9 Afs 95/2024 — Nejvyšší správní soud

5 Af 5/2024- 36 - text 8 5 Af 5/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobkyně: GELP s.r.o., IČO: 05349958 se sídlem Revoluční 1082/8, Praha 1 – Nové Město zastoupená F - CONSULT s.r.o., IČO: 46969306, daňovou poradkyní se sídlem Březnická 5565, Zlín proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 3. 2024, č. j. 6872/24/5100-10611-712195, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Specializovaný finanční úřad (dále jen „správce daně“) vydal dne 7. 8. 2023 dodatečný platební výměr č. j. 143627/23/4300-13823-704691, kterým žalobkyni doměřil daň z hazardních her podle § 12 zákona č. 187/2016 Sb., o dani z hazardních her, ve znění účinném do 31. 12. 2020, za část zdaňovacího období od 1. 10. 2020 do 31. 10. 2020 ve výši 1 039 600 Kč (tj. nově zjištěná daň činí částku 1 536 400 Kč) a zároveň stanovil penále. V posuzované věci došlo v důsledku fúze ke sloučení žalobkyně a obchodní korporace SPORT GAMES WIN, a.s., IČO: 27381081, která v období od 1. 10. 2020 do 31. 10. 2020 měla vydaná povolení ke 167 herních pozic. Správce daně tak dospěl k závěru, že za 4. čtvrtletí roku 2020 měla žalobkyně jako právní nástupce dané společnosti uhradit minimální dílčí daň z technických her dle § 5 odst. 4 zákona o dani z hazardních her. Následně podané odvolání zamítl žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím (nyní napadené žalobou) a platební výměr správce daně potvrdil. 2. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí uvedl, že zdaňovacím obdobím je dle § 6 zákona o dani z hazardních her kalendářní čtvrtletí. Při výpočtu daně z technických her je poplatník povinen postupovat v souladu s § 5 odst. 3 a 4 zákona o dani z hazardních her, tedy vypočítat minimální dílčí daň z technických her, tzn. zjistit součet herních pozic jednotlivých povolených koncových zařízení (v předmětném případě v období od 1. 10. 2020 do 31. 10. 2020 ve výši 167 kusů povolených koncových zařízení), vynásobit jej částkou 9 200 Kč a porovnat dílčí daň z technických her s minimální dílčí daní z technických her. S odkazem na odbornou literaturu žalovaný uvedl, že poplatník je za zdaňovací období povinen uhradit daň již jen tím, že získá a drží základní povolení, a to alespoň jeden den ve zdaňovacím období. Žalovaný tak nesouhlasil s žalobkyní, že by se měla minimální dílčí daň pokrátit s ohledem na to, že právní předchůdce žalobkyně měl platné povolení pouze jeden ze tří měsíců zdaňovacího období. Žalovaný rovněž uvedl, že konstrukce výpočtu minimální dílčí daně z technických her není vázána na reálný přírůstek na majetku nebo jeho zvýšení. Minimální dílčí daň je dle žalovaného chápána jako jakýsi stálý finanční zdroj pro sanace dlouhodobých společenských následků provozování hazardních her, resp. technických her, a proto je opodstatněné, že i z hlediska teleologického výkladu zatížil zákonodárce poplatníka daně z hazardních her minimální dílčí daní z technických her stejnou částkou za zdaňovací období bez ohledu na to, po jak významnou část z tohoto zdaňovacího období jsou daná zařízení provozována. Negativní důsledky a externality, způsobené provozem daných technických zařízení totiž zpravidla také nemizí bezprostředně po ukončení jejich provozu. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. Žalobkyně v podané žalobě primárně namítá, že vzhledem k tomu, že k zániku povolení k technickým hrám u zaniklé společnosti došlo dne 1. 11. 2020, měla být žalobkyni vyměřena minimální dílčí daň pouze za část zdaňovacího období, tedy nikoli i za měsíce listopad a prosinec roku 2020, ve kterých již neexistovala zaniklá společnost a ani povolení k technickým hrám. Zákon o hazardních hrách tuto situaci neřeší. Z důvodové zprávy k § 5 zákona o hazardních hrách plyne, že minimální dílčí daň byla stanovena z důvodů motivace provozovatelů hazardních her, aby byly provozovány pouze herní pozice, které jsou výdělečné. Tedy smyslem a účelem minimální dílčí daně je výkon aktivní výdělečné činnosti za účelem dosahování zisku v souladu se zákonnými předpisy. Žalobkyně legitimně předpokládala, že správní orgány budou postupovat tímto způsobem. Žalobkyně namítá, že nelze zákonným způsobem požadovat zdanění něčeho, co není provozováno. K odkazu žalovaného na nález pléna Ústavního soudu ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. Pl. ÚS 15/15 (N 12/88 SbNU 171; 62/2018 Sb.) žalobkyně uvedla, že v dané věci nebyl řešen stav, kdy je zařízení vypnuté na základě zániku poplatníka. Dle tohoto nálezu byl důvod pro stanovení tam řešené daně racionální zjednodušení správy daní. Zjednodušením správy daní však nelze chápat situaci, kdy poplatník již neexistuje. 4. Žalobkyně namítala, že by se v posuzované věci měla aplikovat metoda zdanění reálného přírůstku či úbytku majetku, která je uplatňována u daně z příjmů. V zákoně o dani z hazardních her není zakotveno, že minimální dílčí daň je jakýsi stálý finanční zdroj pro sanaci dlouhodobých společenských následků provozování hazardních her. Žalobkyně v souvislosti s touto argumentací odkázala na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 1. 2006, č. j. 2 Afs 42/2005-136, č. 843/2006 Sb. NSS, a ze dne 19. 4. 2012, č. j. 5 Afs 45/2011-94, č. 2626/2012 Sb. NSS. 5. Žalobkyně namítla, že vydaný platební výměr na ni měl rdousící a škrtící efekt, se kterým se musela vyrovnávat institutem posečkání daně. Odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 13. 1. 2015, sp. zn. II. ÚS 2216/14 (N 3/76 SbNU 63), a poznamenala, že na rozdíl od tam řešené věci provozovatelé fotovoltaických elektráren mohli vykonávat podnikatelskou činnosti, zatímco zaniklá společnost SPORT GAMES WIN, a.s. nikoliv. 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě zopakoval argumenty uvedené v žalobou napadeném rozhodnutí a dodal, že dle § 240 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2024, platí, že zanikne-li právnická osoba, která má právního nástupce, přechází její daňová povinnost na tohoto právního nástupce. Tím právní nástupce získává postavení daňového subjektu namísto zaniklé právnické osoby. Provozováním hazardních her lze rozumět uskutečňování hazardní hry, jakož i provozních a dalších činností s hrou souvisejících. Žalovaný zdůraznil, že ve věci je zásadní, zda byla konkrétní herní pozice, jejímž prostřednictvím provozovala žalobkyně technickou hru, povolena v daném zdaňovacím období, tj. alespoň jeden den v tomto zdaňovacím období, a není proto podstatné, zda byla herní pozice skutečně provozována. Žalovaný tak nesouhlasil s názorem žalobkyně, že minimální dílčí daň má přímou vazbu jen na výdělečnou činnost. 7. Konstrukce výpočtu minimální dílčí daně z technických her je vázána pevnou částkou 9 200 Kč a součtem herních pozic jednotlivých povolených koncových zařízení uvedených v povolení k umístění herního prostoru za zdaňovací období, jímž je kalendářní čtvrtletí. Není vázána na reálný přírůstek na majetku nebo jeho zvýšení. Odkaz žalobkyně na rozsudky Nejvyššího správního soudu (sp. zn. 2 Afs 42/2005 a sp. zn. 5 Afs 45/2011) je nepřípadný, protože se vztahují k příjmům podléhajícím dani z příjmů fyzických osob a dani z příjmů právnických osob. Daň z hazardních her je svou povahou zcela odlišná. Smyslem zdanění hazardních her je regulovat a omezovat jejich provozování z důvodu vysoké společenské škodlivosti, aby byly minimalizovány negativní a individuální celospolečenské dopady hraní hazardních her. 8. Ohledně namítaného rdousícího efektu žalovaný uvedl, že pro jeho posouzení je podstatná až případná extrémní disproporcionalita výsledného daňového zatížení. Samotný krátkodobý zákaz činnosti bez dalšího o rdousícím (extrémně disproporčním) účinku daně ještě nic nevypovídá [nález pléna Ústavního soudu ze dne 18. 5. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 87/20, (N 97/106 SbNU 84; 232/2021 Sb.]. Žalobkyně ani svou situaci nijak konkrétně nespecifikovala, zejm. neprovedla komparaci svého hospodářského stavu z dlouhodobého hlediska. Posouzení rdousícího (škrtícího) efektu není v kompetenci orgánů finanční správy. Z tohoto důvodu byl žalovaný (potažmo správce daně) v době rozhodování povinen postupovat v souladu s právními předpisy upravujícími zdaňování. 9. K vyjádření žalovaného Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) poznamenává, že žalovaný ve svém vyjádření opakovaně hovořil o krátkodobém přerušení provozování hazardních her (body 25, 26 a 28) z důvodu pandemie covid-19 (body 16, 25, 29) a usnesení vlády (bod 28). V nyní posuzované věci však provozovny žalobkyně ani jejího právního předchůdce nebyly uzavřeny z důvodu pandemie. Soudu je známo, že před městským soudem byla vedena řízení, ve kterých vystupovala i žalobkyně a předmětem sporu bylo zdanění minimální dílčí daní z technických her za období, ve kterém došlo ke krátkodobému uzavření provozoven