8 A 34/2025 – Městský soud v Praze

8 A 34/2025- 40 - text 8 8 A 34/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobkyně Z. Š., bytem X proti žalované Česká advokátní komora sídlem Národní 16, 110 01 Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 1. 2025, č. j. 10.04-000003/25-003, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Průvodním dopisem ze dne 17. 12. 2024 doručeným žalované dne 20. 12. 2024 poptávala žalobkyně určení advokáta pro řízení o dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci, č. j. 4 Co 1/2024-380. K průvodnímu dopisu přiložila formulářovou žádost o určení advokáta ze dne 17. 12. 2024 a přílohu taktéž datovanou dnem 17. 12. 2024. 2. Dovolání si žalobkyně - dle zjištění z portálu justice.cz, který provozuje Ministerstvo spravedlnosti - podala sama bez právního zastoupení. Příslušný soud aktuálně ve věci nečiní žádné úkony, protože mezitím žalobkyně podala i žalobu pro zmatečnost. 3. Žalobkyně nyní brojí proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 1. 2025, č. j. 10.04-000003/25-0003 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná rozhodla, že žalobkyni se advokát k poskytnutí právní služby dle ust. § 18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen „zákon o advokacii“ nebo jen „zákon“) neurčuje, neboť neprokázala, že oslovila minimálně dva advokáty s žádostí o právní službu. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 4. Žalobkyně předně uvádí, že v napadeném rozhodnutí není uvedeno, v jaké věci se advokát neurčuje, z čehož žalobkyně dovozuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. 5. Žalobkyně zaslala žalované formulář se žádostí o ustanovení advokáta za úplatu, žalovaná však nezaujala žádné stanovisko vzhledem k novele zákona o advokacii účinné od 1. 1. 2024. Dle žalobkyně žalovaná tak „potvrdila, že si je vědoma, že ve výroku neurčila advokáta za úplatu, když současně uvedla § 18c zákona o advokacii, který se týká bezplatné právní služby. Výrok rozhodnutí je tudíž vnitřně rozporný, neboť zákon o advokacii ani po novele zákona o advokacii ode dne 1. 1. 2024 nepočítá s určením advokáta za úplatu v ust. § 18 odst. 2, byť do dne 30. 6. 2018 bylo možné dle § 18 odst. 2 zákona o advokacii účastníku řízení, jehož výdělkové a majetkové poměry to vylučovaly, ustanovit advokáta v případě, kdy je toto zastoupení povinné a kdy ustanovení samo o sobě neznamenalo právo na bezplatnou právní pomoc a ta mohla být zpoplatněna.“ Podle žalobkyně je napadené rozhodnutí nicotné vzhledem k nálezu ÚS ze dne 24. 1. 2023 sp. zn. Pl. ÚS 44/21 a zákonu o advokacii ve znění do 30. 6. 2018 a ve znění ode dne 1. 1. 2024. 6. Žalovaná o neurčení advokáta rozhodla dle § 18c zákona o advokacii, ten se však i po novele týká pouze poskytnutí bezplatné právní služby, současně požadovala po žalobkyni splnění podmínek v § 18c odst. 3 a § 18 odst. 2. Žalovaná si tak nastavila pravidla bez výslovné zákonné úpravy, neboť zákonodárce pravidla pro poskytnutí právní služby za úplatu v novele zákona o advokacii výslovně nevyjádřil. 7. Žalobkyně dále citovala bod 48 rozsudku Městského soudu ze dne 21. 10. 2024, sp. zn. 18 A 17/2024-42. Žalobkyně je přesvědčena, že si žalovaná nemohla sama nastavit pravidla a podmínky pro určení advokáta za úplatu bez zákonné opory. Žalobkyně kvůli tomu měla ztížený přístup k soudu a k právní pomoci. Vznikla tak mezera v zákoně, kterou může odstranit pouze zákonodárce, nikoliv žalovaná. 8. Je nesporné, že pro určení advokáta za úplatu zákon o advokacii neobsahuje žádné ustanovení, což hovoří pro nicotnost napadeného rozhodnutí z důvodu neexistence zákonného podkladu. K tomu žalobkyně odkázala na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2005, č. j. 6 A 76/2001-96. 9. Žalobkyni nemohlo být na újmu, že nesplnila podmínky pro určení advokáta dle podmínek žalované, když sama v napadených rozhodnutích neuvedla, že tento závěr je po novele zákona o advokacii účinné od 1. 1. 2024 v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. Pl. ÚS 44/21. Žalobkyně dále nesouhlasila s názorem žalované, že nesplnila podmínku doložení oslovení alespoň dvou advokátů, kteří jí odmítli poskytnout právní pomoc. K tomu žalobkyně odkázala na rozsudek Městského soudu ze dne 22. 8. 2024, č. j. 10 A 41/2024-47 a rozsudek ze dne 30. 9. 2024, č. j. 14 A 43/2024-51. Vzhledem k těmto rozsudkům žalovaná ignorovala skutečnost, že v uvedených rozsudcích soud nevyřešil otázku, „zda se novela zákona o advokacii ve znění ode dne 1. 1. 2024 měla či neměla projevit ve vztahu k bodu 54 nálezu Ústavního soudu pod sp. zn. Pl. ÚS 44/21 v ust. § 18 odst. 2 za účelem vytvoření právního rámce i pro „majetné žadatele“, kteří logicky nemají nárok na bezplatnou právní pomoc, nýbrž pomoc za úplatu,“ Žalobkyně proto navrhla soudu zvážení ve smyslu čl. 95 odst. 2 Ústavy předložení této otázky k posouzení Ústavnímu soudu. 10. Zákonodárce v novele vypustil slova „jehož příjmové a majetkové poměry to odůvodňují“ z ust. § 18c odst. 1 a vložil odst. 5 do § 23, tímto však nedošlo k odstranění mezery, neboť novelou nebyl dotčen § 18 odst. 2 zákona o advokacii s ohledem na bod 54 nálezu ÚS sp. zn. Pl. ÚS 44/21. 11. Žalobkyně pochybovala o zákonnosti nového formuláře žádosti o právní službu za úplatu platného od 1. 1. 2024, neboť je tam požadavek na sdělení, zda žadatel ve věci žádal o ustanovení zástupce soudem a dále požadavek sdělení dvou jmen advokátů, kteří odmítli právní službu ve věci poskytnout. Tyto požadavky jsou obsahem § 18 odst. 2 zákona o advokacii, dle žalobkyně je tak otázkou, zda tento formulář má oporu v nálezu Pl. ÚS 44/21. 12. Co se týče včasnosti žádosti, odkázala žalobkyně na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 5. 2023, č.j. 9 As 122/2022-36. Zákon o advokacii neobsahuje zvláštní úpravu včasnosti žádosti, je třeba tak vycházet z obecné úpravy pro počítání lhůt uvedené v § 40 odst. 1 správního řádu. Správní orgán tak nemůže zamítnout žádost jen na základě toho, že do uplynutí lhůty zbývá několik dní. Žalobkyně opakovaně upozornila na to, že žalovaná její žádost posoudila podle svévolně stanovených pravidel, která nejsou uvedena v zákoně. Napadené rozhodnutí je tak nicotné. 13. Vzhledem k uvedeným vadám řízení, které způsobují nicotnost napadeného rozhodnutí, bylo žalobkyni odepřeno právo na přístup k soudu dle čl. 36 odst. 1 a právo na právní pomoc dle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. 14. Žalobkyně proto navrhla, aby soud vyslovil nicotnost napadeného rozhodnutí a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. 15. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě na úvod konstatovala, že žalobkyně se na žalovanou obrací setrvale dlouhodobě. 16. Žalobkyně v této žalobě tvrdí, že se ve věci dříve, než se obrátila na žalovanou se žádostí o určení advokáta k placené právní službě, nepožádala dva advokáty o poskytnutí právní služby, neboť toto není její povinností. 17. Žalovaná argumentuje, že nestačí samotné osvědčené obrácení se na advokáty se žádostí o poskytnutí té právní služby, v níž následně žádala žalovanou o určení advokáta, ale je nutné také vyjádření (byť neformální) oslovených advokátů, že poptávanou právní službu odmítají poskytnout. Tomuto požadavku zákonné úpravy žalobkyně nedostála. Poučení o nové právní úpravě zákona o advokacii se jí taktéž ze strany žalované předem dostalo. 18. Dále se žalovaná obsáhle vyjadřovala k zákonnosti novely zákona o advokacii. 19. Žalovaná dále uvedla, že pokud chce být žalobkyně procesně aktivní vůči soudní moci a podávat desítky či stovky žalob proti různým subjektům práva, tak si má právní pomoc zajistit tou nejpřirozenější cestou, tedy sama si zvolit advokáta. Instituty ustanovení a určení advokáta by měly zůstat instituty výjimečnými. 20. Žalovaná zdůraznila, že zákonodárce ani novelou provedenou zákonem č. 349/2023 Sb. nezměnil znění § 18 odst. 2 zákona o advokacii. Stále tak platí, že kdo právní službu poptává, má si advokáta zvolit. Pokud si advokáta nemůže dovolit, má se obrátit se žádostí o ustanovení advokáta na příslušný soud. V případě neúspěchu se může obrátit na žalovanou se žádostí o určení advokáta, od 1. 1. 2024 je rozlišováno určení advokáta k poskytnutí právní služby bezplatně a za úplatu. 21. Vzhledem k tomu, že v případě žalobkyně se jednalo o určení advokáta za úplatu, bylo její povinností označit alespoň dva advokáty, na které se obrátila se žádostí o poskytnutí právní služby, a doložit, že tito advokáti ji odmítli právní služby poskytnout. 22. Ustanovení advokáta za úplatu je s účinností od 1. 1. 2024 novým právním nástrojem, bylo tak možné očekávat dříve či později napadení rozhodnutí žalované žalobou. To se stalo postupem žalobkyně, řízení o její žalobě proběhlo před mnoha správními senáty, žalobkyně však se svým názorem neuspěla. 23. K včasnosti žádosti žalovaná uvedla, že žalobkyně v žádosti neuvedla datum doručení posledního rozhodnutí správ