18 A 91/2025 – Městský soud v Praze

18 A 91/2025- 24 - text 6 18 A 91/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Lachmanna a soudců Jana Ferfeckého a Věry Jachurové ve věci žalobce: I. I. pobytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha 7 v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, který spočíval ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobci dne 29. 8. 2025 pro její nepřijatelnost takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobci vrátil dne 29. 8. 2025 jeho žádost o dočasnou ochranu, zaevidovanou pod čj. OAM0410959/DO2025, jako nepřijatelnou, byl nezákonný. II. Žalovanému se přikazuje, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu žalobce ze dne 29. 8. 2025, zaevidované pod čj. OAM0410959/DO2025. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce je občanem Ukrajiny. Dne 29. 8. 2025 v České republice požádal o udělení pobytového oprávnění z titulu dočasné ochrany. Jeho žádost mu ovšem žalovaný vrátil jako nepřijatelnou, neboť měl získat dočasnou ochranu v jiném členském státě EU ve smyslu § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (lex Ukrajina). Nepřijatelnost vyznačil žalovaný přímo v tiskopisu žádostí. 2. Žalobce s postupem žalovaného nesouhlasil. Žalobou se domáhal vydání rozsudku, kterým by soud konstatoval, že zásah žalovaného spočívající v tom, že mu žádost vrátil jako nepřijatelnou, byl nezákonný; domáhal se i obnovení stavu před vrácením žádostí o dočasnou ochranu. Žalobce popsal, že na konci února 2022 odjel s dětskou fotbalovou skupinou i rodiči do Budapešti, kde mu byla udělena dočasná ochrana. Později se vrátil na Ukrajinu a v lednu 2024 vycestoval do ČR za účelem jazykové přípravy a složení zkoušek na střední školu – v současnosti studuje na Střední škole elektrotechniky a strojírenství. Žádost o vízum strpění byla žalobci zamítnuta, požádal proto o dočasnou ochranu, jeho žádost však byla označena za nepřijatelnou, přestože mu matka dočasnou ochranu v Maďarsku už dříve zrušila. Postup žalovaného označil za nezákonný. Odkázal především na závěry judikatury Nejvyššího správního soudu (NSS), s níž je tento postup v rozporu. Podle žalobce měl žalovaný ověřit, že tamější dočasná ochrana již zanikla, a následně mu udělit dočasnou ochranu v ČR. Společně se žalobou požádal i o nařízení předběžného opatření, jímž by soud příslušným orgánům nařídil strpět jeho pobyt na území ČR do skončení soudního řízení. 3. Žalovaný ve svém vyjádření především zdůraznil, že žalobce dříve požádal o dočasnou ochranu v Maďarsku; v Platformě pro výměnu informací o žadatelích a držitelích dočasné ochrany mezi členskými státy (Temporary Protection Platform - TPP) u něj figuruje znak „tp“, což dokládá, že o povolení za účelem dočasné ochrany požádal, a to je stále aktivní. Dále žalovaný zopakoval v zásadě stejné argumenty, které již mnohokrát snesl v jiných řízeních před zdejším soudem (např. v nedávné době v řízení pod sp. zn. 18 A 49/2025, 10 A 86/2025, 11 A 97/2025 či 18 A 65/2025). Navrhl žalobu zamítnout. Zároveň se vyjádřil k návrhu na nařízení předběžného opatření, jemuž rovněž navrhl nevyhovět. 4. Žaloba je včasná a přípustná [srov. rozsudek NSS z 3. 4. 2025, čj. 1 Azs 174/2024-42, č. 4682/2025 Sb. NSS]. Soud nemá pochybnosti ani o způsobilosti žalobce vystupovat v řízení sám za sebe, přestože není optikou českého právního řádu plně zletilý (§ 33 odst. 3 s. ř. s.). Žaloba byla přes indikované zastoupení zmocněnkyní T. B. podepsána též přímo žalobcem (ten je uveden i jako odesílatel na poštovní obálce), přičemž předložená plná moc (udělená zmocněnkyni matkou žalobce jako jeho zákonnou zástupkyní) se týkala přihlášky ke studiu či informací o zdravotním stavu, nikoli podání žaloby ke správnímu soudu ve věci dočasné ochrany. Soud zároveň nepřehlédl, že s ohledem na věk žalobce (téměř 18 let) a též subsidiární použití § 178 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, lze vycházet z toho, že žalobce je v tomto soudním řízení procesně způsobilý (žádost o dočasnou ochranu ostatně podle obsahu správního spisu rovněž podal sám). Soud dodává, že žalobce i označenou zástupkyni o tomto informoval, ti již dále nereagovali. 5. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání postupem dle § 51 odst. 1 věty druhé zákona s. ř. s. Nařídit jednání nebylo třeba ani kvůli dokazování. Podkladem pro rozhodnutí soudu je primárně zmiňovaný tiskopis žádosti o dočasnou ochranu, který žalobce u žalovaného podal a který mu žalovaný vrátil. Obsah tohoto dokumentu je oběma stranám z povahy věci dobře znám a není mezi nimi sporný. Posouzení důvodnosti žaloby záleží na zodpovězení právní otázky. Soud neshledal potřebu dokazovat ani jinými listinami odkazovanými žalobcem, jež nejsou v rozsahu potřebném pro posouzení důvodnosti žaloby relevantní (úkolem soudu není definitivně a autoritativně nyní zjišťovat, zda dočasná ochrana v Maďarsku trvá). Žalovaný argumentoval též dohodou členských států o vyloučení čl. 11 směrnice o dočasné ochraně. Tento dokument není součástí správního spisu předloženého žalovaným, avšak byl podkladem pro přijetí prováděcího rozhodnutí Rady 2022/382 (jde tedy o jeden z podkladů pro přípravu právního předpisu a do jisté míry o obdobu důvodové zprávy), soudu je jeho obsah znám z mnoha předchozích řízení o obdobných žalobách a mezi účastníky řízení není o jeho obsahu sporu. Proto jím není třeba provádět dokazování, což potvrzuje veškerá dosavadní judikatura NSS, jenž jej v řadě níže citovaných rozsudků v obdobných věcech opakovaně hodnotil, aniž by jím on nebo krajské soudy v předchozích řízeních provedly dokazování. 6. Ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. může správní soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byly zaměřeny přímo proti němu nebo v jejich důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (srov. rozsudek NSS ze dne 17. 3. 2008, čj. 2 Aps 1/200565, č. 603/2005 Sb. NSS). 7. V projednávané věci jsou splněny první, druhá a pátá podmínka, neboť vrácení žádostí o dočasnou ochranu žalobci pro nepřijatelnost představuje přímý zásah do jeho práv, a to bez ohledu na to, že mu již v minulosti byla dočasná ochrana udělena v jiném členském státě EU (v Maďarsku). Jde-li o hodnocení tohoto úkonu, zde lze vyjít z existující judikatury, podle které bránění v podání žádosti či její nepřijetí mohou představovat nezákonný zásah (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 30. 5. 2017, čj. 10 Azs 153/2016-52, č. 3601/2017 Sb. NSS). Čtvrtá podmínka testu je taktéž splněna. 8. Zbývá tedy posoudit, zda žalovaný postupoval v souladu s právními předpisy, pokud žádost o dočasnou ochranu žalobci vrátil jako nepřijatelnou. V prvé řadě nelze opomenout rozsudek Soudního dvora Evropské unie (SDEU) z 27. 2. 2025, věc C-753/23, Krasiliva, na nějž NSS navázal „dubnovou judikaturou“ v rozsudcích z 1. 4. 2025, čj. 5 Azs 273/2023-27, č. 4683/2025 Sb. NSS, z 3. 4. 2025, čj. 1 Azs 336/2024-42, a již zmíněným rozsudkem ze dne 3. 4. 2025, čj. 1 Azs 174/2024-42. Tyto prvotní závěry pak převzaly i další senáty NSS (např. rozsudky z 8. 4. 2025, čj. 9 Azs 20/202437, z 17. 4. 2025, čj. 2 Azs 271/202443, z 24. 4. 2025, čj. 10 Azs 4/202549, z 25. 4. 2025, čj. 5 Azs 217/202336, a mnoho dalších). 9. Posléze reagoval i zdejší soud, který již zohlednil i navazující argumentaci žalovaného (např. rozsudky z 23. 4. 2025, čj. 10 A 6/2025-61, ze dne 30. 4. 2025, čj. 5 A 36/2025-38, z 16. 5. 2025, čj. 10 A 42/2025-33, z 3. 6. 2025, čj. 18 A 22/2025-52, z 17. 6. 2025, čj. 10 A 56/2025-39, z 6. 8. 2025, čj. 18 A 38/2025-36, z 11. 8. 2025, čj. 10 A 86/2025-27, a z 26. 8. 2025, čj. 11 A 97/202531). Rozhodující senát se s vyslovenými závěry plně ztotožňuje, resp. na nich nehodlá ničeho měnit. V dalším z nich proto vychází a v podrobnostech na jejich odůvodnění odkazuje. Nevypořádá-li soud v tomto rozsudku adresně dílčí výtky žalovaného, je tomu tak pouze proto, že žalovanému jsou konkrétní odpovědi na jeho neutuchající polemiku s dubnovou judikaturou NSS známy již ze shora uvedených rozsudků, resp. i z mnoha dalších rozsudků v obdobných či skutkově takřka totožných věcech. Navzdory tomu, že žalovaný tyto závěry setrvale nerespektuje, soud nepovažuje za účelné, aby je v jejich celistvosti neustále opakoval. Soud připomíná, že správní orgány, stejně jako krajské soudy, jsou obecně povinny respektovat judikaturu NSS a závěry z ní vyplývající, a to ve všech skutkově a právně obdobných případech (§ 12 odst. 1 s. ř. s. a čl. 4 odst. 3 Listiny zákl