Z rozhodnutí: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 27. 5. 2024, č. j.: MV-60448-5/SO-2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž byl podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), změněn výrok usnesení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „prvo…
2 A 27/2024- 39 - text
8 2 A 27/2024
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou ve věci
žalobkyně:
X, narozená dne X
bytem X
zastoupená advokátem Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, Ph.D.
sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha 1
proti
žalované:
Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců
sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 5. 2024, č. j.: MV-60448-5/SO-2024
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 27. 5. 2024, č. j.: MV-60448-5/SO-2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž byl podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), změněn výrok usnesení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „prvostupňový orgán“), ze dne 14. 11. 2023, č. j. OAM-42430-5/DP-2023, kterým bylo podle § 169r odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zastaveno správní řízení ve věci žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny na území, neboť žalobkyně podala tuto žádost v době, kdy k tomu není oprávněna. Výrok usnesení byl změněn tím způsobem, že „správní řízení o žádosti účastnice řízení ze dne 25. 9. 2023 o vydání povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem společného soužití rodiny na území, vedené pod sp. zn. OAM-42430/DP-2023, se podle § 169r odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., zastavuje, neboť účastnice řízení podala na území žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu, ač k podání žádosti na území není oprávněna.“
II. Obsah žaloby
2. Žalobkyně v žalobě namítala, že žádost o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty podala v době trvání platnosti překlenovacího štítku, přičemž dva dny poté jí bylo doručeno usnesení o zrušení překlenovacího štítku. Podle správního orgánu měl zánik pracovněprávního vztahu za následek zánik fikce pobytu podle § 63 odst. 2 zákona o pobytu cizinců, jenže přitom pominul, že k zániku pracovněprávního vztahu došlo na základě nezákonného rozhodnutí. Žalobkyně nemohla využít možnosti v § 63 odst. 3 zákona o pobytu cizinců, ačkoli jí to žalovaná doporučila, neboť v období od 23. 6. 2022 do 30. 3. 2023 byl její pobyt na území pravomocně ukončen. Postupovala v dobré víře a neučinila nic špatně, v souvislosti s čímž poukázala na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu k přepjatému formalismu a nutnosti používat další výkladové metody korigující interpretační výsledky plynoucí z jazykového výkladu. Nezákonný postup správního orgánu ani existence anomálie v právním řádu nesmí jít k tíži žalobkyně. Mělo být uzavřeno, že pokud byla žalobkyně nezákonným postupem připravena o zaměstnání, aniž by měla možnost ohlásit v rozhodné době změnu zaměstnavatele, nezanikla její fikce pobytového oprávnění, pročež mohla na území požádat o dlouhodobý pobyt dle § 42a zákona o pobytu cizinců.
3. Rozsudky Nejvyššího správního soudu a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2024, č. j. 41 A 7/2024-27, jsou podle žalobkyně silně dezinterpretovány ve vztahu k údajnému principu „z fikce není pobyt“. Žalobkyně se nedomáhala opakovaného osvědčení fikce ani nežádala o trvalý pobyt, kde fikce není možná. V praxi je běžné podání žádosti o dlouhodobý pobyt dle § 42a zákona o pobytu cizinců, kdy je vedeno řízení o prodloužení jiného, stávajícího pobytového oprávnění za současného vzniku fikce.
4. Újma spočívající v povinnosti opustit území je zřejmá z faktu, že zde žije manžel žalobkyně. Nebyly posouzeny ani možné finanční újmy a žalovaná připustila, že její kusé a strohé úvahy stran nepřiměřenosti napadeného rozhodnutí činí pouze z opatrnosti. Žalobkyně citovala odbornou literaturu, podle níž správní orgány nemají ignorovat právo na ochranu soukromého a rodinného života žadatele při zastavení řízení. V zemi původu nemá žalobkyně žádné prostředky, příjmy ani ubytování, manžel nemůže žalobkyni následovat, poněvadž by přišel o své pobytové oprávnění.
III. Vyjádření žalované
5. Žalovaná se k žalobě vyjádřila, když s ní vyslovila nesouhlas. Žaloba nepřináší žádnou novou relevantní argumentaci zpochybňující správnost a zákonnost napadeného rozhodnutí. Žalovaná se v odůvodnění napadeného rozhodnutí vypořádala se všemi odvolacími námitkami a žádné procesní právo žalobkyně nebylo dotčeno. Námitky týkající se zániku zaměstnanecké karty bylo třeba řešit v řízení o zaměstnanecké kartě. Překlenovací vízový štítek nezakládá či nemění platnost oprávnění k pobytu a právo podat žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu. Žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2015, č. j. 5 Azs 98/2015-32, podle něhož nesprávné vydání překlenovacího štítku nemůže založit stěžovateli, byť je v dobré víře, práva, která mu podle platné úpravy nepřísluší. Žalobu navrhla žalovaná zamítnout.
IV. Obsah spisu
6. Ze správního spisu bylo zjištěno, že žalobkyně dne 25. 9. 2023 podala žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny dle § 42a odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Přiložila vedle kopie cestovního pasu a dokladu o zajištění ubytování oddací list vystavený Úřadem městské části Praha 9 dokládající uzavření manželství s panem X dne 21. 9. 2023.
7. Dne 14. 11. 2023 prvostupňový orgán vydal usnesení, kterým bylo podle § 169r odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců zastaveno správní řízení ve věci žádosti, neboť žalobkyně podala žádost v době, kdy k tomu nebyla oprávněna. Jak je uvedeno v odůvodnění, platnost dosavadního povolení k dlouhodobému pobytu vydaného za účelem zaměstnání byla stanovena do 25. 3. 2022, přičemž tento den byl posledním dnem lhůty stanovené v § 47 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 42a odst. 5 zákona o pobytu cizinců. Žalobkyně nesdělila důvody, které ji vedly k podání žádosti až dne 25. 9. 2023 a které zabránily v dodržení lhůty v § 47 odst. 12 zákona o pobytu cizinců.
8. Žalobkyně podala dne 24. 11. 2023 proti prvostupňovému rozhodnutí, doručenému dne 22. 11. 2023, blanketní odvolání, které doplnila dne 2. 1. 2024. Odvolací námitky se zcela shodují se žalobními body.
9. Dne 27. 5. 2024 vydala žalovaná žalobou napadené rozhodnutí, kterým změnila důvod vedoucí k zastavení řízení z § 169r odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců na písm. c) téhož ustanovení, jelikož žalobkyně nedisponuje pobytovým oprávněním, jež zákon předpokládá pro podání žádosti na území. Doba 60 dnů uvedená v § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců žalobkyni skončila dne 10. 10. 2022. Žalobkyně nemohla být v dobré víře o platnosti pobytového oprávnění, jelikož nejpozději dne 23. 8. 2023 v souvislosti s doručením usnesení, č. j. OAM-11478-46/ZM-2022, věděla o zániku platnosti zaměstnanecké karty. Vízový štítek osvědčoval oprávnění k pobytu, které ve skutečnosti neexistovalo, byl vydán v rozporu se zákonem a žalobkyni nezaložil oprávnění k pobytu. Tzv. fikce pobytu neslouží pro podávání a rozhodování o dalších žádostech, jak shrnul Krajský soud v Brně v rozsudku, č. j. 41 A 7/2024-27. Námitky proti skutečnostem týkajícím se zaměstnanecké karty je třeba uplatnit v řízení o zaměstnanecké kartě, nikoli v řízení o nynější žádosti.
V. Posouzení věci Městským soudem v Praze
10. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu podle § 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
11. Při jednání u Městského soudu v Praze dne 25. 9. 2025 právní zástupce žalobkyně argumentoval shodně jako v podané žalobě. Na podporu tvrzení týkajících se nesprávné aplikace ustanovení § 63 zákona o pobytu cizinců poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2024, č.j. 2 Azs 190/2024-31, řešící otázku počátku běhu 60denní lhůty pro oznámení změny zaměstnavatele podle § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.
12. Zástupce žalované s odkazem na odůvodnění napadeného rozhodnutí a na vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby.
13. Podle § 42a odst. 6 zákona o pobytu cizinců, ve znění účinném do 31. 12. 2023, „v průběhu pobytu na území na vízum k pobytu nad 90 dnů nebo na povolení k dlouhodobému pobytu vydané za jiným účelem může cizinec žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny podat na území ministerstvu. Žádost nelze na území ministerstvu podat, pokud cizinec na území pobývá na vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území po dobu kratší než 6 měsíců ne