1 Ads 139/2015 — Nejvyšší správní soud

8 A 43/2024- 70 - text 22 8 A 43/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobkyně: SPUR a.s., IČ: 46900098, třída Tomáše Bati 299, 763 02 Zlín, zastoupena advokátem Mgr. Petrem Kinclem, se sídlem Hvězdova 1734/2c, 140 00 Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu, se sídlem Na Františku 32, 110 15 Praha 1, zastoupenému doc. JUDr. Janem Brodcem, LL.M., Ph.D. advokátem se sídlem Rubešova 162/8, Praha 2 – Vinohrady, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 2. 2024, č.j. MPO16346/24/11200/01000, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Ministr průmyslu a obchodu rozhodnutím ze dne 22. 2. 2024, č. j. MPO16346/24/11200/01000, zamítl rozklad žalobkyně a potvrdil rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 9. 2023, č. j. MPO104031/22/61500 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Žalovaný tímto rozhodnutím podle § 15 odst. 1 písm. b) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „rozpočtová pravidla“) rozhodl o odnětí dotace poskytnuté žalobkyni na základě rozhodnutí ze dne 12. 9. 2016, č. j. MPO 47545/16/61400, ve výši 7 317 239,65 Kč. Žalovaný taktéž rozhodl o povinnosti uhradit vyplacenou dotaci ve výši 7 317 239,65 Kč na projekt reg. č. CZ.01.2.07/0.0/0.0/15_004/0000607 s názvem Rekonstrukce objektu pro moderní plastikářskou výrobu, NDB „Průmyslový objekt, Zlín Louky“, neboť po vydání rozhodnutí o poskytnutí dotace došlo ke zjištění, že údaje, na jejichž základě byla dotace poskytnuta, byly neúplné, a to z důvodu, že žalobkyně nesplňuje vzhledem k její propojenosti se společností AVÍZO s.r.o., IČ: 25181700, se sídlem Bezdrevská 769, 373 44 Zliv (dále jen „AVÍZO“), status malého a středního podniku (dále také „MSP“). Neúplnost údajů spočívá ve skutečnosti, že v prohlášení, které tvoří přílohu žádosti o podporu, stejně jako aktualizovaného prohlášení, které žalobkyně doložila před vydáním rozhodnutí o poskytnutí dotace, byla uvedena pouze žalobkyně (společnost SPUR a.s.) jako samostatný podnik a v důsledku toho se účastník řízení přihlásil ke statusu středního podniku. 2. Podle žalovaného nebyly v prohlášení k žádosti o dotaci vyplněny kompletní informace, neboť byla zjištěna rodinná vazba zakládající společné jednání mezi vlastníkem žalobkyně (pan Ing. Z. D., CSc.) a panem Ing. T. D., který je jednatelem obchodní společnosti AVÍZO s.r.o. Tato společnost byla spoluvlastněna obchodní společností REPIP s.r.o., IČ: 01381211, se sídlem třída Tomáše Bati 299, 763 02 Zlín, ve které pan Ing. T. D. vlastní 100% majetkový podíl. Pan Ing. T. D. byl přitom v období od 2. 8. 2002 do 1. 6. 2022 místopředsedou představenstva žalobkyně. Žalovaný proto usuzuje, že žalobkyně a AVÍZO s.r.o. (dále jen „dotčené společnosti“) jsou vzájemně propojenými podniky ve smyslu čl. 3 odst. 3 Přílohy I. k Nařízení Komise (EU) č. 651/2014 ze dne 17. června 2014, kterým se v souladu s články 107 a 108 Smlouvy prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem (dále jen „Nařízení“); tedy dotčené společnosti jednají společně a vytvářejí jedinou hospodářskou entitu. 3. Žalobkyně tak podle žalovaného nenaplnila v době podání žádosti o dotaci status malého a středního podniku ve smyslu čl. 3 odst. 3 Přílohy I. k Nařízení. V důsledku toho byla naplněna hypotéza § 15 odst. 1 písm. b) rozpočtových pravidel, podle níž lze dotaci odejmout. II. Obsah žaloby 4. S uvedeným závěrem žalobkyně nesouhlasí. Pro určení propojenosti podniků je klíčové naplnění hypotézy pojmu společné jednání. Nařízení bližší definici tohoto pojmu ani jiné výkladové vodítko neposkytuje. Žalobkyně proto odkazuje na judikaturu Soudního dvora Evropské Unie (dále jen „SDEU“) a orgánů Evropské unie, a taktéž na tuzemskou judikaturu na úrovni správního soudnictví, včetně judikatury nadepsaného soudu. 5. Žalobkyně odkazuje na rozsudek SDEU ze dne 27. 2. 2014, ve věci C-110/13 HaTeFo GmbH v. Finanzamt Haldensleben (dále jen „rozsudek HaTeFo“), rozhodnutí Komise Evropských Společenství ze dne 7. 6. 2006 o státní podpoře č. C 8/2005 ve věci regionální podpory ve prospěch společnosti NUW Nordbrandenburger UmesterungsWerke GmbH & Co. KG (dále jen „rozhodnutí NUW“), rozsudek Tribunálu ze dne 22. 5. 2019, ve věci Ertico – ITS Europe, T-604/15 (dále jen „rozhodnutí Ertico“), rozsudek SDEU ze dne 10. ledna 2006, sp. zn. C-222/04, Ministero dell'Economia e delle Finanze proti Cassa di Risparmio di Firenze SpA, Fondazione Cassa di Risparmio di San Miniato a Cassa di Risparmio di San Miniato SpA (dále jen „rozsudek Cassa di Risparmio“), rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2022, č. j. 18 A 47/2021–35 (dále jen „rozsudek Petrom Stavby“), rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2022, č.j. 18 A 110/2021-65 (dále jen „rozsudek P. P. – BRAMKO“), a na rozsudek Městského soudu v Praze v rozsudku ze dne 16. 8. 2023, č. j. 11 A 75/2023-35 (dále jen „rozsudek ATEK s.r.o.“). 6. Podle žalobkyně z výše citované judikatury mj. vyplývá, že pro naplnění hypotézy pojmu „propojenosti podniků“ je nezbytná taková koordinace hospodářských aktivit (dodání zboží a služeb, sdílení nákladů, sdílení financování, poskytnutí úvěrových nástrojů apod.), v jejímž důsledku se jedná fakticky o jeden celek, kdy existence dvou podniků je pouze formální (rozsudek HaTeFo). Taktéž lze pod tento případ subsumovat situaci, kdy by posuzovaná osoba bez osoby spojené nemohla samostatně existovat, a docházelo by k přenášení, resp. sdílení finančních rizik (rozhodnutí NUW). Dalším příkladem z judikatury je situace, kdy družstevní společnost s ručením omezeným, která jakkoli formálně splňovala kritéria nezávislosti, ekonomicky patřila k velké hospodářské skupině, přičemž subjekt měl nárok na financování od svých členů, čímž byla založena tak silná kapitálová vazba, že subjekt nemohl být označen za nezávislý (rozhodnutí Ertico, byť se jedná o typově odlišnou situaci než v tomto řízení). Z rozhodnutí zdejšího soudu vyplývá, že ze samotné příbuzenské vazby není možné dovozovat závěr o propojenosti podniků, přičemž podle žalobkyně správní orgán tento závěr již akceptoval a aplikoval v průběhu správního řízení (rozsudek Petrom Stavby). Podle žalobkyně judikatura stojí na závěru, že rozhodné interakce musí ústit ve stav, kdy na jednotlivé posuzované podniky nelze nahlížet jako na samostatné. 7. Podle žalobkyně jsou rozhodujícími skutečnostmi pro naplnění hypotézy tzv. společného jednání ve smyslu čl. 3 odst. 3 Nařízení slaďování a koordinace obchodního jednání (rozhodování orgánů a ekonomické činnosti), kdy posuzované společnosti využívají spojenou tržní sílu, nikoli tržní sílu jednotlivých, separátních entit. Tato skutečnost se projevuje následujícími aspekty: společná historie a strategická koordinace, 100% obchodní spolupráce, prezentace podniků jako jedné skupiny, sídla a výkon ekonomické činnosti na stejném místě, společné vystupování vůči odběratelům (vně společností), sdílení, resp. přenesení finančních rizik (vzájemné financování a ručení), sdílení prostředků pro výkon ekonomické činnosti, faktická propojenost podniků, kdy jejich oddělení je pouze formální, a tedy vystupování jako společná entita. Žalovaný neprokázal koordinaci v oblasti marketingových nebo obdobných aktivit dotčených společností, neidentifikoval a neprokázal ani skutečnosti zakládající vyšší tržní sílu, ani možnost sdílet kapitálovou základnu nebo jinou obdobnou výhodu, ani neidentifikoval a neprokázal významnější vzájemné transakce, byť i tržní povahy, případně jiné, méně významné transakce jiné, než tržní povahy, a nakonec neidentifikoval ani společné odběratele dotčených společností, jelikož žádní takoví ve skutečnosti neexistují. 8. V posuzovaném případě stojí odnětí dotace na dvou druzích interakce, které lze rozdělit jednak na koordinované marketingové aktivity, a jednak na zjištěné transakce mezi dotčenými podniky. Pokud jde o marketingové aktivity, jedná se o vizuální podobu webových stránek dotčených společností a o společnou prezentaci výrobků na jednom profesním veletrhu. Pokud jde o zjištěné transakce, jedná se o využití sedmi zaměstnanců společnosti AVÍZO s.r.o. žalobkyní a sublicenci systému ERP. 9. Ke koordinované marketingové aktivitě žalobkyně uvádí, že žalovaný neprokázal marketingovou spolupráci. Pokud by byla prokázána spolupráce v míře zjištěných skutečností, pak i tato míra spolupráce je irelevantní, jelikož judikatura vyžaduje spolupráci, koordinaci a slaďování jednání systematické a dlouhodobé. Webová prezentace obou dotčených společností nevykazuje žádné shodné prvky ani shodnou strukturu nebo ovládací, barevné nebo grafické prvky. Navíc část webových stránek může vycházet z přístupných šablon. Žalovaný nekonkretizoval prvek, který by prokazoval společné jednání. 10. Žalovaný dále dokládá jednu fotografii z veletrhu Fachpack