19 Az 24/2025 – Městský soud v Praze

19 Az 24/2025- 25 - text 10 19 Az 24/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou v právní věci žalobce: V. H. T., narozený dne X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika t. č. Věznice X zastoupený advokátkou JUDr. Ivanou Žilinčíkovou sídlem U Prašné brány 1079/3, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 8. 2025, č. j. MV-135793-4/OAM-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zastavil řízení o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany podle § 11a odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), neboť šlo o další opakovanou žádost ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. II. Žalobní body 2. Žalobce namítal, že napadené rozhodnutí považuje je za nesprávné, v rozporu se správním uvážením, neobjektivní, nespravedlivé a nezákonné. Žalobce popsal průběh předchozích řízení o udělení mezinárodní ochrany. Poprvé požádal o mezinárodní ochranu dne 22. 6. 2020. Žalovaný dne 16. 9. 2020 rozhodl, že se azyl dle § 12, § 13, § 14 zákona o azylu neuděluje, a zároveň nelze udělit doplňkovou ochranu dle § 14a a § 14b zákona o azylu pro existenci důvodů podle § 15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu, jelikož byl žalobce vyloučen z okruhu osob, kterým může být na území České republiky (dále jen „ČR“) mezinárodní ochrana udělena. Důvodem bylo podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu, které se následně potvrdilo pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze. Žalobce byl odsouzen k trestu odnětí svobody na 9 let a k trestu vyhoštění na dobu 10 let pro spáchání zvlášť závažného zločinu neoprávněné výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami. Dne 26. 11. 2021 požádal žalobce opakovaně o mezinárodní ochranu. Řízení o jeho žádosti bylo zastaveno podle § 25 písm. i) zákona o azylu, jelikož jeho opakovaná žádost byla posouzena jako nepřípustná dle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, neboť žalobce neuvedl a ani se neobjevily žádné nové skutečnosti, které nebyly bez vlastního zavinění žalobce předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně skončeném řízení a svědčily by o tom, že by žalobce mohl být vystaven pronásledování, a zároveň stále trvají důvody pro vyloučení z okruhu osob, kterým lze udělit doplňkovou ochranu. 3. K napadenému rozhodnutí o posouzení třetí žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce namítl, že jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele dle § 11a odst. 4 zákona o azylu, pro které by měla být jeho další opakovaná žádost vyhodnocena jako přípustná. 4. Žalobce namítl, že trest odnětí svobody v trvání devíti let již vykonal. Dále poukázal na to, že u něj nastala nová podstatná skutečnost, kterou žalovaný nezohlednil, a to náprava, polepšení a uvědomění si nesprávnosti svých skutků, pro které byl odsouzen. Žalobce na sobě pracoval, ve vězení úspěšně absolvoval vzdělávací programy, řádně plnil příkazy věznice a dozorců, přičemž mu nebyl po dobu výkonu trestu uložen žádný kárný trest. Naopak obdržel mnoho pochval a řádně pracoval. 5. Druhou novou a podstatnou skutečností, kterou žalovaný nezohlednil, je usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. Nt 411/2021, kterým bylo rozhodnuto, že žalobcovo vydání do Vietnamské socialistické republiky k trestnímu stíhání je nepřípustné. Žalobce k tomuto dodal, že Vietnam je zemí, kde nejsou respektována základní lidská práva a svobody, a z toho důvodu by mu zde hrozil trest smrti, případně jiné život ohrožující podmínky. Řízení, na základě kterého by měl být ve Vietnamu odsouzen, považuje za vykonstruované z důvodu svého působení ve vietnamské armádě. 6. Žalobce dále akcentoval, že má v ČR rodinu – manželku a dva syny. Obě děti se narodily v ČR a studují na základní škole. Manželka potřebuje k výchově synů pomoc a bez podpory manžela je nucena těžce pracovat, přičemž nemá na výchovu synů dostatek času. 7. Žalobce připomenul, že je v současnosti ve výkonu trestu odnětí svobody, ale splňuje podmínky pro podmíněné propuštění. Současně je držitelem pasu vydaném Vietnamskou socialistickou republikou, jehož platnost vypršela v roce X. Žalobce je přesvědčen, že nejpozději ke dni 1. 1. 2026, kdy vejde v účinnost novela trestních předpisů, bude propuštěn. Na den 15. 9. 2025 bylo nařízeno jednání u Okresního soudu v Mostě za účelem projednání žádosti o podmíněné propuštění. V případě propuštění z vězení a neudělení azylu či doplňkové ochrany by se žalobce ocitl v situaci, kdy by bez platného dokladu totožnosti byl podroben trestu vyhoštění, avšak vydání jeho osoby do Vietnamu není přípustné dle usnesení Městského soudu v Praze. Z toho důvodu považuje trest vyhoštění za nevykonatelný. Proto by měla být jeho žádost o mezinárodní ochranu posouzena jako přípustná. 8. Žalobce poukázal i na nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. III. ÚS 3101/13, a ze dne 7. 9. 2021, sp. zn. III. ÚS 788/21. Podtržené části citovaných nálezů hovoří o nutnosti posouzení rodinných poměrů a nápravy odsouzeného před přistoupením k výkonu trestu vyhoštění. 9. Žalobce navrhl, aby soud zrušil napadené rozhodnutí, případně jej změnil tak, že se žalobci uděluje mezinárodní ochrana. 10. Žalobce ke své žalobě připojil důkazní materiál, který obsahuje přípis Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2025 č. j. 48 T 2/2025-21, jehož obsahem je sdělení, že v případě podmíněného propuštění nebude rozhodováno o žalobcově vzetí do vyhošťovací vazby. Dále předložil hodnocení Vězeňské služby ČR k žádosti o podmíněné propuštění ze dne 4. 2. 2025, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2023 sp. zn. Nt 411/2021, dle kterého je nepřípustné vydání žalobce k trestnímu stíhání ve Vietnamské socialistické republice, a rodné listy svých dětí a osvědčení o uzavření sňatku. III. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný popřel oprávněnost všech námitek, námitky neprokazují porušení správního řádu či zákona o azylu. Žalovaný připomněl, že posuzovaná žádost je již třetí v pořadí. Zmínil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 9. 2016, č. j. 78 Az 32/2016-18, dle kterého se v případech řízení podle § 11a odst. 3 zákona o azylu jedná o zjednodušenou formu správního řízení, ve které není třeba opakovaně rozebírat důvodnost jednotlivých azylových důvodů, nýbrž pouze posoudit, zda nedošlo k podstatné změně okolností, jež by odůvodňovala možnost opakovaného meritorního řízení. Žalovaný poukázal, že koncept opakovaných žádostí o udělení mezinárodní ochrany vychází z unijních směrnic, které zohledňují situaci, kdy je žádost podávána opakovaně, přičemž žadatel neuvádí žádné nové skutečnosti, které nemohl bez svého zavinění uvést již v předchozím řízení a které by svědčily o azylově relevantním pronásledování nebo hrozbě vážné újmy. Pobyt žalobce má být řešen v rámci řízení dle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), žalobce měl namísto podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany využít veškerých opravných prostředků, které mu zákon o pobytu cizinců poskytuje. Navrhl zamítnutí žaloby. IV. Obsah správního spisu 12. Žalobce se prostřednictvím své právní zástupkyně obrátil dne 21. 8. 2025 na žalovaného s přípisem, který byl nadepsán jako „žádost o součinnost, sdělení stavu řízení, o vydání dokladu azylového žadatele“. Tento přípis obsahoval vylíčení skutkové situace žadatele. Popsal, že vydání žalobce do Vietnamské socialistické republiky k trestnímu stíhání je nepřípustné dle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2023, sp. zn. Nt 411/2021. Dále je v něm uvedeno, že žalobci byl rozsudkem téhož soudu sp. zn. 48 T 2/2025 udělen trest vyhoštění z ČR, přičemž žalobce již podal návrh na obnovu řízení. V neposlední řadě je popsán stav, kdy je žalobce v současné chvíli ve výkonu trestu odnětí svobody a usiluje o podmíněné propuštění, podmínky splňuje. Z těchto skutečností žalobce dovodil, že se nachází v nezákonné a bezvýchodné situaci. Podání v dalším bodě obsahuje prohlášení žalobce, že má ve smyslu zákona o azylu zřejmý úmysl žádat o udělení azylu, zároveň se žalobce zavázal, že se do 24 hodin od svého podmíněného propuštění dostaví do přijímacího střediska, kde podá žádost o azyl. Žalobce rovněž požádal žalovaného o vydání příslibu, že v případě svého propuštění bude zajištěn a převzat členy orgánu mezinárodní azylové ochrany žalovaného a převezen do zajišťovacího centra pro uprchlíky. Zároveň žádal o vydání identifikačního průkazu žadatele o mezinárodní ochranu. 13. Žalovaný zaslal dne 26. 8. 2025 právní zástupkyni žalobce písemnou odpověď (doručena téhož dne), ve které sdělil, že s ohledem na znění prohlášení žalobce, ž