19 Ad 33/2024 – Městský soud v Praze

19 Ad 33/2024- 58 - text 17 19 Ad 33/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou v právní věci žalobkyně: MUDr. M. D., narozená dne X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 10. 2024, č. j. MPSV-2024/215346-911, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 2. 10. 2024, č. j. MPSV-2024/215346-911, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 10. 2024, č. j. MPSV-2024/215346-911 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hlavní město Prahu (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 2. 7. 2024, č. j. 31211/2024/AAE (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán prvního stupně přiznal žalobkyni doplatek na bydlení ve výši 2 428 Kč měsíčně od října 2023, na základě žádosti ze dne 23. 10. 2023. II. Žalobní body 2. Žalobkyně v žalobě namítala, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné z důvodu důkazní nouze, žalovaný nevysvětlil, na základě jakých úvah a podkladů dospěl k přijatým závěrům. 3. Tvrzení o tom, že peněžní částky energií pro určení nákladů na bydlení byly stanoveny podle „aplikačního programu automatizovaného zpracování údajů“, považuje za nedostatečné zdůvodnění. Peněžní částky energií uvedené v rozhodnutí jsou neprokázané a nevěrohodné. 4. Odůvodněné náklady na bydlení (19 644,26 Kč) stanovil žalovaný v rozporu se zákonem č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dál jen „zákon o hmotné nouzi“). Rozhodnutí obsahuje nepravdivé peněžní částky, které jsou v rozporu a nesouhlasí s částkami uvedenými v jednotlivých potvrzeních a v dokumentech, které byly dodány. Z těchto důvodů vypočítané a určené náklady na bydlení neodpovídají skutečné zaplaceným peněžním částkám i zákonně uznatelným hodnotám v rozhodném období pro přiznání doplatku na bydlení. 5. Uváděné výše starobní důchodu v jednotlivých měsících 07/2023 až 10/2023 neodpovídají údajům, které byly doloženy v potvrzeních. V rozhodnutí je uvedeno, že v období měsíců červenec, srpen, září 2023 byla účastnice příjemcem starobního důchodu ve výši 20 736 Kč měsíčně, nedošlo k poklesu příjmu ani v měsíci podání žádosti o dávku, starobní důchod je jí pravidelně vyplácen. Tato tvrzení nejsou pravdivá. Žalobní tvrzení je založeno na negativním tvrzení, tj. že něco neobdržela (nedostala starobní důchod na bankovní účet), proto je na straně žalovaného, aby prokázal opak, tj. že výše uvedené peněžní částky v rozhodnutí byly připsány každý měsíc na bankovní účet. Nechť žalovaný dokáže soudu, že v bankovních výpisech jsou tyto částky napsány, s ohledem na znění § 9 odst. 3 zákona o hmotné nouzi, kdy se příjmy započítávají v tom rozhodném období, v němž byly vyplaceny. V 7/2023 na bankovní účet nebyla připsána žádná částka starobního důchodu, v 8/2023 byl připsán starobní důchod celkem 2x - ve dnech 1. 8. 2023 a 31. 8. 2023. Dne 29. 9. 2023 byla připsána částka 20 736 Kč starobního důchodu. V 10/2023 nebyla připsána žádná částka starobního důchodu. Proto nemůže být pravdivé tvrzení, že nedošlo k poklesu příjmu. Starobní důchod měl být započítán v rozhodném období pouze v měsících, ve kterých byl důchod skutečně vyplacen (tj. připsán na můj bankovní účet). Domnívá se, že pro účely dávek je rozhodné skutečné datum výplaty (tj. měsíc připsání na můj bankovní účet); nikoliv tedy období, za který důchod náleží. Měsíc, za který důchod náleží, není stejný jako měsíc výplaty. 6. Rozhodnutí též nerespektovalo názor zdejšího soudu vyjádřený v rozsudku (ze dne 25. 1. 2024, č. j. 13 Ad 18/2023-50), podle kterého žadatel o dávku musí mít možnost si na základě odůvodnění rozhodnutí učinit představu o průměrné ceně a průměrné spotřebě energii v určitém čase a místě. Musí být informován o tom, za jaké období je průměrná cena a průměrná spotřeba počítána a v rámci jak velkého regionu. 7. Dle § 34 zákona o hmotné nouzi se výše úhrady se stanoví podle sdělení příslušných dodavatelů energií; nejvýše však do výše skutečných úhrad. Žalobkyně se domnívá, že stanovení částek energií podle jakéhosi interního „aplikačního programu automatizovaného zpracování údajů“ ve „výši, která je v místě obvyklá“ je v rozporu s tímto ustanovením. Každý občan, včetně žalobkyně, platí každý měsíc zálohy, zpravidla ve stejných měsíční částkách, které určil dodavatel energií. Tyto zálohy vyjadřují předpokládanou výši spotřeby v peněžním vyjádření v daném měsíci. Je nesmyslný předpoklad, že je výše záloh žalobkyně stejná jako „cena v místě obvyklá“ uvedená v rozhodnutí, neboť výše záloh žalobkyně (resp. peněžní vyjádření měsíční spotřeby) za energie není stejná jako „cena v místě obvyklá“, neboť „cena v místě obvyklá“ je součinem skutečně spotřebovaného množství a reálné ceny za jednotku energie v daném měsíci. Mezi měsíční zálohou a reálnou cenou v daném měsíci neexistuje žádný vztah a hodnoty nejsou ani korelačně závislé. Zálohy se většinou platí ve stejné konstantní výši každý měsíc po dobu 12 měsíců, ale reálná spotřeba není každý měsíc stejná. Ke stanovení a vypočítání reálné spotřeby slouží roční zúčtování, které spočítá údaje za posledních 12 měsíců. V ročním zúčtování dodavatel energií porovná výše zaplacených záloh za posledních 12 měsíců se skutečnou spotřebou za uplynulých 12 měsíců. A vznikne peněžní přeplatek, resp. nedoplatek za energie. Toto roční zúčtování od všech dodavatelů energií dostává žalobkyně 1x ročně, většinou v květnu. Při zaplacení nižší částky než určil dodavatel, by byly porušeny smluvní podmínky a hrozilo by penále, případně to může být důvodem pro přerušení dodávek energií. 8. V rozhodnutí jsou uznány a započítány daleko nižší náklady na energie, než žalobkyně skutečně v zálohách platí. Rozhodnutí mělo zohlednit měsíční náklady na energie podle výše skutečných úhrad, tedy předepsaných a zaplacených záloh, nikoliv podle reálné spotřeby a ceníku společností (tj. dodavatelů energií), kterou žalovaný ocenil jako „náklady v místě obvyklé“. Pro účely dávky by měly být zaplacené peněžní částky (správné zálohy) na spotřebu energií (tj. náklady na energie), stanoveny a započítány plné v celé výši podle „skutečných úhrad“, a to v této výši měsíčních záloh, a to celkem v 10/2023 ve výši 8 140 Kč (elektřina 1 420 Kč, plyn 5 960 Kč, vodné a stočné 760 Kč). 9. Z rozhodnutí není jasné, na základě jakého výpočtu, resp. konkrétních použitých hodnot a čísel vypočítal žalovaný „cenu plynu ve výši obvyklé“ (tj. náklady na plyn v částce 4 206,12 Kč). V rozhodnutí není uvedeno, z jaké průměrné výšky místností bylo vycházeno, jestliže výška (necelých 3 m) stropů v bytě je větší, než je obvyklá v běžných bytech, z jakého koeficientu teplených ztrát, jestliže dům zřejmě nemá energetický štítek s hodnotou energetické náročností a z jaké ceny za jednotku množství plynu. Celý byt žalobkyně vytápí plynovým kotlem etážového topení. 10. V rozhodnutí chybí údaj, na základě jakých úvah a údajů byl určen koeficient „35“ (tj. směrné číslo průměrné roční spotřeby vody), neboť v zákoně je více hodnot směrných čísel. 11. V rozhodnutí chybí údaj, za jaké období (např. podle jakého měsíce) byla určena cena za vodné a stočné. 12. V rozhodnutí je napsáno, že celkové odůvodněné náklady na bydlení činí 19 644,26 Kč. Žalobkyně pochybuje o správném stanovení celkové výše odůvodněné náklady na bydlení. Pro výpočet a stanovení výše průměrných měsíčních odůvodněných nákladů na bydlení odkazuje na přílohu k žalobě. 13. Podle § 34 zákona o hmotné nouzi v odůvodněných případech lze navýšit částky až o 10 %, za odůvodněný případ se považuje zejména dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav. U žalobkyně jsou důvody hodného zřetele (trvale snížená imunita z důvodu onkologického onemocnění a následné komplikované léčby, indikována srdeční arytmie, kardio-stimulátor, dietní stravování v důsledku poničení zažívacího traktu po onkologické léčbě, trvalé postižení artrózou a osteoporózou vyššího stupně, vysoký věk). Není zřejmé, zda byly odůvodněné náklady navýšeny. 14. Žalobkyně nerozumí, z jakých důvodů je připočítána částka 314 Kč (dávka příspěvek na živobytí), když žádnou takovou částku v měsících od 07/2023 až do 10/2023 nedostala. 15. Stanovení nákladů na bydlení a příjmů považuje za nespravedlivé, jsou stanoveny a vypočítány co největší příjmy a naopak co nejnižší náklady, rozhodnutí je velmi neobjektivní a diskriminační. Měsíční odůvodněné náklady na bydlení činí 24 628 Kč, doplatek na bydlení by měla být přiznán ve měsíční výši nejméně 7 725 Kč od měsíce 10/2023. III. Vyjádření žalovaného 16. Žalobkyni byl přiznán doplatek na bydlení ve výši 2 428 Kč, tedy ve výši rozdílu me