16 Az 19/2025 – Městský soud v Praze

16 Az 19/2025- 33 - text 8 č. j. 16 Az 19/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem v právní věci žalobkyně: T. P., nar. X státní příslušnost Běloruská republika a žalobce: S. P., nar. X státní příslušnost Běloruská republika oba bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 6. 2025, č. j. OAM-963/ZA-ZA11-ZA06-R2-2023 a č. j. OAM-964/ZA-ZA11-ZA06-R2-2023 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 6. 2025, č. j. OAM-963/ZA-ZA11-ZA06-R2-2023 se ruší v části neudělení mezinárodní ochrany podle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb. a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 6. 2025, č. j. OAM-964/ZA-ZA11-ZA06-R2-2023 se ruší v části neudělení mezinárodní ochrany podle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb. a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žaloba se v části neudělení humanitárního azylu žalobcům zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobci se domáhají zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 6. 2025, č. j. OAM-963/ZA-ZA11-ZA06-R2-2023 a rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 6. 2025, č. j. OAM-964/ZA-ZA11-ZA06-R2-2023, jimiž bylo o žádosti žalobce o mezinárodní ochranu rozhodnuto tak, že mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do 30. 9. 2025, (dále jen „zákon o azylu“) se neuděluje. 2. Žalobci namítají, že napadená rozhodnutí nevychází z dostatečně zjištěného skutkového stavu, neboť si žalovaný neopatřil dostatek podkladů pro jeho vydání. Napadená rozhodnutí dle žalobců nereagují na výhrady obsažené v rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 21 Az 8/2024-66 ze dne 11. 11. 2024. Dle žalobců není z podkladů zřejmé, co přesně běloruský režim vnímá jako protistátní či kriminální a nelze tak určit, zdali se to nějak týká žalobců. Žalobci také v souvislosti se skutkovým stavem namítají, že žalovaný dostatečně nezvážil problémy, kterým mohou žalobci čelit při návratu do Běloruska vzhledem ke svému dlouhodobému pobytu v zahraničí. Poukazují rovněž na nedostatečné objasnění konkrétního průběhu výslechů a jejich dopadů na žalobce, přičemž připomíná, že tak může dojít k prozrazení statusu žalobců jakožto žadatelů o mezinárodní ochranu či jejich příbuzenství s držiteli mezinárodní ochrany. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný dle žalobců není schopen tyto informace opatřit, žalobci odkazují na použití zásady „v pochybnostech ve prospěch žadatele“. 3. Žalobci dále tvrdí, že žalovaný nedostatečně zohlednil jejich příbuzenství se X, který se v roce X zúčastnil protestů, přičemž namítají, že i oni mohou být ohroženi jako příslušníci sociální skupiny, kterou je zde ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu a rozhodnutí Krajského soud v Plzni ze dne 23. 7. 2025, č. j. 33 Az 2/2025 rodina. Žalobci také namítají, že se žalovaný, i přes výše popsané rozhodnutí Městského soudu v Praze, při posuzování udělení humanitárního azylu dle § 14 zákona o azylu nedostatečně věnoval dlouhodobostí pobytu žalobců v ČR a nemožnosti jeho opětovného získání, neboť žalobci jsou občany Běloruské republiky. Dle žalobců jejich dlouhodobý pobyt v ČR v kombinaci s jejich integrací do české společnosti, přítomností jejich rodiny, jejíž pomoc budou s přibývajícím věkem více a více potřebovat, a také nemožností získat standartní pobytové oprávnění, představují důvod hodný zvláštního zřetele. 4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný uvádí, že zohlednil pokyny soudu a shromáždil relevantní a aktuální informace k situaci v zemi původu žalobců. Žádosti žalobců o mezinárodní ochranu vnímá jako účelové, vedené snahou si v ČR zlegalizovat pobyt. Napadené rozhodnutí je tak věcně správné, zákonné a plně přezkoumatelné. 5. Ze správních spisů žalobců plyne následující. 6. Žalobci podali dne X žádost o udělení mezinárodní ochrany, z důvodu, že ve vlasti panuje obecně špatná situace a v ČR mají rodinu, přičemž v Bělorusku nemají nikoho. Žalobce uvedl, že by chtěl v ČR žít, ale jejich žádostem o vízum a trvalý pobyt nebylo vyhověno, a proto požádal o azyl. Žalobkyně se nad to obává zatčení, neboť byla aktivní na sociálních sítích. 7. Rozhodnutími žalovaného ze dne 13. 2. 2024, č. j. OAM-963/ZA-ZA11-ZA06-2023 a č. j. OAM-963/ZA-ZA11-ZA06-2023, nebyla žalobcům udělena mezinárodní ochrana z důvodu absence azylově relevantních důvodů a účelovosti jejich žádostí. Rozsudkem Městskému soudu v Praze č. j. 21 Az 8/2024-66 ze dne 11. 11. 2024 byla obě rozhodnutí zrušena, neboť závěr o absenci azylově relevantních důvodů přijatý správním orgánem nebyl dostatečně podložen informacemi o zemi původu vztahujícími se k obavám žalobců z pronásledování z důvodu příbuznosti žalobců s poživateli doplňkové ochrany. Soud uložil žalovanému, aby obstaral zprávy o zemi původu vztahující se k zacházení s osobami, jejichž příbuzným byla v jiné zemi udělena doplňková ochrana, a také aby obstaral informace o tom, jaké osoby jsou v zemi původu bezpečnostními orgány předvolávány včetně důvodů a frekvence tohoto předvolávání a případných postihů, které by těmto osobám hrozily. Dále se dle soudu správní orgán nedostatečně zabýval naplněním pojmu „případ hodný zvláštního zřetele“, a to v souvislosti s posuzováním humanitárního azylu dle § 14 zákona o azylu. Soud podotkl, že se správní orgán nijak nezabýval skutečností, že jsou žalobci blízcí důchodovému věku, nehodnotil ani dlouhodobost jejich pobytu v ČR, či ztíženou možnost žalobců požádat po návratu do země původu o pobytové oprávnění v ČR, teprve poté bude možno učinit závěr o existenci azylově relevantních důvodů. 8. Žalovaný vydal nová rozhodnutí dne 16. 6. 2025, č. j. OAM-963/ZA-ZA11-ZA06-R2-2023 a č. j. OAM-964/ZA-ZA11-ZA06-R2-2023, těmito rozhodnutími však nebyla žalobcům mezinárodní ochrana opět udělena. 9. Soud vyšel v dané věci z následujících právních předpisů: 10. Podle § 3 s. ř. „nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.“ 11. Podle § 12 písm. a) zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že je cizinec pronásledován za uplatňování politických práv a svobod. 12. Podle § 12 písm. b) zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. 13. Podle ustanovení § 14 zákona o azylu: „Jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu.“ 14. Podle ustanovení § 23c zákona o azylu „podkladem pro vydání rozhodnutí mohou být zejména a) žádost o udělení mezinárodní ochrany a údaje k jejímu doplnění, b) protokol o pohovoru, c) přesné a aktuální informace z různých zdrojů o státu, jehož je žadatel o udělení mezinárodní ochrany státním občanem, nebo v případě osoby bez státního občanství o státu jejího posledního trvalého bydliště.“ 15. Soud se primárně zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti a nedostatečného doplnění podkladů v rozporu s § 78 odst. 5 s. ř. s. a pokynem rozsudku č. j. 21 Az 8/2024-66, jimiž je vázán nejen žalovaný, ale i soud v dalším řízení (NSS č. j.: 9 As 66/2023–72: Krajský soud je při opakovaném posuzování stejné věci vázán svým dříve vysloveným právním názorem, a to bez ohledu na konkrétní senát, kterému byla věc přidělena [§ 78 odst. 5 soudního řádu správního]. To platí za předpokladu, že se v období mezi jeho jednotlivými rozhodnutími nezměnily skutkový nebo právní stav věci ani soudní judikatura pro krajský soud závazná.). Pokud měl žalovaný za to, že závěry soudu, které vedly ke zrušení jeho rozsudku, jsou nezákonné, měl podat kasační stížnost. Jelikož nedošlo ke změně skutkového nebo právního stavu, je dříve uvedenými závěry soudu vázán soud i nadále. 16. Rozsudkem č. j. 21 Az 8/2024-66 soud žalovanému vytknul, že se u humanitárního azylu dostatečně nezabýval naplněním pojmu „případ hodný zvláštního zřetele“ vzhledem k věku žalobců, délce jejich pobytu v ČR a ztížené možnosti požádat po návratu do vlasti o pobytové oprávnění v České republice. Žalovaný v novém rozhodnutí přihlédl k věku a zdravotnímu stavu žalobců – žalobci sice jsou blízko důchodového věku, ale jsou zdravotně v pořádku, žalobce pracuje a žalobkyně pečuje o X. V případě návratu žalobců do země původu by jejich X nezůstala bez pomoci při péči o X, neboť žije s partnerem. Žalobci v zemi původu mohou bydlet ve vlastním