5 As 61/2025 — Nejvyšší správní soud

8 A 110/2024- 76 - text 10 8 A 110/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobkyně: Obora OBELISK s. r. o., IČ 26231352 se sídlem Lednická 22/78, Břeclav zastoupen advokátem Mgr. Michalem Staňkem, se sídlem Opletalova 1525/39, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 11. 2024, č. j. MZP/2024/290/1619 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Ministerstvo životního prostředí v souladu s ustanovením § 40 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“) oznámilo na portálu veřejné správy veřejnou vyhláškou ze dne 24. srpna 2023, č. j. MZP/2023/620/1686, předložení Záměru na vyhlášení Chráněné krajinné oblasti Soutok (dále jen „záměr“) k projednání, spolu s informací o tom, kde je možno se seznámit s jeho úplným zněním, kdo je oprávněn podat k němu námitky a kdy uplyne lhůta pro jejich podání. 2. K předloženému Záměru podala žalobkyně v souladu s ust. § 40 odst. 4 zákona o ochraně přírody a krajiny dne 21. 11. 2023 námitky evidované pod č.j. MZP/2023/2358, MZP/2023/620/2359. 3. Ministerstvo posoudilo obdržené námitky a ve svém rozhodnutí ze dne 22. 5. 2024, č.j. MZP/2024/620/2355, námitkám žalobkyně proti zařazení jejích pozemků do Chráněné krajinné oblasti Soutok nevyhovělo. 4. Žalobou napadeným rozhodnutím ministr žalovaného zamítl rozklad žalobkyně a prvostupňové správní rozhodnutí o nevyhovění námitkám žalobkyně proti záměru potvrdil. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 5. Žalobkyně se především vymezuje proti postupu orgánu státní správy při vyhlašování chráněné krajinné oblasti CHKO Soutok (dále jen „CHKO Soutok“). Klíčovou výhradou je nedodržení zákonné lhůty 60 dnů pro vyřízení námitek, což nelze omlouvat ani množstvím podaných námitek, ani složitostí analýzy pozemků. Zákon o ochraně přírody a krajiny jasně stanoví, že lhůta musí být dodržena bez ohledu na okolnosti. Žalobkyně upozorňuje, že nedodržení této lhůty mohlo vést k mylnému přesvědčení vlastníků, že jejich námitkám bylo vyhověno, což mohlo ovlivnit jejich rozhodování o nakládání s pozemky – například jejich prodeji za vyšší cenu. 6. Další námitka se týká orné půdy, která podle žalobkyně není předmětem ochrany v rámci CHKO Soutok. V dokumentu „Záměr na vyhlášení CHKO Soutok“ jsou jako chráněné ekosystémy uvedeny lesní, luční, mokřadní a vodní biotopy, nikoliv pole či orná půda. Pokud se na konkrétním pozemku nenachází žádný z předmětů ochrany, nelze na něj uvalit omezení vlastnických práv. Tento názor podporuje i rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 9. 2013, č. j. 30 A 12/2012 - 34. 7. Žalovaný se snaží obhájit zařazení zemědělských ploch tvrzením, že tyto mohou mít podpůrnou ekologickou funkci – například ovlivňovat vodní režim nebo přispívat k ekologické stabilitě území. Žalobkyně však namítá, že tyto pozitivní efekty jsou pouze hypotetické a nelze je v daném území reálně očekávat kvůli rozsáhlým vodohospodářským úpravám, které přirozenému vodnímu režimu brání. 8. Žalobkyně dále rozporovala tvrzení žalovaného, že vyhlášení CHKO Soutok umožní čerpání širší škály dotačních nástrojů. To žalobkyně označuje za zavádějící, protože oblast je již zařazena jako evropsky významná lokalita (EVL), kde je možné čerpat stejné dotace i bez vyhlášení CHKO Soutok. 9. Žalovaný dle žalobkyně též nepostupoval podle § 45c odst. 5 zákona o ochraně přírody a krajiny, který vyžaduje formální výzvu vlastníkům pozemků k účasti na ochraně EVL. Tato výzva nebyla nikdy učiněna, což žalobkyně považuje za vědomé porušení zákona. Místo spolupráce s vlastníky podle § 39 zákona o ochraně přírody a krajiny zvolil žalovaný direktivní postup podle § 40 tohoto zákona, čímž ignoroval principy součinnosti a jednal nezákonně. 10. Další komplikací jsou probíhající pozemkové úpravy podle zákona č. 139/2002 Sb., které žalovaný opomíjí. Tyto úpravy zahrnují tisíce účastníků, z nichž většina jsou cizinci, a jejich vlastnická práva budou vyhlášením CHKO Soutok dotčena, aniž by měli možnost se k tomu vyjádřit. 11. Závěrem žalobkyně zpochybňuje objektivitu analýzy Agentury ochrany přírody a krajiny (dále jen „AOPK“), na kterou se žalovaný odvolává. AOPK je podřízená žalovanému, a proto její závěry nemohou být považovány za nezávislé. Žalobkyně navrhuje, aby byla zajištěna oponentní analýza například z akademického prostředí, která by závěry této agentury ověřila. 12. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby. 13. K námitce nevyřízení v zákonné lhůtě žalovaný uvedl, že uznává její nedodržení, ale vysvětluje to mimořádným množstvím podání (přes 1 700 dopisů), nutností vyhodnotit námitky ve vzájemných souvislostech a zajistit jednotné rozhodování. Tvrdí, že postupoval v souladu se správním řádem, zahájil řízení, vyzval účastníky k doplnění a požádal AOPK o odborná stanoviska. 14. Překročení nemělo lhůty vliv na zákonnost rozhodnutí ani na možnost žalobkyně využít opravné prostředky. Odmítá tvrzení, že žalobkyně mohla nabýt dojmu, že její pozemky budou z CHKO Soutok vyjmuty, a že je proto mohla prodat za vyšší cenu. Analýza agentury ukázala, že vyhlášení této CHKO nemá negativní vliv na úřední ceny pozemků – naopak, ceny v chráněných územích jsou mírně vyšší a pozemky v I. zóně CHKO Soutok jsou osvobozeny od daně z nemovitosti. 15. Žalovaný také odmítá, že by nesprávně kombinoval postupy pro vyhlašování CHKO Soutok a správu EVL. Tvrdí, že šlo o samostatné procesy vedené v souladu se zákonem. 16. Pokud jde o žalobní námitku týkající se ochrany orné půdy, žalovaný vyjádření vysvětlil, že i orná půda, přestože je hospodářsky využívaná, je součástí chráněných hodnot navrhované CHKO Soutok. Konkrétně přispívá k zachování typického krajinného rázu jižní Moravy a k ekologickým funkcím krajiny, jako je migrační prostupnost, retence vody či přirozený vodní režim. Orná půda je výslovně uvedena mezi předměty ochrany v dokumentu k vyhlášení CHKO Soutok. 17. Zahrnutí zemědělské krajiny do CHKO Soutok je podle žalovaného běžné a odpovídá zákonné definici chráněné krajinné oblasti v zákoně o ochraně přírody a krajiny, která zahrnuje nejen přírodní, ale i kulturně-historické a hospodářsky využívané prvky krajiny. Cílem není vyloučit hospodaření, ale zajistit, aby probíhalo udržitelně a podporovalo ekologickou stabilitu území. 18. Žalovaný dále uvádí, že i když na orné půdě nedochází k trvalému zaplavování, mohou se zde vyskytovat periodické rozlivy, které jsou důležité pro biodiverzitu – například pro obojživelníky, ptáky a vodní bezobratlé. Obavy z obnovení plošných záplav jsou podle něj neopodstatněné a nevyplývají ani z návrhu CHKO Soutok, ani z rozhodnutí o námitkách. 19. K další žalobní námitce žalovaný uvedl, že pokud by vyhlášení CHKO Soutok vedlo ke ztížení zemědělského hospodaření, má vlastník pozemku nárok na finanční náhradu podle § 58 zákona o ochraně přírody a krajiny. Výše náhrady se stanovuje podle vyhlášek ministerstva a tento kompenzační mechanismus byl opakovaně potvrzen jako legitimní při soudních přezkumech. 20. Kromě náhrad existují i další ekonomické nástroje, které podporují přírodě blízké hospodaření – například národní dotační programy Ministerstva životního prostředí. Žalovaný připouští, že některé dotace lze čerpat i mimo CHKO Soutok, například v rámci evropsky významných lokalit (EVL). Nicméně v chráněné krajinné oblasti jsou dostupné specifické dotační nástroje navázané na její předměty ochrany, jako je krajinný ráz nebo ekologické funkce krajiny. Finanční prostředky jsou navíc prioritně alokovány právě do zvláště chráněných území (ZCHÚ), což zahrnuje i chráněnou krajinnou oblast. 21. Vyhlášením CHKO Soutok se tak podle žalovaného otevírá širší možnost čerpání podpory, například z Programu péče o krajinu, který je přístupný pouze resortním organizacím. 22. Pokud jde o žalobkyní tvrzené nevypořádání se s námitkou, proč žalovaný nepostupoval dle § 45c odst. 5 zákona o ochraně přírody a krajiny, žalovaný uvádí, že smluvní ochrana území není prakticky uskutečnitelná, jak vyplývá z testu proporcionality v Záměru na vyhlášení CHKO Soutok. Důvodem je roztříštěná vlastnická struktura – v území se nachází cca 6 870 různých vlastníků, což znemožňuje uzavření jednotné smlouvy, jak vyžaduje zákon. Pokud se nedohodne každý vlastník, smluvní ochranu nelze realizovat. Zároveň analýza stavu ekosystémů ukazuje, že dosavadní ochrana v rámci EVL není dostatečně účinná – došlo ke zhoršení stavu významných biotopů i druhů, pro které byly EVL vyhlášeny. Ochrana mimo EVL je zajišťována jen obecnými nástroji, které nezaručují dlouhodobou péči o území. 23. Žalovaný tedy upozorňuje, že rozdrobení území do různých režimů ochrany (CHKO, maloplošná ZCHÚ, smluvní ochrana) by vedlo