2 Aps 1/2005 — Nejvyšší správní soud

5 A 117/2025- 22 - text  5 A 117/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Kateřiny Kozákové a Mgr. Ondřeje Hrabce ve věci žalobkyně: K. R., nar. X st. přísl. Ukrajina bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 – Holešovice o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu ze dne 13. 8. 2025, zaevidovanou pod č. j. OAM-0406485/DO-2025, jako nepřijatelnou takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobkyni vrátil dne 13. 8. 2025 její žádost o dočasnou ochranu, zaevidovanou pod č. j. OAM-0406485/DO-2025, jako nepřijatelnou z důvodu podle § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 65/2002 Sb., byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobkyně a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobkyně o dočasnou ochranu ze dne 13. 8. 2025, zaevidovanou pod č. j. OAM-0406485/DO-2025. III. Žalobkyni se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně je občankou Ukrajiny. Žalobkyně dne 13. 8. 2025 podala žalovanému žádost o dočasnou ochranu na formuláři, jenž se standardně užívá pro podávání žádosti o dočasnou ochranu dle zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace, ve znění do 2. 9. 2025 (dále jen „Lex Ukrajina.“). Ve formuláři uvedla, že na území států EU vstoupila v Polsku dne 26. 7. 2025 a že dne 24. 2. 2022 pobývala v České republice, kam vstoupila dne 11. 2. 2022. O dočasnou ochranu v jiném členském státě Evropské unie nežádala. Žalovaný podanou žádost vyhodnotil jako nepřijatelnou, jelikož nebylo prokázáno, že žadatelka je osobou podle § 3 Lex Ukrajina. Proti tomuto úkonu žalovaného ze dne 13. 8. 2025 žalobkyně brojí podanou žalobou na ochranu před nezákonným zásahem. 2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá vydání rozsudku, kterým by soud konstatoval, že zásah žalovaného spočívající v tom, že jí dne 13. 8. 2025 vrátil žádost o dočasnou ochranu jako nepřijatelnou, byl nezákonný. Zároveň požaduje, aby soud zakázal žalovanému pokračovat v porušování jejích práv, a přikázal žalovanému, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu. II. Obsah žaloby a vyjádření žalované 3. Žalobkyně považuje postup žalovaného dle § 5 odst. 2 Lex Ukrajina, který vylučuje soudní přezkum, za rozporný s právem na účinnou právní ochranu, jak ji zakotvuje čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie a čl. 29 směrnice o dočasné ochraně Směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími . 4. Žalobkyně pochází z Mariupolu a opustila Ukrajinu dne 11. 2. 2022, když odjela do ČR v rámci programu Erasmus, tedy jen o několik dní před datem, které je dle prováděcího rozhodnutí Rady 2022/382 Rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana, kterými je Česká republika vázána určeno jako den počátku ruské invaze na Ukrajinu a den rozhodující pro nárok na dočasnou ochranu. Po vypuknutí válečného konfliktu jí byl pobyt v rámci programu Erasmus prodloužen do 29. 7. (původně měl trvat do 4. 6. 2025 – zde se zřejmě se jedná o překlep žalobkyně a pobyt na Erasmu měl trvat do 4. 6. 2022), dále žalobkyně požádala o vízum strpění, které jí bylo uděleno od 19. 9. 2022. K návratu na Ukrajinu se žalobkyně rozhodla pouze z důvodu nutnosti osobně obhájit diplomovou práci v Kyjevě. Následně odjela k prarodičům do vesnice Drobysheve v Doněcké oblasti, která se nachází bezprostředně v blízkosti frontové linie (pouze několik kilometrů). A vzhledem k tomu, že se ruská armáda neúprosně přibližovala a žalobkyně dlouhodobě žila ve velmi obtížných a život ohrožujících podmínkách, rozhodla se nakonec ze strachu o svůj život a zdraví k opětovnému odjezdu do ČR, kde již dočasnou ochranu obdržela její matka a nezletilý sourozenec. 5. Nezákonnost zásahu žalobkyně spatřuje ve vrácení její žádosti pro nepřijatelnost z důvodu, že se ke dni 24. 2. 2022 nenacházela na území Ukrajiny. Žalobkyně nepopírá, že pod definici prováděcího rozhodnutí Rady nespadá, protože Ukrajinu opustila o den dříve. V této souvislosti nicméně upozorňuje na bod 14 odůvodnění prováděcího rozhodnutí Rady, jež zní následovně: „(...) V této souvislosti by členské státy měly být vybízeny k tomu, aby zvážily rozšíření dočasné ochrany na osoby, které z Ukrajiny uprchly krátce před 24. únorem 2022 v důsledku nárůstu napětí nebo které se těsně před tímto datem ocitly na území Unie (například na dovolené nebo z pracovních důvodů) a v důsledku ozbrojeného konfliktu se na Ukrajinu nemohou vrátit". Obdobně se vyjadřují na str. 5 i Operační pokyny k provádění prováděcího rozhodnutí Rady č. 2022/C 126 I/Ol (dále jen „operační pokyny“). 6. Žalobkyně dále odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Městského soudu v Praze (dále „městský soud“) ze dne 20. 6. 2025, čj. 5 A 15/2025-37, bod. 22 a 26, podle kterých je pojem vysídlení ve smyslu čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí Rady třeba vykládat jako jakékoliv, a to i opakované, opuštění státu, k němuž došlo v době od 24. 2. 2022 v důsledku válečného konfliktu. Žalobkyně má za to, že její situace naplňuje smysl i účel citovaného ustanovení, neboť její faktické vysídlení (již druhé vysídlení) proběhlo po opětovném příjezdu do ČR v červenci 2025. Žalobkyně tudíž splňuje veškeré podmínky pro udělení dočasné ochrany. 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žádost žalobkyně je nepřijatelná z důvodu uvedeného v § 5 odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina, protože žalobkyně není osobou, na kterou se povinně vztahuje prováděcí rozhodnutí Rady 2022/382. Žalobkyně je sice státní občanskou Ukrajiny, nicméně ke dni 24. 2. 2022 na území Ukrajiny nepobývala. Žalobkyně vstoupila na území členských států Schengenského prostoru již dne 11. 2. 2022, a to na základě dlouhodobého víza vydaného žalovaným za účelem studia, přičemž toto dlouhodobé vízum bylo žalobkyni následně k její žádosti prodlouženo až do 29. 7. 2022. Oba vízové štítky se nacházejí na stranách 6 a 9 jejího cestovního pasu. Žalobkyně nepožádala o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia, nicméně bylo jí k její žádosti uděleno dlouhodobé vízum za účelem strpění pobytu na území z důvodu uvedeného v § 33 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších přepisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), na základě kterého pobývá na území ČR doposud. Tímto je najisto postaveno, že žalobkyně ke dni 24. 2. 2022 na území Ukrajiny nepobývala, přičemž se nejednalo o krátkodobý výjezd, ale jejím cílem bylo na území České republiky dlouhodobě pobývat za účelem studia. A na území ČR také žalobkyně dlouhodobě pobývá, byť již asi ne za účelem studia. Žalovaný uvádí, že za osobu vysídlenou lze považovat pouze osobu, která zemi původu opustila v důsledku situace, která v této zemi nastala. Mezi situací v zemi původu a jejím opuštěním tedy musí existovat příčinná souvislost. Na udělení ochrany podle směrnice č. 2011/55/ES tak v zásadě nemají nárok ti občané Ukrajiny, kteří se před 24. 2. 2022 nacházeli mimo území Ukrajiny, ať už z důvodu práce, studia, dovolené, rodinných či zdravotních důvodů apod. Žalovaný dále argumentuje tzv. soft law dokumentem vypracovaným Komisí EU nazvaným: „Operační pokyny k provádění prováděcího rozhodnutí Rady 2022/382, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana“ (sdělení Komise č. 2022/C 126 I/01): „Níže uvedené kategorie vysídlených osob v zásadě nemají nárok na dočasnou ochranu podle směrnice 2001/55/ES nebo na odpovídající ochranu podle vnitrostátního práva: 1) ukrajinští státní příslušníci pobývající na Ukrajině, kteří byli vysídleni z Ukrajiny před 24. únorem 2022 nebo se před tímto datem nacházeli mimo Ukrajinu, například z důvodu práce, studia, dovolené, rodinných důvodů, kvůli zdravotním prohlídkám nebo z jiných důvodů. 8. S ohledem na výše uvedené, má tedy žalovaný za to, že v případě žalobkyně nejsou splněny podmínky uvedené v § 3 Lex Ukrajina, tedy, že není osobou, na kterou se vztahuje prováděcí rozhodnutí Rady (EU) č. 2022/382 a její žádost o dočasnou ochranu je nepřijatelná z důvodu uvedeného v § 5 odst. 1 písm. b) téhož zákona. III. Posouzení žaloby 9. Městský soud v souladu s § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“