19 Az 30/2024 – Městský soud v Praze

19 Az 30/2024- 44 - text 22 19 Az 30/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobkyně: M. J. N., narozená dne X bytem X zastoupená X sídlem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 9. 2024, č. j. OAM-1239/BE-BE02-K03-2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 9. 2024, č. j. OAM-1239/BE-BE02-K03-2023, kterým bylo řízení o žádosti žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany podané dne 7. 9. 2023 zastaveno podle § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), neboť žádost je nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. II. Žalobní body 2. Žalobkyně se domnívá, že se objevily nové skutečnosti a zjištění, které nebyly bez vlastního zavinění žalobkyně předmětem zkoumání důvodů v předchozím řízení pro udělení mezinárodní ochrany, a tyto nové údaje svědčí o tom, že by jí v případě návratu do země původu mohlo hrozit pronásledování odůvodňující udělení mezinárodní ochrany ve formě azylu dle § 12 zákona o azylu či vážná újma odůvodňující udělení mezinárodní ochrany ve formě doplňkové ochrany dle §14a zákona o azylu. 3. Ve své první žádosti o udělení mezinárodní ochrany vyjádřila obavy z pronásledování či vážné újmy, a to z důvodu její účasti v X klubu v Entebbe a účasti na demonstracích proti nečinnosti veřejných orgánů při vyšetřování vražd žen, kvůli čemuž byla unesena a zadržována neznámými osobami, a během únosu byla podrobena mučení a znásilňování ze strany neznámých osob po dobu několika týdnů. Po propuštění jí zakázali komukoli to sdělovat a policie ji odmítla vyslechnout. Několik týdnů po propuštění se rozhodla ze strachu opustit svou zemi. 4. Jako novou skutečnost uvedla, že během úvah o návratu do vlasti po obdržení výjezdního příkazu ji varovala její adoptivní matka před návratem (o níž žalobkyně mluví jako o tetě), a to ze dvou důvodů. Prvním je ten, že během její absence v Ugandě se na ni vyptávali dvakrát nějací neznámí muži, které dle popisu ani jména žalobkyně neznala - poprvé šlo o muže, kteří říkali, že jsou jejími bývalými spolužáky, podruhé nějací lidé, kteří údajně chtěli obchodovat. Řekli, že až ji budou zase potřebovat, tak se vrátí, ale zatím se dle slov adoptivní matky nevraceli. Žalobkyně považuje za podezřelé, že se na ni cizí lidé vyptávali. Vzhledem k tomu, že již jednou byla obětí únosu, obává se, že by se toto mohlo opakovat. 5. Jako druhou novou skutečnost uvedla žalobkyně vraždu ženy, která byla další členkou X klubu v Entebbe. Žalobkyně neznala bližší podrobnosti, neboť její teta nic detailnějšího nesdělila. Žalobkyně se ani neptala, neboť své tetě důvěřuje a její úsudek je pro ni směrodatný. Rovněž je z únosu stále traumatizovaná a je pro ni těžké se k tomu vracet, proto raději nechtěla nic dalšího slyšet. Žalobkyně se nyní nicméně spojila se svojí tetou a pokusila se zjistit další informace. Teta jí sdělila, že zavražděná žena se jmenuje X a k vraždě došlo koncem května 2023. 6. Tyto nové skutečnosti svědčí o stálé existenci pronásledování či existenci vážné újmy, která by mohla žalobkyni hrozit v případě návratu do Ugandy. Přestože žalovaný shledal žádost nepřípustnou kvůli absenci nových skutečností a zjištění, sám v rozhodnutí uznává, že se tu nové skutečnosti objevily, uvádí však, že uvedené důvody jsou naprosto totožné s těmi uvedenými v předchozí žádosti. Záhy však dodává, že žalobkyně nově uvedla, že došlo k zabití další ženy z X klubu a že se po ní vyptávali neznámí lidé. Podle žalovaného uvedené důvody jsou nevěrohodné, přičemž zejména odkazuje na svá zjištění z předchozího řízení. K novým důvodům žalovaný uvedl, že snahu neznámých osob (případných únosců žadatelky) vypátrat její místo pobytu považuje za nelogickou. Žalovaný neodůvodňuje, v čem přesně spatřuje onu nelogičnost. Není možné, aby žalovaný po žalobkyni požadoval nějaké z jeho pohledu „logické“ vysvětlení toho, proč po ní někdo pátrá. Žalobkyně není zodpovědná za jednání jiných osob a nemusí pro ně mít vždy přijatelné vysvětlení. Rovněž je třeba vzít v úvahu, že únos je nelegální trestný čin a jeho pachatelé sotva budou uvažovat o tom, jestli jejich jednání dává nebo nedává někomu dalšímu smysl. Z hlediska řízení o mezinárodní ochraně je podstatné zjistit, jestli uváděné důvody představují pro žadatelku skutečné nebezpečí (resp. v případě řízení o opakované žádosti je třeba zjistit, jestli se jedná o novou skutečnost, která by mohla představovat azylově relevantní důvod). 7. Přitom k druhému novému důvodu žalovaný sám uvádí, že nemůže zabití jiné členky X klubu v Entebbe plně vyloučit. Za azylově relevantní ho ale nepovažuje, neboť nesouvisí nijak s případem žadatelky. Přitom opět bez uceleného vysvětlení tvrdí, že únos další ženy považuje za nelogický. Žalobkyně zdůrazňuje, že není sporné, že byla členkou X klubu v Entebbe. Rovněž není sporné, že členky tohoto klubu protestovaly proti nečinnosti policie ve věci vyšetřování smrti žen v Entebbe, čímž proti sobě mohly poštvat různé nepřátele. Přitom žalobkyně uvedla, že před svým útěkem byla unesena kvůli svým aktivitám v X klubu. Podle žalobkyně je evidentní, že pokud se nyní, po 6 letech od útěku, navíc ve chvíli, kdy sama již uvažovala o návratu, objeví informace, že po ní pátrají neznámí lidé, že další členka X klubu byla zavražděna a že byla varována, že se nemá vracet, jde o důvody, které je nutné považovat za nové skutečnosti ve smyslu zákona o azylu. 8. Žalovaný se namísto toho, aby provedl objektivní zhodnocení toho, jestli se jedná o nové skutečnosti, zaměřuje na zpochybnění věrohodnosti výpovědi žalobkyně a hledání souvislostí, které hovoří v její neprospěch. Kromě již zmíněných požadavků na to, aby žalobkyně uvedla „logické“ vysvětlení pro chování jejích únosců, jde například o okolnosti vyšetřování jejího únosu. Žalovaný uvádí, že žadatelka byla únosci propuštěna, policie ji odmítla vyslechnout a nikoho z únosců nemůže vzhledem k tomu, že je přímo neviděla, identifikovat. Žalovaný to uvádí jako důvod nevěrohodnosti žadatelky. Přitom zcela opomíjí informace vyplývající z podkladů, které pro řízení sám opatřil. Z výpovědi žalobkyně je důvodné předpokládat, že stát není schopný poskytnout žalobkyni náležitou ochranu před pronásledováním či vážnou újmou. Jak je uvedeno ve zhodnocené zprávě MZV USA o dodržování lidských práv za rok 2023 ze dne 22. 4. 2024: „Human rights activists and local media reported that even when women reported cases of rape to police, officers blamed the women for causing the rape by dressing indecently, took bribes from the alleged perpetrators to stop the investigation, pressured survivors into withdrawing the cases, or simply dismissed the accusations and refused to record them.“ Lze předpokládat, že i po návratu žalobkyně v případě dalšího pronásledování, které při jejím únosu zahrnovalo sexuální násilí, jí nebude poskytnuta náležitá ochrana ze strany státu. 9. Dne 20. 11. 2024 žalobkyně doplnila žalobu. Žalobkyně se domnívá, že situace ohledně bezpečnosti žen v Ugandě není dobrá. Dle dosavadních státních průzkumů genderově podmíněného násilí, téměř všechny ženy (95 %) zažily od svých 15 let fyzické nebo sexuální násilí, případně obojí, ze strany partnerů nebo nepartnerů (Uganda Bureau of Statistics 2021: National Survey on Violence in Uganda – Module 1: Violence Against Women and Girls). Jen za rok 2020 168 lidí zemřelo na dopady genderově podmíněného násilí (NATABANZI, Violet: Government worried over GBV cases in Uganda, Sunday Vision, ze serveru newsroom.amref.org, ze dne 31. 10. 2021). Samotná žalobkyně po únosu byla mučena a znásilňována, ale když s tím šla na policii, odmítla ji policie vyslechnout. Dle průzkumu není tato nečinnost ze strany policejních orgánů neobvyklá, vskutku jde o mnohé případy, jímž byl odmítnut přístup ke spravedlnosti (Uganda Bureau of Statistics 2021: Focus Group Discussion (Female), Yumbe District). Sexuální a jiné násilí vůči ženám je státem kriminalizováno, ale nelze říct, že by bylo státem efektivně vymáháno a ani není poskytována náležitá péče obětem takových trestných činů. Žalobkyně poukazuje na správním orgánem zhodnocenou zprávu MZV USA o dodržování lidských práv za rok 2023 ze dne 22. 4. 2024, kde se lze dočíst, že: „Rape and domestic violence were common problems throughout the country, and the government did not effectively enforce the law. Local media and women rights activists reported numerous incidents of rape, sometimes involving kidnapping and killings of women, but authorities were often unable to investisate and hold perpetrators accountable.“ 10. Pasivní přístup státu byl popsán také bezprostředně po masových vraždách žen v Entebbe (KUKUNDA, Lindsey: Against all odds, Uganda