4 Az 39/2024 – Městský soud v Praze

4 Az 39/2024- 74 - text 11 4 Az 39/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci žalobce: P., narozený dne X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 11. 2024, č. j. OAM-979/ZA-ZA15-HA10-2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 11. 2024, č. j. OAM-979/ZA-ZA15-HA10-2023, kterým bylo o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany podané dne 18. 7. 2023 rozhodnuto tak, že se mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) neuděluje. II. Obsah žaloby 2. Žalobce shrnul, že žalovaný staví na třech argumentech – neprokázání, že žalobce nemohl využít vnitrostátních mechanismů ochrany, přesvědčení, že účelem žádosti je legalizace pobytu, a nevěrohodnosti azylového příběhu. 3. Namítal, že v části odůvodnění věnující se neudělení doplňkové ochrany žalovaný odmítl provést řádné posouzení azylového příběhu žalobce s tím, že je tu možnost se obrátit na orgány domovské země, a pouze v případě odmítnutí pomoci z jejich strany a případného neúspěšného opravného prostředku by se tímto vyjádřením zabýval. Žalobce má za to, že takový postup je v rozporu s judikaturou, podle níž nemusí být vyčerpání všech prostředků vždy nutné. Žalobce v průběhu řízení tvrdil, že se sice na policii obrátil, ale jeho strýc ji uplatil, aby byla při vyšetřování laxní. Poukázal tím na nefunkčnost vnitrostátních mechanismů pomoci, žalovaný tak byl povinen toto tvrzení konfrontovat s informacemi o zemi původu ohledně dostupnosti prostředků ochrany. Žalovaný sice uvedl, že při rozhodování vyšel z informace australské vlády, nicméně s touto zprávou v textu nijak nepracuje, neodkazuje na ni a údaje z ní zjevně nečerpal. I pokud v zemi původu existují prostředky ochrany, nemusejí být prakticky využitelné. Žalovaný byl povinen si tyto informace na základě tvrzení žalobce opatřit, což neučinil, a rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné pro nedostatek odůvodnění. Břemeno důkazní totiž nese hlavně žalovaný. Ten navíc neprovedl posouzení, zda jsou naplněny důvody pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu, přičemž žalobce má za to, že mu tento důvod svědčí s ohledem na hrozby ze strany bratrance a absenci vnitrostátní ochrany. Neposoudil hrozbu ze strany soukromých subjektů (bratrance žalobce) s tím, že se žalobce nedovolal vyšších instancí ochrany, takový postup je však v rozporu s judikaturou. 4. Žalovaný účelovou snahu o legalizaci pobytu dovodil z toho, že žalobce na území ČR přicestoval nelegálně. Je otázkou, zda se žalovaný spíše než úvahám o účelovosti neměl věnovat podrobnějšímu posouzení azylového příběhu žalobce. Odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“), podle níž samotná „snaha o legalizaci pobytu“ ještě nevylučuje, že žadatel opouští zemi původu z azylově relevantních důvodů. 5. Ohledně nevěrohodnosti žalovaný v napadeném rozhodnutí poukázal na údajné rozpory ve výpovědi ohledně bratrancova zadržení a nahlášení vraždy. K tomu žalobce uvedl, že bratranec byl policií zadržen a následně propuštěn na kauci, dle jeho názoru kvůli konexím. K rozporům zřejmě došlo směšováním pojmů „zadržení“ a „uvěznění“, bratranec byl sice původně zadržen a vzat do vazby, nicméně byl následně propuštěn a k jeho uvěznění nedošlo. K nahlášení vraždy žalobce uvedl, že to neučinil on sám, ale jeho rodina (při pohovoru uvedl, že vraždu „nahlásili“ na policii, čímž myslel svou rodinu). Žalobce měl za to, že rozpory v jeho výpovědi nejsou natolik zásadní, aby odůvodnily závěr o jeho nevěrohodnosti, naopak je třeba postupovat v tomto ohledu zdrženlivě. Do kvality informací vzešlých z pohovoru může vstupovat řada faktorů, což se stalo i v případě žalobce. Měl za to, že naplňuje podmínky pro udělení doplňkové ochrany dle § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu. 6. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k novému projednání a rozhodnutí. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný popřel oprávněnost žaloby a nesouhlasil s ní, neboť neprokazuje porušení zákona o azylu. Odkázal při tom na obsah správního spisu s tím, že nepovažuje napadené rozhodnutí za vadné, nesprávné či nezákonné. V průběhu správního řízení bylo objasněno, že tvrzeným důvodem žádosti je legalizace pobytu na území ČR, do X se odmítá vrátit kvůli možným problémům ze strany strýce a bratrance. Při posuzování důvodů žádosti musí žalovaný vycházet ze zásady individuálního posouzení a je v první řadě omezen samotnými sděleními žadatele o azyl, kdy až následně může tyto hodnotit na podkladu informací o zemi původu. Výhružky ani tvrzená hrozba nijak nesouvisejí s důvody pro udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu. Uvedl, že jde o institut výjimečný. 8. Při svém rozhodování nemohl pominout množství rozporů, nejasností a nelogičností, které žalobce údajně vedly k opuštění vlasti a podání žádosti o mezinárodní ochranu v ČR. Azylový příběh považuje žalovaný za nevěrohodný a účelový. Břemeno tvrzení nese žalobce, je na něm, aby věrohodně doložil, že je skutečně pronásledován. Byla shledána celková nevěrohodnost výpovědi žadatele. Pro účely legalizace pobytu je třeba využít institutů zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců. Žalovaný měl za to, že si obstaral celou škálu zpráv o zemi původu, aby bylo možné posoudit situaci v této zemi a možnosti návratu žalobce. K námitce ohledně nedostatečně zhodnocených důvodů pro udělení doplňkové ochrany dodal, že žalobce neuvedl žádnou skutečnost, kterou by bylo možné považovat za vážnou újmu ve smyslu ustanovení § 14a zákona o azylu. Uzavřel, že vzhledem k výše uvedenému se nedomnívá, že by porušil příslušné předpisy, přičemž v odůvodnění rozhodnutí se dostatečně vypořádal se všemi žalobcem sdělenými skutečnostmi. 9. Navrhl zamítnutí žaloby. IV. Doplnění žaloby 10. Žalobce dne 10. 6. 2025 doplnil žalobu a předložil nové důkazy, které neměl k dispozici v době podání žaloby. Tvrdil, že otec žalobce, pan X byl zavražděn bratrancem žalobce, panem X dne 4. 5. 2023, o tom svědčí úmrtní list a dvě oficiální výpovědi svědků – sousedů a vzdálených příbuzných, pana X a pana X. Výpis z katastru nemovitostí potvrzuje, že pole, která byla předmětem sporu, vlastnil otec žalobce. Dokumenty o trestním řízení vraha (žalobcova bratrance) žalobce nemá k dispozici, dokládá alespoň dokument z jiného trestního řízení bratrance na podporu svého tvrzení, že bratranec páchá trestné činy opakovaně a je pro žalobce nebezpečný. Přiložil kopie různých dokumentů psaných převážně neznámým písmem (nikoli latinkou). 11. Soud žalobce vyzval k předložení navržených důkazů spolu s jejich překladem do českého jazyka. Žalobce dne 2. 7. 2025 předložil soudu prosté překlady (nikoli úředně ověřené) těchto listin: úmrtní list otce, svědecké výpovědi pana X a pana X, první strana výpisu z katastru nemovitostí resp. soudního potvrzení rozdělení vlastnictví, kde je žalobce zmíněn pod bodem 10 jako účastník sporu o pozemky. Uvedl, že nedokládá překlad dokumentu o jiném trestném činu bratrance, protože se v něm jméno bratrance přece jen nevyskytuje, tento důkazní návrh tedy bere zpět. V. Replika žalovaného 12. Žalovaný se k nově navrženým důkazům uvedl, že žalobce měl v řízení dostatek času, aby předložil i tyto důkazy, které jsou z roku 2023, nic mu nebránilo, aby tak učinil ve správním řízení, byly tak předloženy opožděně a soud by k nim neměl přihlížet, žalovaný navíc nechápe, co mají dané důkazy prokázat. K listinám uvedl, že jde o svědectví sousedů k útoku na žalobcova otce, nic dalšího tyto důkazy nevypovídají. Žalovaný nijak nerozporoval, že se útok stal, žalobce však vypovídal nekonzistentně o událostech, které po útoku následovaly, výpovědi byly zmatečné a rozporné. Žalovaný tak shledal znaky nevěrohodnosti, což náležitě odůvodnil. 13. Žalobce měl v řízení možnost vyjádřit se k podkladům, kterou však nevyužil. Jeho pozdější opožděné vyjádření a důkazy tak nelze zohlednit. Ohledně merita věci odkázal na své vyjádření k žalobě. 14. Nadto upozornil, že doplněné důkazy jsou velmi špatnými kopiemi, které je velmi těžké rozlišit, lze tak mít i značné pochybnosti o jejich autenticitě a originalitě. Na výzvu soudu předložil informaci o zemi původu o možnosti obrany jedince proti protiprávnímu jednání ze strany soukromých osob. Setrval na návrhu na zamítnutí žaloby. VI. Obsah správního spisu 15. Ze správního spisu soud zjistil, že dne 18. 7. 2023 podal žalobce žádost o mezinárodní ochranu. Při sdělení údajů dne 27. 7. 2023 uvedl, že je státním příslušníkem X, politické přesvědčení nemá ani není členem žádné strany, je svobodný a bezdětný. Z dom