2 Az 13/2025 – Městský soud v Praze

2 Az 13/2025- 38 - text 2 Az 13/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou v právní věci žalobce: X, nar. X státní příslušnost X bytem X zastoupený Mgr. Petrem Václavkem advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky se sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 4. 2025, č. j. OAM-31/ZA-ZA11-HA13-2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobou, podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 4. 2025, č. j. OAM-31/ZA-ZA11-HA13-2025 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). II. Shrnutí žalobní argumentace 2. Žalobce dle podané žaloby považuje za nesporné, že nesplňuje podmínky pro udělení azylu dle § 12 písm. a) a b) zákona o azylu. Žalobce ovšem namítá nepřezkoumatelnost úvahy žalovaného, pro kterou mu nebyl udělen humanitární azyl dle § 14 zákona o azylu. Posouzení žalovaného v tomto aspektu považuje za nesprávné a nedostatečně podložené, jelikož nereflektuje základní zásady správního řízení, především zásadu materiální pravdy. Dle názoru žalobce žalovaný chyboval, když nepřistoupil k důkladnému výkladu neurčitého právního pojmu před subsumcí skutkového stavu pod tento pojem. Provedený výklad zároveň považuje za nepřípustně restriktivní. 3. Žalobce dále akcentuje, že jeho situace nebyla žalovaným důsledně zohledněna. Je přesvědčen, že spadá pod důvod hodný zvláštního zřetele. V této souvislosti zmiňuje skutečnost, že v České republice žije dlouhodobě a má zde veškeré zázemí včetně školou povinné dcery. Z toho důvodu shledává dopad neudělení humanitárního azylu za nepřiměřený a požaduje dodatečné posouzení své žádosti v rozsahu udělení humanitárního azylu. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že popírá oprávněnost podané žaloby a nesouhlasí s ní. Při svém rozhodování neshledal naplnění důvodů pro udělení mezinárodní ochrany jak podle § 12, § 13, § 14, tak ani podle § 14a a § 14b zákona o azylu. Vycházel z dostatečně zjištěného skutkového stavu. Žalovaný si stojí za svým zjištěním, že páteřním důvodem žalobcovy žádosti je legalizace pobytu na území České republiky. Tento závěr opírá o sdělení žalobce v průběhu správního řízení. Žalovaný připomněl, že institut mezinárodní ochrany není pro tento účel možné použít. Žalovaný zároveň podotkl, že ani existence rodinných vazeb nemůže být důvodem, pro který by mělo být žalobci vyhověno. Závěrem žalovaný konstatoval, že své rozhodnutí považuje za zákonné, přezkoumatelné, vycházející z dostatečně zjištěného skutkového stavu a respektující ustálenou judikaturu. Žalobní argumentaci nepovažuje za způsobilou zpochybnit důvodnost neudělení mezinárodní ochrany žalobci. Z toho důvodu navrhnul zamítnutí žaloby. IV. Obsah správního spisu 5. Z obsahu spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním orgánem, vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti: 6. Dne 8. 1. 2025 požádal žalobce o udělení mezinárodní ochrany. Dne 9. 1. 2025 byl žalobce vyzván k poskytnutí údajů k žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Dne 22. 1. 2025 žalobce poskytl údaje k žádosti o udělení mezinárodní ochrany, když uvedl, že do ČR přicestoval letecky v prosinci roku 2001. K tomu žalobce na výzvu předložil svůj cestovní doklad č. X s platností do 24. 9. 2028. Žalobce nikdy dříve ve státech EU nepobýval. Žádost žalobce podal, neboť v České republice žije dlouhodobě. Má zde svou rodinu a dceru. Na zdejší život si zvykl a rád by zde se svou rodinou setrval. Jiné důvody pro podání své žádosti nemá. V průběhu dotazování žalobce připustil, že byl v České republice odsouzen za drogově trestnou činnost a strávil sedm měsíců ve vazbě. Mělo se tak stát v roce 2012. Konkrétní podrobnosti této události si žalobce nevybavuje. Při konfrontaci s informacemi Ředitelství služby cizinecké policie ohledně své trestné činnosti uvedl, že si na to nevzpomíná. Při pohovoru konaném dne 22. 1. 2025 žalobce sdělil, že dříve disponoval povolením k trvalému pobytu, o které přišel po své vazbě v roce 2013. Následně jej získal v roce 2018 zpět, ale krátce poté jej opět pozbyl. Závěrem žalobce uvedl, že ačkoliv dříve požíval pervitin, nyní hodlá žít řádně se svou rodinou a dcerou. Cítí se zdráv a pervitin již neužívá. 7. Spis dále obsahuje rozhodnutí Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 25. 10. 2024, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, Odboru cizinecké policie, kterým byla žalobci stanovena povinnost opustit území členských států Evropské unie. Ve spise se nachází žalobcův opis z evidence rejstříku trestů, který obsahuje pět záznamů o odsouzení, konkrétně se jedná o odsouzení s identifikátory X. Žalovaný do spisu rovněž založil zprávu o zemi původu ze dne 4. 6. 2024 – Informaci OAMP – X – Bezpečností a politická situace v zemi – Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv. 8. Dne 18. 3. 2025 byl žalobce vyrozuměn o možnosti vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí v rámci řízení o udělení mezinárodní ochrany. Dle úředního záznamu ze dne 24. 3. 2025 se substitučně zmocněný právní zástupce dostavil k seznámení s podklady pro rozhodnutí a vzal si lhůtu na dodatečné vyjádření, v jejímž rámci nebylo žádné vyjádření učiněno. 9. Dne 10. 4. 2025 vydal žalovaný napadené rozhodnutí, kterým žalobci mezinárodní ochranu v žádné formě neudělil. V odůvodnění žalovaný uvedl, že po posouzení tvrzení žalobce dospěl k závěru, že tento v průběhu správního řízení neuvedl žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možno učinit závěr, že vyvíjel ve své vlasti činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu, za kterou by byl azylově relevantním způsobem pronásledován. Stejně tak žalovaný nedospěl k závěru o důvodnosti udělení azylu žalobci z důvodu uvedeného v § 12 písm. b) zákona o azylu. V průběhu správního řízení z výpovědi žadatele o azyl ani z výpisu elektronické evidence žadatelů o mezinárodní ochranu žalovaný nezjistil, že by v ČR byl udělen azyl některému z rodinných příslušníků žadatele, jak vyžaduje § 13 zákona o azylu. Žalovaný zároveň nezjistil zvláštního zřetele hodný důvod pro udělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu. Vycházel přitom z rodinných, sociálních a ekonomických hledisek s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu žadatele. Zdůraznil, že na udělení humanitárního azylu není právní nárok, přičemž jej lze udělit pouze za výjimečných okolností, čímž rozumí situace, kdy by bylo nehumánní azyl neudělit. S přihlédnutím k tomu nepovažoval případ žalobce za hodný zvláštního zřetele, nýbrž za zcela běžný. Z toho důvodu se rozhodl tento druh azylu neudělit. S podobným odůvodněním jako ve věci rozhodování o existenci důvodů pro udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu, neudělil žalovaný žalobci ani doplňkovou ochranu podle § 14a odst. 1 zákona o azylu, neboť žalovaný neshledal, že by žalobce byl v případě návratu do X vystaven skutečnému nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 2 zákona o azylu. Konečně pak žalovaný neshledal u žalobce existenci důvodu pro udělení doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny podle § 14b odst. 1 zákona o azylu, a to ze shodného důvodu, jako u rozhodování o azylu podle § 13 odst. 1 zákona o azylu. V. Jednání soudu a právní posouzení věci soudem 10. Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán [ust. § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“)], přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumávání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k účinnosti článku 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany. 11. Při jednání u Městského soudu v Praze dne 4. 12. 2025 právní zástupce žalobce argumentoval shodně jako v podané žalobě a navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. 12. Zástupce žalovaného s odkazem na odůvodnění napadeného rozhodnutí a na vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby. 13. Následně soud k námitkám žalobce blíže přezkoumal posouzení žalovaného k důvodům pro neudělení azylu dle § 14 zákona o azylu. 14. Podle § 14 zákona o azylu ve znění účinném do 1. 10. 2025 „Jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl