6 Ads 87/2006 — Nejvyšší správní soud

21 Ad 9/2025- 27 - text  5 21 Ad 9/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Kočkou-Amortem ve věci žalobkyně: X., narozená dne X. bytem X. proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 4. 2025, č. j.: MPSV-2025/27664-925, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou včas podanou u Městského soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 4. 2025, č. j.: MPSV-2025/27664-925, jímž bylo podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s.ř.“), zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hlavní město Prahu ze dne 13. 1. 2025, č. j.: 32303/2024/AAC, kterým žalobkyni nebyla podle ust. § 33 odst. 1 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi (dále jen „zákon č. 111/2006 Sb.“), přiznána dávka pomoci v hmotné nouzi – doplatek na bydlení. II. Obsah žaloby 2. Žalobkyně v žalobě namítala, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s ust. § 4, § 6 odst. 1, odst. 2 s.ř. Orgány veřejné moci přistoupily k likvidačnímu, diskriminačnímu a segregačnímu výkladu zákona vůči samotné existenci žalobkyně. Když se dne 6. 3. 2023 dostavila na pracoviště prvostupňového orgánu, bylo jí vzhledem k jejímu tvrzení, že je „černá“, a proto se jí špatně hledá práce, doporučeno, aby si ještě dnes došla na Úřad práce ČR a požádala tam o místo. Ačkoli se žalobkyně účastní velkého množství výběrových řízení, Úřad práce ČR nijak neplní zákonnou povinnost opatření na podporu a dosažení rovného zacházení při přístupu k zaměstnání. Napadené rozhodnutí žalobkyni diskriminuje s ohledem na pohlaví, věk, zdravotní stav, etnický původ, rasu a jiný světový a politický názor, rovněž představuje úmyslné a plánované uskutečnění poškození zdraví a života žalobkyně. Příspěvek na bydlení je započítán zcela nesprávně, kdy se správní orgány věnovaly nezákonným důvodům, proč žalobkyni neposkytnout zvýšení „každému“ zákonem garantované částky dávky z důvodu dietního stravování. Žalobkyně dále upozornila na čl. 2, čl. 3, čl. 13 a čl. 14 Evropské sociální charty a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jež byly v jejím případě porušeny. Správní orgán nerespektoval rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2019, č. j.: 10 A 4/2019-66, na ochranu před více než čtyři roky trvající nezákonnou nečinností. Správní orgán nereflektoval ve smyslu ust. § 133a občanského soudního řádu možnost přímé diskriminace žalobkyně, v jejímž důsledku se s ní zacházelo méně příznivě, než se zachází s jinou osobou ve srovnatelné situaci. Jednání žalovaného také porušuje Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením. Dále žalobkyně napadla, že by její matka byla považována za společně posuzovanou osobu, neboť o tom nejsou podklady ve spisu. Matka žalobkyně nedala souhlas s uvedením svých příjmů, pročež by žalobkyně byla nucena porušit čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679. Napadené rozhodnutí je v rozporu s ust. § 2 odst. 1 zákona č. 111/2006 Sb., neboť společné posuzování rodičů a dětí ve smyslu ust. § 3 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, se týká jen nezaopatřených dětí od 15 do 26 let věku. Žalobkyni je X. let a její matce X. let. Žalobkyně také napadla, že ji správní orgán podezřívá z kradení důchodu její matce. Napadené rozhodnutí se nevypořádalo, byť s jedinou námitkou vznesenou žalobkyní ve správním řízení. Žalobkyně navrhla zrušit napadené rozhodnutí. III. Vyjádření žalovaného 3. Žalovaný uvedl, že žalobkyni nebyl přiznán doplatek na bydlení od ledna 2024, neboť ve smyslu ust. § 33 odst. 1 písm. b) zákona č. 111/2006 Sb. neprokázala právní titul k užívání bytu. Podle předložené nájemní smlouvy je nájemkyní bytu paní X., a nikoli žalobkyně. Ze spisu nevyplývá, že by žalobkyně byla jakkoli diskriminována či s ní bylo zacházeno nestandardně. Slovo „černá“ v souvislosti s barvou pleti je doslovným přepisem vyjádření žalobkyně. Žalobu navrhl žalovaný zamítnout. IV. Obsah správního spisu 4. Dle žalobkyní předložené nájemní smlouvy je jedinou nájemkyní její matka, žalobkyně není v nájemní smlouvě vůbec zmíněna (nájemní smlouva ze dne 13. 5. 2013 podepsaná matkou žalobkyně dne 22. 5. 2013). 5. Prvoinstanční orgán vydal rozhodnutí ze dne 13. 1. 2025, č. j.: 32303/2024/AAC, kterým žalobkyni podle ust. § 33 odst. 1 zákona č. 111/2006 Sb. nebyl přiznán doplatek na bydlení, o nějž požádala dne 3. 1. 2024. Žalobkyně bydlí na adrese X., společně se svou matkou, paní X. Nájemní smlouva na byt je psána na paní X., tzn. žalobkyně byt užívá bez právního titulu. 6. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, v němž se námitky částečně shodují s žalobními tvrzeními. 7. Žalovaný vydal žalobou napadené rozhodnutí ze dne 22. 4. 2025, v jehož odůvodnění konstatoval, že žalobkyně nesplnila základní podmínku nároku na doplatek na bydlení dle ust. § 33 odst. 1 zákona č. 111/2006 Sb., poněvadž doložila nájemní smlouvu, ve které je její matka uvedena jako nájemce. Naopak žalobkyně v této nájemní smlouvě není uvedena jako nájemce, a tak neprokázala právní titul k danému bytu. Doložení potvrzení o nutnosti dietního stravování vedoucí k navýšení částky na živobytí na 9 748 Kč by přiznání dávky neovlivnilo, neboť žalobkyně neprokázala právní titul k bytu. V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze 8. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu podle ust. § 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“), a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 9. Soud ve věci rozhodl bez jednání, protože s tímto postupem vyslovili souhlas účastníci ve smyslu ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. 10. Podle ust. § 33 odst. 1 písm. b) zákona č. 111/2006 Sb. nárok na doplatek na bydlení má vlastník bytu, který jej užívá, nebo jiná osoba, která užívá byt na základě smlouvy, rozhodnutí, nebo jiného právního titulu, jestliže by po úhradě odůvodněných nákladů na bydlení snížených o příspěvek na bydlení podle jiného právního předpisu byl příjem společně posuzovaných osob zvýšený o vyplacený příspěvek na živobytí nižší než částka živobytí společně posuzovaných osob (§ 24); právní titul k užívání bytu je přitom nezbytné prokázat písemným dokladem, přičemž předložení čestného prohlášení k tomuto účelu nestačí. 11. Soud předesílá, že na rozhodnutí správního orgánu I. stupně a napadené rozhodnutí je nezbytné nahlížet jako na jeden celek. Při posouzení jejich obsahu zjistil, že obě rozhodnutí obsahují všechny základní náležitosti podle ust. § 68 s.ř.: výrokovou část, odůvodnění a poučení. Výroková část vždy obsahuje vymezení věci (jde o nepřiznání doplatku na bydlení, popř. rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně), označení žalobkyně jako účastníka řízení, i označení ustanovení, podle nichž bylo rozhodnuto. Z odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně i napadeného rozhodnutí je srozumitelně zřejmé, jakým způsobem oba správní orgány dospěly k nepřiznání dávky doplatku na bydlení. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by v něm žalovaný jakkoli změnil či dokonce nahrazoval úvahy správního orgánu I. stupně. Napadené rozhodnutí a potažmo též rozhodnutí správního orgánu I. stupně netrpí žádnou vadou, která by měla za následek jeho nesrozumitelnost či nepřezkoumatelnost. Rozhodnutí je přitom nepřezkoumatelné tehdy, není-li zřejmé, z jakých skutkových závěrů žalovaný vycházel, z jakých podkladů rozhodnutí tyto skutkové závěry učinil a jakými úvahami se řídil při hodnocení podkladů (vizte např. rozsudek Nejvyššího správního soudu, č. j. 6 Ads 87/2006-36). Z tohoto hlediska působí nepřezkoumatelnost rozhodnutí, pakliže správní orgán v rozhodnutí neuvede podklady rozhodnutí, z nichž dovodil skutkové závěry (vizte např. rozsudek Nejvyššího správního soudu, č. j. 4 Azs 55/2003-51). Odůvodnění rozhodnutí správních orgánů obou stupňů je ovšem zcela ve shodě s obsahem správního spisu, z něhož uváděné skutečnosti vyplývají a mají v něm oporu. Žalovaný se pak vyhovujícím způsobem vypořádal se všemi odvolacími námitkami. 12. Soud nenalezl žádnou vadu ve vymezení důvodu, na jehož základě správní orgány dospěly k závěru o nepřiznání doplatku na bydlení. Ve správním spisu jsou založeny mj. evidenční list pro výpočet nájemného dle obecně platných předpisů platný od 1. 7. 2023 a nájemní smlouva s dodatky, které dokládají, že nájemkyní bytu je matka žalobkyně. Zároveň žalobkyně nepředložila žádný důkaz dokládající odstěhování matky z bytu. Správní orgány proto postupovaly v souladu s ust. § 33 odst. 1 písm. b) zákona č. 111/2006 Sb., když dávku nepřiznaly kvůli absenci právního titulu žalobkyně k užívání bytu.