8 A 20/2025 – Městský soud v Praze

8 A 20/2025- 34 - text 8 8 A 20/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce: J. B., nar. X, bytem X, zastoupený advokátem Mgr. Ing. Petrem Kociánem, sídlem Revoluční 1047/14, 741 01 Nový Jičín, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2/2, 110 01 Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 12. 2024, č. j. MHMP 2071040/2024, sp. zn. S-MHMP 2064314/2024/STR, takto: I. Rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 31. 12. 2024, č. j. MHMP 2071040/2024, a rozhodnutí Úřadu městské části Praha ze dne 12 11. 12. 2024, č.j. P12 280548/2024 OVY, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Povinnému subjektu se ukládá poskytnout žalobci informaci v rozsahu, v jakém byla odmítnuta rozhodnutím Úřadu městské části Praha 12 ze dne 11. 12. 2024, č.j. P12 280548/2024 OVY, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 269,40 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku Kč k rukám Mgr. Ing. Petra Kociána, advokáta. Odůvodnění I. Základ sporu 1. Žalobce napadl shora uvedené správní rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 12 (dále jen „povinný subjekt“), ze dne 11. 12. 2024, č. j. P12 280548/2024 OVY, sp. zn. P12 257919/2024 OVY (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Ve správním řízení se posuzovala žádost žalobce o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů; žádost o informaci byla odmítnuta. Předmětem sporu je výklad § 11b informačního zákona. 2. Povinný subjekt obdržel žalobcovu žádost o informace ze dne 26. 11. 2024 podanou podle zákona o svobodném přístupu k informacím, přičemž částečně odmítl tyto části žádosti: - „Nechť stavební úřad sdělí, do jaké hloubky byla z pozemků parc. č. XA, XB a XC, vše v katastrálním území X, odtěžena zemina ve smyslu navážky?“ - „Zda JUDr. E. T. obdržel telefonický podnět ohledně stavebních prací spočívajících v těžbě a odvozu navážky na pozemcích parc. č. XA, XB a XC, vše v katastrálním území X, od osoby Mgr. Ing. J. B. a jak jej vyřídil?“ - „Ve kterých dnech prováděl stavební úřad skrze svou oprávněnou osobu inženýrku krajinářku I. N. kontrolu stavby pod sp. zn. Ovy/54447/2017/Nv resp. kolikrát inženýrka krajinářka I. N. navštívila stavbu při jejím provádění? - data jednotlivých kontrol/návštěv – zápisy z prováděných kontrol/návštěv.“ 3. V posledním bodě citované části žalobcovy žádosti poskytl povinný subjekt informaci pouze ohledně závěrečné kontrolní prohlídky dotčené stavby, která se konala dne 15. 9. 2023. Ostatní informace povinný subjekt odmítl poskytnout s odkazem na skutečnost, že spis sp. zn. OVY/54447/2017/Nv, ze kterého by bylo možné požadované informace zjistit, byl předán nadřízenému orgánu, kterým je Magistrát hlavního města Prahy. Povinný subjekt tedy těmito informacemi podle prvostupňového rozhodnutí nedisponuje. II. Obsah žaloby 4. Žalobce v žalobě namítal, že povinný subjekt a žalovaný postupovaly nezákonně a šikanózně. Tvrdil, že povinný subjekt je původcem požadovaných informací, a že skutečnost, že se spis fyzicky nachází mimo jeho prostory, neznamená, že s ním nemůže disponovat. 5. Podle žalobce povinný subjekt neučinil žádné kroky ke zjištění, zda požadovanou informaci má, a tím porušil svou povinnost postupovat podle informačního zákona. Žalobce uvedl, že se oba správní orgány dopustily oportunistického a nepravdivého konstatování, že požadovanou informaci „nedisponují“, aniž by provedly jakékoli úkony ke zjištění skutečného stavu. 6. Žalobce dále uvedl, že je zřejmé, že povinný subjekt je primárním původcem informací obsažených ve spise sp. zn. OVY/54447/2017/Nv, který byl vytvořen, veden a archivován tímto správním úřadem v rámci výkonu veřejné správy. Skutečnost, že byl spis předán nadřízenému orgánu nebo soudu, podle žalobce neznamená, že povinný subjekt nad ním ztratil moc, nemůže jej vyžádat zpět, nahlížet do něj nebo z něj získat požadované informace. 7. Závěry žalovaného uvedené v rozhodnutí ze dne 31. 12. 2024, že „spis se u povinného subjektu skutečně nenachází“ a že je „u Městského soudu v Praze pod č. j. 5 A 55/2023“, žalobce označil za absurdní. Podle žalobce je zřejmé, že zdrojem požadované informace povinný subjekt disponuje, neboť se jedná o jeho vlastní spis, a že správní orgány neprokázaly, že by požadované informace neexistovaly. 8. Dále žalobce upozornil na riziko vytváření nežádoucího precedentu, kdy by správní orgány mohly obcházet povinnost poskytovat informace tím, že spisy úmyslně předají jinému orgánu a následně tvrdily, že informacemi nedisponují. Takový postup by podle žalobce vedl k narušení práva občanů na kontrolu veřejné správy a k oslabení transparentnosti výkonu veřejné moci. 9. Žalobce rovněž poukázal na ustanovení § 11b zákona o svobodném přístupu k informacím, podle něhož povinný subjekt může odmítnout žádost o informaci pouze tehdy, pokud ji skutečně nemá a nemá povinnost ji mít, což však neplatí, pokud ji může získat na základě jednoduchých úkonů z jiných informací, které má. Podle žalobce povinný subjekt takové úkony neučinil, přestože sám identifikoval zdroj informací, ze kterého by bylo možné požadované informace zjistit. 10. Na základě výše uvedeného žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí obou správních orgánů zrušil a uložil povinnému subjektu povinnost požadovanou informaci poskytnout. III. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že rozhodnutí povinného subjektu považuje za správné a plně se s jeho odůvodněním ztotožňuje. Podle žalovaného povinný subjekt oprávněně odmítl část žádosti, protože jednak evidence telefonních hovorů není vedena jako povinnost povinného subjektu, a tudíž se nejedná o informaci, kterou by byl povinen poskytovat, jednak informace, které se nacházejí ve spisovém materiálu, jenž povinný subjekt aktuálně nemá fyzicky k dispozici, nemohou být poskytnuty, neboť povinný subjekt jimi v daném okamžiku nedisponuje. 12. Dále žalovaný uvedl, že žalobci není upíráno právo na informace, avšak v dané situaci nelze aplikovat postup podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Žalobci je známo, že se spis nacházel u Městského soudu v Praze v rámci řízení o správní žalobě, jehož je žalobce účastníkem. V tomto řízení měl možnost do spisu nahlížet a informace si vyhledat. 13. Podle žalovaného žalobce ve skutečnosti nežádal o poskytnutí konkrétní informace, ale o službu spočívající ve vyhledání a shromáždění informací, což není předmětem zákona o svobodném přístupu k informacím. Podle žalovaného žalobce požaduje, aby spis cestoval mezi institucemi, což není zákonem stanoveno, a aby za něj někdo informace vyhledal a zaslal mu je. Získání informací bylo podle žalovaného možné, avšak vyžadovalo vlastní aktivitu žalobce. 14. Na základě uvedeného žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 15. Při jednání soudu dne 26. listopadu 2025, jehož se žalobce ani jeho zástupce nezúčastnili, setrvala pověřená zástupkyně žalovaného na původním skutkovém i právním stanovisku. IV. Posouzení žaloby 16. Městský soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta první soudního řádu správního), a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 soudního řádu správního). Po prostudování správního spisu a zhodnocení jeho obsahu a rozhodných skutečností dospěl městský soud k závěru, že žaloba je důvodná. 17. Jádrem posuzované věci je otázka, zda povinný subjekt postupoval v souladu se zákonem o svobodném přístupu k informacím, jestliže částečně odmítl poskytnout požadované informace s odůvodněním, že správní spis, z něhož by bylo možné informace zjistit, nemá aktuálně fyzicky k dispozici. 18. Podle § 11b zákona o svobodném přístupu k informacím povinný subjekt může odmítnout žádost o poskytnutí informace, jestliže požadovanou informaci nemá a jestliže mu povinnost ji mít nevyplývá ze zákona; to neplatí, pokud povinný subjekt může požadovanou informaci získat na základě jednoduchých úkonů z jiných informací, které povinný subjekt má, případně poskytnout postupem podle § 4a odst. 1 věty třetí. 19. Městský soud nejprve přistoupil ke gramatickému výkladu posuzovaného ustanovení. Gramatický výklad § 11b zákona o svobodném přístupu k informacím ukazuje, že možnost odmítnout žádost je podmíněna splněním dvou kumulativních podmínek vyjádřených spojkami „jestliže (…) a jestliže (…)“. Povinný subjekt tedy může žádost odmítnout pouze tehdy, nemá-li požadovanou informaci a zároveň nemá zákonnou povinnost ji mít. Obě podmínky musí být splněny současně. 20. Druhá část ustanovení § 11b zákona o svobodném přístupu k informacím (uvedená větou „to