Z rozhodnutí: Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Lachmanna a soudců Martina Bobáka a Jana Ferfeckého ve věci…
18 A 90/2025- 30 - text
6 18 A 90/2025-
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Lachmanna a soudců Martina Bobáka a Jana Ferfeckého ve věci
žalobců: a) I. T.
b) nezletilý A. T.
c) nezletilý D. T.
všichni pobytem X
nezletilí žalobci ze zákona zastoupení žalobkyní a)
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra
sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha 7
v řízení o žalobě na ochranu před nezákonnými zásahy žalovaného, které spočívaly ve vrácení žádostí o dočasnou ochranu žalobcům dne 25. 8. 2025 pro jejich nepřijatelnost
takto:
I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobkyni a) vrátil dne 25. 8. 2025 její žádost o dočasnou ochranu, zaevidovanou pod čj. OAM-0409836/DO-2025, jako nepřijatelnou, byl nezákonný. Žalovanému se přikazuje, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu žalobkyně a) ze dne 25. 8. 2025, zaevidované pod čj. OAM-0409836/DO-2025.
II. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobci b) vrátil dne 25. 8. 2025 jeho žádost o dočasnou ochranu, zaevidovanou pod čj. OAM-0409850/DO-2025, jako nepřijatelnou, byl nezákonný. Žalovanému se přikazuje, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu žalobci b) ze dne 25. 8. 2025, zaevidované pod čj. OAM-0409850/DO-2025.
III. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobci c) vrátil dne 25. 8. 2025 jeho žádost o dočasnou ochranu, zaevidovanou pod čj. OAM-0409833/DO-2025, jako nepřijatelnou, byl nezákonný. Žalovanému se přikazuje, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu žalobci c) ze dne 25. 8. 2025, zaevidované pod čj. OAM-0409833/DO-2025.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 93 Kč, a to do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobkyně a) i její synové, žalobci b) a c), jsou občany Ukrajiny. Z podané žaloby a vyjádření žalovaného vyplývá, že žalobci dne 25. 8. 2025 v ČR požádali o udělení pobytového oprávnění z titulu dočasné ochrany. Jejich žádosti (3 tiskopisy) jim ovšem žalovaný vrátil jako nepřijatelné, neboť měli dle žalovaného získat dočasnou ochranu v jiném členském státě EU ve smyslu § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (lex Ukrajina). Nepřijatelnost vyznačil žalovaný přímo v tiskopisech žádostí.
2. Žalovaný vyhodnotil žádosti jako nepřijatelné, protože žalobci získali dočasnou ochranu v Německu. To zjistil z Platformy pro výměnu informací o žadatelích a držitelích dočasné ochrany (TPP), v níž je u žalobců v rubrice „Type of protection“ uveden znak „ia“, který se používá tehdy, získal-li cizinec v členském státě povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany a toto povolení je již neplatné (inactive).
II. Podání stran
3. Žalobci uvedli, že vycestovali do Německa, kde získali dočasnou ochranu. Následně se rozhodli přesídlit do ČR. V návaznosti na to se v Německu vzdali dočasné ochrany. K tomu žalobkyně a) dokládá potvrzující e-mail německého úřadu o tom, že v souvislosti s odjezdem do zahraničí celé rodině ze zákona zanikla platnost povolení k pobytu. Dne 25. 8. 2025 žádali o dočasnou ochranu v ČR. Tím, že jim žalovaný vrátil žádosti jako nepřijatelné, postupoval v rozporu s judikaturou. Toto žalobci považují za nezákonný zásah.
4. Výluku ze soudního přezkumu podle § 5 odst. 2 zákona č. 65/2022 Sb. žalobci označili za rozpornou s právem EU. Na podporu svého názoru odkázali na rozsudek Soudního dvora Evropské unie (SDEU) z 27. 2. 2025, C-753/23, Krasiliva.
5. Ohledně věci samé žalobci odkázali mj. na rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) z 3. 4. 2025, čj. 1 Azs 174/2024-42. Dovodili, že § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb. nelze v projednávané věci aplikovat, neboť je v rozporu s právem EU. Podle aktuální judikatury nelze žádost o dočasnou ochranu považovat za nepřijatelnou jen proto, že žadatel – občan Ukrajiny – má nebo měl dočasnou ochranu v jiném členském státě. Ačkoli platí, že nelze současně čerpat výhody dočasné ochrany ve více státech, NSS jasně vymezil, jak má správní orgán postupovat, zjistí-li, že žadatel již má ochranu v jiném členském státě. Žalovaný má takovou žádost přijmout k věcnému posouzení a ověřit, zda žadatel v době podání žádosti skutečně disponuje platným oprávněním k pobytu. Pokud tomu tak není, musí dočasnou ochranu udělit. Žalovaný nerespektuje závěry ustálené judikatury.
6. Žalovaný ve vyjádření z 29. 9. 2025 uvedl, že dle platformy TPP žalobci získali dočasnou ochranu v Německu, což postačuje k tomu, aby postupoval podle § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb. a vrátil jim žádosti jako nepřijatelné. Přitom zopakoval ty samé argumenty, které již mnohokrát přednesl v jiných řízeních před zdejším soudem (např. v nedávné době v řízení pod sp. zn. 18 A 38/2025, 10 A 86/2025, 18 A 63/2025 či 18 A 67/2025). Žalovaný upozornil na to, že žalobci sice v žádosti označili otce rodiny jako osobu, která v ČR pobývá, avšak tento není držitelem oprávnění k pobytu v ČR za účelem dočasné ochrany.
III. Posouzení věci soudem
7. Při přezkoumání tvrzeného zásahu vycházel soud ze skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí [§ 87 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (s. ř. s.)].
8. Ve věci samé soud neshledal potřebu nařídit jednání ani pro potřeby dokazování. Podkladem pro rozhodnutí soudu jsou primárně tiskopisy žádostí o dočasnou ochranu, které žalobci podali u žalovaného a které jim žalovaný vrátil. Obsah těchto dokumentů je stranám z povahy věci dobře znám a není mezi nimi sporný. Posouzení důvodnosti žaloby záleží na zodpovězení právní otázky. Žalovaný argumentoval dohodou členských států o vyloučení čl. 11 směrnice o dočasné ochraně. Tento byl podkladem pro přijetí prováděcího rozhodnutí Rady 2022/382 (jde tedy o jeden z podkladů pro přípravu právního předpisu a do jisté míry o obdobu důvodové zprávy), soudu je jeho obsah znám z mnoha předchozích řízení o obdobných žalobách a mezi účastníky řízení není o jeho obsahu sporu. Proto jím není třeba provádět dokazování, což potvrzuje veškerá dosavadní judikatura NSS, jenž jej v řadě níže citovaných rozsudků v obdobných věcech opakovaně hodnotil, aniž jím on nebo krajské soudy v předchozích řízeních provedly dokazování. Pro účely posouzení právní otázky soud nemusel dokazovat ani potvrzením, že se žalobci v Německu již nepožívají dočasné ochrany. Skutkové poznatky, jež by případným provedením těchto listin k důkazu bylo možné nabýt, soud nepotřeboval pro posouzení důvodnosti žalobní argumentace.
9. Žaloba je přípustná (rozsudek 1 Azs 174/2024, bod 26).
10. Ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. může správní soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Tyto podmínky musí být splněny kumulativně. Není-li, byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (rozsudek NSS ze 17. 3. 2008, čj. 2 Aps 1/2005-65, č. 603/2005 Sb. NSS).
11. V projednávané věci jsou splněny první, druhá a pátá podmínka, neboť vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobcům pro nepřijatelnost představuje přímý zásah do jeho práv, a to bez ohledu na to, že jim již v minulosti byla dočasná ochrana udělena v jiném členském státě EU (v Německu). Z judikatury vyplývá, že vrácení žádosti pro nepřijatelnost může být zásahem ve smyslu § 82 s. ř. s. (rozsudek NSS z 30. 5. 2017, čj. 10 Azs 153/2016-52, č. 3601/2017 Sb. NSS). Čtvrtá podmínka testu je taktéž splněna.
12. Žaloba je rovněž včasná a podala ji osoba k tomu oprávněná.
13. Zbývá tedy posoudit, zda žalovaný postupoval v souladu s právními předpisy, pokud žádosti o dočasnou ochranu vrátil jako nepřijatelné. Soud předesílá, že v relativně nedávné době došlo k notnému judikaturnímu vývoji stran chápání institutu dočasné ochrany. V prvé řadě nelze opomenout již citovaný rozsudek SDEU ve věci C-753/23, Krasiliva, na nějž NSS navázal „dubnovou judikaturou“ v rozsudcích z 1. 4. 2025, čj. 5 Azs 273/2023-27, č. 4683/2025 Sb. NSS, a z 3. 4. 2025, čj. 1 Azs 336/2024-42 a 1 Azs 174/2024-42. Tyto prvotní závěry pak převzaly i další senáty NSS (např. rozsudky z 8. 4. 2025, čj. 9 Azs 20/2024 37, ze 17. 4. 2025, čj. 2 Azs 271/2024 43, z 24. 4. 2025, čj. 10 Azs 4/2025 49, z 25. 4. 2025, čj. 5 Azs 217/2023 36, a mnoho dalších).
14. Posléze reagoval i zdejší soud, který již zohlednil i navazující argumentaci žalovaného (např. rozsudky z 23. 4. 2025, čj. 10 A 6/2025-61, z 30. 4. 2025, čj. 5 A 36/2025-38,
z 16. 5. 2025, čj. 10 A 42/2025-33, z 20. 5. 2025, čj. 5 A 42/2025-39, z 3. 6. 2025, čj. 18 A 2/2025 52, z 13. 6. 2025, čj. 11 A 55/2025-37, ze 17. 6. 2025, čj. 10 A 56/