2 A 12/2026 – Městský soud v Praze

2 A 12/2026- 30 - text 8 č. j. 2 A 12/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou ve věci žalobkyně: X, nar. X státní příslušnost X bytem X zastoupená advokátem Mgr. Vratislavem Polkou sídlem Berní 2261/1, 400 01 Ústí nad Labem proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, který spočíval ve vrácení žádosti žalobkyně o dočasnou ochranu ze dne 18. 3. 2026, evidované pod č. j. OAM-0382496/DO-2026, pro její nepřijatelnost takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobkyni dne 18. 3. 2026 vrátil její žádost o dočasnou ochranu jako nepřijatelnou, byl nezákonný. II. Žalovanému se přikazuje, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu ze dne 18. 3. 2026, evidované pod č. j. OAM-0382496/DO-2026. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 140 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Vratislava Polky, advokáta. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Krajského soudu v Ústí nad Labem postoupenou Městskému soudu v Praze domáhala určení, že zásah žalovaného, kterým jí vrátil žádost jako nepřijatelnou podle zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace (dále jen „Lex Ukrajina“), byl nezákonný. Zároveň navrhla, aby soud zakázal žalovanému pokračovat v porušování práva žalobkyně na dočasnou ochranu a přikázal mu obnovit stav před vrácením žádosti jako nepřijatelné. Žalovaný vyhodnotil žádost jako nepřijatelnou, protože žalobkyně již v minulosti získala dočasnou ochranu v Polsku. To zjistil z Platformy pro výměnu informací o žadatelích a držitelích dočasné ochrany (dále jen „TPD“), v níž je u žalobkyně v rubrice „Type of protection“ uveden znak „ia“. Tento znak je zkratkou anglického slova „inactive“ a používá se tam, kde povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany bylo cizinci uděleno, avšak aktuálně již toto povolení platné není. II. Shrnutí žalobní argumentace 2. Žalobkyně v podané žalobě namítala, že žalovaný jí svým postupem znemožnil přístup k institutu dočasné ochrany a odepřel jí pobytové oprávnění, ačkoliv žalobkyně splňuje podmínky stanovené unijním i vnitrostátním právem. Žalobkyně je státní příslušnicí Ukrajiny, která po vypuknutí ozbrojeného konfliktu na území Ukrajiny oprávněně požádala o dočasnou ochranu v Polské republice, kde jí dočasná ochrana byla udělena. Z důvodu zhoršujícího se zdravotního stavu žalobkyni následně její syn, který má v ČR povolený trvalý pobyt a žije zde s celou rodinou, nabídl, že se o žalobkyni postará, a umožnil, aby se žalobkyně přistěhovala k němu do ČR. Žalobkyně se současně s tím vzdala statusu dočasné ochrany v Polsku, což dokládá přiloženým výpisem z polského registru. Žalobkyně se nemůže vrátit do země původu, kde probíhá válečný konflikt. Kvůli svému vysokému věku a zhoršujícímu se zdravotnímu stavu potřebuje žalobkyně pomoc od svého syna, který žije v ČR a který se o ni stará. Odmítnutí žádosti žalobkyně pro nepřijatelnost proto, že již v minulosti disponovala právy spojenými s dočasnou ochranou v Polsku, kterých se sama vzdala, je nepřiměřené a formalistické. Výklad žalovaného, že nelze udělit dočasnou ochranu nikomu, komu již v minulosti byla udělena v jiném členském státě, odporuje smyslu a účelu institutu dočasné ochrany. Postup žalovaného je dále v rozporu s čl. 7 Listiny základních práv EU a s čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Žalovaný rovněž porušil zásadu materiální pravdy. Namísto toho, aby individuálně posoudil situaci žalobkyně a ověřil, zda jí byla ochrana v jiném členském státě skutečně poskytnuta, bez dalšího konstatoval nepřijatelnost žádosti. Žalobkyni nebyla poskytnuta žádná procesní ochrana, nebylo vedeno řízení, nebylo vydáno rozhodnutí a žalobkyně tak byla zbavena možnosti hájit svá práva jinak než podanou žalobou. Tím došlo k porušení jejího práva na účinnou soudní ochranu. Zásah žalovaného nadále trvá. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 3. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že vyhodnotil žádost žalobkyně o udělení dočasné ochrany jako nepřijatelnou podle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina. Žalobkyně totiž v minulosti získala pobytové oprávnění z titulu dočasné ochrany v Polské republice. Žalovaný uvedl, že je mu známa judikatura soudů, podle níž je § 5 odst. 1 písm. d) a f) rozporný s unijním právem, ale podle žalovaného to není postaveno na jisto. Žalovaný se naopak domníval, že může odepřít povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany těm osobám, které již takové povolení získaly v jiném členském státě. K tomu žalovaný zopakoval ty samé argumenty, které již mnohokrát přednesl v jiných řízeních před zdejším soudem (např. již v řízení pod sp. zn. 18 A 61/2025, 11 A 97/2025 či 3 A 162/2025) a jimiž zpochybňoval judikaturu, která dospěla k nezákonnosti jeho postupů podle § 5 odst. 1 písm. c) a d) Lex Ukrajina. Žalovaný dále uváděl, že argument týkající se sloučení rodiny, resp. soužití žalobkyně s jejím synem žijícím v ČR, žalobkyně uvádí poprvé až v podané žalobě. Žalovaný navrhnul zamítnutí žaloby a nadto zvážení položení předběžné otázky SDEU stran souladu ustanovení § 5 odst. 1 písm. f) s právem EU. IV. Právní posouzení věci soudem 4. Městský soud v Praze v souladu s § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal popsaný skutkový děj. Vycházel při tom ze skutkového a právního stavu ke dni rozhodnutí (§ 87 odst. 1 část věty před středníkem s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. 5. O podané žalobě rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým projednáním věci ve stanovené lhůtě nevyjádřila nesouhlas a žalovaný s takovým projednáním věci výslovně souhlasil. Soud neshledal potřebu nařídit jednání ani pro potřeby dokazování. Podkladem pro rozhodnutí soudu je primárně tiskopis žádosti o dočasnou ochranu, kterou žalobkyně podala u žalovaného a kterou jí žalovaný vrátil. Obsah tohoto dokumentu je oběma stranám z povahy věci dobře znám a není mezi nimi sporný. Všechny pro věc podstatné skutečnosti plynou z předloženého správního spisu, kterým se dokazování neprovádí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009 č. j. 9 Afs 8/2008-117). Posouzení důvodnosti žaloby spočívá v zodpovězení právní otázky. 6. Podle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina žádost o udělení dočasné ochrany je nepřijatelná, jestliže je podána cizincem, který je nebo byl držitelem dočasné ochrany v jiném členském státě Evropské unie nebo státě uplatňujícím Schengenský hraniční kodex v plném rozsahu, poté, co Ministerstvo vnitra Evropské komisi zaslalo oznámení podle § 3 odst. 3. 7. Podle § 3 odst. 1 Lex Ukrajina ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky uděluje dočasnou ochranu cizincům, na které se povinně vztahuje rozhodnutí Rady Evropské unie podle § 1 odst. 1 písm. a). 8. Podle § 3 odst. 2 Lex Ukrajina ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky dále, je-li účinné rozhodnutí Rady Evropské unie podle § 1 odst. 1 písm. a), uděluje dočasnou ochranu cizinci, který doloží, že a) byl ke dni uvedenému v rozhodnutí Rady Evropské unie podle § 1 odst. 1 písm. a) držitelem platného povolení k trvalému pobytu na území Ukrajiny a b) jeho vycestování do státu, jehož je státním občanem, nebo části jeho území, anebo v případě osoby bez státního občanství do státu nebo části jeho území jeho posledního trvalého bydliště před vstupem na území Ukrajiny, není možné z důvodu hrozby skutečného nebezpečí podle § 179 odst. 2 zákona o pobytu cizinců na území České republiky. 9. Podle § 3 odst. 3 Lex Ukrajina ministerstvo vnitra zašle Evropské komisi oznámení o riziku vyčerpání kapacit pro zvládání následků plynoucích z hromadného přílivu vysídlených osob a potřebě přijetí opatření k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob. Oznámení podle věty první zveřejní Ministerstvo vnitra na svých internetových stránkách. 10. Přestože § 5 odst. 2 Lex Ukrajina vylučuje ze soudního přezkumu vrácení nepřijatelné žádosti cizinci, Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 3. 4. 2025 č. j. 1 Azs 174/2024-42 jednoznačně potvrdil, že vrácení žádosti o dočasnou ochranu ministerstvem z důvodu její nepřijatelnosti podle § 5 odst. 1 Lex Ukrajina lze přezkoumat (srov. bod [25] citovaného rozsudku). 11. Soud připomíná, že ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. může soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-l