4 As 246/2024 — Nejvyšší správní soud

8 A 145/2023- 113 - text 14 8 A 145/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce proti žalovanému Mgr. Petr Polanský, IČ 40846415 se sídlem Voroněžská 144/20, 460 01 Liberec 1 – Staré Město zastoupený Mgr. Janem Válkem, advokátem, se sídlem Vítkova 427/16, 186 00 Praha 8 Ministerstvo spravedlnosti se sídlem Vyšehradská 427/16, 128 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 11. 2023, č. j. MPS-255/2023-ODKA-SEU/8 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 11. 2023, č. j. MSP-255/2023-ODKA-SEU/8, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 23 498 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Jana Válka, advokáta. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce je soudním exekutorem vykonávajícím činnost dle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále též jen „exekuční řád“). 2. Žalobce žalobou podle ustanovení § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, napadl rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 11. 2023, č. j. MSP-255/2023-ODKA-SEU/8, jehož předmětem bylo podle ust. § 7a exekučního řádu uložení výtky žalobci (dále též jen „napadené rozhodnutí“). Žalobce je přesvědčen, že napadené rozhodnutí je nezákonné, jelikož při rozhodování správního orgánu došlo k porušení procesních předpisů, nesprávnému právnímu a skutkovému posouzení, narušení tradičního rozdělení dělby moci a konečně k porušení zásady subsidiarity trestního postihu. 3. Žalobce byl pověřen vedením exekucí sp. zn. 131 EX 446/12, sp. zn 131 EX 3814/12 a sp. zn. 131 EX 7398/12 (dále též „předmětné exekuce“). Tyto exekuce byly vedeny pouze pro vymožení příslušenství dotčených pohledávek, kdy jistina těchto pohledávek byla již před zahájením exekučního řízení plně uhrazena, případně oprávněným povinnému v plné výši prominuta. 4. Žalobce měl za to, že došlo k naplnění zákonných předpokladů k zastavení exekuce obsažených v čl. IV bodu 18. až 24. přechodných ustanovení zákona č. 286/2021 Sb., a proto zastavil svými usneseními ze dne 29. 3. 2022, č. j. 131 EX 446/12-159, ze dne 29. 3. 2022, č. j. 131 EX 3814/12-133, a ze dne 29. 3. 2022, č. j. 131 EX 7398/12-116 předmětné exekuce (dále jen jako „předmětná usnesení“). Součástí předmětných usneseních byl rovněž výrok o přiznání náhrady nákladů exekuce dle čl. IV bodu 22 přechodných ustanoveních, tzn. přiznání náhrady nákladů žalovanému ve výši 1.270,50 Kč. Příslušní exekuční soud tento postup aproboval, a příslušnou náhradu nákladů exekuce žalovanému v měsíci květnu roku 2022 řádně vyplatil. Celkové vyplacená částka ve vztahu k výše zmíněným exekucím činila celkem 3.811,50 Kč. Předmětná usnesení tak s ohledem na výše uvedené skutečnosti nabyla právní moci. 5. Následně ale tento soud změnil právní názor a požádal žalobce o vrácení již vyplacené náhrady nákladů exekuce, tj. částky ve výši 3.811,50 Kč. Žalovaný toto odmítnul, s odkazem na pravomocná předmětná usnesení. 6. Posléze byl dne 18. 9. 2023 přípisem čj. MSP-255/2023-ODKA-SEU/4 dotyčný vyrozuměn žalovaným o tom, že z úřední povinnosti byl zahájen výkon státního dohledu nad jeho postupem v exekučních řízeních vedených pod sp. zn. 131 EX 446/12, 131 EX 3814/12 a 131 EX 7398/12, tj. předmětných exekučních řízeních. Z předmětného dopisu se podává, že k zastavení předmětných exekucí došlo v situaci, kdy: „pro takový postup nebyly splněny zákonné podmínky, jelikož exekuce byly vedeny pro vymožení příslušenství pohledávky ve výši přes 1 500 Kč.“ Žalobce následně dne 27. 9. 2023 odeslal žalovanému dne 27. 9. 2023 svou reakci spolu s příslušným spisovým materiálem. Následně bylo dne 9. 11. 2023, č. j. MSP-255/2023-ODKA-SEU/8 žalovanému doručeno napadené rozhodnutí, jehož obsahem bylo mj. i udělení předmětné výtky. 7. Žalobce s takovýmto vyřízením své věci nesouhlasil, pročež podal proti napadenému rozhodnutí žalobu. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 8. Žalobce se v první řadě vyjádřil k časovému sledu shora vylíčených událostí, kdy je dle něj třeba připomenout, že předmětná usnesení byla žalobcem vydána v březnu roku 2022, tj. necelé 3 měsíce od nabytí účinnosti zákona č. 286/2021 Sb., který možnost zastavovat bagatelní exekuce předmětným způsobem zavedl. K zastavení předmětných exekucí totiž došlo v době, kdy k této problematice neexistovala žádná judikatura, odborná literatura, či další jiné manuály a vodítka. 9. Žalobce tak začátkem roku 2022 seznal, že exekuce vedené pouze pro vymožení příslušenství jistiny nepochybně režimu dle čl. IV bodu 18. až 24. přechodných ustanovení podléhají, a proto tento svůj názor přetavil do své rozhodovací praxe, když předmětné exekuce dle dotčených bodů přechodných ustanovení zastavil. Správnost této praxe následně konkludentně potvrdil mj. i příslušný exekuční okresní soud Brno. Z tohoto důvodu pak tato předmětná usnesení nabyla právní moci a účinnosti a jsou pro účastníky předmětných řízení závazná. 10. Jestliže je na základě těchto usnesení uloženo příslušenému exekučnímu soudu uhradit žalobci na nákladech exekuce určitou částku, je jejich úhrada ze strany příslušeného soudu po právu a bez zrušení či změny předmětného usnesení neexistuje právní důvod pro založení povinnosti žalobce předmětnou náhradu nákladů exekuce soudu vracet. V případě, že by žalobce na výzvu exekučního soudu předmětné peníze vrátil, konal by v rozporu se stále závazným a pravomocným rozhodnutím soudního exekutora. 11. Je tedy nepřijatelné, aby příslušný exekuční soud, popř. následně žalovaný žádal žalobce, aby jednal v rozporu s obsahem rozhodnutí o zastavení exekuce, které je svou povahou nutno považovat de facto za rozhodnutí soudního orgánu. Žalobce proto považuje za naprosto absurdní, aby byl trestán za (domnělé) pochybení příslušného exekučního soudu. Jestliže příslušný exekuční soud považoval předmětná usnesení za nesprávná, či nezákonná, měl proti těmto sám brojit. Jedná se pouze o chybu tohoto soudu, jestliže tak v příslušné lhůtě neučinil. V opačném případě je soud povinen toto rozhodnutí, resp. předmětná usnesení, respektovat. 12. Rovněž je podle žalobce nepřijatelné, aby žalovaný konstatoval věcnou nesprávnost pravomocného rozhodnutí a v důsledku zjištěné údajné nesprávnosti tohoto rozhodnutí (předmětných usnesení) potrestal žalovaného za jeho jednání učiněné v souladu právě s tímto rozhodnutím. Takovým přístupem je žalobce doslova nucen k jednání, které by bylo v přímém rozporu s dotčeným pravomocným rozhodnutím, které je dle žalobce vlastně výkonem moci soudní, byť vydané exekutorem. 13. Žalobce se s ohledem na uvedené domnívá, že nikterak nepochybil, když odmítnul příslušenému soudu vyplacené náhrady nákladů exekuce vrátit. Na tomto svém názoru setrvává zejména s ohledem na skutečnost, že zde stále existují závazná usnesení o zastavení předmětných exekucí, která příslušný exekuční soud k uhrazení nákladů exekuce zavazují (když je tento nijak nenapadnul), resp. že zde neexistuje žádný jiný právní důvod odůvodňující vracení předmětných náhrad. 14. Podle žalobce výklad příslušných přechodných ustanovení je dosud více než nejasný, když ani ze strany příslušných exekučních soudů nejsou podobné případy řešeny obdobně, ba ani jednotlivé senáty příslušných odvolacích soudů nerozhodují tyto věci identicky. Žalovaný dle něj argumentuje převážně rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2023, čj. 131 EX 4172/12-156, ve kterém ale podle žalobce samotný městský soud uznává, že v souvislosti s příslušnými přechodnými ustanoveními existuje vícero právních výkladů. V návaznosti na to žalobce uvádí několik rozhodnutí odvolacích soudů, které dle něj naprosto identické situace posuzují zcela odlišně od žalovaným zmíněného usnesení Městského soudu v Praze (např. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 5. 2023, č. j. 21 Co 64/2023-154 nebo usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2023, čj. 69 Co 77/2023-139). 15. Žalobce v této situaci odmítá jednání žalovaného, který si pro dle jeho přesvědčení účely udělení výtky slepě vybral usnesení, které svou povahu přesně vyhovovalo zadanému účelu a již nadále nereflektovalo argumenty žalobce, které jim tento v předmětné věci předkládal. 16. Rovněž argumentace Stanoviskem ministerstva spravedlnosti, jak činí žalovaný, je naprosto nepřiléhavá, když předmětem sporu není otázka, jakým způsobem by mělo dojít k navrácení neoprávněně vyplacené náhrady nákladů exekuce, ale otázka, zda lze za bagatelní exekuce rovněž považovat takové exekuce, jejichž předmětem je vymožení pouze příslušenství jistiny, tedy zda byla žalobci předmětná odměna vyplacena oprávněně, či nikoliv. Žalobce si je vědom skutečnosti, že v případě, kdyby mu byla předmětná náhrada nákladů exekuce vyplacena neoprávněně, byl by tuto povinen příslušenému exekučnímu soudu vrátit. Ostatně toto zmínil i ve svém přípise Okresnímu soudu Brno-venkov ze dne 2