8 As 11/2010 — Nejvyšší správní soud

8 Ad 6/2025- 28 - text 8 8 Ad 6/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce: MUDr. M. S., IČO: 496 27 929, sídlem Národní 339/11, 110 00 Praha 1 – Staré Město zastoupen advokátkou Mgr. Janou Pecinovou, se sídlem Šultysova 755/34, 16900 Praha, ev. č. ČAK: 04760, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 3. 2025, č. j. X, sp. zn.: 224/2025, takto: I. Žaloba se zamítá II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se žalobou podanou dne 7. 5. 2025 domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 24. 3. 2025, č. j. X, sp. zn.: 224/2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná v odvolacím řízení potvrdila platební výměr č. 5/4/25/111 Územní správy sociálního zabezpečení pro hlavní město Prahu a Středočeský kraj (dále jen „prvostupňový správní orgán“) ze dne 6. 2. 2025, č. j. X, jímž byla žalobci uložena povinnost uhradit dlužné pojistné a penále na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti v celkové výši 193 714 Kč. 2. Napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě zjištění správního orgánu, že žalobce jako zaměstnavatel za kalendářní měsíce červen, červenec a srpen 2020 neoprávněně uplatnil na předepsaném tiskopisu „Přehled o výši pojistného“ snížení vyměřovacího základu podle zákona č. 300/2020 Sb., zákon o prominutí pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti placeného některými zaměstnavateli jako poplatníky v souvislosti s mimořádnými opatřeními při epidemii v roce 2020 a o změně zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o prominutí pojistného“). 3. Podle zjištění správního orgánu žalobce nesplnil podmínku stanovenou v § 2 odst. 2 písm. b) zákona o prominutí pojistného, neboť šlo o poskytovatele zdravotních služeb, jehož zdravotní služby byly aspoň částečně hrazeny z veřejného zdravotního pojištění na základě smlouvy se zdravotní pojišťovnou, pokud měl podle zvláštního právního předpisu nárok na kompenzaci zohledňující náklady a výpadky v poskytování hrazených služeb vzniklé v důsledku epidemie onemocnění COVID-19 způsobené novým koronavirem označovaným jako SARS CoV-2 v roce 2020. V důsledku toho mu podle žalované nevznikl nárok na snížení vyměřovacího základu podle zákona o prominutí pojistného, a tím ani na prominutí pojistného. Kontrolou bylo zjištěno, že žalobce za uvedené měsíce vykázal snížené vyměřovací základy a pojistné, čímž vznikl nedoplatek na pojistném ve výši 193 714 Kč. II. Obsah žaloby a vyjádření žalované 4. V první žalobní námitce žalobce namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů, neboť se žalovaná nevypořádala s jeho argumentací týkající se povahy subjektu žalobce jakožto zaměstnavatele (podnikající fyzické osoby) a relevance oddělení jednotlivých druhů podnikatelské činnosti, provozoven a zaměstnanců. Žalobce tvrdí, že jednotlivé provozovny tvoří samostatné účetní jednotky, které nejsou personálně ani provozně provázané, a že odlišné pracovní zařazení zaměstnanců v rámci těchto provozoven má vliv na posouzení nároku na prominutí pojistného. Žalovaný však podle žalobce své závěry neodůvodnil právně relevantním způsobem, nepodložil je zákonným ustanovením ani rozhodovací praxí, a nevysvětlil, proč je pro ČSSZ organizační struktura zaměstnavatele nerelevantní. Takový postup podle žalobce představuje absenci věcné reakce na jeho námitky a činí napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným. 5. V druhé žalobní námitce žalobce namítá, že napadené rozhodnutí žalovaného je postaveno na nesprávném právním posouzení věci, konkrétně na chybném výkladu § 2 odst. 2 písm. b) zákona o prominutí pojistného. Žalovaný považoval žalobce za poskytovatele zdravotních služeb hrazených z veřejného zdravotního pojištění, a proto mu nepřiznal nárok na snížení vyměřovacího základu. Žalobce však tvrdí, že nárok neuplatnil jako poskytovatel zdravotních služeb, nýbrž jako zaměstnavatel v jiných samostatných druzích podnikatelské činnosti, které nejsou s poskytováním zdravotních služeb personálně ani provozně provázané. Žalovaný podle žalobce nezohlednil skutečnost, že žalobce vykonává více druhů činností (např. pronájem nemovitostí, vydavatelská činnost), každou prostřednictvím specifického okruhu zaměstnanců, a že pouze část jeho činnosti spadá pod zdravotní služby, navíc převážně hrazené ze soukromých zdrojů. Žalobce tvrdí, že žalovaný paušálně aplikoval právní kvalifikaci bez ohledu na organizační a účetní oddělení jednotlivých provozoven a pracovních poměrů, čímž nesprávně vyhodnotil skutkový stav a aplikoval právní normu bez odpovídajícího rozlišení. 6. V třetí žalobní námitce žalobce namítá, že skutkový stav věci nebyl žalovaným dostatečně zjištěn, což vedlo k následnému nesprávnému právnímu posouzení. Podle žalobce žalovaný i prvostupňový správní orgán zúžili skutkové zjištění pouze na formální identifikaci žalobce jako poskytovatele zdravotních služeb, aniž by zohlednili další samostatné druhy jeho podnikatelské činnosti. Žalobce tvrdí, že v rozhodném období vykonával více druhů činností prostřednictvím oddělených provozoven a specifických skupin zaměstnanců, přičemž pouze část jeho činnosti spadala pod zdravotní služby. Žalovaný podle žalobce nevěnoval pozornost předloženým důkazům, které prokazují organizační a účetní oddělení jednotlivých činností, a nezabýval se pracovněprávními vztahy vzniklými výlučně v rámci jiných než zdravotnických činností. Tím žalovaný podle žalobce porušil povinnost zjistit skutkový stav v rozsahu nezbytném pro správné rozhodnutí ve věci. 7. Žalovaná ve vyjádření k žalobě nesouhlasí s tvrzením žalobce, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, protože rozhodnutí obsahuje jednoznačný výrok, podrobné odůvodnění a poučení, z něhož je zřejmé, kdo je adresátem rozhodnutí a kdo je jím vázán. Podle žalované nelze institut nepřezkoumatelnosti rozšiřovat na případy, kdy se správní orgán podstatou námitky účastníka řízení řádně zabývá a vysvětlí, proč ji nepovažuje za důvodnou, byť nereaguje výslovně na všechny jednotlivé aspekty. Rozhodnutí tak podle žalované nelze považovat za nepřezkoumatelné. 8. Žalovaná zdůrazňuje, že zákon stanoví podmínky pro uplatnění slevy na pojistném ve vztahu k zaměstnavateli jako celku, nikoli k jednotlivým provozovnám či druhům činností. Z pohledu ČSSZ je rozhodující, zda zaměstnavatel jako právní subjekt (v tomto případě podnikající fyzická osoba) naplňuje zákonné podmínky. Skutečnost, že žalobce vykonává více druhů podnikatelské činnosti, byť organizačně či účetně oddělených, nemá vliv na jeho postavení vůči ČSSZ, která jej eviduje jako jeden subjekt pod jedním IČO. Přestože podle žalované evidence oddělených činností může být relevantní pro jiné orgány veřejné správy, pro účely posouzení nároku na slevu na pojistném je rozhodující, zda zaměstnavatel jako celek je poskytovatelem zdravotních služeb hrazených z veřejného zdravotního pojištění. Pokud tuto podmínku naplňuje, byť jen částečně, zákon výslovně vylučuje možnost uplatnění slevy. Tento výklad je podle žalované v souladu s účelem zákona i s principem rovného zacházení mezi zaměstnavateli. 9. Podle žalované je rozhodující postavení zaměstnavatele jako celku, nikoli selektivní uplatnění nároku vůči jednotlivým zaměstnancům. Žalovaná konstatuje, že zákon o prominutí pojistného, v § 2 odst. 2 písm. b) výslovně vylučuje možnost uplatnění slevy na pojistném u zaměstnavatelů, kteří jsou poskytovateli zdravotních služeb hrazených z veřejného zdravotního pojištění, a to bez ohledu na rozsah této činnosti nebo na to, zda sleva byla uplatněna pouze u části zaměstnanců. Podle žalované je tento výklad v souladu s účelem kompenzačních předpisů, které směřují k náhradě zvýšených nákladů a výpadků vzniklých v důsledku epidemie COVID-19. Pokud zdravotní pojišťovny poskytly kompenzace za výpadky v poskytování hrazených služeb, pak podle žalované nelze současně uplatnit nárok na prominutí pojistného. Žalovaná uvádí, že kompenzace byly zdravotními pojišťovnami vyplaceny, což bylo potvrzeno, a žalobce toto tvrzení nijak nevyvrátil. 10. Žalovaná nesouhlasí s tvrzením žalobce, že skutkový stav nebyl dostatečně zjištěn. Uvádí, že v rámci správního řízení bylo prokázáno, že žalobce je podnikající fyzickou osobou, která poskytuje zdravotní služby hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Tato skutečnost nebyla žalobcem zpochybněna. Ačkoli žalobce tvrdí, že vykonává více druhů podnikatelské činnosti, žalovaná konstatuje, že z pohledu ČSSZ je rozhodující, že žalobce vystupuje jako jeden právní subjekt pod jedním identifikačním číslem. Zákon o prominutí pojistného neumožňuje posuzovat jednotlivé činnosti odděleně; rozhodující je postavení zaměstnavatele jako celku. 11. Žalovaná dále uvádí, že