1 Ad 28/2025 – Městský soud v Praze

1 Ad 28/2025- 59 - text  9 1 Ad 28/2025- [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou v právní věci žalobkyně: Z. S., narozené dne X, bytem X, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 7. 2025, čj. RN-X X X-341-MSC, takto: I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 16. 7. 2025, čj. RN-X X X-341-MSC, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně žádala o přiznání invalidního důchodu z důvodu zhoršeného zdravotního stavu, podle posudku lékařů Institutu posuzování zdravotního stavu (IPZS) v I. stupni ze dne 22. 1. 2024, a v námitkovém řízení ze dne 11. 7. 2025, byla sice žalobkyně od 2. 8. 2021 uznána invalidní v I. stupni, nezískala však potřebnou dobu pojištění, proto jí Česká správa sociálního zabezpečení invalidní důchod nepřiznala. II. Obsah žaloby 2. Žalobkyně s obecným odkazem na neurologický nález namítla, že její zdravotní stav odpovídá minimálně položce 1c kapitoly VI vyhlášky č. 359/2009 Sb., a po zohlednění dalších komorbidit (HIV infekce a vertebrogenní a psychické potíže) je třeba volit horní hranici rozmezí (60 %). Její stav tak dle jejího názoru odpovídá invaliditě II. stupně, resp. se spíše blíží III. stupni. Pokud jde o potřebnou dobu pojištění, žalobkyně její nesplnění nijak nezpochybnila, přesto považovala za nezbytné, aby jí byl přiznán vyšší stupeň invalidity, neboť to má vliv na další sociální nároky žalobkyně v budoucnu. 3. Žalobkyně navrhla, aby soud rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované 4. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě zdůraznila, že žalobkyně činí sporným pouze posouzení svého zdravotního stavu, nikoliv však hodnocení doby pojištění. Žalovaná neshledala proběhlé řízení za nesprávné a posudkové řízení za neobjektivní, napadené rozhodnutí je dostatečně odůvodněno, podkladový posudek má dle žalované všechny náležitosti vyžadované § 7 vyhlášky a splňuje náležitosti úplnosti, správnosti a přesvědčivosti vyžadované judikaturou soudů. Kromě splnění zdravotní podmínky – uznání invalidity, vyžaduje zákon též splnění podmínky získání potřebné doby pojištění, která podle § 40 odst. 1, příp. odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, činí 5, resp. 10 let. Žalobkyni bylo ke stanovenému dni vzniku invalidity 2. 8. 2021 53 let a v rozhodném období získala 1 rok a 96 dnů, resp. 5 let a 241 dnů. Požadavek na dobu pojištění tak žalobkyně nesplnila. 5. S ohledem na námitky žalobkyně navrhla žalovaná důkaz posudkem Posudkové komise MPSV ČR, která je ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., povolána k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopností pojištěnce pro účely přezkumného řízení. Zdůraznila však, že předmětem řízení je nárok na invalidní důchod, nikoliv pouze invalidita. 6. Žalovaná proto na základě dosud zjištěného skutkového stavu navrhla, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. IV. Obsah správního spisu 7. Z předloženého správního spisu soud zjistil, že žalobkyně podala dne 4. 9. 2023 žádost o přiznání invalidního důchodu. Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 1. 4. 2025, čj. R-1.4.2025 – 414/x x x, žádost žalobkyně zamítla. Posudek posudkové lékařky IPZS ze dne 22. 1. 2024, čj. LPS/2023/1047-P2_CSSZ (dále jen „posudek I. stupně“), konstatoval, že v případě žalobkyně se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 citovaného zákona, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti jsou následky kraniotraumatu. Šlo o zdravotní postižení srovnatelné se zdravotním postižením uvedeným v kapitole XV, oddílu A, položce 1c – středně těžké postižení – přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě, pro které stanovila míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně 35 %. Vzhledem k věku a charakteru onemocnění žalobkyně posudková lékařka neshledala účelnost kontrolní lékařské prohlídky, neboť nebyl dán předpoklad zlepšení, a dobu platnosti svého posudku stanovila trvale. 8. Ve správním (dávkovém) spisu je též založena komunikace žalované s Penzijním fondem Ukrajiny (dále jen „PFU“), zejména žádostí ze dne 21. 2. 2024 o informace, resp. o potvrzení o době pojištění žalobkyně, urgenci vyřízení žádosti ze dne 5. 9. 2024, 9. Dále dávkový spis obsahuje přípis ze dne 21. 2. 2024 adresovaný žalobkyni, v níž ji žalovaná informuje o tom, že nesplňuje podmínky nároku na důchod podle českých právních předpisů a že bylo zahájeno řízení s PFU ohledně potvrzení doby pojištění získané na území Ukrajiny, které lze hodnotit pro důchodové účely s ohledem na platnost Smlouvy mezi Ukrajinou a ČR o sociálním zabezpečení č. 29/2003 Sb. m. s. Žalobkyně byla dále v této souvislosti informována, že žalovaná vychází při hodnocení ukrajinských dob pojištění výhradně z údajů potvrzených PFU, a po ukončení řízení s ním žalovaná vydá rozhodnutí o nároku na důchod. 10. Žalovaná v I. stupni tak žalobkyni nepřiznala invaliditu žádného stupně, neboť v období před vznikem invalidity (2. 8. 2021) získala pouze 8 roků a 46 dnů pojištění, v rozhodném období od 2. 8. 2011 do 1. 8. 2021 pouze 1 rok a 96 dnů, a v rozhodném období od 2. 8. 2001 do 1. 8. 2021 pouze 5 roků a 241 dnů. 11. Dne 29. 4. 2025 podala žalobkyně proti tomuto rozhodnutí námitky. 12. Žalovaná námitky zamítla žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 16. 7. 2025, čj. RN-X X X-341-MSC, podle § 88 odst. 8 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, a § 90 odst. 5 správního řádu. Vycházela přitom z nového posouzení zdravotního stavu žalobkyně v posudku lékaře IPZS v námitkovém řízení ze dne 11. 7. 2025, čj. LPS/2025/1341-NR-STC_CSSZ (dále jen „posudek II. stupně“). Posudkový lékař IPZS v námitkovém řízení se ztotožnil s posudkem v I. stupni jak v otázce rozhodujícího zdravotního postižení (následky kraniotraumatu), tak jeho zařazení pod kapitolu XV, oddílu A, položku 1c, procentní míry poklesu pracovní činnosti i datu vzniku invalidity; neshledal rovněž důvodu procentní míru měnit s ohledem na § 3 a 4 vyhlášky. Dodal, že vzhledem k tomu, že nelze předpokládat další významné zlepšení zdravotního stavu, je další kontrola invalidity neúčelná. Žalobkyně je schopna po vzniku invalidity vykonávat výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti. V. Posouzení věci Městským soudem v Praze 13. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá s. ř. s.), a po provedeném ústním jednání dne 16. 3. 2026 dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 14. Při jednání setrvali účastníci řízení na svých dosavadních tvrzeních a procesních návrzích. 15. Žalobkyně též při jednání soudu předložila listinu ze dne 15. 3. 2026, které k výslovnému dotazu nenavrhovala provést jako důkaz, ale doplnila pouze dokreslení její situace. Soud proto toto podání považoval za doplnění žaloby, s jehož obsahem seznámil též žalovanou a umožnil jí se k němu vyjádřit, žalovaná k obsahu tohoto podání neměla žádné připomínky. V doplnění žaloby žalobkyně popsala své aktuální zdravotní potíže a pocity, se kterými v důsledku těchto potíží každodenně bojuje. Uvedená tvrzení nadto vyplynula i z obsahu předložených správních spisů. 16. Při posouzení dané věci soud vycházel z následujících ustanovení právních předpisů. 17. Podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „ZDP“), ve znění účinném do 31. 8. 2025, má pojištěnec nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let a stal se a) invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo b) invalidním následkem pracovního úrazu. 18. Podle § 39 odst. 2 téhož zákona [j]estliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. 19. Podle § 40 odst. 1 písm. f) téhož zákona [p]otřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod činí u pojištěnce ve věku nad 28 let pět roků. 20. Podle odst. 2 citovaného ustanovení zákona [p]otřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod se zjišťuje z období před vznikem invalidity, a jde-li o pojištěnce ve věku nad 28 let, z posledních deseti roků před vznikem invalidity. U pojištěnce staršího 38 let se podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v období posledních 20 let před vznikem i