1 As 30/2009 — Nejvyšší správní soud

18 Af 19/2024- 38 - text  8 pokračování 18 Af 19/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Lachmanna a soudců Jana Ferfeckého a Martina Bobáka ve věci žalobce: Mgr. P. O. sídlem X zastoupen advokátkou JUDr. Ing. Nikol Bosákovou sídlem Lazarská 11/6, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 10. 2024, č. j. 31502/24/5100-41454-713476 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce podal dne 16. 10. 2023 žádost o povolení splátkového kalendáře k úhradě daně z příjmu fyzických osob. O žádosti rozhodl Finanční úřad pro hlavní město Prahu (správce daně) rozhodnutím o posečkání úhrady daně z 7. 12. 2023, č. j. 8995243/23/2006-52521-106689 (rozhodnutí o posečkání). Tím byla žalobci povolena úhrada nedoplatku daně včetně jejího příslušenství v celkové výši 913 759 Kč ve splátkách s tím, že poslední splátka měla být uhrazena do 31. 5. 2024. Povolení rozložení úhrady daně a jejího příslušenství bylo podmíněno řádným a včasným hrazením platebních povinností na dani z příjmu fyzických osob. 2. Žalobce ovšem uhradil zálohu na dani z příjmu fyzických osob ve výši 130 000 Kč (dále jen záloha), splatnou ke dni 15. 3. 2024, až dne 18. 3. 2024. Správce daně proto rozhodnutím z 5. 6. 2024, č. j. 4919449/24/2006-52521-106689 (prvostupňové rozhodnutí), žalobci sdělil dle § 157 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (daňový řád), že jeho rozhodnutí o posečkání pozbylo dnem 15. 3. 2024 účinnosti z důvodu nedodržení podmínek. 3. Žalobce se bránil odvoláním, v němž zejména namítal, že zálohu ze svého bankovního účtu odeslal dne 15. 3. 2024, tedy včas a v den splatnosti. Záloha byla ze strany banky ihned zaúčtována a odepsána z účtu žalobce, ten se tak v dobré víře domníval, že byla platba uskutečněna včas. Žalobce se rovněž odvolal na komentované znění zákona č. 370/2017 Sb., o platebním styku (zákon o platebním styku), dle kterého je dluh splněn okamžikem připsání finančních prostředků na účet poskytovatele platebních služeb věřitele, nikoli přímo na účet věřitele. Zpoždění s úhradou ze strany banky správce daně tak nelze dávat k tíži žalobci. Rovněž odkázal na rozhodovací praxi Soudního dvora Evropské Unie (SDEU), dle které nesmí být dlužník odpovědný za prodlení, které mu nelze připisovat. 4. Žalovaný odvolání žalobce v záhlaví označeným rozhodnutím (napadené rozhodnutí) zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Zdůraznil, že za den platby daně je nutné v souladu s § 166 odst. 1 daňového řádu považovat den 18. 3. 2024. Záloha tak byla uhrazena po datu splatnosti a žalobce porušil podmínku stanovenou v rozhodnutí o posečkání spočívající v řádném a včasném hrazení platebních povinností. K argumentaci žalobce zákonem o platebním styku žalovaný uvedl, že daňový řád obsahuje speciální úpravu pro určení okamžiku platby daně a tento okamžik je navázán na den, kdy byla platba připsána na účet správce daně. Žalobce nemohl spoléhat na to, že transakce proběhne ve formě tzv. okamžité platby, což ostatně mohl zjistit z uvedeného odkazu na internetové stránky jeho bankovního ústavu. Rozhodovací praxe SDEU je dle žalovaného irelevantní, neboť se nejedná o situaci, kdy by žalobci nebylo možné připisovat prodlení s platbou. Ustanovení § 166 odst. 1 daňového řádu neumožňuje prostor pro odlišný výklad, než že daň je zaplacena v okamžiku, kdy dojde k jejímu připsání na účet správce daně. V tomto směru žalovaný rovněž odkázal na usnesení Ústavního soudu z 22. 3. 2022, sp. zn. IV. ÚS 1906/21. V neposlední řadě uvedl, že žalobce má možnost podat opakovanou žádost o posečkání daně. II. Žaloba 5. Žalobce namítl, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, argumentace žalovaného podle něj netvoří koherentní celek, ze kterého by bylo zřejmé, jaké úvahy a důvody jej vedly k učiněným závěrům. Žalovaný se nezabýval námitkami žalobce ohledně nezákonného a neproporcionálního postupu správce daně. Žalovaný pouze implicitně převzal názor správce daně a založil svůj názor na spekulativních a nepravdivých tvrzeních. Žalovaný se dále nevypořádal se vztahem mezi daňovým řádem a zákonem o platebním styku. Prvostupňové rozhodnutí představuje podstatný zásah do právní sféry žalobce, neboť po dobu povoleného posečkání nevzniká daňovému subjektu povinnost hradit úrok z prodlení. Odkaz na možnost opětovného podání žádosti o posečkání se tak žalobci jeví jako nepřiléhavý. 6. Napadené rozhodnutí je dle žalobce rovněž nezákonné. Zákon o platebním styku stanovuje zvláštní pravidla pro plnění peněžitého dluhu prostřednictvím poskytovatele platebních služeb nebo poštovním poukazem. Pokud je dluh plněn prostřednictvím banky, pak platí, že dluh je splněn v okamžiku připsání peněžní částky na účet banky věřitele, nikoliv přímo věřitele (správce daně). Tedy dle žalobce byl dluh splněn okamžikem připsání částky na účet České národní banky (ČNB), jakožto poskytovatele platebních služeb správce daně, a nikoliv okamžikem připsání částky na účet správce daně vedený uvedeným poskytovatelem. Žalobce tak svou povinnost řádně splnil. K uvedenému žalobce odkázal na důvodovou zprávu k § 170 zákona o platebním styku a rozhodovací praxi SDEU, konkrétně rozsudek z 3. 4. 2008, ve věci C-306/06, Telecom GmbH vs. Deutsche Telecom AG, a směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2011/7/EU, o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích. Česká spořitelna (banka žalobce), ale i ČNB jsou přímými účastníky systému CERTIS, který umožňuje tzv. okamžité platby. Záloha žalobce tak nutně musela být okamžitě připsána na účet ČNB. Žalovaný však v napadeném rozhodnutí účelově uvádí, že platba nemohla být zpracována okamžitě, ačkoliv takový závěr nemůže odpovídat faktickému stavu. 7. Žalovaný pochybil i tím, že nedostatečně zjistil skutkový stav věci. Není to žalobce, kdo musí v řízení prokázat okamžik připsání zálohy na účet poskytovatele platebních služeb správce daně, resp. ČNB. Z prvostupňového i napadeného rozhodnutí však nevyplývá konkrétní datum připsání platby. Žalovaný tak nevyvinul maximální úsilí ke zjištění rozhodných skutečností. Závěr, že platba byla připsána na účet správce daně dne 18. 3. 2024, není ničím podložený. 8. Rovněž bylo porušeno právo žalobce vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, neboť v napadeném rozhodnutí bylo argumentováno pomocí odkazu na webové stránky České spořitelny, dle kterých banka správce daně nepodporuje okamžité platby. Do řízení tak byly vneseny nové skutečnosti, ke kterým měl mít žalobce možnost se vyjádřit. Dle názoru žalobce byl porušen § 115 odst. 1 a 2 daňového řádu, neboť neměl možnost se seznámit s novými skutečnostmi a důkazy. Žalobce rovněž odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu (NSS), dle níž měl žalovaný zachytit stav webových stránek, a to tiskem nebo uložením na elektronický nosič dat. Jelikož tak neučinil, znemožnil žalobci vycházet ze skutkového stavu, který zde byl v době vydání napadeného rozhodnutí (webové stránky jsou proměnlivé v čase). III. Vyjádření žalovaného 9. S tvrzením žalobce ohledně nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí žalovaný nesouhlasil. Byl v něm jasně uveden důvod, pro který bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno a který spočíval v pozdní úhradě zálohy na daň z příjmu fyzických osob. Žalovaný též v napadeném rozhodnutí uvedl, že námitky vztahující se k zajištění pohledávek žalobce zástavním právem k nemovitostem v jeho vlastnictví se netýkají otázky, jež byla předmětem rozhodnutí. Napadené rozhodnutí stojí na dvou ustanoveních daňového řádu, ničemu pak nebrání odkázat na správné závěry dovozené v prvostupňovém rozhodnutí. To nemůže založit nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Vztahem daňového řádu a zákona o platebním styku se žalovaný zabýval, neboť uvedl, že úprava obsažená v daňovém řádu je úpravou speciální, a tedy přednostně aplikovatelnou. Poznámka o možnosti opětovného podání žádosti o posečkání byla informativního charakteru. Žalovaný souhlasil s tím, že rozhodnutí o pozbytí účinnosti rozhodnutí o posečkání představuje zásah do právní sféry žalobce, nicméně jednalo se o zásah zákonný. 10. Napadené rozhodnutí není nezákonné. Dnem platby daně je den, kdy byla částka připsána na účet správce daně. Dle zákona o správě daní účinného do 31. 12. 2010 byl okamžikem platby daně den, kdy dojde k připsání platby na účet poskytovatele platebních služeb správce daně. Od uvedeného však bylo v § 166 daňového řádu upuštěno. Správce daně není za takové prodlení odpovědný. Pokud dle žalobce došlo k porušení povinnosti poskytovatele platebních služeb, může se vůči němu domáhat náhrady z toho vzniklé škody. Žalovaný dodal, že dle zákona o platebním styku, připadne-li okamžik přijetí částky na účet poskytovatele na dobu, která není provozní dobou poskytovatele, považuje se částka za připsanou na začátku nás