18 A 73/2025 – Městský soud v Praze

18 A 73/2025- 39 - text 6 18 A 73/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Lachmanna a soudců Jana Ferfeckého a Martina Bobáka ve věci žalobců: a) V. Z. b) nezl. A. Z. c) nezl. A. Z. všichni státní příslušnost Ukrajina všichni pobytem X nezletilí žalobci zastoupeni zákonnou zástupkyní žalobkyní a) proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha 7 v řízení o žalobě na ochranu před nezákonnými zásahy žalovaného, které spočívaly ve vrácení žádostí o dočasnou ochranu žalobcům dne 18. 7. 2025 pro jejich nepřijatelnost takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobkyni a) vrátil dne 18. 7. 2025 její žádost o dočasnou ochranu, zaevidovanou pod čj. OAM0398789/DO2025, jako nepřijatelnou, byl nezákonný. Žalovanému se přikazuje, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu žalobkyně a) ze dne 18. 7. 2025, zaevidované pod čj. OAM0398789/DO2025. II. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobci b) vrátil dne 18. 7. 2025 jeho žádost o dočasnou ochranu, zaevidovanou pod čj. OAM03988818/DO2025, jako nepřijatelnou, byl nezákonný. Žalovanému se přikazuje, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu žalobci b) ze dne 18. 7. 2025, zaevidované pod čj. OAM03988818/DO2025. III. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobci c) vrátil dne 18. 7. 2025 jeho žádost o dočasnou ochranu, zaevidovanou pod čj. OAM0398806/DO2025, jako nepřijatelnou, byl nezákonný. Žalovanému se přikazuje, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu žalobci c) ze dne 18. 7. 2025, zaevidované pod čj. OAM0398806/DO2025. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně a) i její synové, žalobci b) a c), jsou občany Ukrajiny. Z podané žaloby a vyjádření žalovaného vyplývá, že žalobci dne 18. 7. 2025 v České republice požádali o udělení pobytového oprávnění z titulu dočasné ochrany. Jejich žádosti (3 tiskopisy) jim ovšem žalovaný vrátil jako nepřijatelné, neboť měli dle žalovaného získat dočasnou ochranu v jiném členském státě EU ve smyslu § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (lex Ukrajina). Nepřijatelnost vyznačil žalovaný přímo v tiskopisech žádostí. 2. Žalobci s postupem žalovaného nesouhlasili. Společnou žalobou, byť formulovanou v jednotném čísle, se domáhali vydání rozsudku, kterým by soud konstatoval, že zásah žalovaného spočívající v tom, že jim žádosti vrátil jako nepřijatelné, byl nezákonný. Zároveň se domáhali obnovení stavu před vrácením žádostí o dočasnou ochranu. Odkázali především na závěry judikatury Nejvyššího správního soudu (NSS), s níž je postup žalovaného v rozporu. Žalobci dovozovali, že žalovaný takto postupoval z důvodu, že disponovali identifikačním číslem PESEL (polský el. systém evidence obyvatelstva). Podle nich měl ovšem žalovaný ověřit, že tamější dočasná ochrana již zanikla, a následně jim udělit dočasnou ochranu v ČR. Společně se žalobou požádali i o nařízení předběžného opatření, jímž by soud příslušným orgánům nařídil strpět jejich pobyt na území ČR do skončení soudního řízení. 3. Žalovaný se nejprve vyjádřil k návrhu na nařízení předběžného opatření, posléze i k vlastní žalobě, již navrhl zamítnout. K důvodnosti žaloby uvedl, že žalobci požádali o dočasnou ochranu v Polsku a figurují v Platformě pro výměnu informací o žadatelích a držitelích dočasné ochrany mezi členskými státy (Temporary Protection Platform - TPP). Je u nich uveden znak „ia“, neboli inactive, což dokládá, že již sice povolení za účelem dočasné ochrany není aktivní, bylo jim však v Polsku uděleno. To přitom k naplnění § 5 odst. písm. d) lex Ukrajina postačuje. Dále žalovaný zopakoval v zásadě stejné argumenty, které již mnohokrát snesl v jiných řízeních před zdejším soudem (např. v nedávné době v řízení pod sp. zn. 18 A 49/2025, 10 A 86/2025, 11 A 97/2025 či 18 A 65/2025). 4. Žaloba je včasná a přípustná [srov. rozsudek NSS z 3. 4. 2025, čj. 1 Azs 174/2024-42, č. 4682/2025 Sb. NSS]. Soud nemá pochybnosti ani o oprávnění žalobkyně a) vystupovat jako zákonná zástupkyně zbývajících žalobců – takto za ně, shodným způsobem jako za sebe, předmětné tiskopisy podala (viz podpis i kontaktní tel. číslo a e-mail), je v nich uvedena jako jejich matka a žalovaný jí takto tiskopisy vrátil, aniž tuto skutečnost zpochybnil. Z předloženého spisového materiálu pak vyplývá, že žalobkyně a) předložila žalovanému i originály rodných listů nezl. žalobců, z jejichž kopií soud seznal, že je v nich uvedena jako jejich matka. Soud proto nevyžadoval další podklady, osvědčující oprávnění žalobkyně a). 5. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání postupem v souladu s § 51 odst. 1 věty druhé zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.). Nařídit jednání nebylo třeba ani kvůli dokazování. Podkladem pro rozhodnutí soudu jsou primárně zmiňované tiskopisy žádosti o dočasnou ochranu, které žalobci u žalovaného podali a které jim žalovaný vrátil. Obsah těchto dokumentů je oběma stranám z povahy věci dobře znám a není mezi nimi sporný. Posouzení důvodnosti žaloby záleží na zodpovězení právní otázky. Soud neshledal potřebu dokazovat ani jinými listinami (výpisy z PESEL), jež nejsou v rozsahu potřebném pro posouzení důvodnosti žaloby relevantní. Skutkové poznatky, jež by jejich případným provedením k důkazu soud nabyl, nepotřeboval pro posouzení opodstatněnosti žalobní argumentace. 6. Ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. může správní soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byly zaměřeny přímo proti němu nebo v jejich důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (srov. rozsudek NSS ze dne 17. 3. 2008, čj. 2 Aps 1/200565, č. 603/2005 Sb. NSS). 7. V projednávané věci jsou splněny první, druhá a pátá podmínka, neboť vrácení žádostí o dočasnou ochranu žalobcům pro nepřijatelnost představuje přímý zásah do jejich práv, a to bez ohledu na to, že jim již v minulosti byla dočasná ochrana udělena v jiném členském státě EU (v Polsku). Jde-li o hodnocení tohoto úkonu, zde lze vyjít z existující judikatury, podle které bránění v podání žádosti či její nepřijetí mohou představovat nezákonný zásah (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 30. 5. 2017, čj. 10 Azs 153/2016-52, č. 3601/2017 Sb. NSS). Čtvrtá podmínka testu je taktéž splněna. 8. Zbývá tedy posoudit, zda žalovaný postupoval v souladu s právními předpisy, pokud žádosti o dočasnou ochranu žalobcům vrátil jako nepřijatelné. V prvé řadě nelze opomenout rozsudek Soudního dvora Evropské unie (SDEU) z 27. 2. 2025, věc C-753/23, Krasiliva, na nějž NSS navázal „dubnovou judikaturou“ v rozsudcích z 1. 4. 2025, čj. 5 Azs 273/2023-27, č. 4683/2025 Sb. NSS, z 3. 4. 2025, čj. 1 Azs 336/2024-42, a již zmíněným rozsudkem ze dne 3. 4. 2025 čj. 1 Azs 174/2024-42. Tyto prvotní závěry pak převzaly i další senáty NSS (např. rozsudky z 8. 4. 2025, čj. 9 Azs 20/202437, z 17. 4. 2025, čj. 2 Azs 271/202443, z 24. 4. 2025, čj. 10 Azs 4/202549, z 25. 4. 2025, čj. 5 Azs 217/202336, a mnoho dalších). 9. Posléze reagoval i zdejší soud, který již zohlednil i navazující argumentaci žalovaného (např. rozsudky z 23. 4. 2025, čj. 10 A 6/2025-61, ze dne 30. 4. 2025, čj. 5 A 36/2025-38, z 16. 5. 2025, čj. 10 A 42/2025-33, z 3. 6. 2025, čj. 18 A 22/2025-52, z 17. 6. 2025, čj. 10 A 56/2025-39, z 6. 8. 2025, čj. 18 A 38/2025-36, z 11. 8. 2025, čj. 10 A 86/2025-27, a z 26. 8. 2025, čj. 11 A 97/202531). Rozhodující senát se s vyslovenými závěry plně ztotožňuje, resp. na nich nehodlá ničeho měnit. V dalším z nich proto vychází a v podrobnostech na jejich odůvodnění odkazuje. Nevypořádá-li soud v tomto rozsudku adresně dílčí výtky žalovaného, je tomu tak pouze proto, že žalovanému jsou konkrétní odpovědi na jeho neutichající polemiku s dubnovou judikaturou známy již ze shora uvedených rozsudků, resp. i z mnoha dalších rozsudků v obdobných či skutkově takřka totožných věcech. Navzdory tomu, že žalovaný tyto závěry setrvale nerespektuje, soud nepovažuje za účelné, aby je v jejich celistvosti neustále opakoval. Připomíná, že odchýlení se od existující judikatury musí být založeno na racionálních a závažných důvodech (rozsudek NSS z 17. 7. 2025, čj. 1 Azs 111/2025-34, bod 17 a násl.). Mělo by přitom jít o kvalitativně nové důvody, nikoli o opakování těch, s nimiž se soudy již mnohokrát vypořádaly. 10. Klíčovým zůstává, jakkoli se tomu žalovaný brání, že žádost osoby požívající dočasné ochrany na základě prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 o povolení k pobytu za účelem dočasné