2 As 80/2025 — Nejvyšší správní soud

15 A 110/2025- 47 - text [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudců Mgr. Bc. Jana Schneeweise a Mgr. Věry Jachurové v právní věci žalobkyně: Contur media s.r.o., IČO 29241171 se sídlem Ovocný trh 572/11, Praha 1 zastoupené advokátem Mgr. Viktorem Hunalem se sídlem Sokolovská 47/73, Praha 8 proti žalovaným: 1. Technická správa komunikací hl. m. Prahy, a.s., IČO: 03447286 se sídlem Veletržní 1623/24, Praha 7 2. Magistrát hlavního města Prahy se sídlem Mariánské nám. 2/2, Praha 1 o žalobě ze dne 22. 8. 2025 na ochranu před nezákonným zásahem takto: I. V části směřující proti žalovanému č. 1 se žaloba odmítá. II. V části směřující proti žalovanému č. 2 se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou ze dne 22. 8. 2025 domáhala ochrany před nezákonným zásahem žalovaných č. 1 a č. 2. V žalobním petitu navrhla vydání rozsudku, kterým by soud vyslovil jednak nezákonnost zásahu v podobě oznámení žalovaného č. 1 ze dne 12. 8. 2025, č. j. TSK/28349/251318 o záměru odstranění reklamního zařízení na pozemku parc. č. 1785/20, k. ú. Slivenec a reklamního zařízení na pozemku parc. č. X, k. ú. X (obě tato reklamní zařízení jsou ve vlastnictví žalobkyně) adresovaného vlastníku výše označených pozemků (Ing. M. Č.), a dále nezákonnost zásahu spočívajícího ve výzvě žalovaného č. 2 ze dne 28. 5. 2024, č. j. MHMP-1007917/2024/O4/Lj k odstranění totožných reklamních zařízení v silničním ochranném pásmu, jež bylo adresováno 1. žalovanému. 2. Žalobkyně namítla, že reklamní zařízení na shora uvedených pozemcích nepotřebují povolení ke svému umístění ve smyslu § 31 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „ZPK“) od žalovaného č. 2., který proto není v této věci příslušný. Obě reklamní zařízení se nachází mimo ochranné pásmo pozemní komunikace (ulice K Barrandovu, viz https://geoportal.rsd.cz/apps/silnicni_a_dalnicni_sit_cr_verejna/), neboť jsou umístěna ve vzdálenosti 15 m od osy této pozemní komunikace, která je dle žalobkyně „silnicí II. třídy“ a nikoliv pozemní komunikací I. třídy, jak k této pozemní komunikaci přistupuje žalovaný č. 2, k jehož výzvě žalovaný č. 1 jedná. Žalobkyně tvrdí, že žalovanému č. 2 jako silničnímu správnímu úřadu proto a priori vůbec nebyla zákonem svěřena působnost a pravomoc dle § 31 odst. 9 ZPK k podání výzvy žalovanému č. 1 k zajištění odstranění předmětných reklamních zařízení podle § 31 odst. 1 ZPK. 3. Žalobkyně dále uvedla, že podala z procesní opatrnosti dne 18. 3. 2025 u žalovaného č. 2 žádosti o povolení předmětných reklamních zařízení dle § 31 odst. 1 ZPK. Žalovaný č. 2 rozhodl dvěma rozhodnutími shodného obsahu ze dne 16. 6. 2025, č. j. MHMP-681308/2025/O4/ a ze dne 16. 6. 2025, č. j. MHMP-678815/2025/O4/Lj tak, že umístění a provozování obou reklamních zařízení nepovoluje. Proti těmto rozhodnutím žalovaného č. 2 žalobkyně podala řádně a včas odvolání k Ministerstvu dopravy. Ke dni podání žaloby nebylo o odvoláních žalobkyně ze strany Ministerstva dopravy rozhodnuto, a obě řízení tedy nejsou pravomocně skončena. 4. Žalobkyně má za to, že žalovaný č. 2 se dopustil nezákonného zásahu do práv žalobkyně prostřednictvím své výzvy ze dne 28. 5. 2024, přičemž tento nezákonný zásah nadále trvá a má být vynucen prostřednictvím úkonu žalovaného č. 1, který hodlá obě reklamní zařízení odstranit. 5. Žalovaný. č 1 ve vyjádření k žalobě uvedl, že nemůže být pasivně legitimován, protože je obchodní korporací a nikoliv správním orgánem, a nemá tedy rozhodovací pravomoci. 6. Žalovaný č. 2 ve vyjádření k žalobě uvedl, že komunikace k Barrandovu byla rozhodnutím Magistrátu hl. města Prahy ze dne 20. 1. 1998 č. j. DOP-R5/584/98-Fi zařazena do kategorie místních komunikací I. třídy, a proto se na ni podle § 30 odst. 2 písm. b) ZPK vztahuje ochranné pásmo ve vzdálenosti 50 m od osy vozovky. Obě reklamní zařízení se nachází v silničním ochranném pásmu komunikace a podléhají povolení silničního správního úřadu. Žalovaný č. 2 vyzval majitele/provozovatele reklamního zařízení (žalobkyni) dne 17. 4. 2024, aby ve lhůtě do 15 dnů od doručení výzvy dodal správnímu orgánu požadované dokumenty. Na tuto výzvu však žalobkyně nijak nereagovala, a proto dne 28. 5. 2024 vyzval žalovaný č. 2 správce komunikace k odstranění reklamních zařízení. Dne 22. 5. 2024 byla zaslána výzva vlastnici dotčené nemovitosti k součinnosti při odstraňování nepovoleného reklamního zařízení. Reklamní zařízení jsou dlouhodobě provozována bez platného povolení příslušného silničního správního úřadu a jako taková měla být již v minulosti správcem dotčené pozemní komunikace odstraněna. 7. Ing. M. Č., vlastnice pozemků na nichž jsou předmětná reklamní zařízení umístěna, svého práva účastnit se řízení jako osoba zúčastněná na řízení nevyužila, a soud s ní proto nejednal. 8. Soud při posouzení věci vyšel z následující právní úpravy: 9. Podle § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.) každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. 10. Podle § 83 s. ř. s. je žalovaným správní orgán, který podle žalobního tvrzení provedl zásah; jde-li o zásah ozbrojených sil, veřejného ozbrojeného sboru, ozbrojeného bezpečnostního sboru nebo jiného obdobného sboru, který není správním orgánem, anebo příslušníka takového sboru, je žalovaným správní orgán, který takový sbor řídí nebo jemuž je takový sbor podřízen, a u obecní policie obec. 11. Podle § 87 odst. 2 s. ř. s. soud rozsudkem určí, že provedený zásah byl nezákonný, a trvá-li takový zásah nebo jeho důsledky anebo hrozí-li jeho opakování, zakáže správnímu orgánu, aby v porušování žalobcova práva pokračoval, a přikáže, aby, je-li to možné, obnovil stav před zásahem. Šlo-li o zásah ozbrojených sil, veřejného ozbrojeného sboru, ozbrojeného bezpečnostního sboru nebo jiného obdobného sboru, uloží soud tento zákaz nebo příkaz správnímu orgánu nebo obci, která takový sbor řídí nebo které je takový sbor podřízen. 12. Podle § 87 odst. 3 s. ř. s. soud zamítne žalobu, není-li důvodná. 13. Podle § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. rozhodují soudy ve správním soudnictví o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy (dále jen „správní orgán“). 14. Podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat. 15. Podle § 31 odst. 1 ZPK zřízení a provozování reklamního zařízení v silničním ochranném pásmu podléhá povolení. 16. Podle § 31 odst. 9 ZPK je-li v silničním ochranném pásmu zřízeno nebo provozováno reklamní zařízení v rozporu s odstavcem 1 bez povolení, vyzve silniční správní úřad neprodleně poté, co se o tom dozvěděl, vlastníka pozemní komunikace, v jejímž ochranném pásmu je reklamní zařízení zřízeno nebo provozováno, nebo jejího správce, je-li výkon její správy zajišťován prostřednictvím správce, k odstranění reklamního zařízení, a vlastníka nemovitosti, na které je reklamní zařízení zřízeno nebo provozováno, k poskytnutí součinnosti podle odstavce 12. 17. Podle § 31 odst. 12 ZPK vlastník nemovitosti, na které je zřízeno a provozováno reklamní zařízení bez povolení podle odstavce 1, je povinen umožnit na nezbytnou dobu a v nezbytné míře vstup na svoji nemovitost za účelem odstranění tohoto reklamního zařízení. Vznikne-li tím škoda na nemovitosti, je ten, kdo škodu způsobil, povinen ji nahradit; této odpovědnosti se nemůže zprostit. 18. Soud se nejprve zabýval pasivní legitimací žalovaného č. 1. 19. Silničním správním úřadem je podle § 40 odst. 1 písm. a) ZPK pouze žalovaný 2. Jedná-li proto žalovaný č. 1 na základě výzvy (vrchnostenského pokynu) silničního správního úřadu, nemá žádný prostor pro vlastní uvážení a není oprávněn nerespektovat pokyn k realizaci odstranění reklamního zařízení. Původcem zásahu do práv žalobkyně je tak pouze žalovaný č. 2, který je tvůrcem vůle a není rozhodné, kdo reálně zásah vykoná (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 1. 2026, č. j. 5 As 211/2025-49 a ze dne 12. 11. 2025, č. j. 2 As 80/2025-56). Žalovaný č. 1 není v projednávané věci v postavení správního orgánu ve smyslu legální definice tohoto pojmu obsažené v § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť není právnickou osobou, které by byla svěřena pravomoc rozhodovat