8 A 92/2025 – Městský soud v Praze

8 A 92/2025- 44 - text 6 8A 92/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce proti žalovanému S. F., nar. X státní příslušnost Ukrajina, bydlištěm X, Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobce pro nepřijatelnost dne 16. 7. 2025, takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobci vrátil dne 16. 7. 2025 jeho žádost o udělení dočasné ochrany z důvodu nepřijatelnosti, byl nezákonný. II. Žalovanému se přikazuje přijmout žádost žalobce o dočasnou ochranu v České republice a vést o ní řízení podle práva Evropské unie a práva České republiky. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který dne 16. 7. 2025 vrátil žalobci jeho žádost o udělení dočasné ochrany evidovanou pod sp. zn. OAM-0397950/DO-2025 jako nepřijatelnou, s tím, že žalobce již dočasnou ochranu získal v jiném členském státě Evropské unie. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 2. Žalobce v žalobě uvedl, že je občanem Ukrajiny a vysídlenou osobou kvůli válce na Ukrajině. Na území EU vstoupil přes Rumunsko, kde mu dne 27. 8. 2024 byla udělena dočasná ochrana. Dne 16. 7. 2025 žalobce podal žádost o poskytnutí dočasné ochrany, avšak žalovaný odmítl tuto žádost přijmout a vyhodnotil ji jako nepřijatelnou dle §5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb. 3. Dále žalobce uvedl, že na území České republiky žalobce má rodinu, a to manželku M. M., nar.X, a dceru M. E., X, přičemž obě mají dočasnou ochranu v ČR. 4. Dne 11. 12. 2024 podal žalobce prohlášení o vzdání se dočasné ochrany ve Rumunsku a ta mu k tomuto dni zanikla. Od tohoto dne nemá žalobce žádné vízum, žádné dočasné ochrany a dlouhodobá víza v jiném členském státě EU a nemůže se vrátit na území Ukrajiny kvůli válce. 5. Žalobce má nárok na udělení dočasné ochrany a splňuji podmínky pro její udělení podle práva EU (prováděcí Rozhodnutí EU č. 2022/382, Směrnice EU a práva ČR. Důvod nepřijatelnosti je v rozporu s právem EU a právem ČR. Z této legislativy vyplývá právo na přemístění osoby z jednoho členského státu do druhého a udělení dočasné ochrany v druhém členském státě dle čl. 26 odst. 4 Směrnice EU 2001/55/ES. 6. Podle čl. 26 odst. 4 směrnice o dočasné ochraně platí, že v případě přemístění osoby z jednoho členského státu do druhého končí platnost povolení k pobytu v členském státě, který osoba opouští, a tento členský stát přestane mít ve vztahu k těmto osobám povinnosti související s dočasnou ochranou. Dočasnou ochranu poskytne daným osobám nový hostitelský členský stát. 7. K důvodnosti svého tvrzení žalobce odkázal na obsáhlou judikaturu zejména Nejvyššího správního soudu a též Městského soudu v Praze. 8. Navrhl proto, aby soud rozhodl, že zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobci vrátil dne 16. 7. 2025 jeho žádost o udělení dočasné ochrany, z důvodu nepřijatelnosti žádosti, byl nezákonný, a že žalovanému se přikazuje přijmout žádost žalobce o dočasnou ochranu v České republice a vést o ní řízení dle práva Evropské unie a práva České republiky. 9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že vyhodnotil žádost žalobce jako nepřijatelnou podle § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb. Žalobce, jak žalovaný ověřil, totiž figuruje v Platformě pro výměnu informací o žadatelích a držitelích dočasné ochrany mezi členskými státy (Temporary Protection Platform) jako držitel dočasné ochrany v Rumunsku. Svědčí o tom, znak „tp“ uvedený v rubrice „Type of protection“. Tento znak je zkratkou anglického „Temporary protection“ a používá se tam, kde cizinec získal v členském státě povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany a dosud je jeho držitelem. 10. Žalovaný má za to, že závěr Nejvyššího správního soudu stran práva sekundárního pohybu držitelů povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany napříč členskými státy EU ve skutečnosti z žádného právního předpisu nevyplývá. Mimo to již v současnosti nemůže obstát. Dne 13.6. 2025 totiž na základě jednomyslné podpory vyjádřené na Coreperu dne 11. 6. 2025 ministři vnitra na zasedání Rady ministrů vnitra jednomyslně podpořili další roční prodloužení dočasné ochrany. Oproti minulému rozhodnutí o prodloužení došlo v úvodních ustanoveních (tzv. recitálech) k několika změnám, na kterých se členské státy dohodly. Pro oblast týkající se druhotných pohybů byly odsouhlaseny dva nové recitály (tj. úvodní ustanovení). Nutno zdůraznit, že pracovním jazykem vyjednávání byla angličtina a dokument byl vyjednáván pouze v anglické verzi. První recitál míří na případy, kdy osoba, která je poživatelem dočasné ochrany (resp. povolení k pobytu na tímto účelem) v jednom členském státě, požádá o udělení dočasné ochrany v druhém členském státě. Takové žádosti by měly být zamítnuty; přitom termín „zamítnout“ má autonomní unijní význam zahrnující všechny formy negativního posouzení (viz např. azylové procedurální nařízení [Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/134, čl. 3 odst. 8). Recitál zde odkazuje i na rozsudek SDEU ve věci Krasiliva (C-753/23) a konkrétně na bod 30 rozsudku. Tento recitál ani rozsudek Soudního dvora EU nepožadují žádnou asistenci orgánů členského státu směrem k poživateli dočasné ochrany, jde-li o zrušení jeho dočasné ochrany v druhém členském státě, jak to vyžaduje judikatura Nejvyššího správního soudu. 11. Žalovaný pak obšírně vyložil, že i pokud by žalovaný odhlédnul od aktuálního prováděcího rozhodnutí Rady, kterým se prodlužuje dočasná ochrana, z normativního textu směrnice 2001/55/ES skutečně právo sekundárního pohybu držitelů dočasné ochrany (tj. oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany) v rámci členských států EU neplyne. Ostatně to potvrdil opakovaně i Nejvyšší správní soud. Držitelům dočasné ochrany jsou přiznána práva definovaná v kapitole III směrnice 2001/55/ES, resp. členským státům jsou ve vztahu k těmto osobám definovány povinnosti v článcích 8–16. Z žádného z uvedených ustanovení neplyne, že by dotčeným osobám bylo též přiznáno právo sekundárního pohybu v rámci EU. 12. Z uvedených důvodů proto žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. III. Posouzení žaloby 13. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 soudního řádu správního), přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. Jiné vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. 14. O podané žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 soudního řádu správního bez nařízení jednání, když účastníci s takovým rozhodnutím věci souhlasili. 15. Žaloba je důvodná. 16. Pokud jde o skutkovou stránku věci, ze spisu předloženého žalovaným je zřejmé, že žalobce podal dne 16. 7. 2025 žádost o poskytnutí dočasné ochrany, jež byla žalovaným zaevidována pod sp. zn. OAM-0397950/DO-2025 a současně byla žalobci vrácena jako nepřijatelná, neboť žalobce získal dočasnou ochranu v jiném členském státě Evropské unie. Tuto skutečnost žalovaný zjistil výpisem z evidence Temporary Protection Platform, v níž je evidována dočasná ochrana žalobce v Rumunsku. 17. Městský soud v Praze posoudil věc takto: 18. Ochranu podle § 82 a násl. soudního řádu správního může správní soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byly zaměřeny přímo proti němu nebo v jejich důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (srov. rozsudek NSS č. j. 2 Aps 1/200565, č. 603/2005 Sb. NSS, ze 17. 3. 2008). 19. V projednávané věci jsou splněny první, druhá a pátá podmínka, neboť vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobkyni pro nepřijatelnost představuje přímý zásah do jejích práv, a to bez ohledu na to, že ji již v minulosti byla dočasná ochrana udělena v jiném členském státě EU. Jde-li o hodnocení tohoto úkonu, zde lze vyjít z existující judikatury, podle které bránění v podání žádosti či její nepřijetí mohou představovat nezákonný zásah (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS č. j. 10 Azs 153/2016-52, č. 3601/2017 Sb. NSS z 30. 5. 2017). Čtvrtá podmínka testu je taktéž splněna. 20. Zbývá tedy posoudit, zda žalovaný postupoval v souladu s právními předpisy, pokud žádost o dočasnou ochranu žalobci vrátil jako nepřijatelnou. Soud předesílá, že v n