5 Azs 46/2008 — Nejvyšší správní soud

20 Az 12/2024- 52 - text 13 20 Az 12/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D., ve věci žalobkyně: X. X. X. X., narozený dne X státní příslušnost X v ČR hlášen na adrese X zastoupen Organizací pro pomoc uprchlíkům, z.s. sídlem Poděbradská 173/5, 190 00 Praha proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 3. 2024, č. j. OAM-543/VL-10-K01-PD1-R3-2006, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo rozhodnuto, že se podle § 53a odst. 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“) doplňková ochrana neprodlužuje. II. Podstatný obsah žaloby 2. Žalobce ve své žalobě ze dne 22. 5. 2024 nejprve shrnul dosavadní průběh řízení. Domnívá se, že v něm byl zkrácen na svých právech a rozhodnutí napadá v celém rozsahu výroku. O mezinárodní ochranu na území České republiky požádal v roce 2006, rozhodnutí bylo vydáno v roce 2018, řízení tak trvalo 12 let, a to nikoliv zaviněním žalobce, jak dokládá stanovisko Veřejného ochránce práv ze dne 31. 10. 2019, č.j. KVOP-46126/2019. 3. Připomenul, že doplňková ochrana byla žalobci udělena z důvodu, že by jinak došlo k porušení práva na ochranu rodinného a soukromého života podle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „EÚLP“), a dotčena by byla i práva jeho nezletilé dcery podle čl. 9 Úmluvy o právech dítěte (dále jen „ÚPD“). Tyto důvody podle žalobce trvaly i v době podání žádosti o její prodloužení, k němuž nedošlo. Domnívá se, že žalovaný vycházel především z informací poskytnutých jinými osobami, zejména paní X. X., s níž má žalobce nezletilou dceru X. a s níž podle jeho názoru stále tvoří pár. Dne 23. 11. 2023 tato žena uvedla, že s nimi žalobce skutečně bydlí, ale pouze kvůli tomu, že nemá kam jít a dcera je na něj fixovaná. Nepopírá, že ve vztahu jsou problémy, způsobené zejména jeho psychickým stavem, plynoucím i z mnohaletého řízení o prodloužení doplňkové ochrany. Věří v obnovení funkčního vztahu, žije s paní X. ve společné domácnosti. Nesouhlasí se závěrem, že došlo ke změně v rodinné situaci. Nezletilá dcera má k otci vřelý vztah, potřebuje jej. Každý týden žalobce jezdí do jejího bydliště v X, projevuje o ni opravdový zájem, stará se o její zdravotní stav a školní docházku, kupuje jí oblečení, hračky. Silné pouto jej pojí i s jeho druhým dítětem, synem X. 4. Žalobce hovoří česky a je v tuzemsku integrován. Vycestování by znamenalo zásah do jeho práv podle čl. 8 EÚLP, resp. čl. 9 ÚPD, a tedy by bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky podle § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu, ve znění do 30. 6. 2023. Nelze proto podle něj přijmout argumentaci žalovaného, že pouhým vycestováním k naplnění tohoto ustanovení uvedeného předpisu nedojde. Žalovaný neprokázal zásadní změnu v poměrech žalobce, zcela ignoroval čl. 3 a 9 ÚPD, čímž zatížil své rozhodnutí vadou nezákonnosti. Žalovaný podle něj postupoval selektivně, zabýval se pouze skutečnostmi svědčícími v neprospěch žalobce, a nikoliv již v jeho prospěch. I když důvod pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 2 písm. d) není již v zákoně o azylu uveden, a nelze ji v řízeních zahájených po 1. 7. 2023 udělovat, je stále možné ji za tímto účelem prodlužovat na základě přechodného ustanovení v příslušném novelizačním zákoně. 5. Žalobce se dále domnívá, že žalovaný se při posuzování žádosti o prodloužení doplňkové ochrany dostatečně nezabýval jinými důvody pro její potenciální udělení. Nesouhlasí se stabilizací situace v zemi původu, opak je pravdou. Má za to, že mu v případě návratu do země původu hrozí vážná újma v podobě ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu podle § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu, případně mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání podle § 14a odst. 2 písm. b) téhož zákona. 6. Tato svá tvrzení podložil celkem čtyřmi dokumenty, jmenovitě doporučením Ministerstva zahraničních věcí (dále jen „MZV“) „Konžská demokratická republika: doporučení cestovat jen ve zcela nezbytných případech“, ze dne 12. 8. 2018, aktualizovaného 22. 3. 2024, zprávou ze serveru BBC.com „DR Congo army says it has thwarted attempted coup“, ze dne 20. 5. 2024, zprávou ze serveru Reuters.com „DRC army says it stopped attempted coup involving US citizens“, ze dne 19. 5. 2024, aktualizováno 20. 5. 2024, a informací organizace Human Rights Watch (dále jen „HRW“) „World Report 2024 - Democratic Republic of Congo“, ze dne 11. 1. 2024. Z nich vyplývá, že situace v žalobcově vlasti je neutěšená, na východě země při hranicích se Středoafrickou republikou, Jižním Súdánem, Ugandou, Rwandou, Burundi a Tanzanií operují ve zvýšené míře různé ozbrojené skupiny, v oblasti Kwamouth (cca 150 km severně od Kinshasy), kde probíhají krvavé mezietnické střety mezi kmeny Teke a Yaka. MZV doporučuje omezit cesty do tohoto státu pouze na nezbytné případy. V zemi došlo v květnu 2024 k pokusu o převrat proti prezidentu Felixi Tshisekedimu. Do jeho organizace se měly zapojit i tři občané Spojených států a jeden naturalizovaný občan Spojeného království. Napaden byl i Vital Kamerhe, bývalý vedoucí kanceláře a blízký spojenec hlavy státu, pučisté dokonce obsadili její sídlo Palais de Nation. Převrat byl nicméně potlačen a situace se nyní jeví být „pod kontrolou“ vládních jednotek. Bezpečnostní poměry jsou zvláště špatné na východě země v provincii Severní Kiwu, kde Rwandou podporovaná militantní skupina ještě zhoršuje již tak špatnou lidskoprávní situaci. Vláda prezidenta Tshisekediho učinila pouze malý pokrok v zastavení spirály násilí. Opozice je v zemi systematicky potlačována, viníci z vládních řad nejsou velmi často pohnáni k odpovědnosti za své činy. 7. Závěrem své žaloby navrhl zdejšímu soudu, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný ve své replice ze dne 7. 6. 2024 shrnul dosavadní průběh řízení a žalobní argumentaci. Uvedl, že doplňková ochrana byla žalobci v roce 2018 udělena, neboť sdílel společnou domácnost se svou družkou a její nezletilou dcerou, kdy případné odloučení žalobce od jeho dcery a družky by znamenalo vážný zásah do života všech jmenovaných, zejména dítěte. Poměry v životě žalobce se však v mezidobí změnily, již netvoří pár s paní X. Družka navíc zrušila svůj souhlas s tím, aby byl žalobce ubytován na její adrese, ten to však ignoruje. Žalobce se nepodílí na chodu domácnosti, nefunguje jako otec ani partner. 9. Neprodloužení doplňkové ochrany nepředstavuje obdobu vyhoštění, žalobci objektivně nic nebrání řešení jeho pobytové situace podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), i když by za tím účelem možná musel vycestovat zpět do země původu. Samotné vycestování již není možné považovat za porušení mezinárodních závazků, ostatně tam sám žalobce v loňském roce (pozn. soudu v roce 2023) na 4,5 měsíce odjel a žalovaný tak nevidí důvod, aby se to nemohlo teoreticky opakovat. 10. Ohledně situace v zemi původu žalovaný uvedl, že se jí zabýval, ale nebylo v tomto případě shledáno nic, co by eventuální vycestování znemožňovalo, což podporuje i zkušenost v podobě 4,5měsíčního pobytu uvedená výše. 11. Žalobce podle žalovaného účelově vybírá okolnosti pro jeho věc příznivé, případně si je vytváří zcela odtrženě od reality a cíleně vynechává skutečnosti podporující závěr žalovaného o neprodloužení doplňkové ochrany. 12. Navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. IV. Obsah správního spisu 13. Ze správního spisu zjistil zdejší soud tyto pro řízení podstatné skutečnosti. 14. Usnesením ze dne 19. 3. 2018 č.j. OAM-543/VL-10-ROP-2006 ustanovil žalovaný žalobci opatrovníka pro potřeby řízení o udělení mezinárodní ochrany, a to jeho družku paní X. X. Uvedl, že v průběhu řízení mu bylo doručeno několik lékařských zpráv, podle kterých má žalobce v anamnéze X, chronický X s X a akutní X. Zjistil, že žalobce lékaře nenavštěvuje nikterak pravidelně, nebere pravidelně léky mu předepsané s odkazem na únavnost a spavost, dochází u něj k opakovaným atakám nemoci. S ohledem na to dospěl k závěru, že je třeba pro řízení ustanovit opatrovníka, který bude hájit práva žalobce. 15. Rozhodnutím žalovaného ze dne 9. 5. 2018 č.j. OAM-543/VL-10-K01-R3-2006 byla žalobci udělena doplňková ochrana podle § 14a zákona o azylu na dobu 12 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. Žalovaný zde shledal, že případné vycestování žalobce představuje rozpor s mezinárodními závazky ČR ve smyslu § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu, konkrétně práva na ochranu soukromého a rod