8 As 180/2019 — Nejvyšší správní soud

17 A 151/2025- 62 - text  15 17 A 151/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci žalobce: proti žalovanému: D. V. bytem X. zastoupen advokátem Mgr. Tomášem Kubíčkem se sídlem Praha 1, Na Zábradlí 1 Ministerstvo vnitra se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného správního orgánu takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou ve znění jeho podání při ústním jednání konaném dne 23. 2. 2026 domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného a žádal, aby soud označil zásahy žalovaného dne 26. 10. 2025 kolem 3. hodiny ranní spočívající: - ve výzvách učiněných žalobci k prokázání totožnosti, - v omezení jeho osobní svobody, - v předvedení žalobce na služebnu Policie ČR, - v použití pout na rukou žalobce během jeho převozu na služebnu Policie ČR, - v odepření realizace práva žalobce na vyrozumění osoby blízké o omezení jeho osobní svobody, za nezákonné. Obsah žaloby 2. Ke skutkovým okolnostem případu žalobce v podané žalobě uvedl, že se dne 26. 10. 2025 kolem 3. hodiny ranní pohyboval v Praze na Smíchově. Po stráveném večeru v baru s přáteli žalobce utrpěl před barem těžký pád, při němž si poranil hlavu a obličej. Žalobce se domníval, že utrpěl otřes mozku, neboť si pamatuje pocit dezorientace, tělesný třes a to, že ležel na zemi, než se mu podařilo vstát. 3. Na místo přijeli dva policisté, k nimž se později připojili další dva. Policisté po něm požadovali prokázání totožnosti. Žalobce je požádal o to, aby uvedli důvod identifikace, neboť nic protiprávního nespáchal. Přítomný policista jej informoval, že jako cizinec má povinnost se identifikovat. Další policista uvedl, že potřebují ověřit, zda se v zemi nachází legálně. Žalobce odmítl poskytnout součinnost k identifikaci, neboť měl za to, že policisté nemohou chodit po ulici a nahodile identifikovat cizince. Doplnil, že má „perfektní“ britský přízvuk. Policejní orgán tak mohl těžko pojmout důvodné podezření, že je žalobce v ČR nelegálně. 4. Ačkoliv žalobce odmítl poskytnout své identifikační údaje, několikrát policistům sdělil, že s nimi dobrovolně odejde. Uvedl např. „Don’t jump me, I will come peacefully“. Policisté však žalobce omezili na osobní svobodě a nasadili mu pouta, následně ho naložili do auta a odvezli na služebnu. Žalobce byl v dané chvíli dezorientován. Místo toho, aby se snažili přítomní policisté žalobci pomoci, násilně ho omezili na svobodě. Při jízdě v autě jeden z policistů uvedl, že našel v tašce žalobce „gun (střelnou zbraň)“. V důsledku toho byl žalobce v extrémním stresu, neboť měl v tu chvíli za to, že bude neoprávněně obviněn z držení nelegální střelné zbraně. 5. Jelikož policisté prohledávali tašku žalobce, museli narazit i na identifikační průkaz žalobce (český průkaz – povolení k pobytu). Tvrdil, že v momentě, kdy ho viděli, už nemohl existovat žádný důvod zadržení – nicméně policisté ho stále vezli na policejní služebnu. 6. Po příjezdu na policejní stanici mu byly zabaveny mobilní telefony a byla mu odepřena možnost telefonicky kontaktovat manželku, která je české státní příslušnosti a mohla mu poskytnout podporu a pomoc. Přítomný zdravotnický personál se jej jen stručně dotázal, zda má zranění, neprovedl však řádné vyšetření. Po sejmutí pout měl na obou zápěstích viditelné odřeniny a hluboké otlaky; na tyto skutečnosti upozornil policisty a naléhavě protestoval proti způsobu, jakým s ním bylo naloženo. Následně byl přiveden do místnosti, jež se jevila jako administrativní kancelář, kde dva policisté seděli u počítačů a probírali svoji verzi událostí, zatímco on seděl mezi nimi. 7. Žalobce požádal o možnost hovořit s nadřízeným a po přibližně patnácti minutách dorazil nadřízený. Přesunuli se do samostatné kanceláře, kde se pokusil vysvětlit, jak byl ošetřen. Nadřízený však své podřízené hájil a projevoval jen málo empatie. Během tohoto jednání předložil svůj pobytový průkaz, který nadřízený přijal a přibližně po deseti minutách vrátil. Následně mu byl předán formulář (poučení zajištěné osoby) a bylo mu sděleno, že může odejít. 8. Žalobce namítal, že poučení o zajištění alibisticky uvádí, že rodina žalobce může být informována o zadržení na jeho žádost – to mu však nebylo fakticky umožněno, resp. poučení žalobce obdržel po propuštění. 9. Žalobce si při odchodu všiml, že dva policisté na chodbě se na něj „šklebí“. Nikdo mu nenabídl žádnou podporu, pomoc ani se nezajímal o to, zda je v kondici opustit prostory. Žalobce poté dezorientovaně bloudil mezi panelovými domy a snažil se najít cestu domů, stále otřesený, zraněný a vystrašený. 10. Pokud jde o prokázání totožnosti, žalobce poukázal na § 63 odst. 2 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (dále jen „zákon o policii“), s tím, že uvedené ustanovení nepřipouští variantu, aby policista požadoval předložení identifikační průkazu z toho důvodu, aby zkontroloval, zda se osoba zdržuje v ČR legálně. Nadto se žalobce nezdržoval v prostoru, o kterém bylo důvodné předpokládat, že se v něm zdržují cizinci bez povolení opravňující je k pobytu na území ČR. Žalobce měl za to, že v daném místě nikdo jiný kontrolován nebyl. K tomu žalobce dále poukázal na komentářovou literaturu. Žalobce namítal, že policejní orgán neměl právo požadovat po žalobci prokázání totožnosti, a jednal tedy protiprávně. 11. Pokud jde o použití pout, žalobce poukázal na § 63 odst. 3 a § 54 zákona o policii a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2021, č. j. 8 As 180/2019-59. Uvedl, že se nedopustil žádného protiprávního jednání. Jediné, čeho se dopustil, bylo to, že spadl a zranil se. Slovní výměna s policisty trvala nějakou dobu a policisté měli dostatek prostoru vyhodnotit chování žalobce. Žalobce, ačkoliv se odmítl identifikovat, několikrát uvedl, že s nimi dobrovolně odejde. Nebyl tak žádný důvod, aby byl žalobce násilně omezen na svobodě a byla mu nasazena pouta. Policisté však zřejmě bez zájmu, patrně i preventivně, žalobce zpacifikovali násilně a nasadili mu pouta. Zásah policistů tak byl protiprávní. 12. Pokud jde o umožnění kontaktu s manželkou, žalobce poukázal na § 24 odst. 2 zákona o policii. Uvedl, že několikrát požadoval, aby mu byl umožněn kontakt s jeho manželkou. Policisté této žádosti nevyhověli a nic k tomu neuvedli. Poučení o tomto právu žalobce obdržel až po svém propuštění. Žalobce měl tedy za to, že zásah policistů byl nezákonný i z toho důvodu, že mu nebylo umožněno kontaktovat manželku. 13. Dále žalobce doplnil, že policejní orgán zkontroloval obsah jeho tašky. 14. Závěrem žalobce podotkl, že požádal o nahlédnutí do spisu, ale jeho žádosti nebylo vyhověno. III. Vyjádření žalovaného k podané žalobě a související vyjádření 15. Ve vyjádření k podané žalobě žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. 16. K zákonnosti výzvy k prokázání totožnosti žalovaný předně poznamenal, že policie byla na osobu žalobce upozorněna oznámením na tísňovou linku 158 s tím, že leží na zemi a nedaří se mu vstát. K oznámení došlo dne 26. 10. 2025 ve 2:41 hodin. Z následné komunikace na místě mezi žalobcem a hlídkou, která dorazila na místo, bylo zjištěno, že se jedná o cizince, který byl silně pod vlivem alkoholu, na veřejném místě upadl, což sám přiznal, nějakou dobu se zjevně neúspěšně pokoušel vstát, až jeho jednání vzbudilo pozornost oznamovatele, který věc oznámil na tísňovou linku policie. Policie se tedy do kontaktu se žalobcem nedostala z vůle dotčených policistů, ale z důvodu plnění služebních povinností, a ani její následnou činnost nelze označovat za jakousi policejní svévoli. Výše popsané jednání žalobce (povalování se v centru města na zemi na očích občanů pod vlivem alkoholu) podle názoru zasahujících policistů zakládalo minimálně podezření ze spáchání přestupku na úseku veřejného pořádku [viz § 5 odst. 1 písm. e) zákona o některých přestupcích]. 17. Jelikož se jednalo o noční dobu, osobu zjevně pod vlivem alkoholu, která se nacházela v místech, kde dochází k častému páchání trestné činnosti či přestupků, a protože se jednalo o cizince, u kterého nebylo zřejmé, zda se na území ČR nachází legálně, rozhodla se hlídka OHS Praha II vyzvat žalobce k prokázání totožnosti. Prvotně tak učinila v souladu s § 63 odst. 2 písm. l) zákona o policii, neboť plnila jiné úkoly policie – konkrétně se jala zjistit, zda žalobce nespadá do kategorie osob uvedených výše. Mimo jiné i odhalování výše uvedených skutečností bylo úkolem dotčených policistů a směřovalo k ochraně bezpečnosti osob, majetku, veřejného pořádku a předcházení trestné činnosti, resp. plnění úkolů policie obecně. 18. Žalobou napadená výzva tedy byla plněním úkolů policie, jak stanoví § 2 zákona o policii, a zároveň i přiměřená dané situaci, jak stanoví § 11 tohoto zákona. Byť policisté se žalobcem začali jednat převážně v jeho rodném jazyce (anglicky), a zjevně se mu snažili kli