1 Azs 174/2024 — Nejvyšší správní soud

20 A 2/2026- 33 - text [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D., v právní věci žalobce: B. P., narozený dne X. X. X bytem X zastoupen JUDr. Veronikou Pupalovou, advokátkou, se sídlem Májová 606/35, 350 02 Cheb proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu ze dne X. X. X, evidované pod č. j. OAM-X/DO-X, pro nepřijatelnost takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal určení, že zásah žalovaného, kterým mu vrátil žádost jako nepřijatelnou podle zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace (dále jen „Lex Ukrajina“), byl nezákonný. Zároveň navrhl, aby soud zakázal žalovanému pokračovat v porušování práva žalobce na dočasnou ochranu a přikázal mu obnovit stav před vrácením žádosti jako nepřijatelné. Žalovaný vyhodnotil žádost jako nepřijatelnou, protože žalobce, byť je Ukrajincem, není podle žalovaného osobou podle § 3 Lex Ukrajina, když ke dni 24. 2. 2022 nepobýval na území Ukrajiny, a současně je držitelem dočasné ochrany v jiném státě EU nebo Schengenského prostoru (ve X X) a bylo učiněno prohlášení podle § 3 odst. 3 Lex Ukrajina. II. Podstatný obsah žaloby 2. Žalobce předně konstatoval, že splňuje podmínky pro udělení dočasné ochrany v ČR, jeho žádost by proto neměla být vyhodnocena jako nepřijatelná. Žalobci byla udělena dočasné ochrana v jiném členském státě Evropské unie, a to konkrétně ve X X, podle ust. § 3 odst. 3 zákona Lex Ukrajina, a tudíž žalovaný posoudil žádost žalobce jako nepřijatelnou a žádost vrátil podle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina. 3. Žalobce konstatoval, že v „učiněném prohlášení Ministerstva Vnitra“, jež má dle názoru žalobce přesahovat váhu práva Evropské unie, neboť se opírá o „nový“ § 3 odst. 3 Lex Ukrajina úprava účelově vybočuje z historicky ustálených kontinentálních tradic EU či ČR a současně působí kontra lege EU, respektive ustálené judikatuře Evropského soudního dvora (dále jen „ESD“). Žalobce dále argumentoval rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2025, č. j. 18 A 85/2025-21, a to konkrétně bodem 19., rozsudkem Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024-42, a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2025, č. j. 6 A 122/2024-55, kdy v podobném případě vedeném pod sp. zn. OAM-0415944-11/DO-2024, MV-2690-9/OAM-2025, došlo k udělení pobytového oprávnění poté, co tehdejší žadatel své pobytové oprávnění v X zrušil. 4. Stran soudní přezkoumatelnosti tvrzeného zásahu žalobce odkázal na bod 5 výše odkazovaného rozsudku NSS ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024–42. 5. Žalobce upřesnil, že je držitelem platného povolení k trvalému pobytu na území X, když je žalobce občanem X. Žalobce z Ukrajiny utekl, respektive se na ni nemůže vrátit v obavě o svůj život, kdy se rozhodl žít svobodně v České republice, společně se svými příbuznými a přáteli. Zároveň je žalobci znám obsah závazného stanoviska Ministerstva vnitra ČR k možnosti vycestování cizince, č. j. MV- 93965-1/OAM-2022 ze dne 20. 5. 2022, kdy není možné jeho nucené vycestování na území Ukrajiny z důvodu hrozby skutečného nebezpečí podle § 179 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců “). Žalobce z Ukrajiny utekl před válkou v obavě o svůj život a pro svou cestu do ČR si jako první zemi EU vybral X, které mu udělilo pobytový statut „X X“, s platností od 7. 6. 2024 do 4. 3. 2025. Žalobce se ze své svobodné vůle rozhodl žít na území ČR, kde má své příbuzné a přátele a družku s trvalým pobytem na území ČR, má zde zajištěné sociální zázemí a žije zde zcela v souladu s místními zvyklostmi. Poté, co žalobce zjistil, že žalovaný udělil pobytové oprávnění jinému žadateli v obdobné situaci (viz čtvrtý bod), pokusil se dne 6. 10. 2025 podat svou žádost o pobyt prostřednictvím žalovaného, včetně potřebných náležitostí a včetně svého sdělení. Žalobce dne 14. 4. 2025 zrušil svůj pobyt na X, kdy jeho projev vůle byl ze strany X dne 15. 4. 2025 potvrzen. Žalobce při podání své žádosti předpokládal, že žalovaný vezme v potaz projev jeho vůle a záznam v informačním systému TPD zaktualizuje a zlegalizuje žalobci jeho pobyt na území ČR, na něhož má žalobce dle svého názoru právo. Žádost žalobce byla v místě a čase žalovaným vyhodnocena jako nepřijatelná, s čímž žalobce nesouzní. 6. Žalobce uvedl, že v souladu se zákonem provedl vše nezbytné k tomu, aby mohl na území ČR zůstat. Žalobce je přesvědčen, že bránění mu v podání jeho žádosti o pobyt představuje nezákonný zásah žalovaného, jež krátí žalobce na jeho právech. Žalobce je přesvědčen, že jeho žádost měla být bez výhrady přijata a přezkoumána. 7. Žalobce závěrem navrhl, aby soud vydal rozsudek, kterým bude určeno, že vrácení žádosti o dočasnou ochranu ze dne 13. 11. 2025, č. j. OAM-0442532/DO-2025, jako nepřijatelné, je nezákonným zásahem žalovaného, v jehož důsledku dochází k porušování práva žalobce na udělení dočasné ochrany. Žalobce současně navrhl, aby soud vydal zákaz pokračování porušování práv žalobce a přikázal mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti o poskytnutí dočasné ochrany. III. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 10. 2. 2026 uvedl, že vyhodnotil žalobcovu žádost o udělení dočasné ochrany jako nepřijatelnou podle § 5 odst. 1 písm. b) a f) Lex Ukrajina. Důvodem nepřijatelnosti je, že žalobce nepobýval před 24. 2. 2022 na území Ukrajiny, ale nacházel se na území X X, tuto skutečnost sám žalobce uvedl ve své žádosti o poskytnutí dočasné ochrany. Žalovaný své vyjádření strukturoval do dvou částí. 9. K nepřijatelnosti žádosti podle § 5 odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina žalovaný uvedl, že podle § 3 odst. 1 Lex Ukrajina se dočasná ochrana uděluje cizincům, na které se vztahuje prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 (dále jen „prováděcí rozhodnutí“), tj. vztahuje se na kategorie osob vymezené ve čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí. Žalobce je sice státním příslušníkem X, na jejím území však ke dni 24. 2. 2022 nepobýval. Z otisků zahraničních razítek v cestovního dokladu žalobce č. X platného od X. X. X do X. X. X vyplývá, že na území členských států Schengenského prostoru žalobce vstoupit dne 14. 2. 2022 přes X hraniční přechod X. Vzhledem k tomu, že v pasu žalobce se odjezdové přechodové razítko nenachází, tak je zřejmé, že žalobce schengenský prostor již neopustil. 10. Žalovaný má ze vstupních a výstupních razítek otištěných v cestovním dokladu žalobce za prokázané, že žalobce ke dni 24. 2. 2022 nebyl na území Ukrajiny. Žalovaný v této souvislosti poukázal na rozsudek NSS ze dne 14. 3. 2018, č. j. 6 Azs 422/2017–29, podle kterého je cestovní doklad veřejnou listinou s presumpcí správnosti. Čl. 2 prováděcího rozhodnutí se vztahuje na ukrajinské státní příslušníky, kteří na území Ukrajiny byli dne 24. 2. 2022 nebo po tomto datu vysídleni z území Ukrajiny a na jejich rodinné příslušníky bez ohledu na jejich státní příslušnost, vysídlené osoby jsou definovány ve čl. 2 písm. c) směrnice Rady 2001/55/ES (dále jen „směrnice o dočasné ochraně “). Z této definice vyplývá, že se vztahuje jen na osoby, které musely Ukrajinu opustit v důsledku situace, která tam nastala, a v důsledku jejího trvání se do ní nemohou bezpečně vrátit. Mezi situací v zemi původu a jejím opuštěním musí existovat příčinná souvislost, jen v takovém případě lze osobu považovat za vysídlenou ve smyslu směrnice o dočasné ochraně, která má nárok na práva plynoucí z dočasné ochrany. Za osobu vysídlenou nemůže být osoba považována jen proto, že se tato osoba nemůže trvale a bezpečně vrátit do země původu kvůli tamní situaci – je nutné, aby tato situace byla důvodem, pro kterou tato osoba zemi původu vůbec opustila; to vyplývá ze čl. 2 písm. c) směrnice o dočasné ochraně i z prováděcího rozhodnutí. Na dočasnou ochranu tedy podle směrnice o dočasné ochraně tedy nemají nárok občané Ukrajiny, kteří se před 24. 2. 2022 nacházeli mimo území Ukrajiny z důvodů zaměstnání práce, studia, dovolené, rodinných a zdravotních důvodů, aj. 11. Žalovaný má za prokázané, že žalobce Ukrajinu opustil již dříve z jiných důvodů, nikoliv z důvodu válečného konfliktu, příčinná souvislost tedy v posuzovaném případě podle žalovaného dána není. 12. Žalovaný dále zmínil sdělení Komise „Operační pokyny k provádění prováděcího rozhodnutí Rady 2022/382, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana“, který byl v rozsudku NSS ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024 – 42, označen za „soft law“, násl