16 A 55/2024 – Městský soud v Praze

16 A 55/2024- 31 - text 10 16 A 55/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem ve věci žalobce: S. Y. O., nar. X, státní příslušností Ghanská republika, zastoupeného advokátem JUDr. Hugem Körblem, sídlem Hybernská 1007/20, Praha 1, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované o ze dne 25. 11. 2024, č. j. MV-151876-4/SO-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované, kterým bylo částečně změněno rozhodnutí Ministerstva vnitra, Odboru azylové a migrační politiky, č. j. OAM-21324-14/DP-2024 ze dne 18. 9. 2024, kterým byla podle § 46 odst. 5 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zamítnuta žádost žalobce o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia ze dne 3. 6. 2024 na základě pohovoru ze dne 15. 8. 2024. Žalovaná změnila důvod zamítnutí žádosti na důvod dle § 56 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců, ve zbytku bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. 2. V žalobě žalobce uvedl, že důvodem nevydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia byly pochybnosti, zda bude plnit účel pobytu, tedy studium na PEF ČZU v Praze vysoké škole v rámci magisterského studia program European Agrarian Diplomacy. Dle žalobce není jasné, proč by podle žalované neměl plnit účel pobytu. Pokud bylo odůvodnění nevydání povolení postaveno na obsahu pohovoru, je nezbytné zohlednit, jakým způsobem byl tento pohovor veden. Žalobci může být vytýkáno, že mluví málo či hodně, záleží rovněž na obtížnosti kladených otázek. Pokud žalovaná žalobci vytkla, že nedokázal patřičně vysvětlit, v čem by měl spočívat přínos plánovaného studia, je potřeba zhodnotit, zda k tomu měl žalobce příležitost. Žalobce nebyl na tuto otázku tázán. Zazněla pouze otázka, jak může studium pomoci jeho zemi. Žalobce nerozumí tomu, co žalovaná vyvodila z jeho odpovědi, kdy na otázku, kdy jej poprvé napadlo studovat v zahraničí (ČR), odpověděl, že asi před třemi lety, kdy začal pracovat, ale pak na internetu zjistil, že má ČR hodně vzdělávacích možností a je zde nízké školné. Získané znalosti a informace chce využít pro pomoc podnikání otce, který provozuje farmu, kde mimo jiné pracuje 11 zaměstnanců. V tomto ohledu je dle žalobce irelevantní, že například nevěděl, kolik kakaovníků je na farmě jeho otce. Žalobce má za to, že vysvětlil důvody, proč preferuje studium v ČR, kdy se tyto (vysoká kvalita vzdělání a relativně nízké náklady na život) mohou zdát jako obvyklé fráze, nelze vytýkat žadateli, že si nevymyslel nějaké jiné důvody, které ještě správní orgán neslyšel. Žalobce k žádosti doložil požadované dokumenty. Podání žádosti je výsledem řady úkonů, které jsou náročné na čas i peníze. Tyto úkony žalobce absolvoval, jeho žádost je vážná a opravdová. Rozhodl se, že chce dále studovat, a to v zahraničí. Vybral si vhodný studijní program a studijní obor. Domluvil se na této vysoké škole a absolvoval úspěšně přijímací řízení, zaplatil školné. Dané svědčí o motivaci a úsilí žalobce. 3. Žalobce poukázal na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/801, o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem výzkumu, studia, stáže, dobrovolnické služby, programů výměnných pobytů žáků či vzdělávacích projektů a činnosti au-pair, (dále jen „směrnice 2016/801“), a její podmínky ohledně toho, kdy může správní orgán neudělit pobytové oprávnění za účelem studia (zejména čl. 20 odst. 2 písm. f) směrnice). K neudělení pobytového oprávnění musejí existovat buď přímo důkazy nebo alespoň závažné a objektivní důvody. Žalobce je přesvědčen, že takové důkazy či závažné a objektivní důvody žalovaná neuvedla. 4. Žalobce dále namítl, že se žalovaná nevyjádřila ke všem tvrzením uváděným v odvolání. Poukázal na bod 14 preambule směrnice EU a čl. 20 odst. 2 písm. f) směrnice EU. Platí zásada, že pobytové oprávnění za účelem studia má být spíše uděleno, než neuděleno. A pokud má být neuděleno, důvodem musí být buď důkazy, nebo závažné a objektivní důvody k domněnce o pobývání za jiným účelem. Žalobce respektuje možnost úvahy ze strany správních orgánů ohledně plnění účelu pobytu, nicméně má za to, že u něj není žádná skutečnost, ze které by mohly být dovozovány závažné a objektivní důvody k domněnce o plnění jiného účelu. Žalovaná (a shodně i OAMP) nesprávně vyvodila otázku budoucího plnění účelu pobytu žalobcem, tedy záměr žalobce studovat. Žalovaná (a OAMP) své případné pochybnosti neaplikovaly v souladu se zákonem o pobytu cizinců a směrnicí EU, kdy i kdyby pochybnosti žalované a OAMP byly skutečné, nedosahovaly a nedosahují takové intenzity, aby odůvodnily neudělení pobytového oprávnění žalobci. 5. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, žalobní námitky jsou v podstatě shodné s odvoláním. Je do jisté míry pochopitelné, že účastník řízení nebude znát naprosto detailní informace o budoucím studiu, neboť k němu ještě reálně nenastoupil, avšak dle žalované v době, kdy cizinec hodlá vycestovat a absolvovat v jiné zemi studium, které jej má připravit k budoucímu profesnímu uplatnění, by měl mít reálné povědomí a informace o budoucím studiu. Na základě provedeného výslechu má žalovaná za prokázané, že žalobce nebude schopen aplikovat získané znalosti v oblasti pomoci otci s provozem jeho zemědělského podnikání a že tyto skutečnosti vzbuzují vážné pochybnosti o skutečných záměrech účastníka řízení. O budoucím studiu žalobce neměl ostatečné znalosti. Poskytnuté informace odůvodňující volbu studia v ČR žalovaná považuje za nevěrohodné, neurčité a neopodstatněné, vzbuzující důvodné pochyby o skutečném a vážném zájmu žalobce plnit účel pobytu, tedy studium, úmysl studovat nebyl v průběhu řízení prokázán., dle žalované jde o námitky nedůvodné. 6. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá s. ř. s.), při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 7. Podle § 56 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců dlouhodobé vízum, s výjimkou víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území z důvodu podle § 33 odst. 3, ministerstvo cizinci neudělí, jestliže se cizinec na požádání ministerstva nebo zastupitelského úřadu nedostaví k pohovoru nebo nepředloží ve stanovené lhůtě doklady za účelem ověření údajů uvedených v žádosti o dlouhodobé vízum nebo jestliže se i přes provedení pohovoru nebo vyhodnocení předložených dokladů nepodaří tyto údaje ověřit. 8. Podle § 56 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců dlouhodobé vízum, s výjimkou víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území z důvodu podle § 33 odst. 3, ministerstvo cizinci neudělí, jestliže jsou zjištěny skutečnosti nasvědčující tomu, že cizinec po skončení pobytu stanoveného dlouhodobým vízem neopustí území nebo že dlouhodobé vízum hodlá zneužít k jinému účelu, než je uveden v žádosti o udělení dlouhodobého víza. 9. Žalobce žádal o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia ve smyslu ustanovení § 42d zákona o pobytu cizinců. Při posuzování žádostí o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia podaných příslušníky třetích zemí je nutné zohlednit i úpravu směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/801, která na tyto případy dopadá. Příslušná ustanovení zákona o pobytu cizinců upravující důvody pro neudělení dlouhodobého pobytu za účelem studia je třeba vykládat v souladu s touto směrnicí (srov. bod 30 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 11. 2024, č. j. 6 Azs 38/2024-28). 10. Žalovaná postupovala podle § 56 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců, čemuž odpovídá čl. 20 odst. 2 písm. f) studijní směrnice 2016/801. Nejvyšší správní soud k tomu ve svém rozsudku č. j. 6 Azs 38/2024-28, uvedl: „Pokud je ve smyslu čl. 20 odst. 2 písm. f) směrnice (EU) 2016/801 žádost o udělení povolení zamítána z důvodu spočívajícího ve zneužití povolení, pak důkazní břemeno nese správní orgán (srov. např. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 14. 1. 2021, The International Protection Appeals Tribunal a další, C-322/19 a C-385/19). V žádném případě nelze argumentovat odchýlením se od zásady materiální pravdy a důkazním břemenem žadatele. Judikatura Soudního dvora vyžaduje, aby příslušný orgán podložil svůj závěr o zneužití souhrnem objektivních skutečností, ze kterých vyplývá, že i přes formální dodržení podmínek stanovených unijní právní úpravou nebylo dosaženo cíle sledovaného touto právní úpravou, a subjektivním prvkem spočívajícím v záměru získat výhodu vyplývající z unijní právní úpravy umělým vytvořením podmínek vyžadovaných pro získání této výhody (rozsudek ze dne 14. 1. 2021, The International Protection Appeal