8 A 89/2024 – Městský soud v Praze

8 A 89/2024- 58 - text 12 8 A 89/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobkyně CFIG Credit a.s., IČ 09433635 sídlem Sladkovského 767, 530 02 Pardubice zastoupen Mgr. Liborem Chovancem, advokátem sídlem Sladkovského 767, 530 02 Pardubice proti žalované Česká národní banka, IČ 48136450 sídlem Na Příkopě 28, 115 03 Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí Bankovní rady České národní banky ze dne 25. 7. 2024, č.j. 2024/087724/CNB/110, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Rozhodnutím České národní banky ze dne 20. 5. 2024., č. j. 2024/58919/650 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) byla žalobkyni uložena ve výroku I. pokuta podle § 154 odst. 3 písm. c) z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“) ve výši 4 000 000 Kč za spáchání několika přestupků spočívajících v porušení pravidel při poskytování spotřebitelských úvěrů dle zákona o spotřebitelském úvěru. Konkrétně (i) v období od 1.6.2022 do 12.5.2023 nesplnila požadavek na zavedení a udržování pravidel a postupů pro posuzování úvěruschopnosti spotřebitelů zajišťujících řádné poskytování spotřebitelského úvěru, když a) nezavedla a neudržovala přiměřená a účinná pravidla a postupy pro zjištění a ověření výše a pravidelnosti výdajů spotřebitele; b) nezavedla a neudržovala přiměřená a účinná pravidla a postupy pro zjištění a ověření existence a výše stávajících závazků spotřebitele; c) nezavedla a neudržovala přiměřená a účinná pravidla a postupy pro zjištění a ověření schopnosti splácet úvěr s tzv. balonovým splácením, kdy je jistina splacena jednorázově na konci trvání úvěrového vztahu, (ii) v období od 5.10.2022 do 11.5.2023 ve všech 33 případech z kontrolního vzorku (č. úvěrových smluv 145915, 145403, 145848, 147713, 145664, 146373, 147533, 146478, 146890, 145552, 145925, 145509, 147383, 147526, 145716, 145407, 147057, 147964, 145695, 146630, 149890, 149991, 150075, 150274, 150279, 149971, 150250, 150061, 150197, 149984, 145856, 146361, 149510) poskytla spotřebitelské úvěry bez toho, aby před uzavřením smlouvy o úvěru řádně posoudila úvěruschopnost jednotlivých spotřebitelů na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, když a) v 5 případech (č. 150279, 146361, 145925, 149991 a 150075) z celkového vzorku 33 spotřebitelských úvěrů nezohlednila při výpočtu finanční bilance skutečně doložené příjmy spotřebitelů; b) ve všech 33 případech (č. 145915, 145403, 145848, 147713, 145664, 146373, 147533, 146478, 146890, 145552, 145925, 145509, 147383, 147526, 145716, 145407, 147057, 147964, 145695, 146630, 149890, 149991, 150075, 150274, 150279, 149971, 150250, 150061, 150197, 149984, 145856, 146361, 149510) z celkového vzorku 33 spotřebitelských úvěrů při výpočtu finanční bilance neověřovala existenci a výši skutečných výdajů spotřebitelů; b) v 15 případech (č. 145664, 149991, 150075, 145856, 146890, 149971, 145552, 150250, 145716, 150061, 150197, 145695, 146630, 149984, 149510) z celkového vzorku 33 spotřebitelských úvěrů řádně neověřila existenci a výši skutečných stávajících finančních závazků spotřebitelů, (iii) v období od 5.10.2022 do 29.3.2023 ve všech 23 anuitních úvěrových případech ze vzorku uvedla ve Formuláři/ESIPu a ve smlouvě o spotřebitelském úvěru nesprávně informaci o celkových nákladech spotřebitelského úvěru a o RPSN, jelikož ty v sobě nezahrnovaly poplatek za sjednání doplňkové služby Podpora, jejíž sjednání bylo nutné pro získání úvěru za nabízených a následně uzavřených podmínek, tedy s nižší zápůjční úrokovou sazbou, expresním zpracováním, možností vrácení poloviny úroků a možností odkladu či přerušení splácení, 2. (iv) v období od 5.10.2022 do 29.3.2023 před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposkytla ani jednomu spotřebiteli z 23 anuitních úvěrových případů ze vzorku informaci o celkové výši úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 písm. e) ZSÚ, když uvedla ve Formuláři/ESIPu nesprávně informaci o celkové výši úvěru, jelikož ta v sobě zahrnovala i částku, která byla z úvěrového rámce před vyplacením finančních prostředků odečtena ve formě poplatku a nebyla nikdy dána spotřebiteli k dispozici, čímž porušila (i) ustanovení § 15 odst. 1 ZSÚ ve spojení s § 15 odst. 2 písm. c) ZSÚ, (ii) ustanovení § 86 ZSÚ ve znění účinném do 31.12.2023, (iii) ustanovení § 95 odst. 1 písm. g) a k) ZSÚ, § 95 odst. 2 ZSÚ a § 106 odst. 1 písm. g) ZSÚ, (iv) ustanovení § 95 odst. 1 písm. c) ZSÚ a ustanovení § 95 odst. 2 ZSÚ, a dopustila se (i) přestupku dle ustanovení § 148 odst. 1 písm. b) ZSÚ, (ii) přestupku dle ustanovení § 154 odst. 1 písm. e) ZSÚ, (iii) přestupku dle ustanovení § 153 odst. 1 písm. t) ZSÚ a přestupku dle ustanovení § 154 odst. 1 písm. n) ZSÚ, (iv) přestupku dle ustanovení § 153 odst. 1 písm. t) ZSÚ. 3. Proti uvedenému rozhodnutí podala žalobkyně rozklad, o kterém žalovaná rozhodla rozhodnutím ze dne 25. 7. 2024, č. j. 2024/087724/CNB/110 (dále jen „napadené rozhodnutí“) tak, že rozklad zamítla a rozhodnutí České národní banky ze dne 20. 5. 2024, č. j. 2024/58919/650 potvrdila. 4. Žalobkyně se neztotožňuje se závěry a výroky žalované v prvostupňovém rozhodnutí potvrzeným rozhodnutím o rozkladu. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 5. Žalobkyně na úvod své žaloby zrekapitulovala dosavadní řízení a uvedla, že nesouhlasí se závěry vydaných rozhodnutí. 6. V první žalobní námitce žalobkyně namítala, že žalovaná při stanovení výše pokuty vycházela pouze z finančních výsledků žalobkyně za rok 2022. V roce 2023 se finanční situace žalobkyně výrazně zhoršila. Její hrubý zisk byl za rok 2023 5,4 mil. Kč, což ve vztahu k uložené pokutě představuje 75 % loňského zisku. Zaplacení pokuty by tak mohlo nepříznivě působit na fungování žalobkyně, přesahující až k vážnému riziku celkové likvidace. Žalovaná však tyto skutečnosti při rozhodování nezohlednila. Žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2009, č. j. 8 Afs 18/2007-81 a na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2010, č. j. 1 As 9/2008-133, na které odkazovala i žalovaná, avšak žalobkyně se se závěry žalované neztotožňovala. Byť uložená pokuta má plnit sankční a represivní funkci, ale má také pokutovaného omezit přiměřeným způsobem. Žalobkyně tak nemohla souhlasit se závěrem žalované, že uložená pokuta nemá likvidační charakter. Dále žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 A 139/2002-46, dle kterého by soud měl posoudit, zda se správní orgán v napadeném rozhodnutí vypořádal se zjištěným skutkovým stavem, a tam, kde se rozhodnutí opíralo o správní uvážení, zda nedošlo k vybočení z mezí a hledisek stanoveným zákonem. 7. Žalobkyně nesouhlasila s tvrzením žalované, že nevynaložila veškeré úsilí dle § 21 odst. 1 a 2 přestupkového zákona, které po ní bylo možné požadovat, aby přestupkům zabránila. Žalobkyně naopak od začátku správního řízení se žalovanou řádně komunikovala. 8. Dále žalobkyně odkázala na zásadu přiměřenosti sankce. Při ukládání pokuty by měly být vzaty na vědomí ekonomické podmínky obviněného. K tomu žalobkyně odkázala na rozhodnutí ve věci společnosti Movinero s.r.o., Orange finance s.r.o. a Home Credit a.s. Těmto společnostem byly uloženy pokuty v rozmezí 2 až 3 mil. Kč za přestupky povahy a rozsahu vyšší oproti deliktům spáchaných žalobkyní. Žalobkyně v tom vidí disproporci a absenci rozhodovací kontinuity ve způsobu a uložení pokuty. Závěry žalované jsou tak v rozporu se zásadou přiměřenosti. 9. V druhé žalobní námitce žalobkyně namítala, že jí je kladeno za vinu používání paušální hodnoty 4 000 Kč pro výdaje spotřebitelů při posuzování úvěruschopnosti, aniž by ověřovala skutečné výdaje jednotlivých spotřebitelů, což je v rozporu s § 86 ZSÚ. Pokud toto použila tak z toho důvodu, že v daných případech vyvinula maximální snahu pro posouzení úvěruschopnosti daných klientů s tím, že tato paušální částka toliko jen rozšířila pomyslné mantinely pro posouzení úvěruschopnosti a pro celý proces posouzení to značilo toliko to, že daný klient byl posouzen mnohem přísněji než klient, který by prokázal, že dané výdaje činí částku nižší, než byla právě udaná paušální částka. Žalobkyně je proto přesvědčena, že toto jednání nepředstavovalo porušení zákonné povinnosti, když nadto absentuje jakákoliv jednotná metodika pro posuzování úvěruschopnosti, a poskytovatelé úvěrů jsou tak nuceni si sami stanovit postupy a procesy pro posuzování úvěruschopnosti klientů. Žalobkyně následně před vydáním prvního rozhodnutí zavedla opatření, jimiž změnila dosavadní procesy a postupy prověřování úvěruschopnosti klientů, toto však žalovaná ignorovala, ačkoliv to žalobkyně řádně prokázala. Tvrzení o tom, že žalobkyně sice učinila nápravná opatření, ale tyto mohou být zjištěné až při další kontrole správním orgánem, nemohou dle žalobkyně obstát, neboť