5 A 85/2025 – Městský soud v Praze

5 A 85/2025- 26 - text  5 A 85/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Kateřiny Kozákové a Mgr. Ondřeje Hrabce ve věci žalobce: H. M., nar. X st. přísl. X bytem X zastoupen JUDr. Veronikou Pupalovou, advokátkou sídlem AK Májová 606/35, Cheb proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu ze dne 30. 7. 2025, čj. OAM-0402221/DO-2025, jako nepřijatelné, takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobci vrátil dne 30. 7. 2025 jeho žádost o dočasnou ochranu jako nepřijatelnou, byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobce o dočasnou ochranu ze dne 30. 7. 2025. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě v celkové výši 12 270 Kč k rukám jeho právního zástupce, JUDr. Veroniky Pupalové, advokátky, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce je občanem Ukrajiny. V České republice dne 30. 7. 2025 požádal o dočasnou ochranu ve smyslu zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále „Lex Ukrajina“). Tuto žádost však žalovaný označil jako nepřijatelnou, neboť žalobce získal dočasnou nebo mezinárodní ochranu v jiném členském státě Evropské unie (Německo). Nepřijatelnost vyznačil přímo v tiskopisu žádosti. 2. Žalobce se podanou žalobou domáhá vydání rozsudku, kterým by soud konstatoval, že zásah žalovaného spočívající v tom, že mu dne 30. 7. 2025 vrátil žádost o dočasnou ochranu jako nepřijatelnou, byl nezákonný. Zároveň požaduje, aby soud zakázal žalovanému pokračovat v porušování jeho práv, a přikázal žalovanému, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. Žalobce v podané žalobě uvedl, že z Ukrajiny utekl před válkou v obavě o svůj život. Po svém vstupu na území členských států Evropské unie žalobce získal dočasnou ochranu v Německu, které mu udělilo dlouhodobý pobyt do 4. 3. 2025. Následně poté si žalobce z vlastní vůle zrušil adresu svého místa pobytu v Německu, kdy je v přesvědčení, že provedl vše nezbytné, aby mohl žít v ČR. Dne 30. 7. 2025 podal žádost o udělení dočasné ochrany v České republice. Žalobce v podané žalobě uvedl, že vyloučení soudního přezkumu je v rozporu s právem Evropské unie. Stejně tak s odkazem na rozsudky Nejvyššího správního soudu uvedl, že § 5 odst. 1 písm. d) zákona o dočasné ochraně je v rovněž v rozporu s právem Evropské unie. 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 10. 9. 2025 uvedl, že žádost žalobce byla vyhodnocena jako nepřijatelná nejen z důvodu uvedeného v § 5 odst. 1 písm. d) lex Ukrajina, tedy z důvodu, že žalobce figuruje v platformě Temporary Protection Platform (dále jen „TPP“) jako držitel dočasné ochrany v Rumunsku, ale též z důvodu uvedeného v § 5 odst. 1 písm. b) lex Ukrajina. Žalobce totiž není osobou uvedenou v § 3 lex Ukrajina. Z příloh předložených žalobcem k žádosti o udělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění ze dne 16. 8. 2023 vyplývá, že žalobce ke dni 24. 2. 2022 disponoval oprávněním k pobytu na území Slovenské republiky platným do 3. 8. 2023, kde zřejmě i do tohoto data pobýval (uvedené žalovaný dovozuje z tiskopisu kolonky č. 29 formuláře žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR, kde je jako datum vstupu do ČR uvedeno 3. 8. 2023). Ačkoli z otisků hraničních razítek o vstupech a výstupech na území členských států EU v platném cestovním dokladu žalobce vyplývá, že v době vypuknutí válečného konfliktu pobýval na Ukrajině, přesto jej z důvodu existujícího pobytového oprávnění na Slovensku nelze považovat za osobu pobývající na území Ukrajiny ke dni 24. 2. 2022. Současně žalovaný nemá v případě žalobce za splněnou podmínku existence příčinné souvislosti mezi válečným konfliktem a opuštěním Ukrajiny, neboť žalobce Ukrajinu opustil již dříve z jiných důvodů. Žalovaný nepovažuje za rozhodné, zda povolení k pobytu žalobce vydané slovenskými orgány je platné v současné době. Důležité je, že bylo platné dne 24. 2. 2022, v důsledku čehož je žalobce vyloučen z okruh osob pobývající na Ukrajině ve smyslu čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí Rady 2022/382. K důvodům odmítnutí přijetí žádosti z důvodu dle § 5 odst. 1 písm. d) lex Ukrajina žalovaný zopakoval ty samé argumenty, které již mnohokrát snesl v jiných řízeních před zdejším soudem. III. Posouzení žaloby 5. Městský soud v souladu s § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal popsaný skutkový děj. Vycházel při tom ze skutkového a právního stavu ke dni rozhodnutí (§ 87 odst. 1 část věty před středníkem s. ř. s.). O věci rozhodl bez jednání, jelikož s takovým postupem žalobce i žalovaný vyjádřili souhlas, resp. nevyjádřili nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Žalobce v podané žalobě označil přílohy, které však nenavrhl k provedení důkazem. Ve věci podstatné skutečnosti plynou z předloženého správního spisu, kterým se dokazování neprovádí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Pro rozhodnutí městského soudu je podstatný primárně tiskopis žádosti o dočasnou ochranu, který žalobkyně u žalovaného podala a který jí žalovaný vrátil. Obsah tohoto dokumentu je oběma účastníkům řízení z povahy věci dobře znám a posouzení důvodnosti žaloby záleží na zodpovězení právní otázky. 6. Ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. může správní soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Tyto podmínky musí být splněny kumulativně. Není-li, byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (rozsudek NSS ze 17. 3. 2008, čj. 2 Aps 1/2005-65, č. 603/2005 Sb. NSS). 7. V posuzované věci jsou splněny první, druhá a pátá podmínka, neboť vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobci pro nepřijatelnost představuje přímý zásah do jeho práv, a to bez ohledu na to, že mu byla již v minulosti dočasná ochrana udělena v jiném členském státě Evropské unie. Jde-li o hodnocení tohoto úkonu, zde lze vyjít z existující judikatury, podle které bránění v podání žádosti či její nepřijetí mohou představovat nezákonný zásah (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2017, č. j. 10 Azs 153/2016-52, č. 3601/2017 Sb. NSS). Čtvrtá podmínka testu je taktéž splněna. 8. Zbývá tedy posoudit, zda žalovaný postupoval v souladu s právními předpisy, pokud žádost o dočasnou ochranu žalobci vrátil jako nepřijatelnou. Soud předesílá, že v nedávné době došlo k notnému judikaturnímu vývoji stran chápání institutu dočasné ochrany. V prvé řadě lze vzpomenout rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 2. 2025, C-753/23, ve věci Krasiliva, na nějž navázal kasační soud „dubnovou judikaturou“ v rozsudcích ze dne 1. 4. 2025, č. j. 5 Azs 273/2023-27, č. 4683/2025 Sb. NSS, a ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 336/2024-42 a č. j. 1 Azs 174/2024-42. Tyto prvotní závěry pak převzaly i další senáty Nejvyššího správního soudu (např. rozsudky ze dne 8. 4. 2025, č. j. 9 Azs 20/202437, ze dne 17. 4. 2025, č. j. 2 Azs 271/202443, ze dne 24. 4. 2025, č. j. 10 Azs 4/202549, ze dne 25. 4. 2025, č. j. 5 Azs 217/202336, a mnoho dalších). 9. Na tento vývoj reagoval i zdejší soud, který k důvodu odmítnutí přijetí žádosti podle § 5 odst. 1 písm. d) Lex Ukrajina již zohlednil i navazující argumentaci žalovaného (např. rozsudky ze dne 23. 4. 2025, č. j. 10 A 6/2025-61, ze dne 30. 4. 2025, č. j. 5 A 36/2025-38, ze dne 16. 5. 2025, č. j. 10 A 42/2025-33, ze dne 20. 5. 2025, č. j. 5 A 42/2025-39, ze dne 3. 6. 2025, č. j. 18 A 2/2025-52, ze dne 13. 6. 2025, č. j. 11 A 55/2025-37, ze dne 17. 6. 2025, č. j. 10 A 56/2025-39, ze dne 17. 7. 2025, č. j. 18 A 49/2025-33). Pátý senát se s vyslovenými závěry ztotožňuje, resp. nehodlá na nich ničeho měnit. Proto z nich vychází a v podrobnostech na jejich odůvodnění odkazuje. Nevypořádá-li soud v tomto rozsudku adresně dílčí výtky žalovaného, je tomu tak pouze proto, že žalovanému jsou konkrétní odpovědi na jeho neutuchající polemiku s dubnovou judikaturou známy již ze shora uvedených rozsudků, resp. i z mnoha dalších rozsudků v obdobných či skutkově takřka totožných věcech. Navzdory tomu, že žalovaný tyto závěry setrvale nerespektuje, soud nepovažuje za účelné, aby je v jejich plné