10 Azs 153/2016 — Nejvyšší správní soud

19 A 56/2025- 37 - text  15 19 A 56/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobce: K. A., narozený dne X státní příslušnost Ghanská republika zastoupený advokátem JUDr. Hugem Körblem sídlem Hybernská 1007/20, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo zahraničních věcí sídlem Hradčanské náměstí 182/5, 118 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 10. 2025, č. j. 305353-1/2025-MZV/VO, takto: I. Žaloba se zamítá II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 10. 2025, č. j. 305353-1/2025-MZV/VO (dále jen „napadené rozhodnutí“), a také rozhodnutí Velvyslanectví České republiky v Akkře (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 2. 9. 2025, č. QACB 2025 08 08 0004 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Správní orgán I. stupně zamítl žádost žalobce o udělení krátkodobého víza. Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl žádost žalobce o nové posouzení důvodů neudělení víza. II. Žalobní body 2. Žalobce namítal, že žalovaný v napadeném rozhodnutí uvádí, že k rozhodnutí neudělit žalobci krátkodobé vízum dospěl na základě důvodů, které rozděluje do pěti argumentů (v druhém odstavci bodu III. rozhodnutí). V prvním argumentu však není žádné odůvodnění pro rozhodnutí žalovaného neudělit žalobci krátkodobé vízum. Je zde pouze popis toho, jak rozumí žalovaný situaci. Ani v pátém argumentu, tedy v odstavci uvozeném začtvrté, není žádný argument či důvod pro rozhodnutí neudělit žalobci krátkodobé vízum. Žalobce pro jistotu namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, když žalovaný jako první a pátý důvod pro neudělení krátkodobého víza uvádí zjevně něco, co není důvod, ale popis. 3. Žalobce se ohrazuje proti vysvětlení situace žalovaným, které je podáváno neobjektivně a vypadá tak, jako by žalobci bylo vytýkáno to, co se stalo. Jako příklad uvádí poslední větu odstavce, který je uvozen zaprvé, kde žalovaný bez vysvětlení a bezdůvodně uvádí, že sestra žadatele zanechala děti u babičky v Ghaně, aby se mohla sloučit s manželem v České republice (dále jen „ČR“). Není zřejmé, jakou to má souvislost s žalobcem a jeho žádostí o udělení krátkodobého víza. Nicméně především žalovaný nemá jediný důvod domýšlet si takovýto úmysl sestry žalobce. A pokud k tomu má důvod, měl by ho uvést. 4. Pokud žalovaný uvádí, že mu není zřejmé, kdy bude žalobce trávit čas se svou sestrou, což uvozuje tím, že žalobce chce trávit svůj čas v ČR tím, že bude s neteří a i bude poznávat ČR, měl se na to při pohovoru zeptat. Pokud žalobce nebyl dotázán na to, kdy bude trávit čas se svou sestrou, nemůže mu žalovaný dávat k tíži, že to nevysvětlil. Žalobce namítá, že to, že bude trávit čas se svými blízkými a poznávat ČR, se nevylučuje a jde o běžný způsob trávení volného času. Pro úplnost žalobce uvedl, že jeho neteř měla v září 2025 křtiny. 5. Informace o zaměstnavateli žalobce, které jsou uvedeny v napadeném rozhodnutí, nejsou správné. Oběh velkého množství peněz na žalobcově bankovním účtu je dán jeho podnikáním a i to svědčí o tom, že se musí do domovské země po návštěvě sestry a neteře vrátit. 6. Žalobce namítá nesprávné vyhodnocení pohovoru, respektive nesprávné vyhodnocení zjištěného stavu. Není dán důvod pro pochybnosti o podmínkách pobytu žalobce či o jeho socioekonomické situace. Žalobce má za to, že k takovým pochybnostem musí mít správní orgán dostatečně silné důvody a důkazy. 7. Žalobce vytýká žalovanému, že se nevypořádal se všemi jeho námitkami v žádosti o nové posouzení důvodů neudělení víza, zejména s tvrzením, že zájem žalobce o návštěvu sestry a neteře je zcela legitimní a důvodný a nevzbuzuje pochybnosti. Podle žalobce se žalovaný zaměřil na hledání rozporů a pochybností. 8. Žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 29. 10. 2015, č. j. 5 Azs 89/2015‑30, podle něhož musí být rozhodnutí řádně a konkrétně odůvodněno a nemělo by jen parafrázovat závěry zastupitelského úřadu. Pohovory nelze hodnotit jen vyhledáváním jazykových rozporů, ale v jejich celku. Smyslem pohovoru je ověřit skutečný zájem žadatele o pobyt a jeho úmysl dodržet účel víza. Pohovor má být posouzen komplexně, nikoli tendenčně nebo selektivním výběrem rozporů. 9. Dále odkázal na rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2024, č. j. 8 Azs 207/2022-48, v němž je uvedeno, že je žádost o nové posouzení důvodů neudělení víza specifický opravný prostředek, na jehož základě stěžovatelka znovu posuzuje, zda byly v projednávané věci naplněny důvody pro neudělení dlouhodobého víza, stejně jako v případě rozhodování o udělení víza v prvním stupni (rozsudek NSS ze dne 4. 7. 2013, č. j. 1 Ans 9/2013-39, bod 22, či na něj navazující rozsudek NSS ze dne 14. 7. 2017, č. j. 5 Azs 199/2016-20, body 21 a 31). Specifikum se projevuje v tom, že nadřízený orgán formálně rozhodnutí nepřezkoumává, tedy jej nepotvrzuje, nemění ani neruší. Má obdobný výrokový potenciál jako správní orgán I. stupně, tj. rozhoduje, že důvody pro neudělení víza buď existují, nebo nikoli a pak vízum bezodkladně udělí (bod 353 k § 180e důvodové zprávy k zákonu č. 427/2010 Sb.). Na uvedeném nic nemění skutečnost, že fakticky nadřízený orgán postup a rozhodnutí správního orgánu I. stupně posuzuje. Nemožnost zrušení rozhodnutí ministerstva a vrácení mu věci k novému projednání se pak nutně projevuje ve skutečnosti, že případná procesní pochybení v prvním stupni musí nadřízený orgán napravit při novém posuzování důvodů neudělení víza. 10. Žalobce namítá, že platí dle ustanovení § 169i zákona o pobytu cizinců povinnost zastupitelského úřadu provést kontrolu podání, tedy žádosti o udělení víza či povolení k dlouhodobému pobytu, a povinnost zastupitelského úřadu pomoci žalobci odstranit případné nedostatky podání, případně mu poskytnout lhůtu na jejich odstranění. 11. Žalobce navrhl, aby Městský soud zrušil napadené rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu I. stupně a věc vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 12. Žalovaný upozornil, že na udělení krátkodobého víza není právní nárok. Žalobce nesprávně chápe povahu vízového řízení, když má za to, že splnil-li formální požadavky a předložil-li podpůrné doklady, mělo mu být vízum víceméně automaticky uděleno. Udělení víza je projevem svrchovanosti státu, který má právo kontrolovat vstup a pobyt cizinců na svém území [srov. Evropský soud pro lidská práva, ve věci Üner proti Nizozemí, č. 46410/99, ze dne 18. 10. 2005, bod 54; Soudní dvůr Evropské unie, rozsudek ve věci C-84/12, ze dne 19. 12. 2013, Rahmanian Koushkaki proti Bundesrepublik Deutschland (dále jen „věc 84/12 Koushkaki“), bod 47. Vízum není nárokovatelné právo, ale pouze předpoklad vstupu, sloužící k regulaci migrace a ochraně veřejného pořádku a bezpečnosti. Není chápáno jako právo, nýbrž jako povinnost uložená tomu, kdo si přeje krátkodobě pobývat na území členského státu, tzn. jako předpoklad vstupu na území Evropské unie (dále také jen „EU“). Vízum chápané jako předchozí oprávnění ke vstupu na území je nástrojem kontroly vstupů na státní území, a tím i migračních toků, a stejně tak může být i nástrojem zahraniční a bezpečnostní politiky. 13. Totéž vyplývá i z judikatury Ústavního soudu a NSS, podle níž cizinci nemají ústavně zaručené právo pobývat na území ČR (Pl. ÚS 10/08, bod 117). Skutečnost, že je nyní soudní přezkum rozhodnutí o krátkodobých vízech možný, neznamená vznik nároku na vízum. Tento přezkum chrání pouze právo žadatele na řádné, zákonné a spravedlivé řízení, nikoli na konkrétní výsledek. Orgánům i nadále náleží diskreční pravomoc vízum neudělit, přičemž však nemohou postupovat arbitrárně či diskriminačně. V řízení o žádosti žalobce však k takovému postupu nedošlo. 14. Žalobce nesplňuje podmínky aktivní legitimace, neboť neprokázal, že byl rozhodnutím správního orgánu přímo dotčen na svých veřejných subjektivních právech. Podle žalovaného skutečnost, že rozhodnutí vyznělo v neprospěch žalobce, sama o sobě neznamená nezákonný zásah do jeho práv. Žalobce také neuvádí, jaká konkrétní pochybení správních orgánů měla zasáhnout jeho právní sféru či jaká právní povinnost měla být porušena. Žalovaný tvrdí, že k žádné nezákonnosti ani k zásahu do práv žalobce nedošlo. 15. Správní orgány postupovaly řádně, jejich rozhodnutí o zamítnutí víza je právně i věcně odůvodněné a není nepřezkoumatelné. Ve spise jsou zachycena potřebná zjištění, na jejichž základě správní orgán I. stupně posoudil skutkový stav a dospěl k závěru, že jsou splněny důvody pro zamítnutí žádosti podle čl. 32 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) ze dne 13. 7. 2009, č. 810/2009, o kodexu Společenství o vízech (dále též „vízový kodex“). 16. Žalovaný v řízení o novém posouzení pouze ověřuje, zda důvody k zamítnutí odpovídají unijnímu právu (§ 180e odst. 6 zákona o pobytu cizinců). Žalovaný dospěl k závěru, že postup správního orgánu I. stupně byl procesně i věcně správný. Posuzování žádosti o vízum je komp