2 As 24/2010 — Nejvyšší správní soud

5 A 129/2024- 64 - text 8 5 A 129/2024 USNESENÍ Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Kateřiny Kozákové a Mgr. Ondřeje Hrabce ve věci žalobkyně: Areál Zákolany, s.r.o. se sídlem Zákolany č. p. 103, 273 28 Zákolany proti žalovanému: Úřad evropského veřejného žalobce se sídlem 11 Avenue John F. Kennedy, 1855 Lucemburk, Lucembursko o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného spočívající v nevydání rozhodnutí podle čl. 25 odst. 3 písm. a), čl. 34 a čl. 39 Nařízení Rady (EU) 2017/1939 ze dne 12. října 2017, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce, takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá, aby soud uložil žalovanému vydat ve vztahu k žalobkyni a k věci vedené u žalovaného pod sp. zn. 1.000076/2021 (dále „trestní věc“) rozhodnutí podle čl. 25 odst. 3 písm. a), čl. 34 a čl. 39 Nařízení Rady (EU) 2017/1939 ze dne 12. října 2017, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce (dále jen „Nařízení EPPO“) ve lhůtě 7 dnů, a aby určil, že žalovaný omisivním jednáním porušil čl. 25 odst. 3 písm. a) Nařízení EPPO a rozhodl, že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náklady řízení, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí. 2. Podaná žaloba vychází z tvrzení, že žalovaný nemá pravomoc ani žalobkyni, ani trestní věc jako celek, trestně stíhat. V okamžiku, kdy se žalovaný rozhodl obvinit a následně obžalovat žalobkyni ze spáchání trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 2 a 5c zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, tedy postupovat podle čl. 22 odst. 3 Nařízení EPPO, byl povinen provést test věcné pravomoci podle čl. 25 odst. 3 písm. a) Nařízení EPPO. Žalovaný tento test neprovedl vůbec, případně jej provedl chybně, anebo tento test sice provedl správně, avšak odmítá se jeho výsledkem řídit. Tím porušil právo Unie. Veškeré žalovaným učiněné procesní úkony jsou od počátku procesně neúčinné, tedy neplatné, a žalovaný je povinen podle čl. 34 Nařízení EPPO rozhodnout o odložení trestní věci, resp. podle čl. 39 Nařízení EPPO trestní řízení zastavit. Žalobkyně dne 15. 8. 2024 zaslala žalovanému výzvu proti nečinnosti podle druhého odstavce čl. 265 smlouvy o fungování EU, v níž důrazně upozornila žalovaného, že dlouhodobě a rozsáhle porušuje právo Unie, nemá pravomoc ani žalobkyni, ani trestní věc jako celek trestně stíhat a veškeré jím učiněné procesní úkony jsou od počátku procesně neúčinné, tedy neplatné. Na tuto výzvu zareagoval žalovaný svým Stanoviskem ze dne 19. 8. 2024, z jehož obsahu vyplývá, že žalovaný odmítl postupovat v souladu s právem Unie, přičemž argumentaci žalobkyně důsledně přešel. Vzhledem k tomu, že Nařízení EPPO neobsahuje podobný dohledový mechanismus jako § 12c zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství a Jednací řád Úřadu evropského veřejného žalobce sice obsahuje určité vertikální kontrolní mechanismy (čl. 45 až 47), ty jsou ale dostupné pouze v rámci interní kontroly, žalobkyně dne 16. 9. 2024 zaslala žalovanému podnět k internímu přezkumu úkonů evropské pověřené žalobkyně v souladu s čl. 48 odst. 3 Jednacího řádu Úřadu evropského veřejného žalobce. Žalobkyně k datu podání žaloby neobdržela od žalovaného jakoukoliv reakci nebo odpověď na tento podnět, natož potom informaci o vyřízení podnětu. 3. Žalobkyně má za to, že správní akt, jehož vydání se domáhá, má povahu správního úkonu učiněného v rámci veřejné správy, ve věci bezvýsledně vyčerpala dostupné opravné prostředky a je proto aktivně procesně legitimována k podání žaloby podle § 79 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s.ř.s.“). 4. Žalobkyně dále upozornila na nutnost výkladu článků 22 odst. 3 ve spojení s čl. 25 odst. 3 písm. a) Nařízení EPPO, jež upravují podmínky, ve kterých se žalovaný zdrží výkonu své pravomoci, přičemž co do formálních a obsahových náležitostí takového výkladu odkázala na rozhodnutí ve věci C-561/19 Consorzio Italian Management a Catania Multiservizi SpA vs. Rete Ferroviaria Italiana SpA ze dne 6.10.2021. 5. Žalobkyně zdůraznila, že se skrze tuto žalobu nesnaží zasáhnout do činnosti soudu trestního, toliko se domáhá vydání rozhodnutí žalovaného, jakožto správního aktu, který měl již dávno učinit, přesto jej dosud neučinil. Odkazuje též na rozhodnutí trestních soudů, jež samy odkazují žalobkyni ve věci jejích výhrad k procesním úkonům žalovaného na orgány žalovaného (srov. bod 28. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. 9 To 63/2021). 6. Společně s podanou žalobou žalobkyně navrhla, aby soud ve věci vydal předběžné opatření, kterým by žalovanému uložil, aby se do právní moci rozhodnutí zdržel výkonu své pravomoci ve věci sp. zn. I.000076/2021 a dále, aby o omezení výkonu své pravomoci neprodleně informoval Krajský soud v Praze. 7. Dále žalobkyně požádala o úplné osvobození od soudních poplatků. Uvedla, že dle jejího názoru splňuje všechny zákonné podmínky a odkázala na rozhodnutí městského soudu ze dne 10. 12. 2024, čj. 32 cm 28/2024-52, rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 6. 2024, čj. 30 C 113/2024-51 a rozhodnutí Okresního soudu v Kladně čj. 7 C 27/2024-102, které žalobkyni úplné osvobození od soudních poplatků přiznaly. Od data vydání těchto rozhodnutí přitom nedošlo ke změně žádných skutečností s vlivem na stav věci. 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že v trestní věci uplatnil svou pravomoc k vyšetřování a trestního stíhání rozhodnutím evropské pověřené žalobkyně ze dne 18. 6. 2021 o uplatnění evokačního práva poté, co mu byla věc předložena Krajským státním zastupitelstvím v Praze. Na základě rozhodnutí stálé komory žalovaného č. 13 ze dne 17. 6. 2022 byla dne 28. 6. 2022 podle čl. 10 odst. 3 písm. a) Nařízení EPPO podána obžaloba na žalobkyni a další osoby. Trestní řízení je vedeno u Krajského soudu v Praze, pod sp. zn. 3 T 30/2022. Hlavní líčení bylo zahájeno dne 5. 12. 2022. Na počátku hlavního líčení byla řešena též otázka příslušnosti žalovaného k vedení obžaloby se závěrem, že žalovaný je příslušný k podání obžaloby a důvody pro předložení předběžné otázky k Soudnímu dvoru EU dány nejsou. 9. Žalovaný potvrdil, že podáním ze dne 14. 8. 2024 žalobkyně vyzvala evropskou pověřenou žalobkyni, aby se žalovaný zdržel výkonu své pravomoci, s tím, že v opačném případě „nezbyde než věc předložit Tribunálu k autoritativnímu rozhodnutí podle čl. 265 SFEU a nebo užít postup podle čl. 263 SFEU". Toto podání bylo evropskou pověřenou žalobkyní vyhodnoceno podle obsahu a postoupeno Krajskému soudu v Praze jako součást obhajoby žalobkyně, resp. jejího statutárního zástupce. Následné podání ze dne 16. 9. 2024 evropská pověřená žalobkyně postoupila evropskému žalobci dohlížejícímu nad činností evropské pověřené žalobkyně k dalšímu opatření. Na tento podnět nelze nahlížet jako na podnět k vnitřnímu či vnějšímu dohledu ve smyslu § 12c a násl. zákona o státním zastupitelství, neboť tato část zákona se na činnost EPPO nevztahuje (§ 1 odst. 2 cit. zákona). Nařízení EPPO ani trestní řád nestanoví žádnou lhůtu k vyřízení obdobných podání. Současně žalobce podal obsahově shodnou žalobu i návrh na nařízení předběžného opatření k Soudnímu dvoru EU. S ohledem na charakter věci a současně probíhající řízení před Soudním dvorem EU o podáních žalobce nebylo dosud rozhodnuto. 10. Žalovaný je v předmětné trestní věci aktivní, v dané věcí vystupuje jako orgán trestního řízení (§ 12 odst. 5 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád). Ani na další kroky evropské pověřené žalobkyně spočívající v reakci na dotčená podání tak v žádném případě nelze nahlížet jako na nečinnost správního orgánu podle podatelem citovaných ustanovení správního řádu; jedná se o kroky činěné v rámci trestního řízení, v němž také mohou být adekvátně přezkoumávány. Pouze trestní soud je oprávněn činit v předmětné trestní věci rozhodnutí, včetně vyjádření se k otázce pravomoci EPPO, stejně tak jako může (a za určitých okolností i musí) předložit otázku pravomoci EPPO k posouzení Soudnímu dvoru EU. Žalovaný rovněž dovozuje, že v této žalobě i v návrhu na nařízení předběžného opatření je možné spatřovat snahu obžalovaného domoci se jinými než k tomu určenými zákonnými prostředky zastavení trestního řízení, nebo zpomalení jeho běhu, avšak takový postup je zcela nepřípustný. Otázka pravomoci žalovaného patří do působnosti trestního soudu, stejně jako posouzení zákonnosti využitých zajišťovacích institutů. Ani případný nedostatek pravomoci žalovaného pak neznamená automatickou neplatnost úkonů provedených žalovaným či pod jeho dozorem. Není ani důvodem pro zpětvzetí obžaloby (§ 182 trestního řádu). 11. K otázce pravomoci žalovaného se trestní soud vyjádřil opakovaně, naposledy v rámci hlavního líčení dne 7. 11. 2024, kdy uvedl, že opětovně uzavřel, že ji v trestní věci spatřuje, a proto i rozhoduje.