3 Ads 127/2012 — Nejvyšší správní soud

6 Ad 9/2025- 43 - text pokračování 18 6 Ad 9/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci žalobce: XXX zastoupen advokátem Mgr. Davidem Vavřínkou sídlem Urxova 430/4, 186 00 Praha 8 proti žalovanému: První náměstek policejního prezidenta sídlem Strojnická 27, 170 89 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. června 2025, č. j. PPR-14549-7/ČJ-2025-990131. takto: I. Rozhodnutí prvního náměstka policejního prezidenta ve věcech služebního poměru ze dne 10. června 2025, č. j. PPR-14549-7/ČJ-2025-990131, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 270 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce, Mgr. Davida Vavřínky. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Dne 26. 11. 2023 byl žalobce v rámci výkonu služby v Městském státu Vatikán na služební cestě, kde řídil služební vozidlo prezidentské kolony. Při jízdě vjel do pruhu, který je vyhrazen pro vozidla veřejné dopravy. Bezpečnostnímu sboru byla proto následně uložena pokuta ve výši xxx EUR (při použití kurzu xxx Kč/EUR tato částka odpovídá částce xxx Kč). Obsílka o uložení pokuty byla zaslána Ministerstvu vnitra dne 14. 6. 2024. Následně byla obsílka dne 17. 6. 2024 postoupena Policejnímu prezidiu České republiky. Pokuta byla uhrazena až dne 9. 8. 2024. V důsledku pozdního zaplacení pokuty byla požadovaná částka zvýšena na xxx EUR (xxx Kč). [2] Dne 11. 2. 2025 bylo ředitelem Útvaru pro ochranu prezidenta České republiky ve věcech služebního poměru vydáno rozhodnutí č. j. UOP-1221-36/ČJ-2024-9700KR (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Tímto byla žalobci uložena povinnost uhradit vzniklou škodu v částce 2 913 Kč. Žalobce následně podal odvolání, které bylo napadeným rozhodnutím dne 27. 2. 2025 zamítnuto. Napadené rozhodnutí je dle žalobce nesprávné a nezákonné, jelikož žalovaný došel k nesprávnému právnímu posouzení věci a rovněž vycházel z nedostatečně zjištěného skutkového stavu. II. Žalobní argumentace [3] Žalobce uvádí, že ze strany služebního orgánu i ze strany žalovaného nebyla vůbec posuzována možnost žalobcova zproštění odpovědnosti. Tvrdí, že nebyla splněna podmínka zakotvená v ust. § 95 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, kde se pro vznik odpovědnosti vyžaduje zaviněné porušení povinnosti. Podotýká, že přestupek se měl stát v rámci jízdy, kdy řídil dané vozidlo „dle pokynů styčného důstojníka pplk. xxx xxx který má znalost místních poměrů, vč. místní dopravní situace a místního dopravního značení“. [4] K výše uvedenému žalobce dodává, že obsahem správního spisu není informace o tom, zda se v době předmětné jízdy v daném místě skutečně nacházelo řádné a zároveň viditelné dopravní značení. Dle jeho názoru nebyla tato skutečnost v rámci správního řízení prokázána. Žalobce uvádí, že značení mohlo být například zakryto. Odkazuje na žalovaným zmiňované fotografie daného místa z let 2022 a 2024. K těmto uvádí, že přítomnost a viditelnost dopravního značení v daném místě nebyla pro den 26. 11. 2023 prokázána. [5] Žalobce rovněž cituje část protokolu o výslechu svědka kpt. Matury, z nějž vyplynulo, že se žalobce „ohradil několikrát k průběhu cesty, pan xxxmu řekl, kdyby to nebylo v pořádku, tak se mu to pomůže vyřídit. Několikrát se pan xxx ohradil, zda do ulice může vjet. Jelikož ne všechny značky v Itálii jsou přehledné“. Dle žalobce byl proto v předmětnou dobu za znalost dopravní situace v místě odpovědný právě pplkxxxx. Žalobce tak namítá, že ze strany správního orgánu nebylo toto v napadeném rozhodnutí vypořádáno. [6] Dále argumentuje i rizikem výkonu služby, které vyplývá z ust. § 95 odst. 5 písm. a) zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Toto riziko žalobce spatřuje „v tom, že není-li dopravní značení řádně viditelné, může jej přehlédnout, nadto za situace, kdy spoléhá na pokyny pplk. xxx (s hodnostně vyšším označením)“. Nadto žalobce podotýká, že vjet do dané ulice bylo v rámci plnění jeho služebních povinností nezbytné. Při plnění tohoto služebního úkolu tak neměl povědomí o tom, že jsou mu dávány dopravní pokyny rozporné s dopravními předpisy Italské republiky. Po žalobci není možné požadovat, aby měl znalost dopravních předpisů v cizím státu. [7] Další žalobní námitka směřuje proti nečinnosti správních orgánů, v důsledku níž byla částka, kterou má žalobce zaplatit, navýšena, a to aniž by žalobce mohl situaci jakkoli ovlivnit. Žalobce se vymezuje proti tvrzení žalovaného, který uvedl, že vzhledem k řadě úkonů, jež jsou se zaplacením pokuty spojené, nebylo možné ji zaplatit včas (tj. v pětidenní lhůtě). Dále žalobce uvádí, že v dané věci mu svědčí postavení slabší strany. [8] Odkazuje rovněž na druhou větu ust. § 95 odst. 2 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, která obsahuje pravidlo stanovující, že „[v]ýše škody na věci se určí podle ceny věci v době poškození nebo ztráty“. Dle žalobce je toto ustanovení aplikovatelné i v nyní posuzované situaci. Proto by měla být po žalobci požadována pouze částka ve výši odpovídající škodě, která existovala v době doručení rozhodnutí o povinnosti k úhradě sankce. Zmiňuje také ust. § 95 odst. 3 daného zákona, které stanoví, že „výše náhrady škody se určí s přihlédnutím k míře zavinění příslušníka“. Dodává, že bezpečnostní sbory nejednaly s péčí řádného hospodáře. [9] Žalobce k navýšení dané částky odkazuje i na ust. § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále též „zákon o odpovědnosti za škodu“). [10] Další žalobní námitku tvoří procesní pochybení, které žalobce spatřuje v tom, že členkou náhradové komise byla xxx, která však byla zároveň v době spáchání přestupku s žalobcem ve vozidle, a je tedy svědkyní dané situace (k tomuto žalobce odkazuje na protokol o výslechu svědka xxx). Dle názoru žalobce je tímto založena její podjatost. Žalobce podotýká, že nejen že byla služebnímu orgánu i žalovanému tato skutečnost známa z jejich úřední činnosti, ale rovněž na ni sám žalobce upozorňoval. [11] Žalobce se vymezuje proti názoru žalovaného v napadeném rozhodnutí, kde se uvádí, že pouhá přítomnost členky komise jako svědkyně u předmětného přestupku nezakládá její podjatost. V této souvislosti žalobce odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999 ve věci 2 Cdon 828/96, když cituje jeho následující pasáž: „k vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude schopen nezávisle a nestranně rozhodovat. Nepochybně se jedná o případy, kdy soudce je současně na straně účastníka řízení či svědka“. [12] Rovněž uvádí, že byl zkrácen na svém právu vyjádřit své stanovisko při zasedání náhradové komise, která se konala dne 24. 9. 2024. Důvodem bylo jeho pozdní vyrozumění o konání náhradové komise (až dne 2. 10. 2024). Zpráva náhradové komise tak byla vypracována, aniž by byl žalobce zasedání přítomen, a aniž by se mohl k věci jakkoli vyjádřit. Žalobce uvádí, že řízení bylo zahájeno až Oznámením zahájení řízení ve věcech služebního poměru ze dne 24. 9. 2024. Shledává proto, že bylo jednáno „o žalobci bez žalobce“. [13] Z výše uvedených důvodů žalobce navrhuje, aby soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k novému projednání. III. Shrnutí obsahu prvostupňového rozhodnutí [14] Prvostupňovým rozhodnutím vydaným dne 11. 2. 2025 ředitelem Útvaru pro ochranu prezidenta České republiky ve věcech služebního poměru byla žalobci uložena povinnost uhradit předmětnou částku xxx Kč do 90 dnů od doručení daného rozhodnutí na účet č. 19-5504881/0710, variabilní symbol 4004324. Za škodu na majetku bezpečnostního sboru způsobenou při výkonu služby měl žalobce odpovídat z důvodu zaviněného porušení ustanovení § 94 odst. 1 zákona o služebním poměru. [15] Daný přestupek měl být žalobcem spáchán v Městském státu Vatikán dne 26. 11. 2023 v 13:38 hodin. Žalobce měl řídit služební vozidlo Škoda Superb s registrační značkou X, když jel v pruhu vozovky, který byl vyhrazen pro veřejnou dopravu. Jednalo se o ulici DELL´AMBA ARADAM INGRESSO 62 DAVILLA FONSECA. [16] Dle stanoviska Analyticko-legislativního odboru Policejního prezidia České republiky je „třeba důsledně respektovat, že jde o jednání právně kvalifikované zahraničním úředním orgánem podle právní normy cizího státu a vyřizované procesními postupy cizího státu. Pro posouzení deliktního jednání úředním orgánem cizího státu nemají žádný význam ustanovení právního řádu České republiky (…). Pokud informace o dopravním prostředku, místě, času a způsobu spáchání protiprávního jednání obdržené od orgánu cizího státu nejsou v přímém rozporu