bránění v podání žádosti či její nepřijetí mohou představovat nezákonný zásah (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 30. 5. 2017, čj. 10 Azs 153/2016-52, č. 3601/2017 Sb. NSS). Čtvrtá podmínka testu je taktéž splněna. 7. Zbývá tedy posoudit, zda žalovaný postupoval v souladu s právními předpisy, pokud žádosti o dočasnou ochranu žalobkyním vrátil jako nepřijatelné. Soud podotýká, že v dalším se vyjadřuje toliko k důvodu nepřijatelnosti dle § 5 odst. 1 písm. d) lex Ukrajina, druhý „zaškrtnutý“ důvod soud nezohledňuje, neboť ani žalovaný v tomto směru nijak neargumentoval a naopak žádosti označoval za nepřijatelné jen z prve uvedeného důvodu. 8. Soud předesílá, že v nedávné době došlo k notnému judikaturnímu vývoji stran chápání institutu dočasné ochrany. V prvé řadě nelze opomenout rozsudek Soudního dvora Evropské unie (SDEU) z 27. 2. 2025, věc C-753/23, Krasiliva, na nějž NSS navázal „dubnovou judikaturou“ v rozsudcích z 1. 4. 2025, čj. 5 Azs 273/2023-27, č. 4683/2025 Sb. NSS, z 3. 4. 2025, čj. 1 Azs 336/2024-42, a již zmíněným rozsudkem ze dne 3. 4. 2025 čj. 1 Azs 174/2024-42. Tyto prvotní závěry pak převzaly i další senáty NSS (např. rozsudky z 8. 4. 2025, čj. 9 Azs 20/202437, z 17. 4. 2025, čj. 2 Azs 271/202443, z 24. 4. 2025, čj. 10 Azs 4/202549, z 25. 4. 2025, čj. 5 Azs 217/202336, a mnoho dalších). 9. Posléze reagoval i zdejší soud, který již zohlednil i navazující argumentaci žalovaného (např. rozsudky z 23. 4. 2025, čj. 10 A 6/2025-61, ze dne 30. 4. 2025, čj. 5 A 36/2025-38, z 16. 5. 2025, čj. 10 A 42/2025-33, z 20. 5. 2025, čj. 5 A 42/2025-39, z 3. 6. 2025, čj. 18 A 22/2025-52, z 17. 6. 2025, čj. 10 A 56/2025-39; osmnáctý senát posledně v obdobné věci rozhodl rozsudkem ze dne 17. 7. 2025, čj. 18 A 49/2025-33). Rozhodující senát se s vyslovenými závěry plně ztotožňuje, resp. na nich nehodlá ničeho měnit. V dalším z nich proto vychází a v podrobnostech na jejich precizní odůvodnění odkazuje. Nevypořádá-li soud v tomto rozsudku adresně dílčí výtky žalovaného, je tomu tak pouze proto, že žalovanému jsou konkrétní odpovědi na jeho neutichající polemiku s dubnovou judikaturou známy již ze shora uvedených rozsudků, resp. i z mnoha dalších rozsudků v obdobných či skutkově takřka totožných věcech. Navzdory tomu, že žalovaný tyto závěry setrvale nerespektuje, soud nepovažuje za účelné, aby je v jejich celistvosti neustále opakoval. 10. Klíčovým zůstává, jakkoli se tomu žalovaný brání, že žádost osoby požívající dočasné ochrany na základě prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 o povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany v České republice, na něž této osobě vzniká nárok na základě čl. 8 odst. 1 směrnice Rady 2001/55/ES o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími, není správní orgán oprávněn vrátit této osobě jako nepřijatelnou dle § 5 odst. 1 písm. c) nebo d) lex Ukrajina z toho důvodu, že tato osoba o povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany požádala nebo jí bylo toto povolení uděleno také v