7 As 79/2012 — Nejvyšší správní soud

5 Af 4/2025- 89 - text 14 5 Af 4/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobkyně: Rezidence Investment, a.s., IČO: 03740285 se sídlem Topolová 2916/14, Praha 10 – Záběhlice zastoupená Ing. Janem Šmolíkem, daňovým poradcem se sídlem Velké náměstí 216, Strakonice proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 12. 2024, č. j. 35626/24/5200-11434-711938, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 12. 2024, č. j. 35626/24/5200-11434-711938, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o žalobě v celkové výši 38 025 Kč k rukám jejího zástupce Ing. Jana Šmolíka, daňového poradce, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Finanční úřad pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) na základě provedené daňové kontroly dodatečným platebním výměrem ze dne 22. 6. 2022, č. j. 5622868/22/2010-53522-109577, doměřil žalobkyni daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 7. 2014 do 31. 12. 2015 ve výši 9 178 900 Kč a současně jí uložil povinnost uhradit penále ve výši 1 835 780 Kč. Správce daně neuznal úroky z úvěrových finančních nástrojů ve výši 48 310 037 Kč jako náklad na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, jelikož dospěl k závěru, že emitováním korunových dluhopisů právními předchůdci žalobkyně v období od 20. 12. 2012 do 28. 12. 2012 v celkové jmenovité hodnotě 320 000 000 Kč a navazujícími transakcemi došlo ke zneužití práva. Žalovaný v záhlaví uvedeném rozhodnutí tento platební výměr potvrdil a odvolání žalobkyně zamítl. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného brojí žalobkyně podanou žalobou. 2. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí ke skutkovému stavu uvedl, že společnosti INTRAN, JENOL, KONAMO, KONAS, LOVUM, LUPEX a MINET (dále společně i jen jako „emitenti“) byly tzv. ready-made společnosti, které nevykonávaly žádnou ekonomickou činnost. Vznikly v časovém rozmezí od 10. 12. 2012 do 13. 12. 2012. Tyto společnosti v období od 20. 12. 2012 do dne 28. 12. 2012 emitovaly dluhopisy v celkové výši 320 000 000 Kč, které byly upsány společností SPOLEČNOSTI RAZ, DVA, TŘI, jež vznikla dne 4. 12. 2012 a byla personálně propojená se emitenty. Upisovatel emitujícím společnostem za dluhopisy ničeho neuhradil. 3. Dne 17. 9. 2014 byl do funkce jednatele emitujících společností jmenován Ing. Ve. N., který byl v té době členem představenstva společnosti Rezidence Topolová 14, jejíž předsedou představenstva byl pan Ve. Stejný den došlo k uzavření smluv o úplatném převodu dluhopisů, podle kterých pan Ve. koupil od upisovatele veškeré jím upsané dluhopisy v celkovém počtu 320 000 000 ks o jmenovité hodnotě jednoho dluhopisu 1 Kč a dále pan V. převzal od upisovatele dluh v celkové výši 320 000 000 Kč za neuhrazenou cenu úpisu těchto dluhopisů všem emitentům. Obě strany se následně dohodly, že obě pohledávky vzájemně proti sobě započtou, tj. ani nyní nebyly dluhopisy emitentům uhrazeny, došlo jen k převodu dluhu za úhradu dluhopisů a k převodu dluhopisů na nového vlastníka pana Ve. 4. Dne 4. 12. 2014 došlo mezi emitenty jako kupujícími a panem Ve. jako prodávajícím k uzavření smluv o převodu akcií emitovaných společností Rezidence Topolová 14 v celkové výši 320 000 000 Kč. Tentýž den byly mezi těmito společnostmi a panem Ve. uzavřeny dohody o započtení pohledávek, ve kterých byly vzájemně započteny pohledávky jednotlivých emitentů za panem Ve. z titulu ceny úpisu v celkové výši 320 000 000 Kč a pohledávky pana V. za těmito společnostmi z titulu kupní ceny za převod akcií v celkové hodnotě 320 000 000 Kč. Uvedené transakce proběhly bez jakýchkoliv finančních toků. Emitenti tak pak po proběhlých dohodách vlastnili akcie společnosti Rezidence Topolová 14 a pan Ve. vlastnil dluhopisy a již nedlužil emitentům za nákup dluhopisů. 5. Na základě dokumentu označeného jako „Projekt fúze splynutím“ ze dne 5. 12. 2014 došlo ke vzniku žalobkyně v důsledku fúze splynutím společnosti INTRAN, JENOL, KONAMO, KONAS, LOVUM, LUPEX, MINET se společností Rezidence Topolová 14 s přechodem jmění zanikajících společností na nově vzniklou společnost. Rozhodný den fúze nastal ke dni 1. 7. 2014. 6. Od vzniku žalobkyně byla jejím jediným akcionářem zahraniční společnost FIRST SAMURAI INVESTMENT LTD. se sídlem ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska, jejímž jediným akcionářem byla společnost Kentoya Investments Ltd. se sídlem na Seychellských ostrovech. Obě dané společnosti založil pan V. Společnost FIRST SAMURAI INVESTMENT LTD. byla zároveň od 25. 9. 2014 do 19. 11. 2014 jediným společníkem všech emitentů. 7. Žalovaný uvedl, že byly naplněny formální podmínky pro daňovou uznatelnost nákladů. Podle žalovaného však došlo ke zneužití práva. Pan V. měl vliv na veškerá rozhodnutí žalobkyně a emitentů. Provázanost a účast pana Ve. v těchto transakcích tak umožnila jednání, které vedlo k umělému zadlužení žalobkyně za účelem snížení jejího daňového zatížení a současně k nezdanění příjmů této fyzické osoby, což lze bezesporu považovat za daňovou výhodu. Pan Ve. fakticky prodal obchodní podíl společnosti Rezidence Topolová 14 sám sobě (žalobkyni), a tím umožnil vznik pohledávky, kterou bylo možno započíst na pohledávku za prodané dluhopisy. Pan Ve. tak získal dluhopisy, aniž musel reálně vynaložit finanční prostředky a v důsledku toho ani žalobkyně prodejem dluhopisů žádné reálné finanční prostředky nezískala. Prodej obchodního podílu byl nadto krok, který nebyl s ohledem na budoucí fúzi tzv. ready-made společností a společnosti Rezidence Topolová 14 nezbytný, neboť tyto společnosti byly v době fúze ovládány přímo panem Ve., a není zřejmé, z jakého důvodu bylo tedy ze strany daňového subjektu nutné získat právě v dané fázi celého sledu kroků transakce majoritní podíl na společnosti Rezidence Topolová 14. Transakcemi tak došlo k tomu, že žalobkyně nezískala žádné externí zdroje, nezískala žádnou reálnou finanční hodnotu. Žalobkyně tak nejednala v souladu s ekonomickým smyslem emise dluhopisů. 8. K subjektivnímu kritériu zneužití práva žalovaný uvedl, že emitenti byli tzv. ready-made společnosti; byli personálně propojeni s panem Ve.; dluhopisy emitovali krátce po svém vzniku v době, kdy bylo již zjevné, že tzv. korunové dluhopisy nebudou již daňově výhodné; restrukturalizace společností byla provedena současně s emisí dluhopisů a neměla ekonomický smysl. K samotným dluhopisům žalovaný uvedl, že z emisních podmínek plyne, že emitent nepožádal o přijetí dluhopisů k obchodování na regulovaném trhu nebo v mnohostranném obchodním systému se sídlem v členském státě Evropské unie a současně ani nehodlal tyto dluhopisy nabízet formou veřejné nabídky. Zároveň je emitent oprávněn předčasně splatit všechny nebo část vydaných dluhopisů před datem splatnosti; o předčasné splacení dluhopisů může požádat i jejich vlastník kdykoliv ze závažných důvodů. Žalovaný vyhodnotil, že emise byly účelově cíleny jen na osobu pana Ve. a ani nezajistily externí financování. 9. Správní orgány neprovedly výslechy navržených svědků. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí uvedl, že jádrem sporu není, zda a jak probíhaly přípravné práce pro realizaci projektů týkajících se společnosti Rezidence Topolová 14, právního předchůdce žalobkyně, a společnosti KENTOYA a.s., právního předchůdce společnosti Rezidence Topolová 14. Spornou otázkou je důvodnost emise dluhopisů v nastavené transakci, prokázání její ekonomické racionality, s ní spojené dluhopisové úroky a jejich daňová uznatelnost. Výslechy navržených svědků by nemohly osvětlit předmět sporu, a to daňovou účinnost dluhopisových úrokových nákladů. V bodě 217 pak žalovaný k tvrzení žalobkyně o rozvoji podnikání uvedl, že jsou „nekonkrétní, obecná a zejména týkající se zcela jiného daňového subjektu“. V bodě 221 žalovaný uvedl, že sám pan V. uvedl, že emitující společnosti neměly v úmyslu vykonávat žádnou obchodní činnost a není tak rozhodující jestli se s navrhovanými svědky panem K. a panem L. znali. V bodě 222 žalovaný uvedl, že svědci J. a Ř. (jako investoři) „měli prokázat tvrzení pana Ve., [což] by bylo pouze tvrzení pana Ve. Odvolacímu orgánu je známo, že se p. Ve. snažil získat finanční prostředky i jinak, např. z dotací v programu Zelená úsporám, jak připomněl. Odvolací orgán v seznámení ze dne 13. 9. 2024 ovšem toto vyhodnotil, ve zde řešeném případě, za bezpředmětné (tato tvrzení s daňovým subjektem nesouvisí).“ Ve vztahu k výslechu pana V. žalovaný uvedl, že člen statutárního orgánu daňového subjektu (i bývalý) nemůže vystupovat v pozici svědka. Vyjádření statutárního orgánu je vyjádřením žalobkyně. Ta přitom měla v rámci daňového řízení dostatek prostoru se k věci vyjádřit. 10. Žalovaný byl rovněž názoru, že nedošlo k prekluzi práva vyměřit daň. Lhůta pro stanovení daně za zd