6 A 117/2025 – Městský soud v Praze

6 A 117/2025- 21 - text 8 6 A 117/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci žalobkyně: X. X., státní příslušnost Ukrajina bytem X. zastoupená advokátkou JUDr. Veronikou Pupalovou sídlem Májová 606/35, Cheb proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobkyně pro nepřijatelnost dne 11. 8. 2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně je občankou Ukrajiny. Dne 11. 8. 2025 požádala v České republice o dočasnou ochranu podle zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Lex Ukrajina“). Tuto žádost žalovaný dne 11. 8. 2025 označil jako nepřijatelnou s odůvodněním, že nebylo prokázáno, že by byla žalobkyně osobou podle § 3 Lex Ukrajina. Nepřijatelnost vyznačil přímo v tiskopisu žádosti č. j. OAM- 405528/DO-2025. II. Žaloba 2. Žalobkyně se domáhá vydání rozsudku, kterým by soud konstatoval, že zásah žalovaného byl nezákonný. Zároveň požaduje, aby soud žalovanému zakázal pokračovat v porušování jejích práv a přikázal žalovanému obnovit stav před vrácením žádosti o poskytnutí dočasné ochrany žalobkyni. 3. Žalobkyně konstatovala, že splňuje podmínky pro udělení dočasné ochrany v České republice, její žádost proto žalovaný neměl vyhodnotit jako nepřijatelnou. Odkázala přitom na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024-42, který navazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) ze dne 27. 2. 2025, C-753/23, Krasiliva. Současně žalobkyně poukázala na rozsudek zdejšího senátu ze dne 28. 5. 2025, č. j. 6 A 122/2024-55, díky němuž bylo v obdobném případu vedeném pod sp. zn. OAM-0415944-11/DO-2024, MV-2690-9/OAM-2025 žalovaným uděleno pobytové oprávnění poté, co si jiný žadatel o dočasnou ochranu předchozí pobytové oprávnění v Rumunsku zrušil. 4. S ohledem na znění bodu 5 rozsudku NSS sp. zn. 1 Azs 174/2024 má žalobkyně tvrzený zásah – vyznačení její žádosti za nepřijatelnou - za přezkoumatelný. Žalobkyně uvedla, že se na Ukrajinu nemůže vrátit v obavě o svůj život, kdy se rozhodla svobodně žít v České republice. Žalobkyně před válkou a i v jejím průběhu žila mimo jiné i na Slovensku, kde realizovala do 31. 8. 2023 dlouhodobý pobyt; ten ji k tomuto datu skončil. Slovenská republika následující den žalobkyni automaticky poskytla dočasnou ochranu. Žalobkyně se proto pokusila svůj pobyt v České republice legalizovat získáním víza dle § 33 odst. 1 Ministerstvo udělí vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území cizinci, a) kterému ve vycestování z území brání překážka na jeho vůli nezávislá nebo jsou-li splněny podmínky podle § 179 odst. 5 zákona č. 326/1999 Sb., zákon o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Žalovaný v souvislosti s touto žádostí měl mj. potvrdit, že žalobkyně měla dlouhodobý pobyt na Slovensku pouze do 31. 8. 2023. Zároveň měl žalovaný uvést, že Slovenská republika proti vůli žalobkyně automaticky poskytla žalobkyni dočasnou ochranu. Žalobkyně tuto skutečnost nemůže nikterak změnit, na Slovensku ale žít nechce, protože tam nemá již žádné zázemí, sociální jistoty ani přátele. Žalobkyně uvedla, že i kdyby se na Slovensku nacházela zrovna v době vypuknutí války na Ukrajině, hrozí jí při návratu do země jejího původu aktuálně stejné nebezpečí na životě jako každému jinému občanovi Ukrajiny, který se v zemi nachází nebo od doby vypuknutí války nacházel. Poté, co žalobkyně zjistila, že žalovaný udělil pobytové oprávnění žadateli v závislosti na rozsudku sp. zn. 6 A 122/2024, podala 11. 8. 2025 svou žádost o dočasnou ochranu, a to včetně potřebných náležitostí a svého sdělení. 5. Žalobkyně je přesvědčena, že postup žalovaného představuje nezákonný zásah, k čemuž citovala bod 32 rozsudku sp. zn. 1 Azs 174/2024. Podle něj udělení dočasné ochrany ve smyslu Lex Ukrajina ve skutečnosti znamená poskytnutí oprávnění k pobytu na území České republiky z dočasné ochrany, nejde o rozhodování o dočasné ochraně jako takové. Žalobkyně je přesvědčena, že její žádost měla být bez výhrady přijata a přezkoumána. III. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout jako nedůvodnou. 7. Žalovaný žádost žalobkyně o dočasnou ochranu posoudil jako nepřijatelnou z důvodu uvedeného v § 5 odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina, tedy protože žalobkyně není osobou ve smyslu § 3 Lex Ukrajina. Dle § 3 odst. 1 Lex Ukrajina se dočasná ochrana uděluje cizincům, na které se vztahuje prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 Prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana. ze dne 4. března 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana (dále jen „prováděcí rozhodnutí“), konkrétně pak těm, kteří spadají do kategorií osob vymezených v čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí. 8. Žalobkyně je sice občankou Ukrajiny, ke dni 24. 2. 2022 však na jejím území nepobývala – žalobkyně před tímto datem totiž pobývala na území Slovenské republiky. Tato skutečnost sice žalovanému není známa z tiskopisu žádosti o dočasnou ochranu ze dne 11. 8. 2025 a z cestovního dokladu, který žalobkyně dne 11. 8. 2025 žalovanému k žádosti předložila, protože ten byl platný až od 10. 7. 2023. Žalovanému je však z úřední činnosti známo, že žadatelka v Česku neúspěšně o udělení dočasné ochrany žádala již 24. 5. 2023. Z tehdy předloženého cestovního dokladu žalobkyně, který byl platný od 25. 2. 2021 do 25. 2. 2031, vyplynulo, že žalobkyně na území schengenského prostoru vstoupila již 21. 5. 2021 a až do podání žádosti v květnu 2023 jej už neopustila. Současně s tím žalovaný zjistil, že měla žalobkyně na Slovensku udělený dlouhodobý pobyt platný až do 31. 8. 2023, což potvrdila také v současné žádosti. Dle žalovaného tak žalobkyně na Ukrajině k 24. 2. 2022 zcela zjevně nepobývala, již dlouho před tímto datem pobývala na Slovensku, kde měla udělené povolení k dlouhodobému pobytu. Tuto skutečnost koneckonců potvrzuje sama žalobkyně ve své žalobě. Žalovaný má tak za to, že žádost o udělení dočasné ochrany ze dne 11. 8. 2025 vyhodnotil jako nepřijatelnou důvodně. 9. Žalovaný dále poukázal na čl. 2 prováděcího rozhodnutí. Ten se vztahuje na ukrajinské státní příslušníky, kteří pobývali na Ukrajině a kteří byli dne 24. 2. 2022 nebo po tomto datu vysídleni z území Ukrajiny a dále na jejich rodinné příslušníky bez ohledu na státní příslušnost. Které osoby lze v obecné rovině považovat za vysídlené, stanoví čl. 2 písm. c) směrnice Rady (ES) č. 2001/55/ES Směrnice Rady (ES) č. 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími. (dále jen „směrnice o dočasné ochraně“). Vysídlenými osobami se dle něj rozumí státní občané třetích států nebo osoby bez státní příslušnosti, které musely opustit zemi původu nebo z ní byli evakuováni a nemohou se s ohledem na stávající situaci v zemi vrátit za bezpečných a trvalých podmínek. Zejména se jedná o osoby, které opustily území ozbrojených konfliktů nebo endemického násilí. 10. Z uvedených definic tak vyplývá, že mezi situací v zemi původu a jejím opuštěním musí existovat příčinná souvislost. Jen v takovém případě lze osobu považovat za vysídlenou ve smyslu směrnice o dočasné ochraně, která má nárok na práva plynoucí z dočasné ochrany. Za osobu vysídlenou nemůže být osoba považována jen proto, že se nemůže trvale a bezpečně vrátit do země původu kvůli tamní situaci – je nutné, aby tato situace byla důvodem, pro kterou osoba zemi původu vůbec opustila; to vyplývá ze čl. 2 písm. c) směrnice o dočasné ochraně i z prováděcího rozhodnutí. Na dočasnou ochranu tedy podle směrnice o dočasné ochraně nemají nárok občané Ukrajiny, kteří se před 24. 2. 2022 nacházeli mimo území Ukrajiny z důvodů zaměstnání práce, studia, dovolené, rodinných a zdravotních důvodů, aj. 11. U žalobkyně ale uvedená příčinná souvislost chybí, protože opustila Ukrajinu již dříve a z jiných důvodů než v důsledku probíhajícího ozbrojeného konfliktu. 12. Žalovaný také argumentoval sdělením Komise č. 2022/C 126 I/01 „Operační pokyny k provádění prováděcího rozhodnutí Rady 2022/3