2 Az 2/2025 – Městský soud v Praze

2 Az 2/2025- 20 - text 10 2 Az 2/2025 [OBRÁZEK] Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou ve věci žalobce: X, nar. X státní příslušnost X zastoupen JUDr. Matějem Šedivým, advokátem sídlem Václavské náměstí 21, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2024, č. j. OAM-1304/ZA-ZA11-ZA21-2024 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2024, č. j. OAM-1304/ZA-ZA11-ZA21-2024 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). II. Shrnutí žalobní argumentace 2. Žalobce namítal, že napadené rozhodnutí je nezákonné. Vytýkal žalovanému, že se neadekvátně vypořádal s uplatněnou argumentací, přičemž objektivně nehodnotil postavení homosexuálů na území X, nezabýval se tím, zda je žalobce skutečně homosexuál, či nikoliv a neposoudil relevantnost jeho obav z návratu do země původu. Žalobce před správním orgánem netajil existenci své sexuální orientace, přičemž se k tomuto tématu v minulosti nevyjadřoval, neboť předcházející správní řízení nekladou důraz na utajení sdělovaných informací. Přestože podle žalobce v X homosexualita není trestná, její projevy jsou nezákonné, a to v rámci její propagace. Žalobci jako homosexuálovi by hrozilo v zemi původu pronásledování pro odlišnou sexuální preferenci, byl by vyloučen i z okruhu rodiny, neboť jeho blízcí jsou silně nábožensky založeni. Odmítá skrývat svou sexuální orientaci, její otevřená realizace je projevem svobody. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 3. Žalovaný označil žalobní námitky za neopodstatněné. Při rozhodování vzal v potaz sdělení žalobce, zabýval se jimi a dospěl k závěru, že žalobcem předkládaný azylový příběh je nevěrohodný. Žalobní tvrzení nemají potenciál tuto důvodně shledanou nevěrohodnost zpochybnit. Žalobcova sdělení vykazují mimořádně vysokou míru obecnosti, jsou vágní, úsečná, nekonkrétní a nepřesvědčivá. Navíc se rozcházejí s tvrzeními, která uvedl dřív v rámci řízení o správním vyhoštění. Tehdy uvedl jako důvod, pro který se obává vrátit do země původu, možný nástup k výkonu vojenské služby. Výslovně popřel existenci jiných důvodů, které by mu v návratu do vlasti bránily, nezmínil se o své sexuální orientaci. Pokud by žalobce měl skutečné obavy vyplývající z jeho homosexuální orientace, považuje žalovaný za logické, aby tyto předestřel již v řízení o správním vyhoštění, aby oddálil riziko svého návratu. Žalovaný zrekapituloval průběh správního řízení a odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Obsah správního spisu 4. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti: 5. Dne 28. 9. 2024 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Dne 2. 10. 2024 pak žalobce poskytl údaje ke své žádosti o udělení mezinárodní ochrany a byl s ním dne 4. 10. 2024 proveden pohovor. Žalobce jako důvod pro podání své žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvedl, že mu zrušili zaměstnaneckou kartu, je homosexuál, a do X se proto nemůže vrátit, byl by vystaven násilí, jelikož je tam homosexualita zakázána, navíc se o jeho orientaci dozvěděli spolužáci ze sociálních sítí. Žalobce je zdráv a svobodný a bezdětný. 6. Dne 30. 5. 2024 vydal žalovaný napadené rozhodnutí, jímž žalobci mezinárodní ochranu neudělil v žádné z forem uvedených v zákoně o azylu. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, z jakých důkazů vycházel při svém rozhodování, přičemž mezi nimi byla především výpověď žalobce a informace, které žalovaný v průběhu správního řízení shromáždil ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v X. Konkrétně se jednalo o Informaci OAMP – X – Bezpečnostní a politická situace v zemi ze dne 13. 3. 2024, Informaci Ministerstva zahraničních věcí ČR, č. j. 131903/2024/LPTP (návratová situace) ze dne 23. 4. 2024, Výroční zprávu Human Rights Watch 2024 o X ze dne 18. 1. 2024 a Závazné stanovisko k možnosti vycestování cizince k č. j. KRPA-188099/ČJ-2024-000022-SV ze dne 8. 6. 2024. Žalobce nevyužil svého práva na seznámení s podklady rozhodnutí, ke kterému se bez omluvy nedostavil. Na základě uvedeného pak žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že nebyly splněny zákonné podmínky pro udělení azylu podle § 12 písm. a) zákona o azylu, neboť žalobce v průběhu správního řízení neuvedl žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možné učinit závěr, že vyvíjel ve své vlasti činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod, za kterou by byl azylově relevantním způsobem pronásledován. Žalobcův azylový příběh je prost jakýchkoliv politických motivů. Stejně tak žalovaný nedospěl k závěru o důvodnosti udělení azylu žalobci z důvodu uvedeného v § 12 písm. b) zákona o azylu. Žalovaný konstatoval, že neshledal důvod, pro který by žalobce mohl ve vlasti pociťovat oprávněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů. Žalobcem uváděné skutečnosti, které uvedl v průběhu žádosti o mezinárodní ochranu, se nezakládají na jeho reálné životní situaci a jeho azylový příběh nelze považovat za věrohodný. K tomuto závěru dospěl žalovaný na základě toho, že žalobce pozbyl poslední běžné pobytové oprávnění v České republice ke dni 21. 5. 2023, ani v tomto okamžiku však o mezinárodní ochranu nepožádal a pobýval zde dále nelegálně. O mezinárodní ochranu požádal až v okamžiku, kdy mu bylo uděleno správní vyhoštění. Ani v rámci tohoto řízení svou homosexuální orientaci nezmínil, naopak tvrdil, že se obává možného nástupu na vojnu. Žalovaný dále poukázal na zásadní absenci povědomí žalobce o komunitě, jejíž součástí tvrdí, že je, a absenci jakýchkoli konkrétních sdělení podporujících jeho tvrzení. Žalobcova tvrzení jsou obecná a neobsahují žádné konkrétní popisy jednotlivých událostí, přičemž žalovaný nemohl jakkoliv ověřit jejich pravdivost. Své tvrzení, že chodil do LGBT baru v Praze nedokázal podepřít ani jeho názvem, a i samotný popis polohy, kde se bar nachází, je uveden v takové míře obecnosti, že z něj nelze určit konkrétní místo. Stejná obecnost se týká i údajné aktivity žalobce na Instagramu. Neuvedl, jaké konkrétní příspěvky, které sdílel, vyvolaly vlnu nesouhlasu od jeho bývalých spolužáků z X, že byl přinucen svůj profil na této síti smazat, nebyl ani schopen konkretizovat, od koho příspěvky sdílel nebo co bylo jejich obsahem. Výpověď žalobce žalovaný neshledal věrohodnou. Naopak ji považoval za účelovou, a to ve snaze získat mezinárodní ochranu a zlegalizovat tak svůj pobyt v České republice. S ohledem na skutečnost, že žalobce nemá na území České republiky žádného rodinného příslušníka, kterému by zde byl udělen azyl, nebyl žalobci udělen ani azyl za účelem sloučení rodiny podle § 13 odst. 1 zákona o azylu. Rovněž pak žalovaný neshledal u žalobce ani existenci důvodu pro udělení humanitárního azylu ve smyslu § 14 zákona o azylu. K tomu žalovaný uvedl, že se v této souvislosti zabýval zejména rodinnou, sociální a ekonomickou situací žalobce a přihlédl i k jeho věku a zdravotnímu stavu. Žalovaný zjistil, že žalobce je dospělou, plně svéprávnou osobou, netrpí žádným závažným onemocněním, které by mu znemožňovalo odcestovat zpět do vlasti za jeho rodinou, která v X žije. Žalovaný připomněl, že humanitární azyl je udělován pouze za výjimečných okolností, kdy nebyl shledán zvláštní zřetele hodný důvod k udělení azylu dle § 12 zákona o azylu a kdy by bylo nehumánní azyl neudělit. Žalovaný se zabýval rovněž tím, zda žalobce splňuje důvody pro udělení doplňkové ochrany, přičemž naplnění podmínek § 14a zákona o azylu v případě žalobce neshledal. S ohledem na skutečnost, že žalobce nemá na území České republiky žádného rodinného příslušníka, kterému by zde byla udělena doplňková ochrana, nebyla žalobci udělena ani doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny podle § 14b zákona o azylu. V. Právní posouzení věci soudem 7. Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Přitom soud vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k účinnosti článku 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „proceduráln