19 Az 13/2025 – Městský soud v Praze

19 Az 13/2025- 32 - text 7 19 Az 13/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou v právní věci žalobce: X. H. B., narozený dne X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika zastoupený advokátem Mgr. Markem Eichlerem sídlem Nekázanka 888/20, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 5. 2025, č. j. OAM-1652/ZA-ZA11-HA13-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný rozhodl o zastavení řízení o udělení mezinárodní ochrany podle ust. § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), z důvodu nepřípustnosti podle ust. § 10a odst. 1 písm. e) téhož zákona. II. Žalobní body 2. Žalobce uvedl, že je přesvědčen o nezákonnosti napadeného rozhodnutí, které nevychází ze spolehlivě zjištěného stavu věci a není náležitě odůvodněno. Jednotlivé důvody pro udělení mezinárodní ochrany nebyly dostatečně posouzeny, rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Má za to, že obava z návratu v důsledku výhružek věřitelů je novou skutečností ve smyslu zákona o azylu. Dále namítl, že mu měl být udělen humanitární azyl. I v případě, že žalovaný rozhoduje na základě vlastního správního uvážení, nezbavuje jej to povinnosti své rozhodnutí náležitě odůvodnit a obsáhnout všechna hlediska a kritéria, k nimž bylo přihlíženo. Žalobce má za to, že z rozhodnutí nelze tyto úvahy a hodnocení vysledovat. Je proto třeba, aby se žalovaný řádně vypořádal s tím, není-li tu důvod zvláštního zřetele hodný. Rozhodnutí je v tomto ohledu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Obává se věřitelů, v České republice (dále jen „ČR“) navíc vychovává nezletilou dceru, a důvod pro udělení humanitárního azylu je tedy naplněn. Odkázal na související judikaturu. Navrhl, aby bylo rozhodnutí zrušeno a věc vrácena žalovanému k novému projednání a rozhodnutí. III. Vyjádření žalovaného 3. Žalovaný úvodem svého vyjádření shrnul dosavadní průběh řízení. S žalobou nesouhlasil, setrval na závěru, že žalobce žádné nové skutečnosti neuvedl, ani tyto objektivně nevyvstaly, odkázal na obsah napadeného rozhodnutí. Dluh z roku 2016 byl žalobci objektivně znám již v době podání první žádosti, o novou skutečnost tak nejde. Ohledně nezletilé dcery žalovaný poznamenal, že důvody pro udělení mezinárodní ochrany jsou v zákoně o azylu přesně vymezené, vztahují se v zásadě k zemi původu, a sociální či rodinné vazby mezi ně nelze počítat. Žalobce měl svou situaci řešit primárně instituty upravenými v zákoně č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky. IV. Obsah správního spisu 4. Žalobce podal opakovanou žádost o mezinárodní ochranu dne 8. 12. 2024. Údaje k této žádosti poskytl dne 12. 12. 2024. Uvedl, že je státním příslušníkem Vietnamské socialistické republiky, národnosti kinh, náboženské vyznání nemá. Politickou aktivitu nevyvíjel, ani nebyl členem žádné strany. Je rozvedený, má nezletilou dceru, která žije v Praze se svou matkou. Ve vlasti naposledy bydlel se svými rodiči v B. G. Z domovské země vycestoval dne v roce 2008, na území České republiky (dále jen „ČR“) vstoupil dne 1. 6. 2008, již nevycestoval. Cestovní doklad ztratil, nikde to nehlásil, navíc byl prošlý. Žalovaný přijal čestné prohlášení o totožnosti ze dne 12. 12. 2024 podle § 10 odst. 3 zákona o azylu. O mezinárodní ochranu žádá podruhé. V ČR byl v roce 2016 stíhán, v roce 2018 poté odsouzen na 8 let za pomoc při pěstování marihuany, v roce 2022 byl po čtyřech letech propuštěn. O mezinárodní ochranu žádá, jelikož v domovské zemi nikoho nemá, navíc tam dluží 3 000 dolarů, půjčil si v roce 2016 na právníky. Dříve to nezmínil, nyní dostal mnoho zpráv od věřitelů. Nemyslel si, že to nějak ovlivní jeho první žádost, nyní ale dostal zprávy a fotky, a to dne 10. 2. 2023 a 20. 3. 2023, doloží je. Za tím účelem mu určil žalovaný lhůtu do 19. 12. 2024. 5. Žalovaný mezi podklady zanesl své rozhodnutí ze dne 29. 1. 2024, č. j. OAM1570/BA-BA01-HA13-2023, jímž žalobci nebyla mezinárodní ochrana v žádné formě udělena. Důvodem žádosti byla legalizace pobytu, žalobce z důvodu svého odsouzení pozbyl pobytového oprávnění v ČR, chtěl tu zůstat, žije tu dlouho a má tu dceru. Návrat do domovské země odmítá kvůli absenci rodinného a ekonomického zázemí, ve vlasti by mohl být sledován armádou. Dále se ve spise nachází opis z evidence rejstříku trestů. Z něj plyne, že žalobce byl dne 18. 7. 2017 odsouzen k trestu odnětí svobody v délce osmi let v řízení vedeném Krajským soudem v Ústí nad Labem – pobočkou v Liberci pod sp. zn. 53 T 13/2016, a to pro trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 odst. 3 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „t. z.“), ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 t. z., v účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) t. z. Tento rozsudek byl potvrzen dne 25. 11. 2019 Vrchním soudem v Praze (sp. zn. 11 To 171/2017). Žalobce byl následně podmíněně propuštěn dne 2. 11. 2022 Obvodním soudem pro Prahu 4 (sp. zn. 4 PP 34/2022) s tím, že tento soud současně stanovil zkušební dobu v délce trvání 6 let a dohled. Žalovaný založil do spisu též výpis z Cizineckého informačního systému ze dne 28. 1. 2025, z nějž plyne, že žalobci byl na území ČR povolen dlouhodobý pobyt za účelem podnikání, a to od 1. 3. 2009 do 28. 2. 2011 s tím, že žalobce byl ode dne 27. 9. 2010 do dne 17. 8. 2011 ve výkonu vazby ve Vazební věznici Olomouc. 6. Žalovaný si za účelem posouzení žádosti žalobce opatřil i písemné materiály obsahující informace o zemi původu, a to Informaci OAMP – Vietnam – Bezpečnostní a politická situace v zemi, ze dne 4. 6. 2024 a Informaci MZV ČR, č. j. 100348-6/2025-MZV/LPTP – Vietnam – Půjčky, úvěry a lichva, ze dne 21. 1. 2025. Z těchto zpráv vyplývá, že ve Vietnamu se poskytují bankovní i nebankovní půjčky. Této činnosti se věnují i soukromé osoby, pro ně je však stanovena maximální úroková sazba 20 % p. a., vybočení z této hranice může být postiženo buď občanskoprávně, nebo i trestněprávně. Půjčky jsou obecně velmi dostupné, s rozdílnou výší úrokových sazeb v závislosti na instituci a půjčeném objemu peněz, pohybují se od 0 % do 69 % p. a., v případě účelových půjček je sazba zpravidla nižší, v jednotkách procent. V zemi je k oficiálním úvěrovým institucím nedůvěra, půjčování mezi soukromými osobami je velmi rozšířené, pro někoho může jít o svébytný druh podnikání. Úvěry „na černo“, vybočující ze zákonných mantinelů, jsou úřady vnímány jako nežádoucí a řešeny jako lichva, a to v občanskoprávní i trestněprávní rovině. Tento trestný čin je zároveň opravdu stíhán. Lze se obrátit na policii, prokuraturu, či na soud v občanském soudním řízení, je-li úrok do 100 % p. a. Poškozený není postihován za uzavření úvěrové smlouvy, prověřuje se však, na co byly prostředky použity (zejména nešlo-li o trestnou činnost). Legislativa je v tomto ohledu dostatečná, v plánu je vytvořit zvláštní zákon tuto oblast regulující. 7. Dne 17. 2. 2025 se mělo konat seznámení s podklady, k němuž byl žalobce předvolán dne 10. 2. 2025. K tomuto úkonu se nedostavil. Následně byla žalovanému doručena omluva, poté bylo žalovanému dne 16. 2. 2025 oznámeno převzetí právního zastoupení, zástupce byl dále dne 18. 2. 2025 vyrozuměn o možnosti seznámit se s podklady, a to dne 25. 2. 2025 na pracovišti žalovaného v Havířově. Právní zástupce požádal z důvodu kolize o stanovení nového termínu a přesun místa tohoto úkonu do Prahy. Tomu žalovaný vyhověl, seznámení mělo proběhnout dne 1. 4. 2025 na pracovišti Praha – Aviatická, k tomuto úkonu se nicméně právní zástupce nedostavil. Z tohoto úkonu se právní zástupce taktéž omluvil z důvodu kolize, načež žalovaný stanovil nový termín na 15. 4. 2025 na témže pracovišti. K němu se již právní zástupce dostavil, pořídil si kopii celého spisu a požádal o lhůtu deseti dnů na vyjádření a případné doplnění podkladů. Doplnění předloženo nebylo. 8. Následně žalovaný vydal dne 10. 3. 2025 napadené rozhodnutí. Žalovaný v rozhodnutí uvedl, že jde o druhou žádost v pořadí, byly tedy posouzeny důvody uvedené v obou řízeních. Žalobce opětovně hovořil o absenci rodinného zázemí, důvod předchozí žádosti (možnost pronásledování armádou) již nyní nezmínil. Ohledně dluhu žalovaný konstatoval, že jde o skutečnost, která se netýká změny situace v zemi původu, důvodů odchodu z vlasti, ani prezentovaných problémů, a nesvědčí tak o tom, že by žalobci hrozilo pronásledování podle § 12 zákona o azylu nebo vážná újma podle § 14a téhož zákona. Žalobce má možnost obrátit se s žádostí o pomoc na orgány domovské země, ochrana mu bude poskytnuta, což plyne i ze zpráv o zemi původu. Tato okolnost byla žalob