9 As 61/2023 — Nejvyšší správní soud

8 Ad 20/2024- 41 - text 7 8 Ad 20/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobkyně proti žalovanému L. P., narozená X bytem X zastoupena advokátem Mgr. Lukášem Hojdnem, LL.B., se sídlem Francouzská 299/98, 101 00 Praha 10 Ministerstvo zdravotnictví se sídlem Palackého náměstí 375/4, 128 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2024, č. j. MZDR 27480/2024-4/PRO takto: I. Rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne 25. 11. 2024, č. j. MZDR 27480/2024-4/PRO, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 14 363 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Lukáše Hojdna, LL.B., advokáta. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyni byl dne 16. 5. 1988 v nemocnici v Kadani proveden lékařský zákrok spočívající ve sterilizaci žalobkyně. Poněvadž žalobkyně o trvalé zneplodnění dle žaloby nestála a nikdy k němu neudělila informovaný souhlas, došlo v případě žalobkyně podle jejího přesvědčení k provedení sterilizace v rozporu s právem, neboť sterilizace byla provedena při porušení právních předpisů upravujících v rozhodném období provedení zákroku sterilizace, a to konkrétně zejména zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu (dále jen jako „zákon o péči o zdraví lidu“) a směrnice Ministerstva zdravotnictví ČSR č. LP-252.3-19.11.71. ze dne 17. 12. 1971 o provádění sterilizace (dále jako „Směrnice“). 2. Vzhledem k tomu, že sterilizace žalobkyně byla provedena dle jejího přesvědčení protiprávně, podala žalobkyně dne 19. 5. 2023 na Ministerstvo zdravotnictví žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky za protiprávní sterilizaci podle zákona č. 297/2021 Sb. (dále jen jako „žádost“). Rozhodnutím Ministerstva zdravotnictví ze dne 19. 9. 2023 č. j. MZDR 16648/2023-7/PRO však byla tato žádost žalobkyně zamítnuta. Proti tomuto zamítavému rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví podala žalobkyně k ministru zdravotnictví včasný rozklad. Ten v reakci na rozklad vydal dne 19. 1. 2024 rozhodnutí č. j. MZDR 31922/2023-3/PRO, kterým napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání. O žádosti žalobkyně bylo nově rozhodnuto rozhodnutím Ministerstva zdravotnictví ze dne 27. 6. 2024 č. j. MZDR 16648/2023-17/PRO, jímž byla žádost žalobkyně opět zamítnuta. 3. Proti tomuto zamítavému rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví podala žalobkyně dne 15. 7. 2024 k Ministru zdravotnictví rozklad, ten byl ovšem ze strany ministra zdravotnictví rozhodnutím č. j. MZDR 27480/2024-4/PRO ze dne 25. 11. 2024 (dále jen jako „napadené rozhodnutí“) zamítnut. 4. Proti tomuto rozhodnutí podala dne 3. 12. 2024 k Městskému soudu v Praze žalobu. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 5. Žalobkyně byla dne 15. 5. 1988 přijata do bývalé porodnice v Kadani výhradně za účelem porodu svého syna. Den po porodu jí byl bez jejího svobodného a informovaného souhlasu proveden sterilizační zákrok. Tvrdí, že o sterilizaci nikdy nepožádala, neměla o ni zájem a nebyla o ní ani poučena. 6. Podle tehdy platného zákona o péči o zdraví lidu bylo k provedení sterilizace nutné, aby pacientka udělila předchozí souhlas nebo sama o zákrok požádala. V případě žalobkyně však k ničemu z toho nedošlo. Do nemocnice přišla pouze kvůli porodu a o sterilizaci tehdy vůbec neuvažovala. Uvádí, že byla k zákroku donucena zdravotnickým personálem, který jí v emočně i fyzicky vypjatém stavu po porodu sdělil, že sterilizaci podstoupí. Přestože zákrok původně odmítla, nakonec podlehla psychickému nátlaku, kdy jí bylo vyhrožováno odebráním všech dětí, pokud zákrok nepodstoupí. 7. Tento případ žalobkyně zasazuje do širšího kontextu nezákonných sterilizací, které se v tehdejší době týkaly zejména žen romského původu. Tyto zákroky byly často prováděny bez jejich souhlasu, bez vysvětlení povahy zákroku, jeho následků či alternativních možností antikoncepce. Zákroky se navíc prováděly v době, kdy ženy byly ve stavu, který znemožňoval svobodné rozhodování. Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2023 č. j. 15 Ad 4/2022-35 musí být právní úkon (např. souhlas se zákrokem) učiněn svobodně, informovaně a bez nátlaku. Pokud je učiněn v tísni, pod vlivem léků nebo stresu, je neplatný. V takovém stavu pacient nemůže dostatečně zvážit důsledky zákroku. 8. Žalobkyně dále uvádí, že jí nebyla vysvětlena povaha sterilizace, její nezvratnost ani rizika. O tom, že zákrok nelze zvrátit, se dozvěděla až po letech, když se snažila znovu otěhotnět. V době zákroku jí bylo pouhých 24 let, tedy byla na začátku fertilního věku, a měla v úmyslu mít další děti. 9. Za podstoupení sterilizace byla žalobkyni přislíbena finanční odměna ve výši 4 000 Kčs. Nakonec jí však bylo vyplaceno pouze 500 Kčs, protože opustila nemocnici bez podepsání negativního reversu. Tato skutečnost podle žalobkyně podporuje domněnku, že sterilizace byla provedena v rozporu s právem, jak stanovuje § 3 odst. 3 zákona č. 297/2021 Sb. – tedy pokud byla v souvislosti se sterilizací poskytnuta dávka nebo jiná forma odměny, je zákrok považován za nezákonný. 10. Žalobkyně si je vědoma, že pro přiznání nároku na odškodnění musí doložit rozhodné skutečnosti, ideálně zdravotnickou dokumentací. Tu však nemůže v plném rozsahu předložit, protože dokumentace byla ze strany nemocnice skartována. K dispozici má pouze výpis z porodní a operační knihy, které potvrzují, že sterilizace byla skutečně provedena. 11. Podle přílohy č. 3 vyhlášky č. 98/2012 Sb. totiž platí, že dokumentaci z lůžkové péče lze skartovat až po 40 letech od poslední hospitalizace. Vzhledem k tomu, že sterilizace proběhla v roce 1988, tato lhůta ještě neuplynula. Navíc poukazuje na to, že v jiném případě byla z téže nemocnice získána dokumentace ještě starší než její, což zpochybňuje tvrzení o skartaci kvůli stáří. 12. I přes absenci kompletní dokumentace má žalobkyně za to, že její žádost o odškodnění je projednatelná. Odkazuje na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2022, č. j. 14 Ad 9/2022-33 který stanoví, že v případě skartace dokumentace je povinností státu ve spolupráci s žadatelem zajistit jiné důkazy – například výpovědi, znalecké posudky, odborná vyjádření či jiné listiny. Důvodová zpráva k § 6 zákona č. 297/2021 Sb. rovněž uvádí, že nárok lze prokazovat různými důkazními prostředky, nejen zdravotnickou dokumentací. 13. Žalobkyně se důrazně ohrazuje proti závěru Ministerstva zdravotnictví, že je výhradně na ní, aby prokázala nejen to, že sterilizace byla provedena, ale i její protiprávnost. Takový přístup považuje za nesprávný a nespravedlivý. Tvrdí, že protiprávnost zákroku doložila všemi dostupnými prostředky, které lze po ní spravedlivě požadovat – včetně návrhu svědeckých výpovědí, které však nebyly v řízení provedeny. Absenci zdravotnické dokumentace, která by mohla protiprávnost zákroku potvrdit, žalobkyně přičítá výhradně protiprávnímu jednání zdravotnického zařízení, které dokumentaci neoprávněně skartovalo. Tuto skutečnost nemohla žalobkyně nijak ovlivnit, a proto ji nelze klást k její tíži. 14. Dále žalobkyně kritizuje Ministerstvo zdravotnictví za to, že neučinilo žádné aktivní kroky ke zjištění skutkového stavu. Podle ní měl správní orgán postupovat vstřícně a aktivně, zejména s ohledem na účel zákona č. 297/2021 Sb., kterým se stát snaží napravit minulá pochybení v oblasti nezákonných sterilizací. 15. Přitom žalobkyně odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 61/2023-65, který zdůrazňuje, že řízení podle zákona č. 297/2021 Sb. je specifické a nelze na něj mechanicky aplikovat běžné správní postupy. Správní orgány mají povinnost postupovat s maximálním ohledem na účel zákona – tedy zajistit účinnou nápravu pro osoby poškozené nezákonnou sterilizací. To zahrnuje i aktivní vyhledávání důkazů a zjišťování skutkového stavu bez důvodných pochybností. Nejvyšší správní soud rovněž uvedl, že žadatelky nemají povinnost prokazovat všechny skutečnosti nade vší pochybnost. Postačí, pokud předloží plausibilní tvrzení podpořené indiciemi, které ve svém souhrnu nepřipouštějí jiné racionální vysvětlení než to, že sterilizace byla provedena v rozporu s právem. Pokud takové tvrzení existuje a není vyvráceno, správní orgán by měl žádost uznat jako oprávněnou. 16. Žalobkyně takové tvrzení dle svého přesvědčení předložila již na začátku řízení, když uvedla konkrétní okolnosti zákroku (místo, datum, průběh), doložila výpisy z porodní a operační knihy a poukázala na nezákonnou skartaci dokumentace. Tyto skutečnosti podle ní tvoří důvěryhodný a pravděpodobný obraz událostí. 17. Závěrem žalobkyně konstatuje, že rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví je vadné, protože nebyly splněny podmínky pro zamítnutí její žádosti. Rozhodnutí by proto mělo být zrušeno. 18. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl pouze to, že žalobkyně v podané žalobě v zásadě jen opakuje argumentaci, s níž se správní orgá