8 A 42/2025 – Městský soud v Praze

8 A 42/2025- 38 - text 9 8 A 42/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobkyně Z. Š. bytem X proti žalované Česká advokátní komora sídlem Národní 16, 110 01 Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 2. 2025, č. j. 10.04-000009/25-0002 a proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 2. 2025, č. j. 10.04-000010/25-0002 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Průvodním dopisem ze dne 7. 1. 2025 doručeným žalované dne 9. 1. 2025 poptávala žalobkyně určení advokáta pro řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2024, č. j. 9 A 8/2023-41. K průvodnímu dopisu přiložila formulářovou žádost o určení advokáta ze dne 7. 1. 2025 a přílohu taktéž datovanou dnem 7. 1. 2025. 2. Řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2024, ve věci č. j. 9 A 8/2023-41, bylo vedeno před Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 4 As 287/2024. Kasační stížnost si žalobkyně podala sama. Usnesením ze dne 10. 3. 2025 byla kasační stížnost odmítnuta. 3. Stejným průvodním dopisem ze dne 7. 1. 2025 doručeným žalované dne 9. 1. 2025 poptávala žalobkyně určení advokáta pro řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2024, č. j. 11 A 70/2024-41. K průvodnímu dopisu přiložila formulářovou žádost o určení advokáta ze dne 7. 1. 2025 a přílohu taktéž datovanou dnem 7. 1. 2025. 4. Řízení o kasační stížnosti proti rozsudku městského soudu ze dne 14. 11. 2024 ve věci č. j. 11 A 70/2024-41 bylo vedeno před Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 1 As 317/2024. Kasační stížnost si žalobkyně sama podala. Usnesením ze dne 19. 3. 2025 byla kasační stížnost odmítnuta. 5. Žalobkyně nyní brojí proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 2. 2025, č. j. 10.04-000009/25-0002 (dále jen „napadené rozhodnutí ze dne 10. 2. 2025“, případně napadená rozhodnutí“), kterým žalovaná rozhodla, že žalobkyni se advokát k poskytnutí právní služby dle ust. § 18c zákona o advokacii neurčuje, neboť žalobkyně neprokázala, že oslovila minimálně dva advokáty s žádostí o právní službu. 6. Žalobkyně rovněž brojí proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 2. 2025, č. j. 10.04-000010/25-0002 (dále jen „druhé napadené rozhodnutí ze dne 10. 2. 2025“, případně „napadená rozhodnutí“), kterým žalovaná rozhodla, že žalobkyni se advokát k poskytnutí právní služby dle ust. § 18c zákona o advokacii neurčuje, neboť neprokázala, že oslovila minimálně dva advokáty s žádostí o právní službu. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 7. Podle žalobkyně předně není v napadených rozhodnutích uvedeno, v jaké věci se advokát neurčuje, z čehož žalobkyně dovozuje nepřezkoumatelnost napadených rozhodnutí. 8. Žalobkyně zaslala žalované formuláře se žádostí o ustanovení advokáta za úplatu, žalovaná však nezaujala žádné stanovisko vzhledem k novele zákona o advokacii účinné od 1. 1. 2024. Dle žalobkyně žalovaná tak „potvrdila, že si je vědoma, že ve výrocích neurčila advokáta za úplatu, když současně uvedla § 18c zákona o advokacii, který se týká bezplatné právní služby. Výroky obou rozhodnutí jsou tudíž vnitřně rozporné, neboť zákon o advokacii ani po novele zákona o advokacii ode dne 1. 1. 2024 nepočítá s určením advokáta za úplatu v ust. § 18 odst. 2, byť do dne 30. 6. 2018 bylo možné dle § 18 odst. 2 zákona o advokacii účastníku řízení, jehož výdělkové a majetkové poměry to vylučovaly, ustanovit advokáta v případě, kdy je toto zastoupení povinné a kdy ustanovení samo o sobě neznamenalo právo na bezplatnou právní pomoc a ta mohla být zpoplatněna.“ Podle žalobkyně jsou napadená rozhodnutí nicotná vzhledem k nálezu ÚS ze dne 24. 1. 2023 sp. zn. Pl. ÚS 44/21 a zákonu o advokacii ve znění do 30. 6. 2018 a ve znění ode dne 1. 1. 2024. 9. Žalovaná o neurčení advokáta rozhodla dle § 18c zákona o advokacii, ten se však i po novele týká pouze poskytnutí bezplatné právní služby, současně požadovala po žalobkyni splnění podmínek § 18c odst. 3 a § 18 odst. 2. Žalovaná si tak nastavila pravidla bez výslovné zákonné úpravy, neboť zákonodárce pravidla pro poskytnutí právní služby za úplatu v novele zákona o advokacii výslovně nevyjádřil. 10. Žalobkyně dále citovala bod 48 rozsudku Městského soudu ze dne 21. 10. 2024, sp. zn. 18 A 17/2024-42. Žalobkyně je přesvědčena, že si žalovaná nemohla sama nastavit pravidla a podmínky pro určení advokáta za úplatu bez zákonné opory. Žalobkyně díky tomu měla ztížený přístup k soudu a k právní pomoci. Vznikla tak mezera v zákoně, kterou může odstranit pouze zákonodárce, nikoliv žalovaná. 11. Zákonodárce v novele vypustil slova „jehož příjmové a majetkové poměry to odůvodňují“ z § 18c odst. 1 a vložil odst. 5 do § 23, tímto však nedošlo k odstranění mezery, neboť novelou nebyl dotčen § 18 odst. 2 zákona o advokacii s ohledem na bod 54 nálezu ÚS sp. zn. Pl. ÚS 44/21, který žalobkyně odcitovala. 12. Žalobkyně pochybovala o zákonnosti nového formuláře žádosti o právní službu za úplatu platného od 1. 1. 2024, neboť je tam požadavek na sdělení, zda žadatel ve věci žádal o ustanovení zástupce soudem a dále požadavek sdělení dvou jmen advokátů, kteří odmítli právní službu ve věci poskytnout. Tyto požadavky jsou obsahem § 18 odst. 2 zákona o advokacii, dle žalobkyně je tak otázkou, zda tento formulář má oporu v nálezu Pl. ÚS 44/21. 13. Je nesporné, že pro určení advokáta za úplatu zákon o advokacii neobsahuje žádné ustanovení, což hovoří pro nicotnost napadených rozhodnutí z důvodu neexistence zákonného podkladu. K tomu žalobkyně odkázala na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2005, č. j. 6 A 76/2001-96. 14. Žalobkyně se dále vyjadřovala k rozsudku Městského soudu ze dne 23. 1. 2025, č. j. 15 A 57/2024-53, kde soud v bodě 37 došel k závěru, že pro vydání napadených rozhodnutí existuje zákonný podklad. Žalobkyně s tím však nesouhlasila, neboť soud tak rozhodl bez předchozí úvahy ve vztahu k určení advokáta za úplatu, když zákon o advokacii od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018 neobsahoval žádné podmínky pro určení advokáta za úplatu. Soud je povinen přihlížet k nicotnosti z úřední povinnosti, bylo tedy dle žalobkyně nesprávné, že soud se nejprve vypořádal s doložením bezúspěšného pokusu zajistit si poskytnutí právní služby prostřednictvím alespoň dvou advokátů a včasností žádostí, a až poté se zabýval namítanou nicotností. 15. Žalobkyni nemohlo být na újmu, že nesplnila podmínky pro určení advokáta dle podmínek žalované, když sama v napadených rozhodnutích neuvedla, že tento závěr je po novele zákona o advokacii účinné od 1. 1. 2024 v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. Pl. ÚS 44/21. Žalobkyně dále nesouhlasila s názorem žalované, že nesplnila podmínku doložení oslovení alespoň dvou advokátů, kteří jí odmítli poskytnout právní pomoc. K tomu žalobkyně odkázala na rozsudek Městského soudu ze dne 22. 8. 2024, č. j. 10 A 41/2024-47 a rozsudek ze dne 30. 9. 2024, č. j. 14 A 43/2024-51. Vzhledem k těmto rozsudkům žalovaná ignorovala skutečnost, že v uvedených rozsudcích soud nevyřešil otázku, „zda se novela zákona o advokacii ve znění ode dne 1. 1. 2024 měla či neměla projevit ve vztahu k bodu 54 nálezu Ústavního soudu pod sp. zn. Pl. ÚS 44/21 v ust. § 18 odst. 2 za účelem vytvoření právního rámce i pro „majetné žadatele“, kteří logicky nemají nárok na bezplatnou právní pomoc, nýbrž pomoc za úplatu,“ Žalobkyně proto žádá soud, aby rozhodl o nicotnosti napadených rozhodnutí z důvodu neexistence zákonného podkladu a předložil věc ve smyslu § 95 odst. 2 Ústavy Ústavnímu soudu ČR k posouzení této otázky. 16. Co se týče včasnosti obou žádostí, odkázala žalobkyně na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 5. 2023, č.j. 9 As 122/2022-36. Zákon o advokacii neobsahuje zvláštní úpravu včasnosti žádosti, je třeba tak vycházet z obecné úpravy pro počítání lhůt uvedené v § 40 odst. 1 správního řádu. Správní orgán tak nemůže zamítnout žádost jen na základě toho, že do uplynutí lhůty zbývá několik dní. Žalobkyně opakovaně upozornila na to, že její žádost žalovaná posoudila podle svévolně stanovených pravidel, která nejsou uvedena v zákoně. Napadená rozhodnutí jsou tak nicotná. 17. Vzhledem k uvedeným vadám řízení, které způsobují nicotnost napadených rozhodnutí, bylo žalobkyni odepřeno právo na přístup k soudu dle čl. 36 odst. 1 a právo na právní pomoc dle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. 18. Žalobkyně proto navrhla, aby soud vyslovil nicotnost napadených rozhodnutí a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. 19. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě navrhla žalobu zamítnout. 20. Na úvod žalovaná konstatovala, že žalobkyně se na žalovanou obrací setrvale dlouhodobě. 21. Ohledně průběhu správních řízení vedených žalovanou o žádostech žalobkyně žalovaná odkázala na správní spisy a na obsah žalobou napadených rozhodnutí. 22. Ž