2 Az 21/2025 – Městský soud v Praze

2 Az 21/2025- 35 - text 12 č. j. 2 Az 21/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou ve věci žalobkyně: X, nar. X státní příslušnost X zastoupená advokátem JUDr. Matějem Šedivým sídlem Václavské náměstí 21, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 6. 2025, č. j. OAM-1701ZA-ZA11-ZA20-2024 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 6. 2025, č. j. OAM-1701ZA-ZA11-ZA20-2024 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný neudělil žalobkyni mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). II. Shrnutí žalobní argumentace 2. Žalobkyně namítala, již v průběhu správního řízení uváděla, že je bez politické příslušnosti, ale je politicky aktivní. Návratu do vlasti se obává z důvodů jejího politického aktivismu a aktivismu jejího otce. Žalobkyně nesouhlasila s posouzením jejích obav žalovaným, který nezjistil náležitě skutečný stav věci, nesprávně vyhodnotil shromážděné důkazy a neodůvodněně odmítal žalobkyní uváděné skutečnosti, které představují důvody pro udělení mezinárodní ochrany. 3. Žalobkyně namítala chybné vyhodnocení charakteru jejích politických aktivit. Žalovaný bagatelizoval aktivity žalobkyně, když je označoval za „spontánní projev nesouhlasu dospívajících lidí“ a studentské protesty. Jednalo se přitom o cílené akce jako vylepování plakátů na podporu politických vězňů a bojkotování projevů L. I když tyto akce nebyly masové, jsou v kontextu represivního X režimu azylově relevantní. Účast na protestech spadá do kategorie pronásledování z důvodu politického přesvědčení. Nejde jen o členství v politické straně, ale o jakékoliv vyjádření názoru rozporné s vládnoucím režimem. X režim považuje za hrozbu jakékoliv jednotlivé projevy nesouhlasu. Tamní masivní represe činí i z menšího aktivismu riziko. S ohledem na odchod otce žalobkyně od policie, jí navíc může režim určitý politický názor přičítat. Žalobkyně namítala, že X režim používá méně formální represivní metody než např. trestní stíhání a tamní úřady aktivně sledují občany na svém území i v zahraničí. Zaměřují se na online aktivity, sociální sítě, a dokonce i na komunikaci na šifrovaných kanálech. Výhružky a zastrašování nemusí být vždy formálně zdokumentovány. Režim často trestá rodinné příslušníky, aby se dostal k samotnému aktivistovi. Za drobné protestní akce mohou aktivisté skončit ve vězení, a to na základě absurdních obvinění. Režim systematicky kontroluje navrátilce, zvláště ty, kteří v zahraničí pobývali dlouhodobě. Všechny indicie nasvědčují tomu, že obavy žalobkyně jsou odůvodněné. Žalobkyně dále namítala, že absence problémů se státními orgány před rokem 2020 neznamená, že nenastanou nyní. Žalovaný ignoroval skutečnost, že po masových protestech v roce 2020 režim zpřísnil represe vůči opozici a aktivistům. 4. Přestože žalovaný sám připustil, že odchod otce žalobkyně od policie může být vnímán jako nesouhlas s režimem, bagatelizoval obavy žalobkyně vyjádřené v souvislosti s jejím otcem. Argumentace žalovaného, že obavy žalobkyně nejsou podloženy reálnými důkazy, odporuje principům řízení o udělení mezinárodní ochrany a měly být zohledněny obavy ze zájmu nebo výhružek, i když žalobkyně neví o konkrétních potížích. Žalovaný měl vyvíjet aktivitu ke zjištění skutečného stavu věci. 5. Žalobkyně namítala, že žalovaný chybně posoudil rizika, která jí hrozí v souvislosti s aktivitou na sociálních sítích. I když žalobkyně používala přezdívky a nekritizovala L. přímo, přehlížel žalovaný hrozbu, že i taková komunikace může být dohledána a stopa na internetu zůstává. Doporučení žalovaného, aby si žalobkyně „vyčistila“ telefon, odporuje principu, že azylové řízení by nemělo klást na žadatele nepřiměřená břemena, a samo o sobě svědčí o existenci reálné hrozby ze strany X režimu. 6. Závažné pochybení spatřovala žalobkyně v tom, že žalovaný opomněl duševní zdraví žalobkyně při „zkoumání důvodnosti azylové žaloby.“ Napadené rozhodnutí zcela ignoruje psychické problémy žalobkyně a její pokus o sebevraždu. Žalobkyně navíc uváděla, že nedokáže mlčet, což by ji po návratu mohlo ohrozit. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 7. Žalovaný nesouhlasil s žalobními námitkami, odkázal na napadené rozhodnutí, obsah správního spisu a zejména na údaje, které poskytla žalobkyně ke své žádosti, a na pohovor k žádosti. Žalovaný uvedl, že skutečnosti tvrzené žalobkyní i skutečnosti plynoucí ze shromážděných podkladů posoudil a dospěl k závěru, že v případě žalobkyně nebyly naplněny důvody pro udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný odkázal na judikaturu zabývající se standardem přiměřené pravděpodobnosti a znovu zopakoval, že žalobkyně v zemi původu nečelila žádným represím a v roce 2019 bez jakýchkoliv problémů opustila X, kam se v roce 2020 vrátila na návštěvu rodiny a opět bez potíží odcestovala. Závěrem žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. IV. Obsah správního spisu 8. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti: 9. Dne 18. 12. 2024 podala žalobkyně žádost o udělení mezinárodní ochrany v ČR. Dne 27. 12. 2024 pak žalobkyně poskytla údaje ke své žádosti a byl s ní proveden pohovor. V rámci správního řízení bylo objasněno, že tvrzeným důvodem podání žádosti byla obava žalobkyně z návratu do země původu, kde je ohrožena na životě. Od roku 2018 vystupuje proti tamnímu režimu. Otec žalobkyně pracoval u X policie, vystupuje rovněž proti L. a musel utéct ze země. 10. Žalobkyně v rámci pohovoru uvedla, že z X chtěla odjet, protože se tam necítila bezpečně, blížily se prezidentské volby. Využila dostupných studijních programů, které nabízela ČR. Žalobkyně v ČR studovala na vícero školách v ČR, avšak neměla peníze na školné a ubytování. Protože nezvládala v noci pracovat a přes den studovat, byla v zimě 2022 ze školy vyloučena. Při odjezdu z vlasti v roce 2019 neměla žalobkyně žádné problémy. V roce 2020 jela zpět na rodinnou návštěvu a zdržela se tam asi 7 dnů, přičemž tam žádné problémy neměla ani při pobytu ani při zpáteční cestě. Po skončení studia v ČR žalobkyně svůj pobyt nijak neřešila, až v listopadu 2023 šla požádat o prodloužení pobytu, načež jí bylo vydáno vízum strpění. V zemi původu žije matka žalobkyně, její sestra s manželem a malým dítětem, se kterými si žalobkyně pravidelně píše. V zemi původu žalobkyně aktivně vystupovala proti režimu tím, že od roku 2018 do jejího odjezdu v roce 2019 vylepovala se spolužáky po nocích plakáty na podporu politických vězňů. Někdy to byly plakáty na podporu LGBT nebo legalizaci marihuany. Nejednalo se o pravidelnou aktivitu, bylo to spontánní jako vyjádření protestu dospívajících lidí. Žalobkyně uvedla, že žádnou další aktivitu ve vlasti nevyvíjela, jednalo se spíše o bojkot v tom smyslu, že nevyjadřovala povinné nadšení při projevech L., nechodila na hokejové zápasy, kde L. hrál. Tento postoj prezentovala i na Instagramu. Žalobkyně na Instagram psala o tom, co cítila, jak žije a co se jí nelíbí. Pokud by psala vyloženě proti vládě a proti L., mohli by ji zadržet a mohla by způsobit problémy svému otci, který pracoval na policii. Na dotaz žalovaného uvedla žalobkyně, že na Instagramu nevystupuje pod vlastním jménem, používá přezdívky nebo smyšlené jméno, avšak fotky jsou její. Žalobkyně nikdy nebyla zadržena ani vyslýchána. Z důvodu národnosti, náboženství, pohlaví nebo pro zastávání politických názorů neměla žalobkyně ve vlasti žádné problémy. Pouze se jako dítě účastnila s kamarádkami příležitostných menších akci na podporu LGBT komunity, během nichž jim kolemjdoucí muži vyhrožovali zbitím, znásilněním a tím, že je napraví. Žalobkyně s kamarádkami před nimi musely utéct. Žalobkyně si vybavila jeden případ, kdy jim kolemjdoucí vytrhl vlajku LGBT, roztrhal ji a hodil do koše a pak je honil na kole. To se stalo několikrát. Otec žalobkyně v roce 2020 dobrovolně odešel od policie, čímž na sebe strhl pozornost státních orgánů, které mu vyhrožovaly násilím. Proto odletěl na M. za sestrou žalobkyně. Vyřídil si tam pracovní vízum nebo sloučení s rodinou. Při návratu do země původu by žalobkyně kvůli svému otci mohla být terčem zájmu nebo výhružek. Situace žalobkynina otce se nyní poněkud mění, protože na základě zveřejněných seznamů příslušníků X policie se někteří lidé domnívají, že zasahoval proti demonstrantům, i když to tak není. Žalobkyně dále uvedla, že v roce 2016 byla v zemi původu hospitalizována na psychiatrii kvůli anorexii. Žádná léčba neproběhla, pouze nutili žalobkyni, aby jedla, a po třech měsících, kdy dosáhla určité váhy, ji propustili