4 As 41/2003 — Nejvyšší správní soud

8 Ad 12/2024- 115 - text 15 8 Ad 12/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobce JUDr. M. G., nar. X, bytem X, zastoupen JUDr. PhDr. Stanislavem Balíkem, advokátem se sídlem Kolínská 13, Praha 3 proti žalované Česká advokátní komora se sídlem v Praze 1, Národní 16 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 4. 2024, č. j. P 12/2024-0013, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Rozhodnutím ze dne 16. 4. 2024, č. j. P 12/2024-0013 (dále jen „napadené rozhodnutí“) rozhodla žalovaná (dále též „ČAK“) tak, že žalobci, advokátovi zapsanému v seznamu advokátů vedeném Českou advokátní komorou pod ev. č. 02444, se podle § 9 odst. 2 písm. a) zákona o advokacii pozastavuje výkon advokacie. 2. Důvodem je skutečnost, že usnesením Policie ČR o zahájení trestního stíhání ze dne 26. 2. 2024, č.j. NCOZ-671-63/TČ-2023-412201-H, bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro přečin přijetí úplatku podle § 331 odst. 2 trestního zákoníku, kterého se podle skutkové věty měl dopustit dne 19. 5. 2021, kdy z pozice člena kontrolní rady ČAK v rámci kontroly advokáta Mgr. V. D. P. si řekl o 400.000,- Kč, které dne 26. 5. 2021 přijal. 3. Soud o věci rozhodl dne 12. 2. 2025 rozsudkem č.j. 8 Ad 12/2024-49, kterým žalobu zamítl. 4. Rozsudek byl zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 9. 2025, č.j.. 22 As 44/2025 – 25, který vyhověl pouze kasační námitce vytýkající městskému soudu, že neprovedl test proporcionality s ohledem na skutečnost, že bylo zasaženo do jeho práva na podnikáni. 5. Nejvyšší správní soud městskému soudu nařídil, aby posoudil, zda byl zásah do stěžovatelových práv garantovaných čl. 26 Listiny proporční vůči zachování veřejného zájmu na tom, aby výkon advokacie vykonávala výlučně osoba, o jejíž bezúhonnosti ve smyslu zákona o advokacii nebylo pochyb. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 6. Žalobce svou žalobou předně namítl, že ČAK nesprávně aplikovala ustanovení § 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění (dále jen „zákon o advokacii“). Citované ustanovení předpokládá pro možnost pozastavení výkonu advokacie splnění tří podmínek, a to zahájení trestního stíhání, existenci skutečností nasvědčujících tomu, že byl trestný čin, pro něž bylo zahájeno trestní stíhání, spáchán a ohrožení důvěry v další řádný výkon advokacie. Poslední dvě shora uvedené podmínky naplněny nebyly, a to zejména existence skutečností, nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, jelikož skutek se nestal. 7. Napadené rozhodnutí vychází ze závěru, že „shledal zahájení trestního stíhání JUDr. G. zákonným i státní zástupce“, aniž by byly zohledněny důvodné pochybnosti, zda se skutek stal, které napadené rozhodnutí přehlíží. Skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin ve smyslu ustanovení § 9 odst. 2, písm. a) zákona o advokacii jsou obdobou odůvodněných skutečností dle § 160 odst. 1 trestního řádu. 8. V řízení o pozastavení výkonu advokacie rozhodovalo představenstvo ČAK dne 16. 4. 2024, kdy byla věc projednávána v rámci tohoto řízení v krátkém časovém sledu podruhé. Žalobce nebyl do 16. 4. 2024 v rámci přípravného trestního řízení vyslechnut, což se stalo až následující den, tj. 17. 4. 2024. Ke dni 16. 4. 2024 nebyly provedeny ani výslechy svědků, které proběhly až ve dnech 25. 6. 2024 (I. K.), 24. 4. 2024 (D. H. T.), 25. 4. 2024 (Mgr. M. V.), 22. 5. 2024 (D. D. P.). Představenstvo ČAK naopak mělo k dispozici žalobcovo vyjádření ze dne 7. 3. 2024 a prohlášení I. K. z 5. 3. 2024, z nichž již prima vista skutečnosti, jež má na mysli ustanovení § 9 odst. 2, písm. a) zákona o advokacii, nevyplývají. Rozhodnutí ČAK tak bylo učiněno předčasně a ve světle důkazů, provedených následně v přípravném řízení, jako rozhodnutí učiněné přinejmenším na základě absence aplikace zásady in dubio pro reo. Poté, kdy byly zmíněné výslechy provedeny, chybí jakýkoliv přímý důkaz a řetězec nepřímých důkazů se evidentně neuzavírá. 9. ČAK tak postupovala v rozporu mj. s nálezy Ústavního soudu ze dne 2. 5. 2023, sp. zn. II. ÚS 3044/22, a ze dne 5. 1. 2021, sp. zn. III. ÚS 928/20, ve kterých Ústavní soud připomněl, že podstatou principu in dubio pro reo je, že přetrvávají-li po provedeném dokazování důvodné pochybnosti o existenci relevantních skutkových okolností (např. o skutku, osobě pachatele nebo zavinění), jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, orgány činné v trestním řízení jsou povinny rozhodnout ve prospěch obviněného. 10. Evropský soud pro lidská práva dovodil, že princip presumpce neviny a z něho plynoucí zásada in dubio pro reo vyžadují, aby soudci (orgány činné v trestním řízení a členové představenstva ČAK) „nevycházeli z předem pojatého přesvědčení, že obžalovaný spáchal čin, který je mu kladen za vinu, aby důkazní břemeno spočívalo na obžalobě a aby případné pochybnosti byly využity ve prospěch obžalovaného". (rozsudek ESLP ve věci Lavents proti Litvě ze dne 28. 11. 2002 č. 58442/00,ve věci Melich a Beck proti České republice ze dne 24. 7. 2008 č. 35450/04). 11. Napadené rozhodnutí v naznačených intencích porušení čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod dospělo k předjímavému závěru, že „má však za to, že doznání Mgr. D., spolu s výše zmíněnými doklady, že si mezi dvěma schůzkami v kanceláři JUDr. G. opatřil celkem 355.000 Kč, s vyšším stupněm pravděpodobnosti vyžadovaným judikaturou nasvědčuje tomu, že se stíhaný trestný čin stal“. 12. Nelze přitom přehlédnout, že obvinění vychází pouze z finančních transakcí Mgr. D. v období mezi 19. 5. a 26. 5. 2021, jež sám předložil, aniž by byly např. v rámci prověřování sledovány další pohyby na účtech Mgr. D. v širším časovém období, např. mezi 1. 1. – 31. 8. 2021, zejména proto, že Mgr. D. podniká i v oboru prodeje obuvi, měl minimálně 5 účtů u peněžních ústavů a některé opakované výběry z totožného účtu ve sledovaném období byly opakované, ač na účtu bylo k dispozici pravděpodobně již před 19. 5. 2021 více finančních prostředků. Podmínka existence skutečností nasvědčujících tomu, že byl trestný čin, pro něž bylo zahájeno trestní stíhání, spáchán, tak nebyla naplněna. 13. Žalobce navrhl jako důkaz provést protokoly o výsleších žalobce dne 17. 4. 2024 a svědků ze dne 25. 6. 2024 (I. K.), 24. 4. 2024 (D. H. T.), 25. 4. 2024 (Mgr. M. V.), 22. 5. 2024 (D. D. P.). 14. Žalobce dále uvedl, že byl zapsán do seznamu advokátů v roce 1994. V kontrolní radě působil od 5. sněmu ČAK, konaného v roce 2009, následně byl zvolen na 6. sněmu ČAK konaném v roce 2013 a na 7. sněmu ČAK konaném v roce 2017. 15. Žalobci byl již jednou pozastaven výkon advokacie, a to v roce 2015 v souvislosti výkonem vazby na základě nezákonného rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. 6. 2015, č. j. 43 Nt 42/2015-28, za což mu byla posléze nahrazena škoda na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci sp. zn. 22 C 156/2016. V témže roce bylo zahájeno trestní stíhání žalobce ve věci, jež je v současné chvíli před Městským soudem v Praze vedena pod sp. zn. 41T 1/2018, dne 18. 3. 2024 byl vyhlášen rozsudek, který doposud nebyl písemně vyhotoven. Zbývá jen dodat, že poté, kdy žalobce byl v této druhé věci propuštěn z vazby, proběhlo před představenstvem ČAK řízení o pozastavení výkonu advokacie, které skončilo rozhodnutím, že výkon advokacie se žalobci nepozastavuje. Nelze přehlédnout, že toto trestní stíhání trvá devět let a je o něm referováno i v médiích. Jako důkaz navrhl žalobce Oznámení o provedeném záznamu, Rozhodnutím v řízení o pozastavení výkonu advokacie v roce 2015, spisem OS pro Prahu 2, sp. zn. 22 C 156/2016. 16. Žalobce dále namítl, že rozhodnutí o pozastavení výkonu advokacie by mělo být co do důvodů přezkoumatelné, což se v případě napadeného rozhodnutí nestalo. Napadené rozhodnutí vychází pouze z obecných úvah o tom, co by mohlo narušit důvěru, nespecifikuje však, v čem konkrétně byla či mohla by být narušena důvěra ve vztahu k žalobci. 17. Ze strany klientů k narušení důvěry v žalobce nedošlo, a to přesto, že je od roku 2015 po pětinu délky svého života a jednu třetinu advokátského života trestně stíhán a že byl po třicet dnů ve výkonu nezákonné vazby. O tom, že vazba byla nezákonná, rozhodl Městský soud v Praze. Skutek, který je mu kladen za vinu, se měl údajně stát pětatřicet měsíců před vydáním napadeného rozhodnutí, přičemž po tuto dobu od května 2021 do vydání rozhodnutí nebyla na žalobce podána ze strany jeho klientů či kohokoliv jiného stížnost, natož pak stížnost důvodná. Žalobce nebyl po dobu výkonu advokacie kárně stíhán či uznán vinným kárného provinění. 18. Důvěra advokátního stavu, respektive Komory, v žalobce vyplývá například z toho, že za běhu trestního stíhání zahájeného v roce 2015 podpořilo v roce 2017 kandidaturu žalobce do kontrolní rady 129 advokátek a advokátů. Žalobce působil v kon